| Eva. | 
 |
(28.9.2009 21:47:20)
Pomalu ale jistě se náš dům proměňuje ve smetiště. Syn (3 roky) miluje rozhazování věcí. Tak např. kdybyste k nám vešli minulou středu, hned po otevření dveří byste viděli plné schody kuchyňského odpadu, nahoře tříděný plast jako bonus. Ve čtvrtek natrhal na cucky čtyři toaletní papíry a roznesl je všude po domě, dneska mi rozsypal po kuchyni čisté prádlo určené na žehlení, smíchal ho se špinavým a šlapal po tom. Což o to, každý máme asi jiný smysl pro humor, ale on zarputile odmítá UKLIDIT PO SOBĚ.
1. Jony, je tu rozsypané prádlo.
2. Jony, prádlo.
3. To prádlo jsem prala tři dny, dalo mi to moc práce. Na zemi se zamaže. Navíc nemáme kde chodit.
4. Vůbec se mi nelíbí šlapat po tvých čistých kalhotech a tričkách. Jsou to tři pračky oblečení, které se tu na zemi špiní.
5. ? Asi by mělo zaznít: Uklidíš to hned nebo až po večeři? Ovšem výběr nelze navrhovat, protože večeře nelze uskutečnit, aniž bych pošlapala čisté věci. Takže výběr: Uklidíš to sám nebo ti mám pomoct?
Jony už mé fígle zná, proto odpovídá ihned a bez rozmýšlení: Uklidím to za tejden. Máš mi pomoct...a jde si někam jinam.
Případně: Uklízím, kdo mi pomůže? Ozve se: Já!!!! a nikdo nepřijde.
A dál? Jak dál? Když mu trochu zostra řeknu: Jony, tys to rozsypal, tak to musíš uklidit, tak mi odpoví bez servítek: neuklidím.
Nakonec dostal na zadek a pak mě 3x zbil - násilí plodí násilí, tudy cesta nevede, já vím... ale zoufalé matky dělají zoufalé činy. Každý den totéž.
Chystáme se na procházku na místo, kam chodíme málo a on se děsně těší, navíc má slíbenou tříkolku... a před odhodem najdu roztrhaný toaleťák v ložnici. Po půlhodinovém domlouvání to uklízí. Ovšem jen pod pohrůžkou, že nebereme tříkolku... To asi není to pravé ořechové vyhrožovat, slibovat a lákat. Problém není v tom,že by bylo pracné to naházet do koše, ale v tom,že bojuje sám se sebou, protože NECHCE, ODMÍTÁ.
Lidi, proč to nechápe, že musí po sobě uklidit bordel? já bych pochopila, kdyby rozházel v zápalu hry hračky, cokoli, ale tohle je opravdu děsný a nekončí to. Navíc mám menšího prcka, takže to jen tak hnedle neuklidím a kolikrát tam tu hromadu nechám naschvál přes noc. Trápí to ovšem jen a jen mě...
Díky za reakce.
|
| Zdenda , Eli a Zdenda | 
|
(28.9.2009 21:57:29)
u nás to je teda tak, neuklidí hračky zabavíme a nedostane je, ale toaletní papít tak nejde zabavit, ale dost opravdu pomáhá zákaz a fakt nepovolit, třeba opravdu nejít, udělals, samozřejmost že to uklidíš ale stejně nejdem a nebo bez tý tříkolky, když se začne vztekat, tak zavřít do pokoje a nebo studená sprcha, holt ale nevím jak u vás by to šlo, rozhodně teda že by mě zbila to ne, to si ani nedovolí, leda zkus psychologa, poradit se, zatím bez něj
|
|
| Petra Neomi | •
|
(28.9.2009 21:59:32)
On to chápe, ale prostě se mu nechce uklízet :) Mmch, moje dcera dělá to samé, jen já si to tak neberu. Imho tvůj syn prostě měří svou vůli s tvou.
|
|
| Insula | 
|
(28.9.2009 22:00:07)
Já říkám "přežít". Jinak spíš "nevyhrožovat", ale používat spíš styl "když mi to teď pomůžeš uklidit, tak půjdeme dřív ven" apod. Jestli to zabere ovšem nezaručuju, ale jak jsou tam zákazy "musíš, udělej atd.", tak to vzdor jen víc "živí". 
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(28.9.2009 22:03:47)
To je trochu moc, ne ? nebo se to zdá jen mi? prostě bych ho popadla za ruku, dotáhla k tomu nepořádku a okamžitě by to musel uklidit, teda mě už by napružilo jak by to začal drtit doma ty toaleťáky a koše atd. Malá sice zahradničila v květináčích apod. ale tohle je trochu moc ne? přeci jen už má 3. No asi jsem fakt divná, ale to je fakt mazec
|
| ŠUSTKA |
|
(28.9.2009 22:05:33)
souhlas!!a já bych mu ještě jednu střihla smrad jeden tohle je už moc ne??
|
|
| Insula |
|
(28.9.2009 22:06:22)
Tak přitáhnout syna za ruku a stát nad ním jako kat, by se naprosto minulo účinkem.  Jen by řval. Ale je fakt, že takovéhle věci nedělá.
|
| kajkule+2 kousky |
|
(28.9.2009 22:08:27)
No nevím, já si nedovedu vůbec představit, že by tak se mnou dítě mluvilo- stylem naser si matko
|
| kajkule+2 kousky |
|
(28.9.2009 22:10:02)
pro rýpaly: ne, nemám dokonalé dítě,dokonce šíleně paličaté a někdy nervní, ale co je moc to je moc. Radím přitvrdit, ale to jsi měla udělat asi už dávno
|
| Kalamity YANKA | 
|
(29.9.2009 9:12:42)
Obávám se že s tebou souhlasím. Tohle je trochu moc.
velice rychle bych ho z toho vyléčila
|
| zerat | 
|
(29.9.2009 10:21:22)
Taky souhlasím, ale co mi fakt přijde jako silné kafe je tahle část jejího popisu: "Nakonec dostal na zadek a pak mě 3x zbil - násilí plodí násilí, tudy cesta nevede, já vím... ale zoufalé matky dělají zoufalé činy. Každý den totéž."
Ty se necháš od syna bít a ještě 3x???? A pak se někdo diví, že dítě třeba dvanáctileté zmlátí svoji matku?
S malým bych byla rychle hotová. Za 1. věci neroztahá všechny hned, ale nějakou chvíli na tom pracuje, takže lze zasáhnout hned a 2. tříleté dítě už by mělo mít respekt před autoritou maminky, což mi v tomhle případě přijde, že není ani zbla když jí ještě nařeže.
Jinak samozřejmě taky nemám děti andílky a umí i zlobit,- dokonce se starší mám taky problém, že ji nebaví uklízet, ale mocně u nás funguje motivace. Neuklidíš, nebude TV, hra na PC, nepůjdeme na kolo apod.
|
| hanka | •
|
(29.9.2009 10:52:41)
mě jen napadlo,kde jste,když malý tohle dělá?Co ho zkusit nějak zabavit,přijde mi,že to dělá z nudy.K tomu,že vás zmlátí se raději nebudu vyjadřovat.
|
|
| Kalamity YANKA |
|
(29.9.2009 12:08:39)
Souhlas, moje slova.
Omlouvám se, jestli zakladatelku urazím, ale přijde mi, že snad není svéprávná, jako s dětmi to je někdy těžký, ale možná by si měla uvědomit, že je to ona, kdo musí učit détě žít, ne že si smrádě nastaví pravidla a celéá rodina se klepe strachy
A do toho si pořídit druhé A BÁT SE JEŠTĚ O NĚJ???????
zapni mozek
|
|
| Terinka4444 | 
|
(7.12.2009 10:42:42)
Zkuste psychologa, tohle si nenechte přerůst přes hlavu. Když vás bije ve třech, co udělá v 15-ti? Zdá se mi to naprosto neuvěřitelné a co děláte, když škube ty toaleťáky nebo sype odpadky na schody, to nevíte, že vyndavá odpadky z koše? Asi vtip nebo provokace né?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(28.9.2009 22:10:51)
Jirina Prekopova:Deti jsou hoste, kteri se ptaji na cestu. Knizka s odpovedmi na vsechny tve otazky a taktikou, jak problem zvladnout.
Drzim palce.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(28.9.2009 22:15:54)
To bude jen období. To uklidňuju sama sebe, protože mám doma to samý. Je mu 2 a půl a taky moc rád rozhazuje věci. Koš teda naštěstí ne, ale hračky tak, že se nedá kam šlápnout, víčka od zavařovaček, moji sbírku pohledů, bižuterii, uklidí až za nějakou chvilku, většinou musím začít s ním, pak uklízí tak, že sebere 2 kousky a jde si zase hrát, musím ho zahnat zpátky. Jmenuje se stejně jako tvůj, ale tím to asi nebude. 
|
|
| kája+dva | 
|
(28.9.2009 22:17:38)
Já teda zírám (v dobrém) jak klidně to s ním řešíš, to já bych řvala jak pavián a uklízet by musel. Ale to je jiná, spíš nechápu jak je možné, že si může dovolit vyházet prádlo, likvidovat toaleťák a tak...když neposlouchá nedaly by se ty místnosti před ním zamykat?
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(28.9.2009 22:25:55)
Evo,
nějaké přirozené důsledky by asi měly přijít. Ty zamčené místnosti mi přijdou jako dobrý nápad - předpokládám, že ty velké nepořádky dělá, když je někde chvíli sám. Takže bych mu zkusila zamezit, aby byl takhle někde sám, snažila bych se, aby pochopil, že dokud bude věci rozhazovat a tím ničit, tak bude muset být pořád pod dozorem někoho dospělého, i za cenu toho, že místo hraní si s hračkami v dětském pokoji bude s tebou v kuchyni a podobně. A třeba to s ním postupně na chvilky zkoušet, na pár minut a tak.
Hodně sil.
|
|
|
| Vaal | 
|
(28.9.2009 22:19:06)
Evo, já to vidím, že ti z tvého synka roste pěkný malý hajzlík. Ať si to třebas odůvodňuješ nějakým obdobím vzdoru či čím...je jasné, že nějakou "volnou" výchovou napácháš víc škody než užitku.Dítě potřebuje hranice. Dost dobře nechápu ten slovní obrat "zbil tě". To si snad děláš legraci? Nenapsala si kolik mu je, ale pokud by do tebe dítě začalo nějak bušit, nebo kopat, tak si s ním už snad nějak snad fyzicky poradíš ne? Nemyslím mlácení, ale prostě zkroucení ruk za záda(znehybnění) a odvedení do svého pokoje...Přece ho do sebe nenecháš bušit jak do nějakého boxovacího pytle?
