| Lou+3 | 
 |
(29.5.2009 21:27:06)
Nejak to na mne posledni dobou pada... nezvladam kojeni ani vychovu :-(
Je to jinak vyjimecne hodne dite, nevzteka se, vydrzi si dlouho hrat (treba cele dopoledne sklada lego a nikdo o nem nevi, nechce ani jist) a nejak sam od sebe celkem posloucha. Jenze - posledni dobou zcela systematicky experimentuje, co se stane, kdyz udela zakazane. Obvykly scenar je nasledujici :
Dela co nema (hraje si se zasuvkou, hazi polstar do predsine... vyliva vodu z vany...)
1. Napomenu ho a reknu, ze se to nedela - smeje se a pokracuje
2. Vysvetlim, proc se to nedela a reknu, ze se zlobim - stale se smeje, diva se na mne a pokracuje
3. Osklive na nej zarvu, ze se to nedela a ze ho potrestam - diva se na mne a pokracuje
4. Vyhodim ho z mistnosti. Konstatuje ze "maminka je oskiva" Za chvili se vrati a obvykle pokracuje a diva se na mne.
5. Dostane na zadnici. Rekne mi "Maminka je OSKIVA". Simonka nebacat. Pokracuje s mensim entuziazmem, ale zkousi to dal.
6. Je opet vyhozen z mistnosti, prestane ho t bavit a venuje se jine cinnosti.
CO BYSTE S NIM DELALI? Prejde to brzo - nebo je to snad jen zacatek vzdoru?
|
| Krakatice | 
|
(29.5.2009 21:36:26)
Krásné období vzdoru, obzvlášť u dvouleťáka
Je to normální vývoj, vytváří si vlastní osobnost, zkouší co se stane, když....jak maminka zareaguje, když....
Já si tohle odbyla už 2x a jsem ponaučená (snad), že pokud nejde o život, jde o h***. Takže: zásuvky zadělej pojistkama, okna, skříně a podobné věci také, na rohy stolů dej plastové kryty, všechny nebezepečné věci z dosahu, el.spotřebiče vytahuj ze zásuvek atd atd.
V kuchyni v šuplíkách, kde míváš běžně třeba vařečky, mu vyhraď jeden šuplík pro JEHO věci, ať tam má třeba hračky, pastelky, auto. Až budeš vařit, bude s tebou, nebude se cítit odstrčený A při vaření ho nech pomáhat, dej mu JEHO misku, JEHO vařečku, JEHO hrnec, nasyp mu tam třeba piškoty. A těch pár drobků co udělá? No bóže
Buď trpělivá, nekřič, nenadávej, zkus to všechno brát formou hry. A když to nepůjde, zkus odlákat jeho pozornost na něco jiného, třeba: jééé, Honzíku, kdepak je to modré auto, zkus ho najít.
Hodně štěstí, vydrž Prťka, vydrž, za chvíli to bude lepší a všechno ti klouček vynahradí
|
| Adámkovci | 
|
(29.5.2009 21:46:58)
Je to chytrolínek,dělá všechno o čem ví že na to budeš stopro a hned reagovat...upoutává na sebe pozornost...souhlasím s Amandou .....zapoj ho at dělá hodně věcí s Tebou.
|
| Lou+3 |
|
(29.5.2009 22:10:52)
No on se moc nezapojuje, rad si pracuje sam. Se mnou se nejradeji mazli snad Xkrat denne. A pak me komanduje, co mam delat  . /jako ze ho mam obliknout, dat jidlo na stul, svliknout, vyndat pradlo z pracky, umejt pokadenej zadek a tak.. proste veci, co delam i normalne - obcas pomaha, ale hlavne rozdava prikazy/. A vsem to prijde hrozne roztomily, mne ne.
|
|
|
| mellie | 
|
(29.5.2009 21:49:22)
Amando tak nevím, formou hry, říct jé to je hezké auto, to mi zní trošku jako sci-fi Mám pocit, že takhle to prostě nefunguje, minimálně ne u všech dětí 
A nesouhlasím s tím, že když nejde o život, tak to neřešit. Samozřejmě, že v drtivé většině o život nejde... ale myslím, že i v takových případech je nutné nějaké hranice mít.
