Re: Co s vahou???

Lucko,
už jsem tu zase, prostě mi to nedá, jsi mi dost podobná těmi proporcemi i názory. S tou dělenou stravou to může být i tak, že už opravdu přirozenou cestou hubnout nemáš. Mně se to totiž stalo na vysoké, když jsem ty stravovací zvyklosti začala dodržovat taky: shodila jsem 12 kg na super 63kg na 170 cm, a pak, i když jsem se toho stále přísně držela, nešlo ani deko dolů. Taky nikde nepíšeš, kolik na svou váhu vlastně měříš - na fotkách, co jsem viděla na tvých stránkách, nevypadáš na nějakou prďolatou míšu kuličku. No prostě je tě pořádnej kus baby a co má být. Co bych měla říkat já, když zrovna teď v mém stavu do mne začala neustále šťourat tchýňka něco v tom stylu, jaká jsem mašina a pomalu někdy formuluje starosti, jestli jí nezasednu toho jejího drobečka - myslí tím svého syna a mého muže. Je pravda, že teď, když mi pěkně nakynulo bříško, je mezi námi lehčí disproporce, protože manžel zase není žádný Rambo, ale taky to není taková hrůza.
No beru to sportovně, stejně jako tvému chlapovi se i já líbím tomu mému právě taková, jaká jsem a to nejen fyzicky, ale hlavně povahově a bereme se navzájem takoví, jací jsme, tak to je nejdůležitější.
Jinak těhotenství a ty tvarové změny jsou príma jak se to bříšulo vyvalí ven, tak mi třeba připadá v relaci s ním, že mám docela malý zadek chachá. A to věčné tancování miminka v břiše, kvůli tomu bych chtěla být těhotná snad pořád.
Hlavně se zbytečně nenervuj, když vidíš jaké tu mají některé holky problémy s nemožností otěhotnět nebo se zlobivými tatínky, tak je ta trocha špeku navíc docela záviděníhodná drobnost, ne?
Tak hlavně pracuj na dobrém vztahu a miminku. Jak říká můj brácha: tloustnout se nedá donekonečna.