Přečti si knihu od Jiřiny Prekopové..Malý Tyran. "Volnou výchovou" z něj uděláš nešťastné dítě, které nebude mít nikdo rád.
Máš přece v rukou tolik možností trestů, (nebude jíst dokud neuklidí, nepůjde ven, nebude počítač, televize, značkové oblečení blá blá blá)
Kniha Respektovat a být respektován je fajn, ale nelze vychovávat podle nějakého univerzálního vzorce všechny děti..každé je jiné. Opravdu doporučuji Jiřinu Prekopovou, ať už "malého tyrana", nebi "Jak žít a nezbláznit se". ta je na takovéto "týpky" zaměřená...
Jo a taky...máte otce? Co ten na to?
|
| Insula |
|
(28.9.2009 22:21:27)
Napsala to, jsou mu tři.
|
| Vaal |
|
(28.9.2009 22:25:57)
No jo, já si nevšimla To je malinkej, ještě není určitě pozdě..i když Jiřina Prekopová tvrdí, že základy panovačnosti jsou položeny již před prvním rokem 
|
|
|
|
| PJana | 
|
(28.9.2009 22:23:47)
Nepřijde mi to jako vzdor. Přijde mi to jako dost silný kafe. To, že si vůbec dovolí udělat neprovozní nepořádek (a podle toho co píšeš, ho dělá zcela plánovitě a schválně) a ve finále odmítne pomoct uklidit, mi přijde na tříleté dítě jako moc. Tohle není případ pro psychologa, ale pro rodiče, aby nastolili pevné mantinely.
Mám 2 kluky (5 a 10) let, nejsou to žádná zlatíčka, ale tohle by si nedovolili. Fakt je, že automaticky neuklízejí a provozní nepořádek je v pokojíčku skoro pořád. Musí se připomínat, ev. udělat bojové rozdělení a hodně zvýšit hlas. Když nepomůže ani tohle, vtrhnu do pokoje a věci, které nejsou uklizené naházím doprostřed pokoje na jednu hromadu. To už vědí, že je zle a ten úklid jim pak jde od ruky přímo neuvěřitelně.
|
|
| Marťa11 |
|
(28.9.2009 22:25:00)
Evo, já jsem se v tomhle období soustředila na 2 věci:
- abych nikdy "nepohrála"... tedy otřepaná důslednost...
- začala jsem používat 1-2-3, což pochopil velmi brzo (dnes je mu skoro 7, počítání když se fakt zlobím používám dodnes a nepamatuje se, kdy jsem řekla 3 už dlouuuuuho)... jak jsem řekla 3 bylo zle... tedy já děti nebiju ale prostě nebyla - třeba ve vašem příkladu ta tříkolka... a prostě fakt nebyla i když to bylo šílené...
klidně vyhrožuj a motivuj, ale musíš splnit... ze začátku děs... ale brzo to nese ovoce
také jsem netrvala na tom, aby uklízel sám, pomáhala jsem, ale donutit ho, aby uklízel (ze začátku třeba aspoň jeden kus, ale prostě vyhrát!!!), žádné odkládání, prostě když se rozhodneš, musíte to dotáhnout do konce
pevné nervy 
|
|
| Marťa11 |
|
(28.9.2009 22:25:00)
Evo, já jsem se v tomhle období soustředila na 2 věci:
- abych nikdy "nepohrála"... tedy otřepaná důslednost...
- začala jsem používat 1-2-3, což pochopil velmi brzo (dnes je mu skoro 7, počítání když se fakt zlobím používám dodnes a nepamatuje se, kdy jsem řekla 3 už dlouuuuuho)... jak jsem řekla 3 bylo zle... tedy já děti nebiju ale prostě nebyla - třeba ve vašem příkladu ta tříkolka... a prostě fakt nebyla i když to bylo šílené...
klidně vyhrožuj a motivuj, ale musíš splnit... ze začátku děs... ale brzo to nese ovoce
také jsem netrvala na tom, aby uklízel sám, pomáhala jsem, ale donutit ho, aby uklízel (ze začátku třeba aspoň jeden kus, ale prostě vyhrát!!!), žádné odkládání, prostě když se rozhodneš, musíte to dotáhnout do konce
pevné nervy
|
| kajkule+2 kousky |
|
(28.9.2009 22:28:57)
To on je nešťastný, nedáváte mu hranice, ty už bys mu měla zabránit dělat bordel jak začne, určo není pořád bez dozoru , ne? je malý , chudák neví co sám se sebou, to vy ho máte vychovávat.
|
| zaba + 3 | 
|
(28.9.2009 22:35:37)
taky si myslím, že by jsi mu měla pevně stanovit hranice co může a co ne, prcek se mi třeba rád hrabe v nočním stolku, chvíli ho nechám, ale pak mu řeknu, ať to dá zpátky, většinu uklidí, se zbytkem mu pomůžu, prcek zná dobře význam slova vrať to, většinou poslechne, musím teda dodat, že mu spoustu věcí dovolím, ale jsou věci které prostě nesmí, bez debat, třeba dneska po mě házel taková ty písmenka s magnetem, řekla jsem mu desetkrát neházej to po mě, nic, tak ho plácnu přes zadek a už to neudělá, u nás vysvětlování zatím nefunguje
|
|
|
|
| mapka | 
|
(28.9.2009 22:45:21)
Evi, řekla bych víc hlídat. Být důsledná. Jak to, že si nevšimneš hned když začne s rozhazováním odpadků? Nebo když trhá první toaletní papír? To mu přeci nějakou dobu musí zabrat, teoreticky bys měla mít dost času si všimnout, že se něco děje, ne? Měla bys mu to zatrhnout hned a ne ho nechat rozházet celý koš...s odpadky...prádlem apod.
Počítání 1 2 3 se u nás taky osvědčilo, ale fakt musí být člověk důsledný, ne žádné dva a půl, dva a třičtvrtě a podobné srandy
To že tě bil bych taky neomlouvala heslem násilí plodí násilí. To by si prostě neměl dovolit.
Nejspíš zkouší kam až může zajít, hledá si nějaké hranice toho co je správné a co už je moc a u tebe asi k té hranici ještě nedošel a nebo si mu to nedala dostatečně najevo.
Jsi asi hodně trpělivá, ale aby se ti to nevymstilo. Někdo tu psal zkusit nějakého psychologa, já bych se za to u tebe taky přimlouvala. Třeba ti jen ukáže cestu, která bude přijatelná jak pro tebe tak pro syna.
|
|
| dolphin2 | 
|
(28.9.2009 23:04:48)
evo mě tak napadlo, nežárlí náhodou na mladšího sourozence a nevyžaduje tak tvoji pozornost?
|
|
| anuna | 
|
(28.9.2009 23:31:02)
Tak tohle podle mě není vzdor, ale vyložená tyranie.
Můj syn není žádné zlatíčko, ale tohle by si nedovolil ani náhodou.
Od malička jsem ho učila, že všechno, co mi naschvál provede, to se mu 2x vrátí.. Neposlechne? Já neudělám to, co chce on (výlet, čtení, kolo..).
A stejné je to se vzdorem. Má "úžasnou" náturu. Stašně rád trucuje. Ale pokaždé se to nakonec obrátí vůči němu. A můžu říct, že už přišel na to (5 let), že to není nejlepší cesta k cíli:)
|
|
| Mickey16 | 
|
(29.9.2009 2:05:52)
Nevím no, jako jediný přirozený důsledek mě napadá že nebude večeře jelikož se skrz to prádlo nedostanu do kuchyně,tudíž dokud neposbírá to prádlo nebude jídlo, a nepůjdeme ven protože čas který jsme mohli trávit venku trávím uklízením jeho bordelismů. Ale je to soda, tohle si představím u ročního batolte, ne u tříletýho dítěte
|
|
| sally | 
|
(29.9.2009 5:29:43)
Klidným hlasem oznámím, že se nejde ven dokud nebude uklizeno a prostě se nejde. A pokud by to ani pak nebylo uklizeno, tak by nebyla večeře, pohádka, vana atd... když se jednou začne, musí se to dotáhnout do důsledku, takže pozor na to - nevyhrožuj ničím, co nejsi schopná splnit ("odnese tě čert" "dám tě do děcáku" atd.).
Ve vašem případě - nemůže to být reakce na sourozence? KOlik je mladšímu...? Mně to přijde trošku jako strhávání pozornosti na sebe... ona i negativní pozornost je pozornost, takže bych se taky ještě trošku zamyslela nad tím, jestli starší má dostatek POZITIVNÍ pozornosti. Ono je těžké se někomu věnovat, zvlášť když teda dělá vše pro to, aby tě maximálně vytočil - ale jeslti se o to víc přimkneš k mladšímu, tak tím roztočíš situaci opravdu do neúnosna.
Takže - odebrat negativní pozornost (jestli na něj ječíš, ukecáváš ho, přemlouváš, vysvětluješ atd., tak to pořád je POZORNOST - musíš víc ignorovat ve smyslu nedělat ze sebe divadlo a úplně v klidu a smrtelně vážně oznámit, co hodláš se situací dělat "když to tu není uklizené, nemůžeme jít ven" a jít si klidně číst knížku - nebo teda předstírat že si čteš knížku nebo zkrátka děláš něco úplně jiného, ale rozhodně tě taková maličkost jako roztrhané čtyři toaleťáky vůbec, ale vůbec nevzrušuje a hlavně musíš u toho VYDRŽET - moje dcera je hodně paličatá a vydrží trucovat a dělat naschvály dost dlouho), přidat pozitivní pozornost (pochválit za věci, které dělá fakt dobře, třeba poznamenat, že je prima, když rychle snědl oběd, protože vám zbyde víc času na přečetení knížky nebo skládání puzzle), aby si uvědomil, že máma není jen policajt, ale že s mámou se dají zažít i prima věci a že je pro něj LEPŠÍ, když máma není naštvaná.
|
|
| Archciba | 
|
(29.9.2009 7:23:01)
Ahoj, toto nedělala moje dcerka ani v roce, kdy měla kramaření jako největší zábavu Tak trochu to nechápu, ale to už je vaše věc.
Chtěla jsem jen napsat, jak dítě umí krásně rozlišit na koho si může co dovolit. Včera jsme vytáhli na hřiště našeho tatínka. V polovině cesty dcera ztropila "divadelní scénu" ala bolí mě hrozně nožičky. Tatínek jí hned vzal, protože chudinka už ušla takovou dálku. Když jdem jen spolu, tak dojde tam i nazpátek a vůbec nic jí nebolí...