Jinak totálně souhlasím s tím, že nemá smysl nikdy vyšílet, má smysl být klidný a trpělivý. Šílenství mámy je voda na dvouleťákův mlýn 
|
| Krakatice |
|
(29.5.2009 21:58:14)
Mellie, tak třeba formou hry mohou společně uklízet ( kdo dřív, kdo první, kdo nejvíc...), formou hry se mohou oblékat, formou hry mohou soutěžit v čištění zubů (maminka s klukem)....a věřím, že to pro chlapečka přestane bejt vopruz.
Jinak také souhlasím s tím, že některé nároky jsou příliš veliké. Určitě bych zakročila v případě nebezpečí - kdyby utíkal do silnice, strkal si kamínky do pusy, olizoval špinavé hračky na písku, hladil cizího psa....ale že se neche oblékat? Tak ho chytnu a obléknu sama.
|
| Krakatice |
|
(29.5.2009 22:01:31)
A ze zásad RaR doporučuji jednu, která je supr v každém věku dítěte.
Chovej se ke svému dítěti tak, jako by to byl dospělý člověk
Na dospěláka taky nezařveš, proč vylil ten čaj nebo proč si neuklidil pokoj.
|
| mellie |
|
(29.5.2009 22:10:16)
Heh tak tuhle zásadu (dítě = dospělý) bych opravdu neaplikovala. Dospělý člověk je schopen rozhodovat vždy sám za sebe. Dvouleťák ne. Naopak pro takhle malé dítě je podle mého názoru absolutní volnost v rozhodování škodlivá. Musí vědět, že existují mantinely, které musí dodržovat, a nad jejichž rámec za něj rozhodují rodiče. Nejde o to ho peskovat, ale vést správným směrem. Myslím, že rodič si nevybuduje přirozenou autoritu tím, že nechá dítě o všem rozhodovat samo. Ale ukáže mu, že když o něm rozhodne, je to v jeho prospěch, a naučí ho rozhodovat se ve svůj prospěch samo, na což je ale ve dvou letech brzo.
S tím o tom křiku souhlasím, taky zásadně neřvu. Nemá to smysl, ani pro mě, ani pro Barunku.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(30.5.2009 7:21:32)
Mellie, a když Tvá dospělá kamarádka dělá něco, co se Ti nelíbí - např. se hodlá vdát za alkoholika, tak co jí řekneš?
Tipuju, že "Dělej si co chceš - jsi dospělá." nebude zrovna první na řadě.
|
| mellie |
|
(30.5.2009 10:52:52)
Jeno v téhle situaci bohužel jsem, velmi blízká kamarádka si hodlá vzít násilníka alkoholika, chlapa, kvůli kterému se už jednou obrátila na poradnu pro týrané ženy (to s ním byla těhotná a on jí hrozil, že jí dítě nechá sebrat).
Co mám jako dělat? Ona věří, že tentokrát se opravdu změnil (kvůli jejich holčičce) a bude všechno jak v pohádce. Pokud jí budu proti němu štvát, akorát o ni jako o přítelkyni přijdu. Maximálně jí můžu říct, no já bych to udělala jinak. Prostě někdo si musí nabíjet znova a znova a jeho okolí tomu není schopné zabránit  
|
| Dana | •
|
(14.6.2009 13:36:26)
No té kamarádce je vážně těžko radit ale dělá velikou chybu,které bude jednou sakra moc litovat a nezbývá než doufat že aspoň dítěti ubližovat nebude i když v těchto případech nebývají ušetřeny ani ony.
|
|
|
|
|
|
| mellie |
|
(29.5.2009 22:04:44)
Amando to co píšeš chápu.
Ale jak jsem to pochopila, šlo spíš o situace, kde je evidentně dvouleťák aktivitou zaujatý a zakladatelce to vadí. Nějak si nedovedu představit, že by zabralo, když moje slečna je zrovna rozhodnutá jezdit s motorkou po venku, tak že řeknu "Barunko doma máš krásné autíčko, honem jedeme", tak že se z fleku sebere a jede domů. Tak to prostě není, i když je lákavá představa, že by to tak bylo
Btw. zuby dvouleťačce čistím zásadně sama. Chvilku jsem zkoušela, jestli by to nedokázala sama, ale vypěstovala si tak slušný zubní kámen, že jsem od těhle experimentů upustila.
|
| Krakatice |
|
(29.5.2009 22:09:32)
Tak to teď nechápu Tvoje slečna chce jezdit např. na motorce a ty bys jí lákala na něco jinýho? proč?
