Diskuze : Peníze a bydlení : Zaměstnání

Můj mozek se zlepšil v pubertě. Na druhém stupni už jsem nebyla už tak nesoustředěná jako na prvním stupni. A potom na střední a na vysoké se to lepšilo čím dál tím víc, ale je možné, že to bylo tím, že byla každá další škola větší výzva, a tak jsem se musela víc a víc soustředit. Takže třeba to nakonec bylo jen náročnějším vzdělávacím procesem a ne zlepšením mozku.

"S mou (nediagnostikovoanou) poruchou pozornosti nedám stereotypní práce ani chvilku. Jak nemám setrvalý stres a voatilitu a zahlcený mozek přemýšlením nad něčím úplně novým, tak dělám chyby téměř ihned. Třeba po hodině. A to se to s věkem spíš lepší".

Půlko, můj podobně postižený mozek se nelepší, mám pocit, že spíš naopak

Já bych 10 hodinovou dobu nebrala, pokud není možnost HO, nechtěla bych, aby děti byly 12 hod v instituci, pokud by tedy vůbec nějaké měly tak dlouhou provozní dobu. Navíc, jak člověk začne stárnout, síly ubývají, po šedesátce bych asi nechtěla pracovat 10 hod denně.

Však já nepochybuju, že to jde. Akorát já toho nejsem schopná. Nejspíš nesmíš mít ADD, aby to šlo. Není to o tom, že u toho nevydržím. Nemám problém s disciplínou, jen pak dělám chyby. Ale pro mě je fakt 8 hodin to stejné jako 10 nebo 12, takže je to v kontextu téhle diskuze vlastně jedno.

Já bych chodila odpoledne s družinou hodně ven, a volnou středu bych brala.

Půlko,
ale jde to i při té stereotypní náplni. Tedy musí jít. Klidně i 12 hodin musí jít, když na to přijde Ale ty chyby se při tom přihodí.