Re: Moje deprese

Milá Míšo,
ve Vašem prvním příspěvku jsem tak trochu poznala sama sebe, když jsem si nevěděla rady se svým synkem, v té době tak 2,5 letým. Zatímco jeho ségry mluvily pefektně tak od dvou let, Myšákovi to prostě "nešlo". Jelikož má diagnostikovanou LMD, je hyperaktivní, špatně se soustředí, no a co se týče mluvení, měl taky svůj "vlastní" jazyk. Náš pan neurolog to nazýval apraxií mluvidel. Odeslal nás na vyšetření na foniatrii. Tamní paní doktorka byla z výrazu "apraxie mluvidel" na mrtvici - prý se to používá
tak při stavu po mozkové příhodě a ne u dítěte, které zcela prozaicky šišlá...No a vyberte si, co je správně.
Nicméně právě tahle paní doktorka na foniatrii mne svým způsobem povzbudila, že to s naším synkem není až zas tak tragické a že to po pár letech logopedie "rozchodí". R a Ř začal zvládat po pátém roce bez problémů, stále válčíme s L a D. Také komolí určitá slova - tvrdošíjně říká jiná písmenka, než tam mají být. Jedna maminka ve svém příspěvku psala, že hodně pomohla školka. Mám stejnou zkušenost. Jednou jsem měla Myšáka sebou, když jsem byla s nejstarší dcerou na rehabilitaci, rehabilitační sestře samozřejmě neušlo, jaký je Míša neposeda, no a víceméně mi poradila, že by mu mohl prospět kolektiv. Tak jsem přerušila mateřskou (bylo mu v té době dva a třičtvtě) a dala ho do školky. Musím říci, že mu to hodně pomohlo. Sice se "přiučil" i spoustu lumpáren, ale tomu by stejně neušel. Postupně jsem se co se Myšáka týče začala uklidňovat a brát ho takového, jaký je. Vím, že s něčím bude mít problémy, na něco je zas šikovný...Příští rok ho čeká první třída, tak jsem na to moc zvědavá, jak ji bude zvládat.
Přeji Vám hodně trpělivosti, protože bez ní to opravdu nejde. Já vím, lehce se to řekne...To bych ani nespočítala, kolikrát mi "luply nervy" a já zcela "netrpělivě" vypěnila...
Kdybyste měla možnost poradit se s nějakým dětským lékařem, bylo by to dobré i pro Vás, věděla byste, kde je příčina toho, že nemluví, anebo má "svůj" jazyk. Držím Vám palce.
Vendula