Myslím, že by nebylo špatné stanovit jasná pravidla (koš je zakázaná zábava) a hlavně na nich trvat. Pak nebudeš muset řešit, že nechce uklidit. Nevidím nejmenší důvod, proč by si dítě mělo hrát s odpadky a prádlem 
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(29.9.2009 8:04:05)
nevím stále je to jen třílety dítě tady bych ho taky prostě popadla a jela bych prostě hned řešit žádné potom po večeři stala bych nad ním a použila bych i přes prdel skákat v tomhle věku co bude delat za 5 let? drž se a vydrž hlavně
|
|
| Eva. |
|
(29.9.2009 8:18:58)
Děkuji za reakce.
Souhlasím s vámi - ve třech letech je to MOC.
Volnou výchovu nemáme, myslím, že jsem dost přísná, ale vzhledem k tomu, že se mi nějaké to plácání a křik nevyplatilo, hledám jinou cestu. Proto pátrám po radě v této diskusi a ne jinde.
Když si dám za dveře koše s odpadem, že je vynesu, je otázka sekundy do nich drcnout a mít to po celých schodech. Chytit za ruce, když do mě buší, ho nemůžu - 1. v náruči mám 8 měsíčního brášku, kterého chráním, aby si zlost nevylil na něm, 2. já sama ho plácla, tak jsem mu vlastně ukázala, že se to smí. Rozumíte mi? Já nemá volnou výchovu, já taky křičím, dám na zadek, zakazuju a používám tresty, ale je to čím dál horší. Až díky RaR a knížkám od Mazlisch-Faberové u nás nastal trochu klid...dočasně.
U psycholožky jsme byli už dávno, ale moc nám nepomohla. Taky dávám synovi Bachovy kapky proti žárlivosti, aby mladšího nezmrzačil.
Když je syn v pohodě, je citlivý, poslušný, prostě poklad... a pak najednou jak když utne a nenaděláme noc. Otce máme, ten je zoufalý jako já.
|
| Ditu a 2 cácorky | 
|
(29.9.2009 9:10:48)
No já s tím "násilí plodí násilí" zas až tak moc nesouhlasím. Ne že by mě naši doma nějak bili, ale když už byl "výprask", tak to už opravdu přesahovalo hranice (to co jsem provedla) a já to taky vnitřně věděla. A myslím si, že když si vylévá tvůj syn zlost na 8 měsíčním mimču, že určitě je ta hranice překročena. A jak píšeš o tom, že tím že jsi ho plácla a tím jsi mu vlastně ukázala, že se to smí, s tím také neslouhasím /nezlob se/. Takže by člověk např. před dítětem nesměl pít pivo, protože by mu ukázal, že se to smí, nesměl by si zapálit, jet autem, škrtnout zápalkami.... vím je to hodně přehnané, ale chci to naschvál takto ukázat na příkladě. Prostě jsou věci, které dospěláci dělat mohou a to děti musejí respektovat. Nejsem pro žádné bití dětí, to ne. Ale raději svému dítěti dám pár na zadek, než-li aby mi v nestřeženém okamžiku ohrožoval svého sourozence....bála bych se, že mu vážně ublíží. Doufám, že to nebereš ode mě nějak negativně, těžko se to vyjadřuje psaním...
|
| zerat |
|
(29.9.2009 10:22:53)
Naprosto souhlasím - prostě dítě si vůbec nesmí dovolit bít rodiče!
|
|
|
| mapka |
|
(29.9.2009 10:12:03)
A co používat pevné sáčky do koše se zavazováním? Tak to dělám já, vyndám z koše, zavážu a připravím si odpadky ke dveřím a beru je když jdeme na procházku. Pak by šťouchnutí ze schodů asi ztratilo pro syna ten správný efekt.
A k tomu, že držíš v náručí mladšího, proto se nemůžeš bránit...nebylo by lepší mladšího položit a řešit to jen se starším? Mám taky 8mi měsíčního syna a určitě se mu nic nestane když bude chvilku na zemi a ty vyřešíš problém se starším.
Není to všechno způsobeno jen tím, že nemá starší dost pozornosti?
|
|
| Marťa11 |
|
(29.9.2009 13:10:56)
Evi, vykašli se na knížky, semináře, psychologa a kdesi cosi...
soustřeď se jen na DŮSLEDNOST!!!
určitě je pro něho něco trest... (nemyslím bití, to nepoužívám)
dokud neuklidíš, nejdeme na tříkolku (klidně uklízej s ním, ale zlomit ho k tomu, aby začal) a prostě nejít dokud neuklidí (a žádné odkládání, že to uklidí po večeři... hned!!!)
jen je potřeba zjistit, co je pro něho opravdu trest...
a možnost výběru jestli bude uklízet teď nebo po večeři??? co to je za nápady? vybrat ho můžeš, jestli si vezme tričko modré nebo červené, ale o tomhle prostě rozhoduješ ty
|
|
| misoplyska, 2 deti | •
|
(30.9.2009 17:23:46)
Evo,
mám děti úplně ve stejném věku jako ty. Z toho, co píšeš, mám opravdu pocit, že v tom hraje roli mladší sourozenec. Moje starší dcera sice zlobila vždycky, ale teď je to fakt síla.
Zkušenost s bitím matky ale nemám, to si neumim představit - doporučovala bych v tu dobu položit mimčo a hned zasáhnout. Bordel umí taky udělat, dělá ho evidentně schválně, aby na sebe upozornila - takže ho prostě musí uklidit a pak se jde dělat nějaká činnost, kterou má ráda, třeba jen 5 min, ale co je hlavní - má mojí pozornost.
Maminky, vy, co píšete o "hajzlíkách", to je už fakt tvrdý. Kluk prostě zlobí, je v blbém věku a do toho má doma konkurenci a musí se s tím nějak srovnat. Některé děti prostě jsou divočejší, některým stačí říct jednou a je to. To ale neznamená, že ti první jsou hajzlíci a jejich matky neschopné.
|
|
|
|
| Ivuljenka | 
|
(29.9.2009 9:00:08)
no nevím, tady je asi problém už někde z dřívějška, možná jsi byla dost dlouho před tím moc "měkká" Chtělo by to zavést jasná pravidla. Žádný člověk neplní rád rozkazi.
Co takhle - Rozházel jsi prádlo - a já to teď budu muset prát, takže nemůžu jít s tebou na hřiště. Je mi to líto. Pomoz mi to uklidit a když to stihneme možná půjdeme i na to hřiště.
Zkus ho navnadit oklikou - moji dceru nedonutím uklidit nikdy nic, musím vždy říct,že to uděláme spolu, začneme spolu,já pak přestanu a ona pokračuje sama.
Ale myslím,že u vás už to není o období vzdoru - roztrhané 4 toaletní papíry to už je trošku jako malý tyran od Prokopové. Sežeň si knížku. Myslím,že si snaží vynutit tvou pozornost. Možná by ses mu měla víc věnovat a také bych možná zavedla nějaké domácí povinnosti,které bude plnit - úměrné jeho věku. Opravdu bych řekla,že to dělá jen proto,aby upoutal tvoji pozornost. Navíc - roztrhat 4 papíry to jistě netrvá 5 minut. Kde jsi v tu dobu,kdy takto vyvádí?
|
|
| Gabča | •
|
(29.9.2009 10:01:25)
Souhlasím s tím, že pokud něco udělá tak to prostě musí uklidit, jinak... U nás se třeba u hraček uplatnil pytel a popeláři. Musím říct, že to byl pro ní takový šok, že dnes stačí pytel jenom vytáhnou a uklízí, rychlostí blesku. Ale vydržet ten hysterický záchvat je fakt hooodně těžké, ale já jsem v tomhle vytrvalejší než manžel. Pokud udělá binec v něčem jiném, prostě nebude to, co měla slíbeno - procházka, malování, pohádka apod. Pokud někoho uhodí, jde okamžitě do pokoje dokud se neomluví (a věř, že tam dokáže řvát i půl hodiny, přitom omluva trvá pár vteřin.. :) )V opačných případech, kdy je hodná, pomáhá apod. chválit, chválit a chválit. Je to fakt někdy o nervy, ale vydržet se to musí.
|
| Tragika | 
|
(29.9.2009 10:52:00)
Vyprané prádlo snad můžeš mít někde, kam se syn nedostane. Též toaletní papír lze umístit do patřičné výšky.
Pár takových lákadel bych prostě odstranila z dosahu malého nenechavce.
Syn se dívá pravidelně na večerníček, pravidelně též čteme a pokud odmítá uklízet, pouze sdělím, že nic z toho, na co se těší nebude. Zabírá to spolehlivě.
|
| Tragika |
|
(29.9.2009 11:01:54)
Ještě k bití rodičů.
Syn měl pár měsíců období, kdy přišel bez důvodu a začal do mne bušit pěstičkami. Nepomáhalo nic, ani vysvětlování, natož oplácení. Přestalo ho to jednoduše bavit a už 4 měsíce si nebouchl.
Teď ovšem má zase jinou lahůdku. Aniž by tomu předcházel jakýkoliv konflikt, zasekne se a řve na celé kolo - Jdi pryč!!!!
Jednou vydržel řvát patnáct minut non stop a zcela ochraptěl na dalších pár dní. Zatím řeším tak, že ho řvoucího odnesu do jiné místnosti, nebo odcházím sama. Zprvu měl tyto záchvaty x krát za den, teď už jen x krát za týden. Věřím, že ho to přejde samo, stejně jako bití.
Ano, mohu bít, řvát taky, ale k čemu by to bylo dobré? Agresivita by se ještě stupňovala, což rozhodně nechci. Tříleté dítě má emoce, se kterými si kolikrát neví rady, takže klid a nohy v teple.
Začít může,přestat musí - to je mé heslo.
|
| Medunka_ | 
|
(29.9.2009 13:01:21)
Tragiko, nepochytila jsem, jak je tvuj syn stary, ale to: "Jdi pryc" by (podle Ricana) melo byt vyustenim vnitrniho konfliktu batolete, kdy se snazi separovat od matky a zaroven se toho boji.
Dcera to totiz dela obcas taky a kdyz to prislo, docela me to zaskocilo.
Kamaradek, co by podobne chovani ditete popisovalo, moc nemam . Ale u tech batolat by to melo byt normalni (detsky psycholog by asi rekl vic).
