| Monty | 
 |
(5.10.2017 8:02:43)
Pokud bereme chválu jako uznání toho, že se někomu něco povedlo, přijde mi to normální - úměrně tomu, oč se jedná.
U běžných věcí stačí poděkování nebo konstatování. Přehnanou chválu ráda nemám.
|
| Analfabeta |
|
(5.10.2017 8:38:06)
Asi tak nějak.
Ja mám dojem, že někteří lidé potřebují chválit za každou samozřejmost. Proboha, PROČ??? Aby jim náhodou nekleslo sebevědomí? Chválit se má za něco, co je lepší, výjmečné, ne za samozřejmost. Fascinuje mne, jak si v tom bereme příklad z Ameriky a důsledkem jsou lidi, co potřebují pochválit i za to, že ráno vstali a dopravili se do práce (to je snad samozřejmost, ne?).
|
| Kudla2 | 
|
(5.10.2017 8:45:12)
Analfabeto,
ale co když celej život neuděláš NIC, co je "lepší a výjimečné", a děláš jen ty "samozřejmosti", jako je chodit do práce?
Má takovej člověk prožít ten život v tom, že vlastně nedělá nic dobrýho, co by si zasloužilo nějaký uznání?
Zkus si představit, co by se stalo, kdyby se na ty "samozřejmosti" vykašlal?
Vždyť z těch "samozřejmostí" se skládá převážná většina našeho života, a to, že to nejsou až takový samozřejmosti, je poznat, až když to člověk ztratí/přestane to dělat.
Já si myslím, že právě tohle je ten nebezpečnej přístup, o kterým mluvím na začátku.
|
| Analfabeta |
|
(5.10.2017 9:58:53)
Kudlo, beru to tak: když dítě traktoristy má ve škole jedničky, může tím být výjmečné. U dítěte lékaře nebo učitele se to bere jak normál, předpokládá se, že je inteligentní. Lze tyto dvě polohy srovnávat? Co bude dál? U dítěte lékaře budeme brát jako normu, že vystuduje a bude třeba opět lékařem. Zatímco dítě z tzv. sociálně znevýhodněné rodiny pochválíme za to, že ráno dokonce vstane a dojde do práce, protože to je pro něj výjmečné? Nenech se vysmát, to je přesně to, co já považuju za samozřejmost. Jo, pokud toto dítě vystuduje a bude taky lékařem, pak klobouk dolů, tam je mu třeba dát najevo, že to samozřejmost není.
My to právě ženeme do druhého extrému - chválíme za samozřejmosti, to taky není dobře.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 10:01:31)
Analfabeto,
když já si myslím, že NIC, NIC, NIC není samozřejmost, a že když to dítě lékaře bude vyrůstat v tom, že ono bude samozřejmě taky lékařem, a cokoli "pod to" bude vlastně degradace, tak bych se mu vůbec nedivila, kdyby se šprajclo a šlo dělat toho traktoristu.
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(5.10.2017 10:55:11)
Pokládat za automatiku,ze dítě lékaře vystuduje a bude lékař, což není třeba chvály, mi přijde nejen padlý na hlavu,ale vysloveně hrozivý.
|
| 1kulička | 
|
(5.10.2017 11:02:59)
Kambalo, mě taky, už proto, že jedno takové dítě znám, nebyl to studijní typ, proplácával se životem s potížemi a skončil v léčebně jako schizofrenik nakonec. Nevím, nakolik za to mohly nároky rodičů, ale vím, že vztahy v dospělosti byly špatné.
