Re: Vzdor - jak dál?

Děkuji za reakce.
Souhlasím s vámi - ve třech letech je to MOC.
Volnou výchovu nemáme, myslím, že jsem dost přísná, ale vzhledem k tomu, že se mi nějaké to plácání a křik nevyplatilo, hledám jinou cestu. Proto pátrám po radě v této diskusi a ne jinde.
Když si dám za dveře koše s odpadem, že je vynesu, je otázka sekundy do nich drcnout a mít to po celých schodech. Chytit za ruce, když do mě buší, ho nemůžu - 1. v náruči mám 8 měsíčního brášku, kterého chráním, aby si zlost nevylil na něm, 2. já sama ho plácla, tak jsem mu vlastně ukázala, že se to smí. Rozumíte mi? Já nemá volnou výchovu, já taky křičím, dám na zadek, zakazuju a používám tresty, ale je to čím dál horší. Až díky RaR a knížkám od Mazlisch-Faberové u nás nastal trochu klid...dočasně.
U psycholožky jsme byli už dávno, ale moc nám nepomohla. Taky dávám synovi Bachovy kapky proti žárlivosti, aby mladšího nezmrzačil.
Když je syn v pohodě, je citlivý, poslušný, prostě poklad... a pak najednou jak když utne a nenaděláme noc. Otce máme, ten je zoufalý jako já.