Evi, asi moc neporadim. Moc se mi libila kniha Sourozenci bez rivality (Faber, Mazlish). Zda se mi, jako by autorky popisovaly podobne situace jako ty...
|
|
|
|
|
| bravad |
|
(29.9.2009 10:58:28)
Evo., myslím, že to bereš za špatný konec - myslím to s tou tříkolkou a k tomu tvůj komentář, že se jedná o vyhrožování, tudíž to není to pravé ořechové. To není vyhrožovování - to je stanovený trest pro případ, že po sobě neuklidí. Není přece možné, aby ty jsi na svoje dítě byla stále milá a on klidně mohl být i nadále spratek, aniž by to mělo důsledky. Zkrátka - ty se budeš chovat takhle, dobře, já na tebe nebudu milá a nebereme tříkolku/nejdeme ven atd., nezasloužíš si to. Myslím, že to moc analyzuješ, abys náhodou nebyla špatná matka, což dělá víc škody než užitku. A ještě jedna věc - nezlepší se to, dokud se ti nebude dařit si prosadit svou. (Právě i za pomoci těchto trestů - nepůjde se ven, nedostaneš do té doby najíst atd.) Přijde mi, že se sebou necháváš dost mávat, na to pozor. Knížky od Jiřiny Prekopové, jak už tu byly zmiňované, si určitě přečti. Mmch - vůbec bych mu nedovolila rozhazovat a ničit ty věci - na to bych taky vymyslela nějaký trest (nevím, třeba uklidit to a pak zavřít v pokoji, kde by byl sám, nebo zabavení nějaké oblíbené hračky, nejde s náma ven, něco takového, vhodného) a dotáhla to do konce. A zcela upřímně - to co popisuješ je strašný.
|
| zuni | 
|
(29.9.2009 11:07:48)
Myslím, že pokud chceš "jet" podle RaR, tak se dají ty "tresty" akorát obrátit do "správné" podoby, ale výsledek by skutečně měl být ten, že pokud nebude byt uklizený, nepůjde se ven (apod). Já dělám něco podobného u manžela, neuklízím po něm, i když mi bordel vadí (ale víc mi vadí za ním běhat...), ale myslím že co se dítěte týče, je potřeba nejdřív jednu věc DOŘEŠIT, a pak se věnovat ostatnímu... ne to tam nechávat ležet několik DNÍ...
|
|
|
| Mlanka, NK 09/05, LA 01/10 | 
|
(29.9.2009 12:02:24)
Hmm, to zni jako dost tezka situace, ale lepsi ji zacit resit ve trech nez ve ctyrech letech (nebo pozdeji).
Ja bych asi navrhovala zavest nekolik zakladnich pravidel:
- absolutne zamezit pristup ke vecem, se kterymi muze udelat nesnesitelnej neporadek (pradlo, smeti). Proste se k nim NESMI dostat. To prece zaridit jde ;-) Ty odpadky se daji vynest i nekdy jindy, nebo pradlo se povesi az bude dite z dosahu.
- na hrani jsou hracky, nebo veci k tomu povolene, a docasny neporadek se s nima udelat MUZE. Jednou denne se pak MUSI uklidit, samozrejme spolecne s rodici.
- poslechnout MUSI. Proste MUSI. Rodic NESMI ustoupit. Treba v situaci "pujdem na kolotoce, az to tady spolu hezky uklidime". Ne? No tak se nikam nejede. Ale skutecne se nejede, i kdyz to znamena 30 minutovou histerickou rvouci scenu a pobyt za slunecniho odpoledne doma, proste JA jsem rekla NE a mela jsem k tomu padny duvod. (Pozor ale nelze rikat NE kazdy kravine...)
Osobne mne napada jako pricina tohohle chovani, ze zarli na miminko. Asi bych tedy s nejvetsi prioritou resila ten problem zarleni a az pak dusledky.
Jenom pro doplneni obrazku ;-) mam docela tvrdohlave a uminene a taky (drive) vztekajici se dite, ale tyhle pravidla v obdobi klasickeho vzteku (2-3 roky) vice mene fungovali. Dite nebiju, neplacam, nesmykam atd., nikdy a za zadnych okolnosti. Jsem ale jeji matka, cili MUSIM mit nad ni v konecnem dusledku prevahu.
|
| Mlanka, NK 09/05, LA 01/10 |
|
(29.9.2009 12:19:54)
Jeste bych zminila jednu vec, co u nas fungovala. Kdyz treba dcera neco provedla ve svem obdobi vzdoru, tak se nam celkem osvedcilo nemluvit o tom. Proste kdyz prisel tatinek z prace, tak o tom nedostal zpravu. Ani babicka, nebo kamaradka u kafe. Proste histericky zachvat revu, nebo hazeni predmetu na zem, nebo neco jineho nechvalneho, NENI predmetem ziskani pozornosti u jinych lidi.
Dite kdyz to pak posloucha stylem " no tak dneska zase udelal to a to" tak ziskava zpatnou zpetnou vazbu na sebe, a samo sebe utvrdi v tom, ze tohle JE jeho vernej obrazek; cili to udela i priste. Nehlede na to, ze tim zaujme pozornost dalsich ucastniku.
|
| Eva. |
|
(29.9.2009 13:25:08)
Díky všem. Nakonec jsem mu schovala Lego - trest. Jenže jak souvisí Lego s nepořádkem? Důsledek by byl nejít ven, ovšem já ven musím kvůli mladšímu, navíc Jony by ani ven nešel, kdyby nemusel.
Prostě bych ráda slyšela nějakou radu v duchu RaR, ale stejně díky.
Dneska tady rozházel plínky. Myslím, že schovávat věci nemá cenu. Kam bych dala nádobí, boty, cokoli...Jde o ten naschvál a neposlechnutí, ne o to, že je to lákadlo.
Jdu si pročítat RaR...
|
| Gabča | •
|
(29.9.2009 13:39:01)
Jde o to aby pochopil, že to nesmí.A pokud je schování lega trest, který účinkuje, tak ho prostě používej. Třeba ve stylu, když si nevážíš maminčiných věcí (práce) nezasloužíš si lego apod. Je to samozřejmě jen příklad. Hlavně nad tím nesmíš tak uvažovat. trojkolka s rozsypaným košem taky nijak nesouvicí. :) neboj ono to přejde a časem bude uklízet sám, a bude hrozně rád, když ho pochválíš. :)
|
|
| Mia+1 | •
|
(29.9.2009 13:41:22)
Já ti nevim, mam pocit že ty respektuješ jeho ale on tě má totálně na háku... což je u tříleťáka docela na pováženou... taky nechápu dotaz "chceš to uklidit teď nebo po večeři"??? No jasně že po večeři, a pak až po snídani a pak nikdy... To bysme tu přes bordel neprošli, s timhle přístupem...
Psala jsi že volnou výchovu nemáte, ale to co popisuješ přesně tak zní... dítě který řídí rodinu... a ve finále zbije matku...
Neodpověděla jsi kde jsi zrovna byla když ten malej trhal ty papíry? Když víš jakej je tak ho přece nemáš nechávat bez dozoru... Já taky nejsem zastáncem schovávání věcí, ale důsledně učit (popřípadě trestat) co se smí a nesmí... a náilí plodí násilí? Syna občas plácnu, ale vrátit mi to si nedovolí! Ve 2 letech má přesně stanovené hranice, my jako rodiče jsme pro něj autorita, samozřejmě přímoúměrně věku... Ale to co máš doma ty bych fakt nerozdejchala...
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(29.9.2009 15:15:12)
Připojuji se k té důslednosti, prevenci ve formě pozitivní pozornosti. Souhlasím se Sally, že se snaží upoutat pozornost nejjednodušším způsobem, takže cesta by mohla vést právě přes odebrání pozornosti, pokud nehodlá respektovat pravidla domácnosti.
Napadá mě možný postup: V nějaké pohodové chvíli s ním promluvit - jednoduše - o pravidlech. Doma věci jen tak neroztahujeme, protože před nepořádek zakopáváme, je to práce navíc a nezbývá nám čas na hraní. Tu a tam pravidlo zopakovat - ráno při snídani, když vidíš, že to na něj "jde". No a v případě, že přes upozornění "Jony, pravidlo o nerozhazování." pokračuje v činnosti, následuje "Vidím, že nechceš dodržet pravidlo. Kdo nerespektuje pravidla, která doma máme, aby nám spolu bylo hezky, nemůže s námi být" a vypakovat ho na nějaké místo v bytě, které vybereš (nebo vyberete spolu při dohodě o pravidlech), kde bude škodit co nejméně, a tam odejde nebo ho dovedeš. V klidu, bez emocí, prostě odepření pozornosti.
Snažila bych se vypozorovat, kdy tyhle tendence mívá. Moje děti typicky když jsou unavené, nevšímám si jich (napříklaď když krafu na diskusích  ), když jsou hladové apod. Možná to souvisí s péčí o brášku. Takže by v tu chvíli byla možná na místě i empatická reakce "Tobě je asi líto, že si teď spolu nehrajeme" apod.
Ještě mě napadlo, nezačal náhodou teď bráška lozit a rozhazovat?
Každopádně pokud tě bije, tak to je nutná okamžitá stopka. Chyti za ruce a nepovolit. Podle uvážení odejít pryč, protože takto se k tobě chovat nebude, nebo, pokud bys měla pocit, že to je co mu chybí, ho s těma chycenýma rukama naopak pevně obejmout.
Pokud k tomu potřebuješ bezpečný prostor pro sourozence, doporučuju ergo nebo Manducu na záda.
|
| Nasuada |
|
(29.9.2009 20:35:29)
Markéto, já jenom k té separaci pokud nerespektuje pravidla. U nás se stává, že prostě když kluk nerespektuje nějaké pravidlo a já mu řeknu ať jde jinam tak plačky vyběhne z pokoje a brečí, že jsem ho vyhnala. Nějak mi to nepřipadá O.K. Jeho místo je u nás (u mámy, táty a sourozence) a zároveň musí respektovat i pravidla, ale jak toho dosáhnout, no to ví bůh.....jinak zdravím, tvá pokročilost mi vždy bere dech a leckdy i pomůže
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(29.9.2009 20:50:23)
Nasuado, ono jak u kterého dítěte, to je asi na zvážení matky. Petře, co sem chodí, taková pozitivně podaná separace myslím dobře funguje, například v situaci, kdy její syn vyřvává ve společné prostoře, tak přípomene, že se dohodli, že tady se řvát nebude a pokud teď řvát potřebuje, tak může buď v dětském pokoji nebo na zahradě. Obecně bych se to snažila celé zarámovat ne jako trest, ale jako zorganizovaní situace tak, aby nebyl nikdo "poškozován".
|
| zuni |
|
(30.9.2009 11:53:55)
Přesně Markéto, líbí se mi ta formulace "ne trest, ale zorganizování situace"
|
|
| Nasuada |
|
(30.9.2009 15:19:30)
takže hlavně musím já sama se na to dívat ne jako na trest, ale jako na jiné zorganizování situace......uf je to na mě někdy moc velká tíha
|
|
|
|
|
| Mlanka, NK 09/05, LA 01/10 |
|
(29.9.2009 15:19:44)
No to je prece ono, Evo, jde o ten naschval.