|
|
| Analfabeta |
|
(5.10.2017 12:53:04)
No, hrozivý. Ja jsem třeba vyrostla právě jako dítě lékaře. Ne, nejsem lékař, dělám jinou práci, ale tak nějak se u mne předpokládalo, že se budu ve škole dobře učit a že se budu chovat úměrně sociálnímu postavení rodičů. Nemuseli mi to nijak zvlášť zdůrazňovat, ale prostě to tak nějak automaticky předpokládali. Ja jsem třeba byla nesmírně hrdá na to, že táta dokázal vystudovat, i když to byl syn jen obyčejného malorolníka a na studiích se živil sám, rodina na to prostě neměla. Kdybych dělala vylomeniny, neučila se a skončila někde jako dělnice u pásu, třeba by mi rodiče nic neřekli, protože to by přece byl můj život, ale vím, že by je to asi dost mrzelo a já bych se za to asi i styděla, protože jsem prostě měla na víc a tu šanci jsem vlastní blbostí promajzla. Ono to asi taky nebylo jen o nějakém chválení, ale o tom, že to dítě na to má buňky a bylo by škoda, kdyby svůj potenciál nevyužilo. Proto jsem třeba ráda, že i moje děti vystudovaly, mají dobrou práci a já můžu být hrdá na to, co dokázaly (ony by to nedokázaly, kdyby neměly péči v rodině, že) a že se za ně nemusím stydět. Jo, i ony mají dojem, že byly v dětství málo chváleny a že třeba občas schytaly i nějaký ten pohlavek namísto kladné motivace, ale dneska vidí na vlastních dětech, že výchova není jednoduchá a že chválení a celá slavná kladná motivace je tu a tam dost neúčinná (páč dětičky si dělají co chtějí a mají pak problémy s chováním ve škole).
|
|
|
|
| 1kulička |
|
(5.10.2017 10:23:56)
Analfabeto, myslím si to samé, jako Kudla - nic není samozřejmost, právě proto, že čím jsem starší, tím častěji vidím případy lidí, co tu práci třeba nedokážou sehnat, nestíhají, onemocní, na děti jsou vzteklí, případně i takové, kdy děti kvůli poměrům v rodině páchají sebevraždy (jako fakt, bohužel). Není třeba pochlebovat, je třeba uznat to dobré a to horší (ve smyslu nepořádek atd.) nekritizovat. Vážit si toho, když vše jde tak, jak by mělo.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 10:33:35)
Kuličko,
přesně tak!
"nic není samozřejmost, právě proto, že čím jsem starší, tím častěji vidím případy lidí, co tu práci třeba nedokážou sehnat, nestíhají, onemocní, na děti jsou vzteklí, případně i takové, kdy děti kvůli poměrům v rodině páchají sebevraždy (jako fakt, bohužel). Není třeba pochlebovat, je třeba uznat to dobré a to horší (ve smyslu nepořádek atd.) nekritizovat. Vážit si toho, když vše jde tak, jak by mělo."
Je možný, že si to člověk plně uvědomí teprve v momentě, když vidí, jak by to taky mohlo vypadat, kdyby to nefungovalo.
Ani to, že máš práci, ani to, že něco doma děláš, ani to, že nechlastáš, nenadáváš, chováš se slušně, NENÍ samozřejmost. Jakákoli, i sebemenší pomoc někomu jinýmu NENÍ samozřejmost. A je dobrý si to uvědomovat, protože nalejme si čistého vína, naprostá většina z nás NIKDY NEDOKÁŽE NIC tak výjimečnýho, aby se to dalo někam zapsat zlatým písmem z hlediska významu pro lidstvo, ale přesto prožijem slušnej život a vychováme děti a pracujem tak, že je to k něčemu dobrý, a pokud bychom se měli chválit jen za VÝJIMEČNOSTI, tak bychom prožili celej život vlastně bez jedinýho pochválení a s vědomím, že vlastně "konáme jen svou povinnost, no a co, to přece nestojí za řeč".
Což by teda mně osobně přišlo strašně smutný, já v každým normálním řádným životě a plnění si vlastně "jen těch samozřejmejch povinností" vidím velkou věc. 
|
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(5.10.2017 10:24:37)
Pochvala není obchodní komodita s pevnou cenou, která by se přidělovala za tabulkový plnění plánu. Pochvala je hlavně stimulační podnět za projevenou iniciativu, snahu, samostatnost při dosažení výsledku, dosažení vyšší úrovně znalostí a schopností. U každýho je to jiný, chválit by se mělo úměrně projevenýmu a dosaženýmu, ale pochvala není přidělení nálepky se zbožní kategorií: je to pro dítě kompas, kterej mu říká, že jde správným směrem a současně podpora, která mu říká "vytrvej".
A taky je to projev živýho vztahu s tím druhým.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 10:32:13)
Filipe,
to je na mě moc učený takhle po ránu. 
Pro mě je to vlastně hlavně ten "živej vztah", nechválíš většinou prodavačku, co Ti prodá rohlík, ale někoho, kdo je Ti blízkej.
