Re: Všechno je u konce

Ahoj!
Tady Monika, jak jsem psala, že je můj přítel sám ještě dítě a Ty jsi mi odepsala, že u Tebe je to podobné. Jsi to tedy Ty, nebo ne?
Musím Ti napsat, že jsem si zažila něco podobného. Dva roky jsem nemohla přijít do jiného stavu, když jsem si přestala hlídat teplotu atd., najednou jsem nečekaně zjistili, že jsem těhotná. Samozřejmě, že jsme hned začali plánovat svatbu, z té ale sešlo, protože se nám do toho začala plést jeho rodina (problém byl v tom, koho pozveme) a já jsem si nenechala nic líbit a hned bylo zle. Přítel mi také řekl, že dítě vůbec nechtěl, že jsem ho prakticky uhnala (to jsou ale přesně slova jeho matky, jako bych ji měla před očima a slyšela ji), že jsem dítě chtěla jenom já atd. atd. Začal s tím, že spolu zůstaneme a že si budeme každý dělat, co chce. On totiž bydlí dál ode mně a ve mestě odkud pocházím máme pronajmutý byt. Tak jsem začala hrát podle jeho pravidel, prostě jsem se sebrala a šla jsem s kamarádkou na zábavu a vůbec nic jsem mu neřekla, začala jsem ho ignorovat, ale neseděla jsem doma, aby on si užíval. Tímto Tě samozřejmě nechci proti němu popuzovat ani nijak navádět, ale to, že jsi v jiném stavu, neznamená, že si necháš všechno líbit. Choď se bavit, začni se o něco zajímat, najdi si taky nějakou těhotnou kamarádku a hlavně nezapomeň, že na světě Ti vždy pomůžou jenom rodiče a podle toho, co píšeš, je nyní hodně potřebuješ. I když má Tvá matka i otec svůj život, přece jenom si jejich dcera a pokud nenajdeš zastání u rodičů svého přítele, tak určitě u svých rodičů. Žádní rodiče totiž nenechají své dítě v tak těžké životní situaci na holičkách. Držím Ti pěsti a ozvi se! Pokud jsi z většího města a nebojíš se napsat odkud, napiš, třeba bydlíme blízko sebe a mohli bychom se sejít. Držím Ti pěsti a hlavně mysli na to malé, ten stres si to nezaslouží. Určitě se ale ozvi. Čauky Monika