Otazka je proc to dela?
Protoze si chce vynutit tu tvoji pozornost alespon pri reseni tech dusledku (?) nebo proto ze zarli na mladsiho sourozence (?)
Kazdopadne bych resila ty priciny, ty dusledky jsou sekundarni.
I kdyz budes postupovat sebe-vedecteji ve snaze respektovat dite, tak pokud je tam jiny primarni problem (zarlivost) tak je to snaha zbytecna.
Treba z tveho posledniho prispevku - nestavej situaci tak, ze ven musite kvuli mladsimu, nebo starsimu se nemas cas venovat kvuli mladsimu, zkus to postavit jako ze starsi je ta hlavni priorita, pro koho se dela to ci ono. Ale to je na jine tema ... na zvladani sourozenecke zarlivosti je spousta technik....
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(29.9.2009 15:27:35)
Manko, ten respekt k dítěti a jeho pocitům se projevuje mj. právě tím, že hledáme příčiny :) Že nepomažujeme dítě a priori za nehodného darebáka, kterého je třeba otesat, ale za tvora s emocemi, které pomáháme jemu zpracovat přijatelným, nedestruktivním způsobem. 
|
|
|
| jana | •
|
(29.9.2009 16:29:55)
A co mu prostě za naschvál roztrhaný toaleťák naplácat prdel
a když to odmítne uklidit, tak ještě jednou.
Násilí neplodí násilí, kluk tě mlátí, protože pochopil, že si k tobě může dovolit cokoli
a projde mu to.
Když mu za trest schováš lego, bude se nudit.
|
| 000000 |
|
(29.9.2009 17:53:08)
Jano, jak si k něčemu takovému přišla????
Násilí vždy plodí násilí!!!
Uvede příklad, syn moji kamarádky plácal maminku a někdy i kousal. Ona už si nevěděla rady, dala mu na zadek, dokonce mu oplatila stejným, ale nic nezabíralo a mělo to naopak horší efekt. Pomohlo ji říct jasně NE a ukázat dítěti, jak má reagovat jinak, třeba pohladit.
|
| jana | •
|
(29.9.2009 20:38:44)
No, tenhle chlapec ale asi bude jiný kalibr.
Když ubližuje bratrovi, mlátí matku a devastuje byt, obávám se, že jasné NE,
ba ani POHLADIT nepomůže.
Taky si myslím, že je lépe s dítětem vyjít v klidu a bez tělesných trestů,
ale po překročení určité hranice (a ta byla v tomto případě teda překročena mohutně)
staré dobré naplácání na zadek má efekt.
Možná by si chlapeček uvědomil, že když matka řekne NE, myslí to vážně.
Co s ním asi tak budou dělat v pubertě?
|
|
| zuni |
|
(30.9.2009 11:50:50)
Násilí možná neplodí násilí IHNED (i když někdy také), ale rozhodně to není řešení.
Četla jsem knihu RaR a leccos se mi objasnilo. Psali tam něco v tom smyslu, že násilí od rodičů může vyplodit násilí k sourozencům (nebo obecně ke slabším). Výsledek může být "neustálá nepřátelskost" k sourozencům, potřeba udělat jim něco naschvál. Přesně tuhle atmosféru znám z dětství.
Jo OK, možná 70% rodičů se zdá řešení "Tak mu prostě naplácej, na co čekáš?" normální. Ale chce se to zamyslet logicky, vezměme si příklad komunikace dvou dospělých. Pokud dítě neumí vždycky vysvětlit slovy, co právě prožívá a cítí, dejme tomu že bude komunikovat dospělý s dospělým-němým člověkem. Skutečně někomu připadá normální, když ten "mluvící" nebude rozumět, proč němý dělá to a to, tak se na něj vrhne a "naplácá mu" (aby se vzpamatoval, aby si uvědomil - tak se to u dětí ospravedlňuje)???
A pokud těch 70% rodičů říká, že dítě PŘECE NEMŮŽE BÝT ROVNO DOSPĚLÉMU - tady přece nejde o rovnost. I kdyby ten "mluvící" dospělý byl nadřízený toho němého dospělého, měl by samozřejmě nejdřív zjistit, co němého vedlo k určitému jednání, a pak by to spolu měli napravit. "Naplácáním" si přece nevyříkají nedorozumění, naplácáním němý nepochopí, že podle mluvícího se úkol měl splnit jinak nebo se určitá situace měla řešit jinak...
|
|
|
|
| Zazi (1+1+1) |
|
(29.9.2009 20:40:15)
Evo, mezi přirozené důsledky myslím patří:
nejít ven, dokud není uklizeno, trvat na tom, že dítě musí být stále v místnosti s někým dospělým (výběr místnosti podle potřeb dospělého), zamčené místnosti, kam nesmí.
Pokud potřebuješ řešit staršího, je možné mladšího položit do postýlky, do kočáru, šátek nebo Manduca je ale podle mě lepší.
Na žárlení u nás pomohl čas, potom cílené rozdělování dětí - starší s mámou, mladší s tátou a taky naopak, a pak si užít aktivity vhodné jen pro staršího - třeba jet sám s tátou na kole atd. U nás jsou mladší v přesile, proto má starší svůj oddělený prostor, kam oni nesmí (a fyzicky nezvládnou tam proniknout). Tam má své papíry, rozestavěná lega, zve si tam kamarády... Funguje to výtečně už dva roky, od jeho asi čtyř či pěti let.
|
|
|
|
|
| Winky | •
|
(29.9.2009 13:30:02)
Na jednu stranu je to hustý že si to dovolí, v případě že mě dítko má tendenci jakkoli ublížit by dostane tak strašný pohled a tón varování "tohle dělat nebudeš" spolu s chycením rukou, při druhém pokusu s jednoznačným plesknutím.
Na druhou stranu jsem to viděla i u rodičů o kterých si myslím že mají výchovu pevně v rukách - prostě to dítko mělo období něčeho. Třeba kamarádky dcera cca ve 4 letech měla tuhle rozhazovací mánii - vše ze skříní ven apod. když se narodil bráška. Byla v tom nesnesitelná x měsíců, pak to ustalo. Nebyla to nějaká zásadní chyba ve výchově, to dítě prostě vyjadřovalo něco - hněv, zlost z nedostatečného (podle dítěte) zájmu o něj apod. a přešlo to. Když tahle holka přišla ke mě a viděla že mám místo skříně na prádlo jen regál se závěsem, dostala záchvat smíchu a ujišŤovala mě, že budu několikrát denně vše vracet na své místo. Moje děti ale vytahování prádla nijak nezaujalo, prostě se projevovaly jinak (třeba vřískotem a pod), ne tímhle.... a není to moje zásluha, myslím. Některé dítě čmárá po zdi čímkoliv, jiné to nenapadne za celou dobu....
Takže - určitě pomůže 1) prevence (uklízet věci na místa kam nedostane, zavírat skříň na dětskou pojistku apod.), 2)ta důslednost (když řeknu že něco nebude, tak nebude, upozornění na důsledky jednání), ale 3) taky kladení menšího důrazu na to co udělal. Když vidí že tě tím rozčílí, že se tím dlouho zabýváš a řešíš ho.... bodejť by to neopakoval, "s tou mámou je ale legrace"... takže tu "zábavu" zkrať a vem jí to kouzlo.
|
| Nítěnka | 
|
(29.9.2009 14:40:45)
Přesně tak.
Důslednost a když je zrovna uklizeno, tak se mu trochu víc věnovat s něčím zajímavým, aby si tím nevynucoval pozornost.
|
|
|
| vlad. | •
|
(29.9.2009 16:15:49)
Evi, zkus knížku od J.Prekopové: Prvorozené dítě. Po přečtení této knihy jsem mohla říct jen AMEN.
|
|
| Rapiti | 
|
(1.10.2009 17:43:47)
Evi, můj syn taky odmítá uklízet. Problém je v tom, že ty tříleťáky to fakt obtěžuje, oni chtějí dělat něco jiného, zajímavějšího, ono je to prostě silnější než oni. Jediné, co na něj zabírá, je otáčet mu hlavu stále směrem na mě a opakovat, co má dělat, nedovolit mu rozptylovat se něčím jiným. Jen máš problém, jak to zvládnout s druhým dítětem v náruči.
Přeju hodně vytrvalosti, vyplatí se ti to. Můj syn má čerstvě 4 roky a za ten cca rok, co praktikuju RaR a on povyrostl a lépe se s ním domluvím, je to "nebe a dudy"!
|
| ańka -. syn 6/04 | •
|
(2.10.2009 9:25:31)
nedá mi to, pročetla jsem většinu příspěvků ... Knížku RaR považuji za velmi užitečnou a povětšinou i praktickou, ale zdá se, že autorka má spíše problém s tím, že se jí snaží držet (téměř vzorně dle titulního popisu) a zdá se jí, že to nevede k cíli, ke kterému myslela, že to povede. Pominu-li možnost, že by dané chlapec byl třeba nějakým způsobem neschopný běžných reakcí např. byl autista atp. pak mi zbývá jako logické řešení to, že autorka musí někde dělat něco, co jí se zdá třeba "v souladu s metodou RaR" ale v praxi to tak být nemusí, aniž by si to uvědomovala. Netvrdím, že metoda RaR je všeobjímací a všemocná, ale myslím, že většina principů tam uvedených v praxi funguje. Možná je to v tónu kterým mluví, vnitřní nejistotě, kterou starší syn může cítit, možná je vyčerpaná z péče o mladší dítě a trápí jí vyčítky, že se vše nedaří jak má. Jen ilustrační příklad: mám kamarádku se stejně starým synem jako náš tj. 5 let, když mluví o "své" výchově, vždy říká, jak je důsledná a vytyčuje hranice (mluví o tom s troškou hrdosti) a že syn ji respektuje, a taktéž hranice. Kdykoliv jsme s nimi, tak se z toho nic neděje (zrovna náhodou, jak ona říku), končí to vyhrožováním, že ježíšek nic nepřinesea nebo kluk dostane na zadek. Není to kritika té kamarádky, jen tím chci říci, že lidé mohou své chování vnímat nějak, ale v praxi to tak z pohledu ostatních být nemusí. Pokud to autorka myslí s praxi RaR vážně, doporučila bych asi setkání sn ějakou "zkušenou" maminkou a nechat jí sledovat třeba část dne její i synovi chování a pak to probrat.