Jako pro člověka přeci jen s trochu nestandardním startem do života pro mě měly a mají obrovskou cenu i maličkosti, které by možná někdo vůbec nezaregistroval - jako třeba že moje pěstounka  pije kafe z hrnečku, který jsem jí před mnoha lety jako studentka odněkud přivezla, a občas se zmíní "to je ten hrneček od tebe".
Pro někoho možná prkotina nehodná povšimnutí, ale mě to pokaždý dojme.
|
|
| Monty |
|
(5.10.2017 10:41:38)
Kudlo,
no vidíš, a já zas klidně "pochválím" prodavačku, co mi prodá rohlík, protože je to celkem nevděčná a nic moc placená práce, tak proč jí nezpříjemnit den.
|
| Monty |
|
(5.10.2017 10:55:26)
jentak,
jj, přesně. Já s prodavačkami zrovna v té pekárně (pokud tam nemají frontu dvakrát zatočenou) i zažertuju, ocením snahu, nepřijde mi to ani přehnaný, ani nepatřičný, ale úplně normální. Stejně tak pochválím na trhu skvělý máslo nebo mlíko, přijde mi, že z toho ty prodejci mají radost. Nic to nestojí a navíc je to pravda. Nechválila bych něco, co stojí za houby.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 11:22:29)
Monty,
a jak je možný, že považuješ za přirozený to poskytnout cizímu člověku, ale z toho, že by totéž někdo poskytnul někomu vlastnímu, se málem hroutíš?
|
| Monty |
|
(5.10.2017 11:24:09)
Kudlo,
proč myslíš, že neposkytuji?
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 11:28:50)
No, protože se proti tomu pokaždý tak vehementně vymezuješ, že "chválit svý okolí za samozřejmosti" je fuj a trapný a patetický a že je Ti to samotný protivný.
|
| Monty |
|
(5.10.2017 11:39:05)
Kudlo,
tak asi vidim rozdíl mezi "chválením" a oceněním nebo poděkováním.
Té prodavačce taky nepodkuřuju a nevynáším ji do nebe.
Mmch., nebylo by dobré téma i o tom, jak a proč maminky kritizujou nebo mají k něčemu výhrady? Zajímalo by mě to srovnání. Ale jsem na mobilu, tak to sama nezaložím - blbne mi displej u delších textů.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 11:45:32)
Monty,
jenže Ty se furt pro mě nesmyslně držíš toho "podkuřování a vynášení do nebe", jako by byly jen dvě polohy - to podkuřování nebo vůbec nic.
Já chápu, že máš blbý zkušenosti ohledně ségry a že to možná opravdu přeháněli, ale já NIKDY, když píšu o "chválení" nebo "uznání", nemám na mysli nic afektovanýho, žádný "podkuřování a vynášení do nebe", a už mě celkem míchá ta jistota, že to zase konstantně vytáhneš a použiješ jako "protiargument", když o tom NIKDO nemluví.
|
| Monty |
|
(5.10.2017 11:49:42)
Kudlo,
njn, ale když tu čtu, že poděkovat je málo, jak si to pak mám reálně představit?
Co tedy vnímáš jako chválu?
Je to totéž co ocenění/uznání nebo ne?
Mně když - dejme tomu - matka řekne, že umím uvařit lepší rajskou než nebožka babička, beru to jako ocenění, protože je to odbyty pár slovy a není to nic přwhnanýho nebo trapnýho. Chvála by byla, kdyby s tím otravovala kde koho a vykládala na potkání, jakou vaří její dcera skvělou rajskou. Například.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 11:51:54)
Tak já to s tou rajskou beru jako ocenění i jako chválu.
"Otravovat s tím kde koho na potkání", na to se přiznám, že nemám výraz, protože to lidi normálně nedělaj. Možná "vychvalování", ale tam Ti přece musí bejt jasná ta nuance, ne?
|
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 11:52:23)
"když tu čtu, že poděkovat je málo"
a kde konkrétně to čteš?
