Diskuze : Hlavní : Odklad školní docházky

"ale dysporuchy ani patologické rodinné prostředí žádným odkladem školní docházky nevyřešíš" To ale nikdo netvrdi. Jen se ti snazim rict, ze neni pravda, ze za nas "skolne neuspesne" deti prakticky nebyly.Jen si je tak nevnimala. A neexistovala prima umera mezi jednickami, dvojkami a inteligenci ci studijnimi schopnosti.

Aleno, ale dysporuchy ani patologické rodinné prostředí žádným odkladem školní docházky nevyřešíš.
Jinak naše ZDŠ měla "progresivního" ředitele, takže jsme měli do třetí třídy slovní hodnocení na vysvědčení, v matematice jsme měli množiny a od šesté třídy to rozdělení na studijní a nestudijní třídu, což se dělilo podle toho, že ti studijní měli v páté třídě jedničky a dvojky. Také ve studijní třídě byly větší nároky na učení, víc do hloubky, v matematice ty množiny.

Senedro, presne. Ovsem kdo bude chtit, cestu si najde vzdycky. To bude najednou diagnoz…

Uz driv, kdyz bylo dite skolsky zrale, ale rodic na odkladu trval, stacilo zajit k neurologovi a tvrdit, ze dite zacalo kvuli strachu ze skoly koktat. Neurolog napsal par klikyhaku - a poradna musela odklad doporucit.

U svých dětí jsem se s tím nesetkala.
Jen mě u jedné školy poslali k psychologovi, chtěli potvrzení, že pětileté dítě z bilingvního prostředí je schopné přejít do bilingvní školy, ale s jiným jazykem. Což mi teda přišlo padlý na hlavu,ale došli jsme tam.
A jedno dítě má AS, ale to neřešil nikdo.

Jo, takze povazujes "skolne neuspesny" dite za propadajici. Nikdo krome Tondy nepropad, tak vsichni ostatni byli uspesny, vzdyt sli na stredni nebo se vyucili. Takhle to ale uplne mysleno neni.
"Školní neúspěšnost je z hlediska pedagogicko-psychologického a socio-pedagogického
chápána jako selhávání žáka v podmínkách školního edukačního prostředí nejen špatným
prospěchem, ale také vytvářením negativních psychických postojů a emočních stavů ve
vztahu k vlastnímu učení, ke vzdělávání, učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům. "(z prace o problematice skolni neuspesnosti)
Troufnu si rict, ze za socialismu bylo skolne neuspesnych v kazde tride cela rada, vcetne vasi, nez te preradili do "studijni" (supr napad, jak to vybirali?) a mozna i potom.
Meli jsme relativne dobre a rozumne ucitele (80.leta), ale stejne zmizely dve neposedne deti - tenkrat bylo receno, ze prestoupily na jinou skolu - dnes vime, ze je preradili do zvlastni. Deti s dysporuchami skoncily treba vyuceni (z tveho pohledu pohoda), hluboce pod sve schopnosti, v oboru, ktery je nezajimal. Nastesti prisla revoluce a uplatneni v novem svete. Meli jsme treba spoluzaka, co mu nesli jazyky (je vyuceny, pohoda), doma ho za to otec rezal. Nenavidel otce i skolu. Ale nikdo u nas nepropadl, takze dokonale "uspesna" trida. Ja mela vysvedceni dobre a o bohuzel musim pripustit, ze jsem o skolnich starostech mnoha spoluzaku vedela houby, nemluvili o tom, pripadali si proste "blbi" nebo nesnaseli ucitele a kaslali na to, radu veci (treba s tim vypraskem) jsem se dozvedela az v dospelostech, na srazech. Tenkrat se proste problemy deti moc vazne nebraly, to ale neznamena, ze nebyly.