|
|
|
| marketa | •
|
(6.10.2009 17:55:15)
narozdil od nekterych ostatnich nepochybuju, ze toaletak se da roztahat behem chvilinky, kdyz se koji a prebaluje mladsi dite napriklad a fakt si toho nemusis vsimnout vcas. nevim jak je velky vas byt, ale u nas treba mame tak malo mista, ze z dosahu muzu schovat jen veci opravdu nebezpecne nebo vzacne, jinak bych asi musela zacit vrtat do stropu haky a veci davat do tasek, takze tudy cesta nevede ...
pochopila jsem, ze to dela kdyz se mu nevenujes, jinak by mu to tezko proslo. to bude tim sourozencem, zvlast jestli pises, ze musis mladsiho pred nim chranit. muzete se domluvit na case, ktery bude jen pro vas dva? uplne bez mimina?
taky jsou v sourozencich bez rivality ruzne empaticke vety typu, asi te pekne stve, ze ted kojim miminko a nehraju si s tebou. kdyz si zatim budes hrat s ...(kostky, auticka apod) precteme si potom pohadku. prolistovala bych si to jeste jednou poradne a myslim, ze tam neco najdes.
drzim palce ;-)
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(6.10.2009 20:39:00)
Jedna moje známá laktační poradkyně doporučuje vzít knížku, a když se mimino kojí, tak tomu staršímu číst. Kamarádka, který to poradila, pak říkala, že starší si už sám nosil knížku a na každý kojení se vysloveně těšil
|
| Eva. |
|
(6.10.2009 23:03:41)
Všechny vás zdravím!
nezvládnu reagovat na tolik příspěvků, tak aspoň obecně tak nějak ke všem. Děkuji všem, kteří opravdu reagovali tak, jak jsem očekávala podle zaměření této diskuse. Rada tipu: tvůj syn je pěkný spratek, zmlať ho, co se do něj vejde, mě tady trochu zarazila,abych pravdu řekla. Znovu si stojím za tím, že násilí nezplodí nic dobrého. Nedávno jsem staršího učila, že když mu mladší vadí, má mu to říct slovy - a změna byla úžasná. naopak, když jsem ho plácla po ruce, tak mu to do pěti minut "předal". Nějak nechápu, proč vůbec takovéto příspěvky zabloudili do této diskusní skupiny.
Děkuji za všechny pozitivní příspěvky, které se opravdu snaží pomoct a poradit a ne jen kritizovat.Hodně jsem přemýšlela o sourozenecké žárlivosti, o získávání pozornosti atd. Bohužel, v tomto máme velký problém - mladší spí jen v jedoucím kočárku, pokud se vyspí málo, celý den probrečí, takže na staršího není snad nikdy chvilka o samotě. Jedině večer, když malý usne... a to se budí po půl hodině, takže taky žádná sláva.
Schovávat věci mi přijde jako nic neřešící v tomto věku. To jsem dělala, když byl malý. Když si tříleté dítě umane, že něco vyvede, tak prostě rozhází cokoli...ale to už tu také zaznělo.
Asi máte také pravdu v tom, že je někde chyba v mé komunikaci... a že bych měla na prvním místě řešit tu příčinu.
Jak to teda u nás dopadlo:
začala jsem se synovi víc věnovat (což je skoro nemožné) na úkor domácnosti (takže to tu vypadá dost podobně , cha!), objímám ho, mazlím se s ním, chválím, a hlavně: snažím se zakročit dřív, než něco rozhází. Když něco rozházel, tak jsem zcela proti duchu RaR pohrozila , že něco nebude, nebo naopak bude...a trochu se to zlepšilo. A pokaždé, i když bych ho nejradši přizabila, mu uklízet pomáhám, nekřičím, nevyhrožuju, naopak chválím, jak to skvěle uklidil. Snažím se pokud možno udělat místo scény kdo s koho legraci, takže ho za "trest" např. zlechtám. Velké sebezpření u mě vyžadují scény, kdy např., bezdůvodně tahá mimčo za vlasy...kope do obličeje... případně když začne na ulici kopat cizí děti ... prostě za žádnou cenu neplácnout, ani přes ruku.(Když to čtu po sobě, říkám si, vždyť jsem to dělala i dřív! :) )
Už tři dni máme doma jiné dítě. Náš syn se začal smát, celý den dělá rošťárny, ale vše jen a jen v dobrém! Poslechne, mladšího nebije , připadám si jak v ráji. Zlobí, dneska mi úplně třeštila hlava! ale zlobí tak nějak normálně. S bráškou si dneska hrál a hladil ho, já málem brečela, když jsem to viděla.
Zjistila jsem, že mu hrozně vadí, když mu malej bere věci - myslím, že celou situaci vyvolalo to,že malej začal lézt a všude se dostane. Jony má strach o věci. Tak všechno schováváme, aby mu to nevzal (např. když je malej v kuchyni, Jony se bojí, že mu vezme věci z pokoje, kde jsou zavřené dveře). Už mu neříkám: půjč mu hračku, ale např.: brácha ti půjčí to nové auto, co jsme mu koupili - a Jony jde a půjčí mu koš hraček.
Možná víc lásky, pochopení, bachovy kapky, možná vývojový skok, co já vím...ale určitě u nás změna nenastala díky naplácání na zadek. Díky moc všem citlivým a naslouchajícím.
|
| Zazi (1+1+1) |
|
(7.10.2009 9:04:55)
Evo,
moc mě těší, že jste našli cestu, která Vám vyhovuje!
A jak píšeš o tom "přenosu" agresivního chování na mladšího - také to znám, pokud změním své chování, tak během několika dní se náš sedmile´ták taky začne chovat podstatně jinak.
No a pomoci staršímu s tím, aby se mu mladší nedostal do věcí, je myslím opravdu důležité. Kdyby se mi opakovaně někdo hrabal v mé práci na počítači, cítila bych strašnou spoustu bezmoci a určitě bych pak byla na dotyčného agresivní. My jsme nakonec zvolili ten oddělený kus pokoje a nejstarší syn si i díky tomu může bezpečně hrát podle svých představ. Je to na jednu stranu privilegium, ale v tomhle zrovna docela souhlasím s Prekopovou, že starší mají nárok na privilegia, do kterých mladší nedorostli.
No a tak jsem se dostala k otázce, kterou v sobě už dlouhodobě vnitřně řeším. Naše prostřední dítě má mentální retardaci, takže mentálně je už téměř na úrovni nejmladšího a za chvíli bude rozumem "mladší". Prekopová radí zachovávat pořadí, i když je nějaké dítko postižené, teoreticky s ní souhlasím, prakticky nevím moc jak na to.
Já mám pocit, že v tuhle chvíli má "privilegium staršího sourozence" naše prosřední dítě hodně naplněné tím, že už chodí do školky a mladší sourozenec ne. Ale vlastně nevím, jak to bude, až začne do školky chodit i mladší a až třeba oba budou chodit do školy.
Je to zatím hrozně obecné, vím, ale nenapadá Vás k tomu něco? Jak uhlídat sama sebe, abych (což je snazší) neměřila jen podle rozumové úrovně? dcera je navíc drobná, takže i fyzicky ji ten mladší přerůstá. Díky.
|
| marketa | •
|
(7.10.2009 14:15:19)
prekopovou nectu, ale v sourozencich bez rivality pred temi rolemi nejstarsi, prostredn, nejmladsi docela dost varuji, protoze se to pak s clovekem tahne cely zivot. je tam o tom cela kapitola, doporucuju precist.
a taky je tam kapitolka o postizenem sourozenci a jak si dat pozor, aby clovek kvuli tomu nebral detstvi tem ostatnim.
|
| Zazi (1+1+1) |
|
(7.10.2009 14:20:32)
Markéto,
díky za tip, knížku pohledám.
|
| marketa | •
|
(7.10.2009 14:29:02)
koupila jsem ji nedavno a precetla jednim dechem
|
|
|
| Kinga+3 | 
|
(7.10.2009 14:25:39)
Zazi, k tvým obavám, mě hned napadla knížka Sourozenci bez rivality.
|
| Kinga+3 |
|
(7.10.2009 14:27:24)
Jé tak vidím, že jdu s křížkem po funuse...
|
|
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(9.10.2009 23:37:00)
... - je sice fajn, že jste zřejmě našli lepší cestu, ale zaráží mě tento odstavec:
"Velké sebezpření u mě vyžadují scény, kdy např., bezdůvodně tahá mimčo za vlasy...kope do obličeje... případně když začne na ulici kopat cizí děti ... prostě za žádnou cenu neplácnout, ani přes ruku."
-> Nevím, zda právě v tom sebezapření není jedna velká chyba. Napadlo mě to už při čtení Tvého prvního příspěvku (myšlenka, zda toho "sebezapření" z Tvé strany není až moc, protože bys to jinak nenechala tak daleko dojít) ale nějak jsem neměla ani chuť ani čas se do té diskuse zapojovat. Teď mi to ale nedá.
Ano, v zásadě souhlasím s Tebou, že se snažíš ho neplácnout - ALE zároveň si myslím, že v takových situacích, kde někoho navíc malé miminko) ohrožuje na zdraví (kopánám apod.) by se mělo velmi zřetelně(!) dát dítěti najevo, že takhle teda NE! Tedy např. odtáhnout ho pryč, zvýšit hlas, vysvětlit mu to velmi důrazně i s důsledky.
Myslím že jedna základní věc v každém osobním vztahu s někým blízkým, tedy i s dítětem, je AUTENTICITA. Dítě má práve mě zažít a poznat takovou jaká jsem, tedy i s mými city - a k těm patří mj. i to, když se někdy naštvu nebo mu jasně sdělím SVOJI hranici, kam až nemůže. Samozřejmě by se to nemělo přehánět, ale také nemyslím že je dobré se příliš "sebezapírat".
Když mi někdo rozbordelí byt (a ještě takovým způosbem jak jsi popsala), naštvu se na něj a to dost - a jedná se o přirozenou reakci, je to naprosto OK! Proč hrát divadýlko jak jsem údajně "klidná", dusit to v sobě a dělat, jako že naštvaná nejsem?!? Nebo když dítě kopne miminko do obličeje(!), vyvolá to přece ve mně nějaké silné emoce - proč bych je měla potlačovat?! Dám je najevo a v této situaci energicky zakročím (samozřejmě vždy s vysvětlením).