"děkuju" je standard, nepoděkovat by bylo hulvátství, ale když se nad tím zamýšlím, tak to někdy opravdu málo je a člověku huba neupadne, když řekne "děkuju, to bylo moc dobrý" nebo "děkuju, tohle mi moc pomohlo". To taky považuješ za přehnaný a trapný?
|
|
| Žžena |
|
(5.10.2017 12:03:01)
Já chválím a děkuju za každý jídlo, na ktetým si pochutnám. Manželovi, mamince, kamarádce, číšovi, komukoli.
|
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 12:04:31)
"A když se bavíme o vaření i s kamarádkama, tak klidně řeknu - dcera skvěle peče - a vychválím ji až do nebes. A kdyby vařila skvělou rajskou, tak to taky udělám. To je přece normální, ne?
Ale neznám nikoho, kdo chodí po ulici a na potkání vykládá, jak skvělou rajskou dcera umí uvařit."
Přesně tak.
Proč se o tom nezmínit i před jinýma lidma? Jakej je rozdíl mezi tím, když kamarádce řeknu "dcera skvěle peče" nebo když řeknu "syn dobře maluje"? To přece není o tom, že by o tom člověk mlel do zblbnutí, ale nevidím důvod, proč se bát to vyslovit? I tu dceru by to jistě potěšilo, že o ní máma hezky mluví i s cizíma lidma.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| magrata1 | 
|
(5.10.2017 14:13:51)
Kudlo, nevím, kde jsi přišla na to, že Monty syna nechválí. Když jsem u nich byla, ukazovala mi jeho práce a neříkala sice: "ty můj synáčku, ty jsi takový šikulka!", ale "Koukej, tohle zvládl ve 3 letech, tohle v pěti, toto dělá teď.", na syna: "A přines ještě tamtu složku z minulého léta." Jasně z toho byla cítit hrdost na to, co kluk umí a dělá, byl vidět zájem a přehled. A on to zcela zřejmě vnímal jako pochvalu.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 14:22:55)
Magráto,
tak já Monty osobně neznám, vycházím jen z toho, co píše sem, ale z toho mi vycházej docela zásadní rozpory.
Na jednu stranu při zmínce o "chválení" pravidelně vyskakuje jak čertík z krabičky a neustále to otáčí do nějakýho hysterickýho velebení do nebes, proti kterýmu se vymezuje, a skoro by to vypadalo, že nic tak trapnýho doma neprovozujou (s podtextem, že kdo to dělá nebo potřebuje, je divnej).
Na druhou stranu říká, že jí přijde normální pochválit prodavačku, která jí prodala rohlík (tentokrát se zcela opačným podtextem, že kdo to NEdělá, je divnej).
Na jednu stranu ohrnuje nos nad lidma, kteří se chluběj úspěchy svých dětí, na druhou stranu ona se jima chlubí zcela nepokrytě.
Aby bylo jasno, tak já si myslím, že PŘIMĚŘENÝ chlubení je zcela v pořádku, to, co na tom nechápu, je ten diametrálně obrácenej metr na sebe a na zbytek světa. 
|
| Monty |
|
(5.10.2017 14:24:17)
Kudlo,
já se ale svým dítětem nechlubím, natož pak "nepokrytě".
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 14:52:31)
Monty,
vážně?
A jak je teda možný, že tady asi není nikdo, kdo by nevěděl, že S. krásně kreslí, že má vtipný obrázky a že se o tom pochvalně vyjádřily i nějaký kapacity?
Nepsala jsi to sem náhodou Ty?
A co přesně si teda představuješ pod pojmem "chlubení", než to, že ten člověk říká cizím lidem, jak má šikovný dítě?
(Znovu podotýkám, že přiměřený "chlubení" nevnímám jako nic negativního, naopak.
Jako negativní bych vnímala, kdyby ten člověk nemluvil o ničem jiným než o úspěších svýho Pepíčka, případně kdyby vynášel úspěchy svýho Pepíčka, a haněl našeho Karlíčka, ale Ty nic z toho neděláš)
|
| Monty |
|
(5.10.2017 15:03:47)
Kudlo,
chlubení fakt nevnímám jako slovo s pozitivním významem.
Je to totéž jako chvástat se, pyšnit se, vychloubat se.
Takže bych ho nikdy nepoužila v souvislosti s nějakou informací, která není podávána barnumským stylem a zakládá se na realitě.
Když napíšeš, že tvoje dcera vyhrála soutěž ve zpěvu, beru to jako informaci, že tvoje dcera umí zpívat a máš radost z jejího úspěchu, ale chlubení to fakt není.
