Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Jak to vidim ja, tak mezi ruznymi narodnostmi je celkem dost viditelny rozdil. Tady, kde cela leta ziju, jsou lide "velkorysejsi". Spolehlivejsi, nepletou se do niceho, nestaraji se o to, do ceho jim nic neni (=treba sousedky vubec nezajima, co maj holky na sobe a ci je to vina a pod. nebo kde jsem vzala na nove auto atd atd), nedrbou, zijou zpusobem zij a nech zit. Nevtiraji se, ale pomuzou, kdyz je potreba.
Nechci, aby to vyplynulo jako nadseni mistnimi obyvateli, ale proste mne to vyhovuje.

Já už jsem jednou v zahraničí delší dobu pobývala, byly tam různé evropské národy a opravdu jsem tam žádnou typickou českost nezaznamenala.

A jeste bych k tomu dodala:
HODNE mi sla na nervy ta "ceska natura" - jak se k cemu stavime, jak jsme na lidi, proste jaci v jadru jsme. Uz jsem si proste zvykla na neco, co mi vyhovuje daleko vic, nez moje ceskost.

Koreny samozrejme zapustis. Deti s tebou nepujdou, je to jejich domov. Budes mit pratele, ktere v Cechach nebudes v tom veku uz mit (ne tak blizke, kteri s tebou prozili "dospely" zivot ve stejne kulture.
Ja jsem si taky planovala, ze se na stara kolena v duchodu vratim. Jela jsem na obhlidku, po tydnu jsem zjistila, ze nic neumim, porad musim hledat nekoho, kdo mi musi radit samozrejme veci - ktere pro mne samozrejme uz leta vubec nejsou, a ze proste zivot je uplne jiny, nez jsem zvykla.
To jsem nebrala v potaz, ze moje deti budou daleko ode mne, ze nebudu mit moznost je stejnym zpusobem mit kolem sebe (=treba vsechny najednou na nejakou oslavu, protoze budu bydlet v malem byte a nevejdou se mi, na hotel nebudou mit a dovolenou budou touzit travit jinde, nez u babicky).
Tady mam kamaradky, Cesky i prislusnice, uz si davno rozumime uplne jinak, nez si rozumim s kamaradkami, ktere sice porad mam v CR, ale ktere prozily zivot uplne jinak, nez ja, a musim vsecko polopaticky.
Proste jsem zavrhla myslenku se vracet nekam, kde v tomhle veku uz prakticky pribuzne nemam a uz tam po tech letech nepatrim.

no stěhování na důchod do ČR... tvoje děti nejspíš zůstanou "tam" - tj. byla by to emigrace od dětí a vnoučat... já jsem pryč třináct let a v tomhle se moje postoje mění každou chvíli - prostě to nechávám koňovi a ono to nějak dopadne. Necítím potřebu nějak definovat jeslti se vrátíme do ČR a kdy... jestli to přijde, tak to přijde - a když to nepřijde, tak to nepřijde... asi je dobrý nezavírat si dveře zpět a mít ty možnosti pořád otevřené - ale nemá cenu trápit se tím, jestli je na některé straně plotu tráva zelenější - prostě teď jsme na téhle straně, a je to fajn, když budeme chtít projít těma otevřenejma vrátkama na druhou stranou, bude to taky fajn a budeme si užívat to, co máme zase tam....