To odlákání je třeba v případě, že se dítě zasekne např. s hysterákem u výlohy, že by chtělo hodinky s vodotryskem.
|
| mellie |
|
(29.5.2009 22:14:24)
S tou motorkou, myslela jsem v situaci, kdy z nějakého důvodu chci, abychom už šli domů (= začíná pršet, je čas na odpolední spaní, musíme k doktorovi, mladší dítě potřebuje nakojit, cokoliv...).
Hysterák kvůli hodinkám s vodotryskem nebo kvůli tomu, že ona si chce jezdit na motorce a já chci domů, je stejnej hysterák
|
| Krakatice |
|
(29.5.2009 22:16:38)
Tak bych ji chytla jak pytel brambor a jde se domů, chca nechca
|
| mellie |
|
(29.5.2009 22:18:47)
Přesně tak to dělám Takže to si rozumíme
|
| Krakatice |
|
(29.5.2009 22:22:09)
Rozumíme si...kdyby něco, jsem v pojišťovně
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lorinka a 2 holky | 
|
(29.5.2009 21:51:47)
U nás tedy to, co popisuje zakladatelka, začalo už v 18 měsících a osobně se můžu podepsat pod příéspěvek Amandy.
Taky ještě pomáhá zkoušet zásady RaR (Respekotvat a být respektován). Ne vždy se mi daří zůstat klidná, vysvětlovat, nevydávat zákazy a příkazy, nakřiet a neplácat, ale pokud to zmáknu, 100% to funguje.
|
| Lorinka a 2 holky |
|
(29.5.2009 21:53:46)
JInak u takhle malých dětí nemá smysl být důsledná v 1000 věcech, chce to spíš vybrat pár "důležitých", teřba těch, kde si může dítě ublížit nebo kde může zničit něco cenného a tam VŽDY trvat na tom, že to má být tak a tak. A u jiných věcí třeba být schopná zase ustoupit ty jako rodič.
|
|
|
|
| mellie |
|
(29.5.2009 21:43:07)
Luci já mám dva a čtvrt letou slečnu a osvědčila se mi důslednost, důslednost, důslednost, i když mnohdy to bolí víc mě než moji berušku. Takže podle Tvého scénáře:
1. Okamžitě, co spatřím, že holčička dělá něco, co nemá, ji řeknu (velmi stručně) proč to nemá dělat a ať to nedělá.
2. Pokud pokračuje, hned jí ve vší klidnosti řeknu, že budu počítat do tří, ať skončí do té doby (zabere tak ve 30% případů)
3. Pokud pokračuje, okamžitě jí tu činnost bez debat přeruším a nedovolím jí se k ní vrátit (třeba vykázáním do jiného pokoje, jak píšeš Ty). Většinou se pak k ní nevrátí.
Takže nevyšilovat, hned řešit a být důsledná. Vždy postihovat stejné činnosti (nechce se oblíkat, nechce jít ven, nechce jít domů, nechce si čistit zuby) - prostě musí vědět, že nemá smysl vzdorovat. I když často si říkám, takovou mám dobrou náladu, sakra já žádnej konflikt nechci, tak přesto ji musím vzít a když už jsem řekla jdeme domů, tak trvat na tom, že jdeme domů.
Mám hodně kámošek, co mají stejně staré děti, a tam vidím, kam ta nedůslednost vede. Řeknou jdeme domů a když dítě nereaguje, tak to neřeší, zopakují to za minutu a takhle třeba desetkrát. Pak vyšílí a jejich andílci si užívají svých pět minut slávy
Držím palce!
|
| Cha-Cha | 
|
(30.5.2009 12:20:53)
Ano, dělala bych to a dělám to tak nějak podobně. Hodně mi pomáhá si nejfřív buď sama, nebo s manželem "sednout a ujednotit pravidla a postup". Tedy, že si nejdřív řeknu, co všechno již nebudu tolerovat (např. mi nevadí, že si hraje s pračkou, ale vadí mi, když otvírá myčku a vytahuje z ní ostré příbory a nože apod.) a pak vymyslím, co budu v takovém případě dělat (např. zakážu, 3x vysvětlím, pokud nezabere zavřu myčku a přidržím dveře, aby nešla otevřít, nebudu nijak reagovat na vztekání). A to se pak snažím důsledně dodržuvovat. Pozor na to, když je člověk důsledný "jen někdy", o to víc to dítě láká zkoušet znova, jestli mu to znova projde.
