Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
Čumča. | 160024 |
12.8.2024 12:24:30
"dotlačit dítě k nějakým výsledkům násilím, ale je otázka, jestli v tom bude šťastné"
šťastné nebude a ještě si vztah s dítětem nenávratně poškodíš |
Čumča. | 160024 |
12.8.2024 12:21:34
Ropuš, úplně vidím, kam by mě poslaly moje děti, kdybych jim řekla "jak to, že nejste nejlepší"
Jejich odpovědi by byly drzé, vysloveně osobní a děti by neváhaly vyzdvihnout každou mou nedokonalost a neúspěch, aby demonstrovaly, že se naopak tak špatné matce děti povedly velice. |
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 12:19:13
Moniko, rozumím, že laxní přístup může rodiče mrzet, obzvlášť, když vidí, že předpoklady by dítě mělo.
Jenže holt polovinu úspěchu dělá ten přístup a když člověk v sobě ambice nemá, tak je nemá. Asi je možné dotlačit dítě k nějakým výsledkům násilím, ale je otázka, jestli v tom bude šťastné. |
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 12:14:22
"možná jsem nějak vzdáleně příbuzná se Sedmi"
Já nemohu mluvit vyloženě o tlaku ve smyslu nějakého vyhrožování, moje rodina jednala s dětmi hezky, ale rétorika se nesla cca v duchu "jak to, že nejsi nejlepší" a "strejda XY ti schovává ty lékařské knihy" apod.. Trochu jsem si pak vylepšila reputaci výběrem manžela, který lépe zapadá do vzorce, a povitím vnoučat, která naštěstí vykazují ty lepší geny |
Monika | 123907 |
12.8.2024 12:06:16
Ropucho, já myslím, že je rozdíl, jestli rodiče očekávají nějaké výsledky nebo spíš nějaký přístup. Já tedy měla výhodu, že pocházím z takové úplně obyčejné rodiny, takže našim by asi stačilo, i kdybych měla SŠ nebo prostě co bych byla schopná zvládnout, ale asi by jim vadilo, kdybych se nějak flákala, vyhýbala povinnostem a tak. A já to mám u dětí stejně - pokud vidím nějaké limity, určitě netrvám na nějakých top výsledcích, ale kdyby kašlaly na školní povinnosti nebo se třeba vymlouvaly z tréninků apod., tak bych zklamaná určitě byla. Samozřejmě v případě zájmů bych musela respektovat, kdyby něco dělat nechtěly, ale kdyby nechtěly dělat nic, rozhodně bych taky nadšená nebyla. Ale to neznamená, že bych děti neměla ráda ...
Mimochodem v poslední době jsem zjistila, že řada mých cca vrstevníků (je mi 50) stále řeší, "co by na to řekli naši" (jakože jejich rodiče), např. jeden tatínek (resp. děda) silně ovlivňuje výběr VŠ vnuka (a to podle mého ze zcela snobských pohnutek ve smyslu "prestiže" školy), další "zakazuje" pořízení elektrokola, protože "ještě nemáš nárok" atd. To mě strašně překvapuje, naši nikdy nic takového nezkoušejí minimálně od mých 18 let ... |
Čumča. | 160024 |
12.8.2024 11:53:51
"...v přístupu, že samé jedničky a červený diplom jsou takový bazální základ, který pak automaticky následují úspěchy v práci i ve všech ostatních sférách života. Že vynikat ve všem, co člověk dělá ,je v podstatě povinnost. Ovšem nejspíš jsem též pochytala odněkud "špatné geny" a zklamala jsem. Ne že by mě kvůli tomu rodina vyložen šikanovala, ale rozladění a zklamání mé "neúspěchy" provázelo od prvních dvojek na ZŠ."
Ropucho, to mi přijde fakt smutný... Jinak tedy jako zklamání jsem své první dvojky na zš chápala taky, máma mi tehdy řekla: "Tak vida, už se ti to horší, viď." Cítila jsem to jako katastrofu, a hned příští rok zabrala jako blázen, spočítala celého Bělouna, vytáhla to na samé jedničky, udělala přijímačky v první desítce zájemců Další katastrofa nastala, když jsem na sš zjistila, že tam už samé jedničky nejsem schopná mít. Na tebe tlačili rodiče, já jsem si svoje "vězení z ambic" vytvořila zcela sama. Nikdy nepochopím, proč jsem na sebe kladla tyhle požadavky, možná jsem nějak vzdáleně příbuzná se Sedmi. |
susu. | 129001 |
12.8.2024 11:36:07
"že se všichni chceme cítit dobře a je potřeba hledat nějaký kompromis, abychom všichni měli svůj prostor"
Asi nejvíc souhlasím s TaJ. Je přehnané se za každou cenu popírat i za každou cenu prosazovat jen sebe. Je to o kompromisu. |
Ropucha + 2 | 120300 |
12.8.2024 11:28:47
Blanče, nepříjemné může být, když je takový rodič a automaticky očekává, že stejné budou jeho děti. A ony nejsou a cítí, že rodič je zklamán.
Já měla takového tatínka, narodil se za války, vyrůstal jako polosirotek, že by se s ním někdo učil nebo ho postrkoval k přijímačkám, je úplně legrační představa. Navíc měla rodina kádrový škraloup. Jako premiant profrčel gymnázium i VŠ, sice nesměl studovat obor, jaký chtěl, ale přece jen i soudruzi potřebovali, aby někdo vystudoval ty nejtěžší školy, které nemůže studovat každý. Já tedy vyrůstala v přístupu, že samé jedničky a červený diplom jsou takový bazální základ, který pak automaticky následují úspěchy v práci i ve všech ostatních sférách života. Že vynikat ve všem, co člověk dělá ,je v podstatě povinnost. Ovšem nejspíš jsem též pochytala odněkud "špatné geny" a zklamala jsem. Ne že by mě kvůli tomu rodina vyložen šikanovala, ale rozladění a zklamání mé "neúspěchy" provázelo od prvních dvojek na ZŠ. |
Rodinová | 140078 |
12.8.2024 10:02:11
Souhlas Vetre, v mem pripade jsem nad tim ani nejak nepremyslela, poskytovala jsem svym detem to, co poskytovali rodice mne (pozornost, vzdelani ...), prijde mi to normalni chovani.
A ano vim, ze jsem mela kliku a obdivuju rodice, co nasli cestu k podporujicimu rodicovstvi, i kdyz to samy jako deti neznaly. |
sextánka | 81156 |
12.8.2024 9:57:41
Kdyby to šlo, dám ti na tvůj příspěvek .
Souhlasím s každým slovem. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.