Chlubení je "ta naše Maruška je tak šikovná, to si ani neumíte představit, jak je ona šikovná, a jak krásně zpívá, jako slavíček!"
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 15:36:56)
"ta naše Maruška je tak šikovná, to si ani neumíte představit, jak je ona šikovná, a jak krásně zpívá, jako slavíček!"
a jako toto někdo fakt dělá? 
|
| Monty |
|
(5.10.2017 15:38:44)
Kudlo,
jistě, a nejen těmito slovy. Někdy je to rafinovanější.
Ty se pořád divíš tomu, že všichni nejsou Kudla. Nejsou, no.
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 15:43:30)
Moc nerozumím výrazu "rafinovaný" v tomto kontextu.
Pokud má někdo potřebu sdělit, že má dítě, které považuje za úspěšné, tak co na tom může být rafinovaného?
Že by toho druhého mrzelo, že jeho Pepíček tak dobrej není?
|
| Monty |
|
(5.10.2017 15:53:29)
Kudlo,
jak píše Sovice - když k tomu není ta vizuální stránka, hůř se to dešifruje.
Ale v reálu většinou poznáš, kdo má jen radost a kdo se vytahuje s takovým tím nevyřčeným "kiš kiš, a vaše Anička kráká jako vrána".
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 15:56:15)
"nevyřčeným "kiš kiš, a vaše Anička kráká jako vrána".
No, může to tam třeba i být, ale spíš si myslím, že rodič Aničky prostě jen nemá dostatek sebevědomí .
|
| sovice | 
|
(5.10.2017 15:59:56)
Kudlo,
zase tak málo těch kiškišaček není, bohužel. Ale v mém nejbližším okolí výrazně převládá to notování.
|
|
| Monty |
|
(5.10.2017 16:06:11)
Kudlo,
nevím, nakolik je to o sebevědomí.
Realita je taková, že většina dospělých i dětí jsou průměrní. A i když v něčem jsou lepší než Anička, tak je fakt velmi vzácné, aby byly takové renesanční osobnosti, aby excelovaly ve všem, do čeho se pustí.
A pokud máš na jedné straně rodiče, který má sice taky radost z toho, že jeho Maruška vyhrála lokální pěveckou soutěž, ale zároveň si uvědomuje, že z ní druhá Hanička Zagorová nejspíš nebude a navíc si dělá starosti s tím, že jí ve škole nejde čeština a na druhé rodiče, který žádné průměrnosti nebo nedej Bůh nedostatky vůbec nevidí a jen se se vším vychloubá, tak i kdyby si ten první stokrát řekl, že se druhej jen vychloubá, stejně to pro něj nebude úplně komfortní situace.
|
|
|
|
| K_at |
|
(5.10.2017 16:09:12)
Kudlo, čoveče, to je velmi rafinované - protože nikdy nevíš, jestli to ta druhá matinka myslí jako takový malý "heč!". A když den za dnem posloucháš ódy na to, jaké je dítko úžasné, skvělé, všechno mu jde a tak. Tak po takových několika týdnech už máš osypky. Zvláště když tvé dítko má k dokonalosti daleko  A já se navíc chlubit dítětem neumím. Když už jsem se jednou pochlubila něčím, okamžitě byla nalezena drobná nedokonalost  a tak mlčím.
|
| Rodinová | 
|
(5.10.2017 16:20:34)
Kat, ja se taky neumim chlubit detma, tak vzdycky bez privlastku konstatuju, co delaj a kolik jim uz je
Znam pani co o sve (naprosto vzhledove obyc) vnucce mluvi jako o prekrasne holce, to ja vubec nechapu ...
|
|
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 16:26:35)
"nalezena drobná nedokonalost" - kým? tou matkou chlubilkou?
podívej, já si myslím, že za tím je TĚŽKEJ komplex toho, kdo se PŘEHNANĚ chlubí, i toho, kdo si to případně moc bere.
Když si to tak vezmeš, tak opravdu většina lidí je normálních a maj trochu větší nadání ten na to, jinej zas na ono.
Takže váš Pepíček je třeba dobrej v matice a náš Karlík zas ve fotbale, ale to není důvod ani pro jednu z nás se vytahovat na tu druhou, ne?
