Re: O komunikaci

Mila Iveto,

Diky za vasi podporu. Muj prispevek jste doplnila postrehy, na ktere jsem ja uplne zapomnela. A vystihla jste presne to, co jsem chtela rict.

Mila Radko,

Dovoluji si nesouhlasit s Vasim nazorem, ze muj prispevek je placanim do vody. Muj nazor je, ze kazdy vztah prochazi vyvojem. Vetsinou to vypada tak, ze jsou dva lidi spolu sami, pak pozdeji maji deti a nakonec deti odchazi a ani jsou zase vicemene sami. Jejich potreby, vztah, nazory se prubezne meni. Co se ale podle me nemeni je potreba komunikace.
Pravda my jeste nemame deti a nas vztah trva pouze neco malo pres tri roky, ale take jsme si uz prosli docela nelehkyma zivotnima situacema. Posledni tri roky jsme oba soucasne studovali a pracovali na plny uvazek, oba jsme prosli zmenou zamestnani, do toho prisla jedna autohavarie (nastesti se nikomu nic nestalo) s nepojistenym autem, no proste zijeme celkem pestry zivot. A v pohode a pospolu nas drzi prave ta moznost, ze si muzeme vzdy a o vsem popovidat. Vzdyt sverena starost je polovicni starost a radost, o kterou se podelite je dvojnasobna radost. To rika nase babicka a ma pravdu.

Vsechno dobre Vam obema preje,
Marketa