|
| Miriam | •
|
(30.5.2009 13:40:13)
Právě, že do roka to byl andílek, sám si vyhrál pod hrazdikou, skoro vůbec neplakal, jen když měl hlad. Co začal chodit, tak to začalo. Nejprve válení se po zemi a v různých variacích se to takto táhne už rok. Pak se přestal válet, začal se urážet a nyní toto. A nepomůže ani to, že ho vezmu a zavřu do pokoje. Jen ho v pokoji pustím za ruku, běží zpět a visí třeba na lednici, kam jsem tu danou věc dala.
Přitom je to jinak zlatíčko, je vnímavej, všechno mi odkýve, jako že rozumí, že už toho chlapečka strkat nebude apod a když to nastane, nezabere prostě nic. Těch situací je hrozně moc. Třeba ráno vstaneme v půl sedmé, abych s dětma vyjela k doktorovi, kde mám být v osm. On zarputile nechce převlíknout pyžamo, až dostane hysterák, že ho násilím převlékám a na rameni táhnu do auta(kde se mi většinou počůrá, což už jsem taky zvyklá).
Na hřišti si usmyslel, že bude čůrat na tabuli(na křídy) a že jinde prostě ne. Tak jsme okolním maminkám zahráli půl hodinové divadlo, kdy při každém svléknutí slipů před tabulí dostal jednu přes zadek. Když jsem ho lákala ke stromu, to ho nezajímalo. I jsou zkoušela nalákat když jsem potřebovala někam jít třeba na bonbony co má rád, ale taky to nepomáhá. Prostě palice.
Ještě že druhé dítko je hodné, představa, že ještě do toho pláče on, tak jsem v blázinci.
I zkouší občas(fakt vyjímečně, protože to oplatím) plácnout mě.
Ale mám docela trpělivost, takže na něj nekřičím, fakt jen vyjímečně. Opakuji si, že prostě to JEDNOU přejde.
|
|
|
|
| mellie |
|
(29.5.2009 21:43:08)
Luci já mám dva a čtvrt letou slečnu a osvědčila se mi důslednost, důslednost, důslednost, i když mnohdy to bolí víc mě než moji berušku. Takže podle Tvého scénáře:
1. Okamžitě, co spatřím, že holčička dělá něco, co nemá, ji řeknu (velmi stručně) proč to nemá dělat a ať to nedělá.
2. Pokud pokračuje, hned jí ve vší klidnosti řeknu, že budu počítat do tří, ať skončí do té doby (zabere tak ve 30% případů)
3. Pokud pokračuje, okamžitě jí tu činnost bez debat přeruším a nedovolím jí se k ní vrátit (třeba vykázáním do jiného pokoje, jak píšeš Ty). Většinou se pak k ní nevrátí.
Takže nevyšilovat, hned řešit a být důsledná. Vždy postihovat stejné činnosti (nechce se oblíkat, nechce jít ven, nechce jít domů, nechce si čistit zuby) - prostě musí vědět, že nemá smysl vzdorovat. I když často si říkám, takovou mám dobrou náladu, sakra já žádnej konflikt nechci, tak přesto ji musím vzít a když už jsem řekla jdeme domů, tak trvat na tom, že jdeme domů.
Mám hodně kámošek, co mají stejně staré děti, a tam vidím, kam ta nedůslednost vede. Řeknou jdeme domů a když dítě nereaguje, tak to neřeší, zopakují to za minutu a takhle třeba desetkrát. Pak vyšílí a jejich andílci si užívají svých pět minut slávy
Držím palce!
|
| mellie |
|
(29.5.2009 21:44:09)
Chjo proč se to občas vloží dvakrát, to netuším  Sorry...
|
| Winky | •
|
(29.5.2009 21:48:39)
tyjo jsi dobrá.... to si budu pamatovat na mladšího starší dcera nějak ani přes zákazy nešla, celkem to pobrala (ale zato dneska je z ní ukázková "píučka" - poučuje kde koho :-( )
Taky nechápu ty maminky které házejí informace dítěti jen tak mezi řečí a na ničem netrvají a pak se můžou zbláznit když po padseáté osmé najednou kupodivu není po jejich. A těch dětí je mi líto.
|
|
|
| Katka | •
|
(29.5.2009 22:14:33)
Mellie
u nás je to stejný - teda důsledně opakujeme a vysvětlujeme. Rozdíl je v to, že ani ta důslednost všech nepomáhá...
