Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Tak to jsem si take rikala, ze budu chtit jit do duchodu v CR, ale nazory se meni. Ted to vidim tak na velkou jachtu nekde v Carribean. Pritel je mix z Malty a Anglie, narozeny tady.
O dceri uz vubec nemam velke nadeje, ze by bydlela v CR. Chce byt u more a to CR vylucuje.

Sice je to dlouhá doba, říkám si, že až budu v důchodu, tak bych nechtěla žít v zahraničí, že bych se přestěhovala asi zpět sem do ČR. Nevím, jestli tam tak zapustím kořeny, jak se říká, abych tam chtěla trávit i důchod. Jsou to sice předčasné otázky, ale myslím i na tohle.

Parisi,
to záleží na rodině a těch rodičích. Naši byli oboje v pohodě - i když si myslím, že si nedokázali představit, jak těžké bude nevídat pravidelně vnoučata.
Různě to kombinujeme, bohužel můj táta ze zdravotních důvodů nemůže cestovat, takže ten vidí děti jen když přijdeme my - jednou za rok, rok a půl na dva tři týdny. Tchánovci už nežijí.

Ježdění do Česka na delší dobu nám nevyhovuje - když už uškudlíme nějakou dovolenou, chceme jet na DOVOLENOU, ne do dvougarsonky na pražském sídlišti... takže ještě různě kombinujeme - že část výletu do Česka věnujeme nějakému "rekreačnímu pobytu", nebo se třeba stavíme někde cestou (třeba v ANglii, Švýcarsku atd.)... Trošku lepší mají situaci lidi, kteří mají v Česku nějaké samostatné bydlení - že jim buď zůstal nebo koupili vlastní byt, nebo má rodina velký dům, nebo třeba chalupu, kde se dá bydlet... v okamžiku kdy (v našem případě) se nahrneme čtyři do výše zmiňované dvougarsonky, tak se to fakt nedá - určitě ne "dva tři měsíce". A kdo má doma extra prostory (postele, povlečení, nádobí, skříně) pro celou další rodinu? (spaní na zemi a to, že musíme žít "z kufrů" o které věčně zakopáváme, mi vadí asi nejvíc). Takže je třeba taky promyslet, jak by ty "dva tři měsíce" fungovaly logisticky... ono i ti rodiče budou stárnout a bude pro ně čím dál tím náročnější mít doma "invazi" (jakkoliv milou a vítanou).

Program dětem zatím zvládáme, máme v Česku kamarády (několikery) kteří mají podobně staré děti, takže to je docela v pohodě + naše děti zajímají výlety a hrady a podobné akce. Nicméně zároveň máme spoustu aktivit tady, některé z nich se dají provozovat jen přes léto, a děti si je už hlídají a nechtějí je promeškat.

Nemyslím si, že by vztahy nějak utrpěly, dobré vztahy přežijí všechno (i dlouhodobé odloučení) - a ty které nepřežijí, tak těch není žádná škoda...

To přece vůbec není o držení třicetiletých potomků kolem krku a neschopnosti nechat svoje dospělé děti žít jejich vlastní život.
Emigrace má svoje pozitiva, má svoje negativa. Každej musí zhodnotit, jestli je to pro něj schůdnej způsob života, a ano, i rodiče a kořeny jsou jedna z věcí, které jsou pro někoho důležitým bodem v rozhodování.

Ziju trvale v zahranici uz15 let. Do CR jezdime tak jednou do roka, drive s dcerou ted uz i kazda sama. V detstvi jezdila na dva mesice prazdnin k babickam a na tabory, ale mame tam 5 neteri priblizne stejneho veku tak kamarady v CR nepotrebovala. Jezdi porad rada ma, dobry vztah s babickou.Ale ted kdyz je na University uz dva mesice proste nemuze. Bydlet v CR uz asi nikdy nebude je zvykla na jiny zivotni styl a jeji pritel je cizinec. Vychovala jsem neco jako univerzalniho obcana ani ceska ani kanadanka, doma je tam kde je domov.
Babicka je pomerne v dobre kondici, ale v budoucnu jsem pripravena si ji nastehovat sem, kdyz nebude chtit muzeme ji zajistit jakoukoli peci v CR.