Re: Vzdor - jak dál?

Ahojda, díky že jsi se nebála jít s vlastní kůží na trh. A že komentáře o rozmazlenosti a bití tě nerozhodily. Já bych asi kromě Bachových esencí šla i do kineziologie. Já mám chlapečka mladšího, ale podobně nasměrovaného. Hodně teď studuji různé metody a postupy. Nové i ty starší. Já mám výhodu, že jsem byla vychovaná matkou, které se hnusilo bití a fyzické tresty, protože si jich užila hojně. Neznamená to, že bychom vůbec nikdy nedostali na zadek, ale vždycky jsme měli volbu a byla to opravdu jen krajní mez.
můžu ti doporučit knížku starší, ale neuvěřitelně osvícenou a ladící s RaR a dalšími tady zmiňovanými knížkami. jmenuje se Problematické dítě, aneb umění být druhým napsal ji Vladimír Levi už v80tých letech.
Nechci vytrhávat něco z kontextu a házet poučkami,ale souhlasím s tím, že každé děti jsou jinak ovlivnitelné (nebo odolné vůči ovlivňování) s jedním extrémem kde zdánlivá měkkost a poddajnost vede až k bezpáteřnosti v dospělosti a druhým extrémem, který jde ovlivňovat jen minimálně a přílišný tlak na takové dítě vede zas až k psychózám. A jako jsou různé děti jsou i různí rodiče (oni taky byli a částečně zůstávají nadále dětmi)a když se takové neovlivnitelné dítko střetává s aktivním rodičem (který sice dokáže dítě dobře motivovat, ale mívá vyšší agresivitu) pak vznikají třecí plochy které jsou těžko pochopitelné pro jiné.
U nás je to podobné v necelých dvou letech, jistě Mates zkouší posouvat svoje hranice a je v tom neskutečně vynalézavý a já mám co dělat abych s ním držela tempo. Proto jsou u nás příbory po celém bytě, ale já je prostě nedám do jiného šuplete, snažím se ho přesvědčit, že opačný postup (ze země do šuplete) je nakonec větší zábava než ven. Ale nedělá to takový rámus tak nevím kdy uspěju. Ale hračky si už třídí do krabic a boxů, takže věřím že to dopadne i s příbory.
Nemyslím, že bych byla emočně chladná nebo naopak hysterická, ale když Mates ukončí vřelé obětí hlavičkou při níž mi křupne nos, tak mám co dělat sama se sebou a většinou ho vynesu do jiné místnosti nebo posadím na zem. teď se tedy snažím předcházet a ukončit i to objetí dřív, než přeroste v zuřivou vášeň takhle se chová nejen ke mě jakmile emoce nezvládne(ať + nebo -) začne být agresivní
To jsem se rozjela - já bych ráda druhé dítě, ale mám obavy, že by to bylo hodně náročný asi jako u vás. Hlavně tatínek je z našeho dítěte (co se pořád někde zmítá, vymršťuje, skáče vám na hlavu, něco někam stěhuje, ale také mluví ve větách a kreslí a komanduje a řídí) úplně hotovej a moc mu to nejde pod nos.
No tak jsem tě chtěla podpořit, že v tom vůbec nejsi sama, jen je nás asi míň