Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

kruci, nechtěla jsem se už dál vyjadřovat, jednak je to mimo téma diskuze, jednak je to už otravné, ale nedá mi to (takže sorry za oboje)...
jednak v žádném případě neobhajuju režim, nijak netoužím po jeho návratu, jsem šťastná za svobodu a neměnila bych
jednak nejsem naivní a hloupé děcko - co píšu, jsou věci, o kterých jsme mnohokrát mluvili i s ostatními ať už z naší vsi nebo odjinud... nejsou to jen dětské vzpomínky, je v tom spousta faktů
jednak poměry ve vsi vycházeli z několika faktorů a podstatné asi bylo, jaké vedení ve vsi bylo, že vojáci tam nechodili za odměnu (spíše naopak) a systém až tak nežrali, o místních nemluvě...
co se týče zakázané kultury, opravdu jsme zpívali kryla, matušku, mišíka (u pionýrských táboráků), četli jsme škvoreckého, kohouta nebo vaculíka... o něčem z toho jsme věděli, že je to zakázané (obvykle u knížek, on se ten modrý cyklostyl dal jinak těžko vysvětlit), o něčem ne... po příchodu do prahy (už po revoluci) jsem byla překvapená, že ty knížky a písničky nikdo jiný moc neznal...
btw skoro každého vždycky překvapilo, že jsme se ve škole učili o osvobození plzně američany


mně prostě vadí, když někdo na věci (a historii) kouká černobíle, bez toho, že pochopíš i to bílé, ti totiž to černé nedává nikdy smysl... jen pokud si připustíme, že spoustě lidí se tenkrát žilo i relativně dobře, pochopíme, co všechno se dá vyměnit za relativní pocit míru, jak se pak stane, že tolik lidí drží hubu a krok, že to nemusí být jen o pokřiveném charakteru a jak je možné, že to tu lidé trpěli tak dlouho... a naopak nemám ráda to naivní pokukování po sousedovic trávníku...

Aky, komunisti netvrdili, že práce musí být zábavná, ti hlavně budovali světový mír. To, že přáce musí být zábavná, tvrdí kapitalisti v tomto režimu. No, a pak k nám takto masírovaní mladí nastoupili do práce a divili se, že se musí dokonce i PRACOVAT. Přála bych ti vidět ty paskvily, co byli schopní vytvořit. Absolventka oboru marketing nebyla schopná napsat text na půl stránky A4, chyb jak máku, čeština na úrovni žáka 4.třídy základní školy, ale sebevědomí měla na rozdávání. Když dělala samostatně nabídku a měla o sobě těch xx stránek zkontrolovat, tak se na to vybodla, protože to je přece práce a to ona dělat nebude, odfláknuté to předala obchoďákům, ti s tím odjeli k zákazníkovi a vypadali tam jak dva blbci, a to jen proto, že dívenka měla dojem, že práce je především zábava.

No, a proto dneska všude visí cedule, že se přijmou pracovníci, jenže dnešní mládež má dojem, že práci někdo udělá a oni to všechno budou jen řídit a především že práce má být zábava.

Kudla, svoboda by měla být samozřejmá jako dýchání, s tím ale, že víš, že bez dechu nebudeš. Není třeba o tom mluvit.

Analfabeto, to si děláš srandu? To co popisujes to je přesně to nesvobodne zlo. Studentský levně cestovat studovat lze í teď, ale nemusíš kvůli tomu navštěvovat a nadávat lživé výklady dějin dělnického hnutí. Prostě si vybereš program podle toho co tě studovat zajímá.

Kate, my jsme se v rámci SSM účastnili čehosi, už nevím, jak se to přesně jmenovalo, ale mělo to v názvu třicítku. V rámci toho jsme měli poznávat dějiny dělnického hnutí. Jenže nám jako studentům celé dělnické hnutí jaxi viselo u zadele. No, a protože tam byly trasy, které se měly absolvovat, tak jsme z toho za spolupráce s naším dějepisářem vybírali to, co teda je jako "povinné", ale kde by se dalo vidět něco navíc, třeba selské baroko, orchestriony, návštěva zámku se zajímavou expozicí. Dějepisář i víc učitelů nám fandilo, protože viděli, že pár je nás tam zapálených a akčních. No, a v situaci, kdy máš 150 organizací SSM, které nedělají NIC, jsme byli snadno nejlepší, protože my jsme dělali aspoň NĚCO. Akorát my jsme tehdy pochopili, že se o nás musí vědět, tak jsme tu poslali zprávičku do místního tisku, že jsme zasadili stromky na sídlišti, tam jsme se zúčastnili jiné akce... Ve třídě jsme takto makali tři, všem se nám to vrátilo. Já teda za odměnu jela do Berlína a letěla do Moskvy (což bylo na tehdejší dobu i dost peněz, já to ale měla zadarmo a ještě mi k tomu SSM dalo kapesné), obě spolužačky pak jely do Holandska a jako třída jsme teda jely do NDR do Drážďan. Hlavním cílem byl sice nákup, ale protože nám to platila škola a okresní organizace SSM, museli jsme na to navlíknout i nějakou tu politiku, bez toho by to neprošlo. My to ale měli prakticky zadarmo, protože jsme se domluvili s gymnáziem v Teplicích, kde nám uvolnili třídu a my tam přespali zadarmo ve spacákách, a druhou noc jsme spali na jakémsi internátu v severních Čechách,, opět zdarma, slíbili jsme jim, že oni zase můžou zadarmo přespat na našem internátě. Holt nebyly prachy, tak jsme museli hledat cestičky, jak cestovat bez peněz.