Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Kudlo, klid, prosim te. To je tva soukroma diskuze? Ja se naopak tesim, ze si od Monty prectu reakci na zajimavy tema.

...Co je ten zázrak "navíc", o kterej má cenu se snažit třeba v práci?


Ze ked si pracovita a sikovna, tak zarobis 3x viac/najdes si lepsiu pracu/postupis v hierarchii/.... v porovnani s lenivym Lojzom od susedov, kupis si Lamborghini a nastves susedov. Alebo Ta poslu na staz do na MIT do Bostonu. Nestaci?

Monty,

tak jestli hodláš zase takto nehorázně překrucovat, tak ji zase zavři, protože takto to myšleno nebylo a bylo to tam výslovně uvedeno.

A nehodlám zničit zajímavou debatu nesmyslnými hádkami s tebou, jen tuhle podrazáckou sprosťárnu nechci na sobě nechat.

kruci,

a co je to, to "navíc"?

Jak výrazně "jinak" než jsi popsala, žije spousta lidí i dneska (do práce, z práce, o víkendu někam na chatu, občas nějaká ta kultura)?

Samozřejmě nebetyčnej rozdíl je v MOŽNOSTI číst co chceš, jezdit kam chceš, živitse čím chceš, z toho, že Tvý děti mají šance, o jakých se Tobě ani nezdálo.

A ani náhodou nechci obhajovat tu dobu, jsem ráda, že je pryč.

Jde mi o dnešek a o to, že i když je svoboda, tak spousta lidí bude žít přibližně tím způsobem, který jsi popisovala (do práce, z práce a pak si někde šušnit, něco svýho), a myslím, že spousta lidí tak žila i v tom kapitalismu.

Co je ten zázrak "navíc", o kterej má cenu se snažit třeba v práci?

Kruci, přesně tak. Těch 40 let nezmizelo dodnes, bude trvat pár generací, než se z toho národ vzpamatuje. A relativisté (však nebylo tak zle, vlastně bylo v něčem líp a my jsme vůůůbec nebyli privilegovaní) to jen komplikují. V určitém smyslu se to podobá válce, taky trvá mnoho generací, než se z ní národy vzpamatují.

Myslela jsem si, že to svádění ledasčeho na 40 let s komunisty jsou kecy – než jsem vylezla z letadla na Kubě. "Rodiče už jen tak nadávali, s režimem si nezadali, ale nikdy se o nic nesnažili, protoze jak v tom vyrostli, nemelo "nic" cenu. Hlavně držet hubu a krok, nevycnivat." Ano, takhle to tam vypadalo. "Nic nemá cenu." - A tenhle postoj bych neházela na lidi jakožto nedostatečně uvědomělé či schopné, prostě je to převálcovalo, zničilo a oni fakt víc nemůžou.

Jen jsem vlezla do taxíku v Mexiku, všechno zas bylo jinak, normální. Taxíkář cestou z letiště, takto vdovec se třemi dětmi pravil, "Musím hodně pracovat, živím 3 děti." V té větě je vlastně obrovské množství sebevědomí, aktivity a optimismu - což člověk v těch komunistických zemích hledal těžko.