Myslím že je to pro déti mnohem jasnější a citelnější než když se jeho matka snaží "uměle" za všech okolností chovat podle nějakých příruček. Může to dítě i znejsitit, kldyž ona je až moc "nad věcí" nebo se tak tváří. Zažila jsem, že některé děti pak provokují o to víc, aby z ní konečně dostaly nějakou autentickou reakci, aby zjistily kdo ona vlastně je, co opravdu cítí atd.
Koneckonců kde jinde mají děti v prvních letech začít autentické mezilidské vztahy - to "jak to chodí" než ve své rodině? Zažít co jak na koho působi (a třeba na každého trochu jinak), kvůli čemu se lidé (mám a táta) radují nebo naopak i hádají (a zase usmiřují), z čeho jsou smutní a z čeho naštvaní... atd. Když se ale před ním budou všichni chovat "pedagogicky uvědoměle" jako neměnně "klidní a vyrovnaní" roboti, může získat mylnou představu, že ať udělá cokoliv, normální reakce okolí je právě tato "pseudovyrovnanost". Pak ho může dost překvapit otázka je jakým směrem), když se setká s někým "normálnejším"...
Nevím, třeba jsem úplně mimo, ale nějak mi v Tvých přípspěvcích přišlo, že tam o tento problém "autenticity" (mj. také) jde... (?)
Mám dva kluky s věkovým dostupem něco přes 2 roky, je to někdy náročné, ale něco jako jsi popsala v prvním příspěvku jsi nedovedu představit.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(10.10.2009 21:46:07)
Evo, nejdřív musím napsat, že mě ten tvůj příspěvek o tom, jak pokračujete, moc potěšil, konečně taky něco pozitivního, člověk všude naráží na negativitu a stížnosti. Takže tohle mi udělalo fakt radost a měla jsem hezké ráno.
Ale tak nějak mám v něčem stejný pocit jako holky. Jako bys přepla z klasické mocenské výchovy, kdy člověk reaguje okamžitě ve vzteku a plácne, do druhého extrému, kdy se snažíš být za každou cenu bez emocí, tedy spíš bez těch negativních. Nebo možná nejde ani tak o ty emoce(i když v případě nějakých závažnějších excesů je to i o nich) jako spíš o tu akci. Když by mé dítě koplo někoho do obličeje, tak okamžitě následuje jasná reakce, izolace útočníka, vyříkání si situace, pokud bych cítila vztek, tak to dítěti povím a vysvětlím, co a jak. U nás funguje pevné objetí, takže pak by následovalo vzájemné smíření a snaha o pochopení jeho jednání.
Ono pokud v sobě úplně brzdíš vztek, tak osobně si myslím, že matka a dítě fungují coby spojené nádoby a někdy ho projeví dítě třeba právě jako agresi.
|
|
|
| Luckaaa | 
|
(10.10.2009 21:05:00)
Ahoj Evi, nečetla jsem celou diskusy jen tu poslední reakci o MM a tvé reakce v celé diskusy.
mám divokého druhorozeného klučíka také tříletého. je prostřední a pavda je že se jeho vzdorovitost(ne czela) a hlavně agresivita hodně zmírnila až právě po 3 narozeninách kdy on sám stojí o spolupráci s kamarády, už nechce být sám. jinak také myslím že násilí plodí násilí a protože jsem kolikrát také byla už zoufalá (proč to stále nechápe, on byl vždy v emocích v těch chvílích agrese rozhodně nepřemýšlel)a ho také plácla, ev mu oplatila stejným metre co on sestře...ale bylo vidět že si to stejně nespojuje naopak agrese vzrostla. čili jsem neplácala a vyplatilo se. nicméně mě zsráží že ho nemůžeš zarazit v agresy pokud držíš mimi v náručí. já nějak vždy jeho agres yuměla zadržet. chytit hi za ruku, prostě mé rekce byly v tomhle vždy rychlé a jasné. já třeba myslím, že křičet se nemá to ale neznamená že nemůžeš dát do hlasu důraz a říci své přísně. také souhlasím s MM že emoce se mají ukazovat, je normální cíti se naštvaně. je fajn zachovávat chladnou hlavu, ale občas vybuchnout (třeba pak konstatovat, že jsem to asi přehnali, ale že jsi byla už opravdu hodně rozčilená a proč) neškodí. vlastně mu i ukážeš že je normální býti nedokonalí což je myslím pro člověka hodně důležité dovolit si chybovat a dovolit to i druhým. co se týče toho úklidu hraček. my tedy večer věci neuklizené bereme a ukládáme do krabice. začali jsme s tím tento rok, a vypadá to, že to zabírá. máme totiž takovou dohodu s dětma. co nebude večer uklizené jde do krabice. taková je dohoda se kterou souhůasili a pokud ji nedodrželi přímým důsledkem je krabice.a jak je těch hraek míň nějak se rychleji uklízí stejně tak jsme se s nimi dohodly že než bude pohádka či hry na pc ta bude uklizeno. klidně počkáme protože my třeba nemáme telku a večerníka děláme sami. samozřejmě pomáháme a úklidem a každý uklízí podle svých schopností. u mladšího jsem ráda když uklidí alespoň něco starší už si dává dohromady, že čím bude rychlejší tím dřív bude i to příjemné a to i v případě, že uklidí i něco bráchovo, tedy ne s tím jsem si já nehrála...atd...(vůbec nejradši mám když si hraje na bytovo designerku a uklízí sama ve hře).
asi sama jsi zjistila povahi problému tedy lezoucí sourozenec který vše bere a boří. děti mají informaci, že pokud je náš lezec vzhůru tak si mají věci které chtějí před ním uchránit dát tak aby na ně nemohl. ev čekáme na jeho spánek pa ho alespoń nebudí protože když ho nechají vyspat má to pro ně jisté bonusy... a prosím tě. s tou chvílí jen pro něho to je také důležité. já jsem si to vždy nějal zorganosiovala, vždyť máš muře a když on se bude starat o neklidného spáče máš ty volno na synka ne? myslím, že i je jeden den či dopoledne je něco nežli nic. a takové leoucí miminko už není jen na mlíku tak myslím, že nějakou hodinku dvě by mohlo dát bráchovi....to se vážně vyplatí
tak se držte a ahoj.
jo ještě mě napadá..když mi třeba děti nechtějí pomoci s tím co nadrobily a já to uklidit musím také pak ode mne slyší, že teď tady uklízím, ale mohli jme místo toho dělat něco spolu co by radši atd...manžel dělá to že klukovi přinese židli a řekne aby tady seděl že uklízet tedy nebude ale ani dělat nic zábavnějšího kolikrát jde radší pomoci než aby seděl jako na hambě, a pak také posíláme jít se uklidnit do pokoje, při agresi na hřišti odcházíme, protože když nedodržuje daná pravila, tak nemůže mezi námi být, nebo být na hřišti když tam děti bije....několikrát si to opravdu je třeba zažít, aby věděl že neblafuješ.(zločinci jsou také izilováni od společnosti a přijde mi to zcela vpořádku) a dopuručuji ne upozorňovat víc než jednou a pak už jít a pokud se situace opakuje jít rovnou bez upozornění. myslím, že je to velmi účiné i když to znamená ho zmítajícího se odnést...
myslím, že je také dobré nějakou situaci s ním probrat ve chvílích klidu ,kdy je otevřené vnímat celou situaci bez pocitu ohrožení a v emocích jako v momentě, kdy probíhá. jistě nemají jinak chybět informace atd dle rar.
já osobně asi nejedu přísně a zcela podle rar, ale v principu myslím ano. vlastně mi tahle knížka mluví z duše a díky ní jsem některé pohledy dotáhla do konce a často pochopila proč a co...ale nemyslím si že kniha radí nikdy nezvýšit hlas a myslím že např. v okamžiku kdy to dítě běží pod auto je dost efektivní použít svou převahu fyzickou a i zakřičet pro tento život ohrožující okamžik. když kope mimi do obličeje je to pro ně stejně životu ohrožující a fyzický zásah vyžaduje. tedy ho odnést a já bych ho izolovala v reakci na to kopání. jinak přijít na to proč ho kope, tedy to byla ta žárlivost nejpíš.
evi ahoj a držte se lucka
|
|
|
|
|
| Marcela Matouskova | •
|
(7.12.2009 8:45:26)
Tak za prve bych mu jednu strihla..tohle si nesmi diovolovat a pak bych ho tam dotahla za ruku a okamzite by to musel uklidit..zadny vyjednavani s nim..je rozmazlenej..podle me tedy.A s trikolkou by mel utrum.Tohle si teda nemuze dovolovat preci a uz vubec ne nekoho mlatit. ze?
|
| marketa | •
|
(7.12.2009 9:34:51)
myslim, ze jsi na spatne diskuzi, tady se vetsinou schazi matky, ktere detem nic nestrihaji ;-)
|
|
|
| maja, 2 děti + 21tt | •
|
(3.1.2010 13:53:44)
Huh, já mám doma to stejný!!!! RaR mi zafungoval víc na mužskýho než na nespolupracující tříleťačku. Ale zas je pravda, že se to pomalililililililinečku lepší. I když většinou v jedné věci spolupracovat začne a v jiné přestane. Ale bez výhružek se nedostanem ani před vrata baráku....
|
|
| Mamish + Matesník 4/08 | 
|
(6.2.2010 22:18:47)
Ahojda, díky že jsi se nebála jít s vlastní kůží na trh. A že komentáře o rozmazlenosti a bití tě nerozhodily. Já bych asi kromě Bachových esencí šla i do kineziologie. Já mám chlapečka mladšího, ale podobně nasměrovaného. Hodně teď studuji různé metody a postupy. Nové i ty starší. Já mám výhodu, že jsem byla vychovaná matkou, které se hnusilo bití a fyzické tresty, protože si jich užila hojně.  Neznamená to, že bychom vůbec nikdy nedostali na zadek, ale vždycky jsme měli volbu a byla to opravdu jen krajní mez.
můžu ti doporučit knížku starší, ale neuvěřitelně osvícenou a ladící s RaR a dalšími tady zmiňovanými knížkami. jmenuje se Problematické dítě, aneb umění být druhým napsal ji Vladimír Levi už v80tých letech.
Nechci vytrhávat něco z kontextu a házet poučkami,ale souhlasím s tím, že každé děti jsou jinak ovlivnitelné (nebo odolné vůči ovlivňování) s jedním extrémem kde zdánlivá měkkost a poddajnost vede až k bezpáteřnosti v dospělosti a druhým extrémem, který jde ovlivňovat jen minimálně a přílišný tlak na takové dítě vede zas až k psychózám. A jako jsou různé děti jsou i různí rodiče (oni taky byli a částečně zůstávají nadále dětmi)a když se takové neovlivnitelné dítko střetává s aktivním rodičem (který sice dokáže dítě dobře motivovat, ale mívá vyšší agresivitu) pak vznikají třecí plochy které jsou těžko pochopitelné pro jiné.
