Diskuze : Hlavní : Vícejazyčné rodiny

Děti mají slyšet mateřštinu, mluv, jak Ti zobák narost

Hele, mnoho z nás ještě pamatuje Československo. Navím, jak ses na to dívala Ty, ale mně se prostě nelíbilo a nelíbí, že jsme se roztrhli (jak nedávno trefně poznamenal průvodce na Kašperku - od dob Karla IV., kdy Čechy sahaly od moře k moři se Češi jen "osamostatňují", už zbývá trhnout jen Moravu ).

Až donedávna mě totiž absolutně nenapadlo, že je slovenština cizí jazyk. Netvrdím, že bych šprechtila po slovensky, ale rozhodně rozumím, mám ráda slovenské filmy, pořady...

Vadí mi, když slovenské herečky v českých filmech nemluví svou mateřštinou - přízvuk je nepřirozený a ovlivňuje to i herecký výkon, resp. divákův dojem.
Jenže ona by jim dnes velká část Čechů vůbec nerozuměla!

Mám podobný problém. Od narození na obě děti mluvím česky, manžel španělsky a jinak měly poslední dva roky angličtinu - školka, chůvy, známí, atd. Starší dítě začalo mluvit anglicky, odpovídá anglicky i na češtinu, takže ačkoliv vím, že česky perfektně rozumí, stejně přecházím na angličtinu a pak to pro jistotu všechno říkám i česky. Když tady byli naši a byli s ním sami, rozuměl všemu, ale neřekl ani slovo. Poslední měsíc trávil skoro každý den u manželových rodičů a zase, španělsky jim perfektně rozumí a poslouchá, ale až do dneška na ně španělsky nepromluvil. Dneska konečně s nima začal komunikovat, byli z toho úplně dojatý. Teď se ještě musí rozmluvit ve španělské školce. S češtinou to ale vidím černě, zatím mluví anglicky i na česky mluvící au pair, občas tedy něco česky zopakuje, ale komunikuje jen v tý angličtině. Má AS a psychiatrička vyjádřila obavu, že ty tři řeči je na něho moc, že bych tedy jako měla mluvit jen anglicky, pár dní jsem to zkoušela, ale prostě z toho mám blbý pocit, takže momentálně dál mluvím česky a uvidíme, jak to dopadne.
Být tebou, vůbec bych neřešila češtinu a mluvila na děti jenom slovensky, oni to do určitýho věku budou míchat, ale pak si to srovnají a budou mluvit perfektně oběma řečma.

Díky, Marťa

my... píšu potmě na cizí klávesnici...

Je mi to tak ľúto...!
Keď som sa po sekcii prebrala z narkózy, mala som pocit, akoby mi ukradli porod, cítila som sa ukrátená o - nech by bol akokoľvek bolestivý - zážitok...

Aj teraz sa cítim nejakým sposobom okradnutá, teraz si však možem len zaťukať na čelo, aká som bola hlúpa... Mrzí ma, že som tak slabá..

Idem si dať niečo dobré a vylepšiť si náladu..