Já osobně se svejma dětma nechlubím (i když si uvědomuju, že je to asi chyba), protože jsou prostě tak dobrý, že ty druhý rodiče nechci uvádět do rozpaků
|
| Rodinová |
|
(5.10.2017 16:31:06)
Kudlo, k tomu - mam synka, co je v sestaku sve tezke VS, ma celou dobu acka ze zkousek, to nerikam nikomu, protoze bych si prisla jak debil
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 16:35:31)
Proč jak debil?
Já si akorát říkám, že když šetřím city těch ostatních matek, tak jestli mi to ty mý děti jednou nevyčtou ve stylu, paní Vopičková se neustále chlubila jejich Robertkem, a přitom já jsem byl lepší a ty jsi o mně nemluvila vůbec.
|
| Rodinová |
|
(5.10.2017 16:38:03)
Tohle delali moji rodice mne...
Jako debil, co se chlubi. Mozna jen podle sebe soudim tebe ... tak rikam, ze mu to jde, je to prijatelnejsi.
|
|
| Monty |
|
(5.10.2017 16:40:37)
Kudlo,
njn, ale co je to LEPŠÍ?
Třeba moje dítě je strašně háklivý na jakýkoli srovnávání lidí. A ani to tak nemusí být myšlený. A nejde o to, že bych jemu nějak křivdila nebo ho naopak vynášela do nebe, stačí prostý konstatování.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(5.10.2017 18:12:31)
"Já si akorát říkám, že když šetřím city těch ostatních matek, tak jestli mi to ty mý děti jednou nevyčtou ve stylu, paní Vopičková se neustále chlubila jejich Robertkem, a přitom já jsem byl lepší a ty jsi o mně nemluvila vůbec."
Kudlo, ano.
Tohle mrzívalo mě.
Na jednu stranu je asi sympatické, že rodiče chtěli působit skromně, ale mně to bylo líto.
|
|
|
|
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(5.10.2017 15:47:35)
To mi připomíná, nedávno jsem koukala na film Kopretiny pro zámeckou paní a tam říká herečka Jelenská: "Náš Pájuška, od té doby, co je na vysoké škole, tak si ho učitelé nemůžou vynachválit!"
A jinej mladej jí odpovídá ( myslím Hartl): "No a mně zas nemůžou přijít na jméno...!"
|
|
| Kudla2 |
|
(5.10.2017 16:34:02)
Já si myslím, že obecně je společenský faux pas moc žvanit o sobě a o vlastním tématu, ať je jakýkoli (děti, práce....).
Normální zmínku o tom, že Maruška mi dělá jen radost, by snad moh unýst každej, i ten, jehož Anička právě propadla ve škole.
(I když pokud to budu vědět, tak se jako matka Marušky budu držet zpátky, aby to mámu Aničky nemrzelo).
Vlastně mám taky jednu takovou kamarádku, která pořád mluví o svých dětech, o tom, jak jsou chytré a úžasné (což je fakt), ale vždycky, když to poslouchám,tak si říkám, že je strašně kvočnovitá a že je to těm dětem na škodu (neuměj prohrávat ani vyhrávat, a vlastně ani moc jednat s lidma), a taky ji vlastně kvůli tomu ani tak moc nevyhledávám, protože upřímně řečeno, kdo je zvědavej na monotematický hodinový monology pořád o tom samým?
|
| Monty |
|
(5.10.2017 16:37:53)
Kudlo,
vzpomněla jsem si na to, jak moje máma vždycky přišla z práce nebo z nějaký schůzky s kamarádkami a doma plakala, že se všichni chlubí dětmi a ona se nemá čím chlubit. To bylo zhruba období druhý stupeň - střední škola.
Ty děti byly dost často moji spolužáci a já samozřejmě věděla, že ti lidi lžou a přehánějí, jenže máma si hrozně dlouho myslela, že jsou všichni tak upřímní a naivní jako ona. Prostě jim to žrala i s navijákem. Postupem času samozřejmě zjistila, jak to ve skutečnosti je.