U nás je to podobné v necelých dvou letech, jistě Mates zkouší posouvat svoje hranice a je v tom neskutečně vynalézavý a já mám co dělat abych s ním držela tempo. Proto jsou u nás příbory po celém bytě, ale já je prostě nedám do jiného šuplete, snažím se ho přesvědčit, že opačný postup (ze země do šuplete) je nakonec větší zábava než ven. Ale nedělá to takový rámus tak nevím kdy uspěju. Ale hračky si už třídí do krabic a boxů, takže věřím že to dopadne i s příbory.
Nemyslím, že bych byla emočně chladná nebo naopak hysterická, ale když Mates ukončí vřelé obětí hlavičkou při níž mi křupne nos, tak mám co dělat sama se sebou a většinou ho vynesu do jiné místnosti nebo posadím na zem. teď se tedy snažím předcházet a ukončit i to objetí dřív, než přeroste v zuřivou vášeň takhle se chová nejen ke mě jakmile emoce nezvládne(ať + nebo -) začne být agresivní
To jsem se rozjela - já bych ráda druhé dítě, ale mám obavy, že by to bylo hodně náročný asi jako u vás. Hlavně tatínek je z našeho dítěte (co se pořád někde zmítá, vymršťuje, skáče vám na hlavu, něco někam stěhuje, ale také mluví ve větách a kreslí a komanduje a řídí) úplně hotovej a moc mu to nejde pod nos.
No tak jsem tě chtěla podpořit, že v tom vůbec nejsi sama, jen je nás asi míň 
|
|
| lena | •
|
(13.2.2010 19:24:15)
Vas syn je jeste maly na navrhy dle RaR.Asi bych ho nenutila do uklizeni a bez reci bych veci uklidila.Tim bych mu jen cinem ukazala kam to patri.Ted mu tim davam priklad.V pozdejsim veku uz se da s ditetem nejakym zpusobem domluvit.
To ze Vas to privadi ke zlosti-je to Vase zlost,ne jeho,Vy jste ta kdo za zlost odpovida,ne on.On jen vysypal veci,nijak se Vas nedotkl,nezranil,proste s Vami to nema nic spolecneho.
|
|
| Žofka | •
|
(2.3.2010 10:36:02)
X-krát jsem se sama sebe ptala "PROČ TO NECHÁPE?" Myslím, že jsou dvě možnosti. Je nezralý to pochopit, i ze samotného principu, že je ještě dítě. Nebo si dělá prdel. Ve vašem případě / i mně se to stalo:)/ zcela evidentně to druhé. Úplně chápu to vnitřní zoufalství, naprosto se s tím ztotožňuji. Znám to. Ale když se objektivně a bez emocí koukám na to, co jste napsala, resp. na první půlku story, tak mne okamžitě napadají řešení. Myslím, že s tříletým klukem není potřeba tolik diskutovat a dávat mu tolik šancí na nápravu-je to strašně vyčerpávající a navíc bude pravděpodobně bojovat za další a další šanci. POkud máte sklon k občasné nedůslednosti /jako ostatně skoro všechny matky/jste rázem v pekle-ve vlastní šťávě. Já jsem zavedla pravidlo 3×a dost. tzn. 3×max.mu zopakuju PŘÍKAZ. A zároveň ho seznámím s možností trestu. V lepším případě je tojít na HANBU./čili domístnosti mimo mou existenci, kdevím, že se mu nic nemůže stát/. Zpočátku jsme byli na hanbě docela často. Pak ho to přestalo bavit.Dala jsem mu najevo, že takto si mou pozornost nezíská, a že PÁN JSEM TADY JÁ. dost dobře mohu být jeho kámoška, ale především budu jeho rodič, to proto, aby mi nepřerostl přes hlavu a v patnácti nevyčáchal přes líčko, páč mu nedám na mobil....kde bychom se to dopracovali.Myslím, že je velmi mylné, když lidé říkají ON Z TOHO VYROSTE. Samozřejmě vyroste,a bude mít ještě mnoho životních etap před sebou. Ale ze samorostení jsou děti nakonec nešťastní. A nešťastné "děti páchají většinou nedobré věci. Snažím se vnímat výchovu jako komplex. Učím se každý den, někdy až o vyčerpanosti na kost. Občas si v noci pobrečím z úzkosti nad tím, jak moc náročné to je, alehlavu vzhůru - všechno jde, a taky že to půjde. Buďte matka, ne osoba skrytá za učebnicí výchovy. Věřte sama svým instinktům. Je to dítě vaší krve.
|
| lena | •
|
(2.3.2010 15:15:45)
Tak pokud chcete, aby nyni jste Panem byla Vy a az Vas syn preroste(byde mit vice cm),bude chtit byt Panem on(k cemuz touto vychovou dochazi),tak v tomto pristupu pokracujte.On Vas pak taky bude nutit na Hanbu,pak teprve poznate jake to je.
Bohuzel,az si uvedomite co jste mu timto pristupem vlastne dala,muze uz byt pozde.
Zivot neni o extremech,ale o prirozenych potrebach.Je normalni ze dite neco chce,vyvyji se,a take je normalni ze mama to za urcitych podminek(na ktere kyvnou obe strany) dovoli.
|
| Žofka | •
|
(2.3.2010 22:24:45)
Ieno, nehovořím o žádném extremizmu. Autoritativní výchova je ze všech typů údajně ta nejméně efektivní-pozitivně efektivní, nicméně každé dítě i rodič jsou vlastní individuality. Ne každý JE SCHOPEN /A TO JE dost důležité rozlišovat pojmy schopen dát a chci dát/ dělat, žeje hlína, když je ve skutečnosti beton. Navíc toto je myslím i nepřirozené. Pokud synovi budu hrát víceméně divadlo o správné výchově, jsem si naprosto jista,že dřív či později vezme saky paky a bude hledat pravdu života jinde. A až přeroste-jak jste říkala- těchpár cm, tak doufám, že bude Pánem skutečně on. Pán sobě samému. Jinak bohužel netuším, jak to myslíte. Pokud nejde něco po dobrém, tichem, prosbou, motivací, pak musí přijít i jiné způsoby. Protože pak to dopadá tak, jak mnohdy vídám maminky, jejichž děti jsou pro okolí skoro nebezpečné. A možná ani ne "skoro". A tady musí přijít jasné a direktivní NE,což se líbit nikdy nebude. U nás máme takové přísloví: Ohýbaj ma mamko dokud já jsem Janko, až já budu Jano, neohneš mě mamo. Né, že bych souhlasila do morku kosti, nemyslím,že je dobré "lámat" osobnosti dětí. Ale je nutné, aby se naučili jednoduše co smějí a co ne. A jsou děti, které si samozřejmě šáhnou, i když pálí,že:) pak je to hold veselejší. Já bych to prostě nedramatizovala. Myslím, že když dítě cítí bezpodmínečnou lásku rodičů, bezpečně časempochopí i vše ostatní.
|
| lena | •
|
(3.3.2010 13:33:37)
To ze jednou vezme dite saky paky a pujde hledat dalsi zkusenosti v zivote je normalni a rodic je tu od toho,aby dite vedelo,ze kdyby chtel,muze se kdykoli vratit.
Vas syn nemuze byt panem sam sobe z toho duvodu,ze mu ukazujete jen to,ze je panem nekdo nad nim-tudis nemuze byt panem sam sobe.S tim pujde i do zivota.
Existuje i vychova demokraticka-ta nema ovsem nic spolecneho s autoritativni(mocenskou)ani s anarchickou(prehlizejici).Tato vychova znamena-chces zkusit ze to pali?Zkus,ale opatrne.Znamena-stojim pri tobe,ikdyz se spalis,ale bolet to bude tebe,ne mne.Nebo chces jit do schodu?Tak bez,ale drz se zabradli.Kdybys potreboval pomoc,rekni.
|
| žofka | •
|
(3.3.2010 16:02:00)
Souhlasím. tato teorie je velmi zajímavá.já ji třeba praktikuji s prvky autoritativní výchovy.myslím, že pro každého nemůže platit stejná teorie,to bychom byli velcí idealisté. už jen třeba desatero je založeno na dogmatech. jinak jsem třeba pro aby se můj syn seznámil s faktem, že existuje vymezení,kdy je někdo nadním. alias poznal autoritu. ale pravda je, že doktor,učitel,policajt nebo kněz už dneska úcty skoro pozbyl.:)a já myslím, že to je velká chyba.myslím,že dítě musí vědět, že rodina je v podstatě takový kmen. a že když náčelník řekne, taknáčelník řekne. určitě není dobré, aby děti svůj vztek dusily, své názory,projev apod.nikdo nechce vychovávat zlomeného robotka, ale musí se učit přírodním zákonům. prostě když řeknu neskákej z chodníku pod auto,nenechám ho to vyzkoušet/když nezabírá vysvětlování/
|
| žofka | •
|
(3.3.2010 17:26:05)
a ještě jedna věc-víte- sbalit saky paky bylo myšleno útect od "lži". tím že skrýváme ve výchově sami sebe. jak bude pak dítě vědět kdo je,když ani matka to neví-čili nemá vzor. a bude hledat pravdu jinde. a jsem pro, že až děti třeba vystudují co chtějí,ať vyjdou krokem vstříc svobodě a samostatnému životu.
|
|
| marketa | •
|
(4.3.2010 10:54:41)
neni lepsi rict : "chod pochodniku. auta jsou nebezpecna a nevidi te protoze jsi maly."
fakt se mi osvedcilo rikat co dite ma delat misto toho co delat nema ;-)
|
| žofka | •
|
(4.3.2010 11:20:49)
ano, taky si myslím, Markéto. Určitě. Jenže co když to nezabírá a dítě si prostě jede svou cestu? POřád a opakovaně? Nekonečně opakovaně. A nedej bože, když se povolí v důslednosti... :-( mne také netěší, když musím být "rázná" /byť na tom v podstatě nic špatného není/, páč je to i náročnější. Ten adrenalin v mých žilách taky není zadarmo, to si svou daň taky vybírá, o to hůř, když matka nemá čas ani porelaxovat. Ale přikazovat mimo negaci, to je asi určitě dobrý způsob. A chválit za normální nebo hezké chování taky, než jen buzerovat za nevychovanost.samozřejmě. díky za připomenutí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)