Re: Všechno je u konce

Mila Klaro,
z vlastni zkusenosti vim, ze ted zazivas tezke obdobi.
Me se stalo neco podobneho v 2. mesici tehotenstvi. S pritelem jsme
meli znamost 6 let, bydlela jsem u neho, je nam 31 let, pokouseli jsme se o dite a po roce jsem konecne otehotnela. Byla jsem stastna. Kdyz
jsem byla ve 2. mesici tehotenstvi, tak me pritel surove zbil a velice sproste mi nadaval, protoze jsem s nim nechtela hrat sachy. Zirala jsem. Rval na me, ze se chce venovat svym zajmum,ze nejdulezitejsi je pro neho jeho duchovni rozvoj atd. Kdyby me nezbil nevim, zda bych odesla, ale za teto situace jsem nevidela jine reseni. Pritel mi parkrat rikal, ze pro neho je nejdulezitejsi jeho duch. rozvoj, jeho zajmy, svoboda atd. a ja jsem byla tak hloupa a slepa, ze jsem v tom nevidela projevy sobeckosti. Spis naopak, mela jsem pocit, ze jsem na nej zla atd. Ted po 5 mesicich to vidim jinak a divim se sama sobe, jak jsem mohla byt tak naivni. Odchod byl pro mne citove velice tezky a vycerpavajici, ale ulevilo se mi.
Myslim si, ze jsem udelala dobre a zatim niceho nelituji. Mam sice obavy, zda dokazu dite dobre vychovat bez otce, zda mu budu umet vysvetlit proc zrovna ono nema tatinka, jak to budu vse zvladat
(moji rodice bydli ode mne 190 km), z ceho budeme po dobu me materske zit, obcas citim zklamani atd.
Na druhe strane jsem se rozhodla, zvazila jsem vsechna mozna pro a proti sveho rozhodnuti a protoze jsem se rozhodla podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi, jsem ochotna ( a myslim si, ze i schopna) vsechno prekonat.
Mila Klaro, myslim si, ze nejdulezitejsi je, aby se clovek rozhodl co dal podle sebe, podle sveho svedomi. Muze Ti radit kdekdo, ale kazdy bude radit jinak. Pokud se rozhodnes sama za sebe, budou se Ti prekazky prekonavat snaz. Drzim Ti palce a radim, nestresuj se, skodis sobe a diteti a za to nic a nikdo nestoji.