Ber to tak, že i takoví lidé žijí mezi námi.
|
| Alraune | 
|
(5.10.2017 18:47:13)
Takový přístup měli Karlovi rodiče. Pomalu jedinej ze základky se dostal na vejšku, ale oni ho viděli jako neschopného trotla.
|
|
|
| Eudo | 
|
(6.10.2017 16:47:21)
Nechapu, co by melo byt detem na skodu, kdyz jsou nA ne rodice hrdi a nedela jim potiz to rict nahlas? Jah jim, tak jinym lidem?
Pred par tydny jsem se tady zminila na podobne tema a tys byla jedna zctech, co se do mne pustili. Vyhledavst to nebudu. Moje deti jsou fantasticky, uspesny, cilevedomy, ambiciozni a dosahnou toho, co si vytyci za cil.
Kdyz potkam naky znsmy, tak ns ne nevybalim hnd po pozdravu, co ktery moje fantasticky dite zas zvladlo. A samozrejme, kdyz se znama zepta, co Marenka! ! A ja ji odpovim no minulej tejden doktorovala z mikroneurobiologie, a znama se nastve, tak co ja s Tim? A kdyz se na smulu zepta jeste k tomu, a co Helenka, a ja ji reknu no prave ji dovezli jeji posledni knihu psychologie jsk pracovat s autisty ve skole, a ona mi vpali, ze de furt jen chlubim se svejma detma, tsk proste co mam delat? Mam ji rict no jo, dodelala konecne tu skolu, no jo, a ta druha nema praci, tak proste pise, no.
|
| Kudla2 |
|
(6.10.2017 20:35:48)
Eudo,
já jsem se do tebe pustila, protože jsi říkala, že máš úspěšný děti?
Tak to najdi, protože to by mě fakt zajímalo.
|
| Eudo |
|
(7.10.2017 9:43:16)
Opet jsem napsala neco jineho, nez na co odpovidas.
Ale od veci - tady jsem nahodou nasla jeden link. Je to cesky.
https://www.emimino.cz/clanky/naomi-aldort-rozhovor/#utm_source=island.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=self-box
Tak nak - ani moje maminka a moje okoli, ani ja jsme nevychovavali deti nejakym scifi zpusobem, ale proste tak, jak potrebovaly. A to instinktivne.
|
|
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(5.10.2017 15:40:15)
Monty,
tak třeba od babičky by mi to přišlo jako opravdová radost z vnoučete.
V reálu hodně záleží , co je za tím v diskusi nevyřčeno. Jestli je tam "zatímco vaše Anička kráká jak vrána a je úplně neschopná", nebo jestli je to svorné notování na téma "jak máme všichni úžasná vnoučata".
|
|
|
|
|
|
|
|
), pro někoho je zpětná vazba na to, že je šikovný/dobrý apod., i částka, co vydělal, na účtu... Ten, kdo to ujištění doma nemá, se v rámci vlastní potřeby neprožívat stále jen frustraci, naučí to uznání najít jinde. A pak jsou samozřejmě lidi, kteří v tom mají nějakou patologii, nesou si z dětství díky tomu i trauma. Ta schopnost to zpracovat a žít bez "nutnosti" být uznaný je zdravější a ukazuje na to, že jsme si "sebe vědomí".
), na výkon (
)...Miluji tě, protože jsi, ne zato, jaká jsi.
. 
sama. Děti chválím asi 5 X za den. Ze postavili hezké lego, že jim sluší tričko , že hezký zahrály na flétnu, že správně spočítali příklady. ( ale nepoužívám slova :já ! tě chválím nebo TOS mi udělal radost ...říkám : ty! jsi hezký zahrál tu písničku Ty! Máš hezkou čepici. .... Myslím že mám zdravé sebevědome děti. A zdravé sebevědomí budou v zivote potřebovat .
. 
Je chytry systematik, ktery nemel ani pubertu, tak nejak se dospely uz narodil. Mam ho rada moc, i kdyz v detstvi to bylo nekdy dost slozite. Ja jsem uplne jina, stoprocentne mam nejakou poruchu pozornosti, takze vzdy veliky rozdil ve vsem, od uklidu po uceni. Nahlas mi byl za vzor dan doslova jen parkrat, ale holt se umim opravdu dobre sama zkritizovat a rozdily byly jasne. Ted uz s tim problem nemam, ac deti stejnych rodicu, tak vybava je naprosto rozdilna, coz beru jako fakt a nijak me to netrapi.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)