Re: No nevím...
Evo, nejdřív musím napsat, že mě ten tvůj příspěvek o tom, jak pokračujete, moc potěšil, konečně taky něco pozitivního, člověk všude naráží na negativitu a stížnosti. Takže tohle mi udělalo fakt radost a měla jsem hezké ráno.
Ale tak nějak mám v něčem stejný pocit jako holky. Jako bys přepla z klasické mocenské výchovy, kdy člověk reaguje okamžitě ve vzteku a plácne, do druhého extrému, kdy se snažíš být za každou cenu bez emocí, tedy spíš bez těch negativních. Nebo možná nejde ani tak o ty emoce(i když v případě nějakých závažnějších excesů je to i o nich) jako spíš o tu akci. Když by mé dítě koplo někoho do obličeje, tak okamžitě následuje jasná reakce, izolace útočníka, vyříkání si situace, pokud bych cítila vztek, tak to dítěti povím a vysvětlím, co a jak. U nás funguje pevné objetí, takže pak by následovalo vzájemné smíření a snaha o pochopení jeho jednání.
Ono pokud v sobě úplně brzdíš vztek, tak osobně si myslím, že matka a dítě fungují coby spojené nádoby a někdy ho projeví dítě třeba právě jako agresi.
Odpovědět