O komunikaci

Ahojte,
my mame nastesti moc pekny vztah ve vsech ohledech, vcetne milovani (lubeni jak rika muj pritel a me se to moc libi). Jsme spolu uz vic jak tri roky a zatim bez deti (svatba bude na podzim :-)). Zatim nepozorujeme zadny stereotyp a frekvence je priblizne stejna jako na zacatku. Proc nam to tak funguje je zrejme tim, ze jsme oba velice komunikativni a otevreni k jakymkoliv diskuzim. Nebranime se pochvalam nebo uznani. Kdyz se mi neco libi, tak si to nenecham pro sebe a taky hned zminim, ze bysme si to zase mohli brzy zopakovat. Kdyz mi neco nesedi, tak jemne a takte naznacim. A vice versa. Na mne treba velice zapusobi, kdyz se muj pritel z niceho nic objevi v poledne u nas v praci a prinese mi misku ovocneho salatu. To pak vim, jak moc me ma rad, kdyz za mnou jede pres pul mesta a zmeska svuj obed. Ja zase vzdycky kdyz jdu nakupovat, tak mu prinesu prekvapeni a on pak hleda (inspirace z Postrizin), nebo pujcim video s Brusem Willisem a to vam reknu, to se ceni. A vztah se prece sklada z takovych malickosti.

Mam takovy dojem, ze vetsina prispevku, kde si partneri stezuji na nedostatek zajmu a/nebo sexu ma neco spolecneho. Totiz, prestoze zkusili komunikovat, jejich pripominky a touhy zustaly nevyslysene a ingnorovane. Tam bych videla toho zakopaneho psa. Chteji jejich partneri vubec poslouchat a neco menit anebo to radsi nechaji tak jak to je, protoze to vyhovuje jim? Ja bych takovy vztah rozhodne zazivat nechtela a to ne kvuli tomu, ze by mi chybelo "lubeni", ale protoze bych mela dojem, ze moje psychicke potreby nikoho nezajimaji a moje trapeni je ignorovano.

Mate pravdu vztah to neni jenom sex, ale bez nej to taky dost dobre nejde, ze jo?

Doufam, ze jsem se nikoho nedotkla a vsem preju, aby toho trapeni bylo co nejmin.

Marketa