1. napomenu a vysvětlím, proč to nemá dělat
2. snažím se odvést pozornost (většinou nezabere, je paličatá...)
3. počítám do 3 (někdy to zabere)
4. když to nezabere, třepnu přes zadek a odnesu/odvedu malou pryč - k jiné činnosti
5. by se vše mohlo většinou opakovat, protože se s klidně a často s úsměvem na tváři k činnosti vrátí...
Upozornňuju, že tohle je scénář na siuace tipu:
nelez na stůl/křeslo/štafle apod., spadneš
nepouštěj vodu
nesahej na nože
nenos špinavé boty na koberec
neutíkej mi k silnici atp...
|
| 2 sluníčka | 
|
(29.5.2009 22:34:53)
Katko, nevím, jestli jsem to četla v RaR, nebo jinde, ale hodně se píše o tom, že by se neměl vyslovovat zápor: Nelez, nepouštěj, nenos. Ale opak.
Slez ze stolu. (Já k tomu dodávám otázku: na co se leze - na skály, na kopce..)
Vypni vodu.
Polož nůž. (Já bych řekla: dáme nůž pryč/uklidíme)
Sundej si špinavé boty/dej špinavé boty do předsíně
Půjdeme po chodníku. Jdi pomalu.
Ovšem přiznávám, že to používám pokud na to myslím!!!
No a k původní otázce Jak trestat? Netrestat, ale ukázat, jak to vše dělat, jak se chovat. Je to náročné, ale dítko to neví a musí se to naučit, proto zkouší všechno možné i nemožné.. Tak tu ale odpověděli snad všichni 
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(30.5.2009 7:25:09)
Tohle se píše v mnoha knihách.
Je to zásadní proto, že "Neutíkej." v sobě nese informaci co nedělat, ale to ještě neznamená, že dítě ví, co dělat. "Jdi pomalu." je jasný a návodný. (Nehledě na to, že preventivní "Neutíkej." je inspirace co udělat dřív, než to napadne samo dítě )
|
|
|
|
|
| Ostružina | 
|
(29.5.2009 22:36:52)
Tak mám pocit, jestli ten dvouleťák taky trochu nežárlí na nové miminko a snaží se upoutat pozornost maminky pro sebe ... U nás docela fungovalo, že jsem starší dcerce řekla něco jako: "když je ti smutno, chceš pomazlit, chceš abych si s tebou hrála, něco ode mě potřebuješ, tak mi řekni - Mami mě je smutno .... a já ti vyhovím. Když budeš dělat nezbednosti a přidělávat mi tím práci (vytírání rozlité vody apod.), tak na tebe budu mít ještě míň času." a kupodivu přestala dělat vylomeniny. I když nejvíc mě samozřejmě potřebovala, když jsem mladší kojila nebo přebalovala, ale i při kojení jsem si s ní prohlížela knížku nebo si aspoň sedla k ní na zem, aby nemusela mít strach o mou náklonnost :o). Malou jsem častokrát musela nechat polonahou, ale myslím, že se to vyplatilo - teď jsou super parťačky :o)
|
| mamka dvouletaka | •
|
(29.5.2009 23:08:30)
Ahoj maminky dvouletaku,
u nas mame podobny problem s trucovanim a vzdorovanim. Je to naprosto prirozene obdobi vyvoje detske psychiky, dite si tak osvojuje limity a hranice sveho jednani - a zkousi kam az muze zajit a pozoruje reakce okoli. PREJDE TO SAMO!
Nas dvouapullety prcek prave taky prochazi timto obdobim, ktere rodice stoji hodne sil a trpelivosti!
Na nas totiz prcek dokonce vztahuje i ruku! Kdyz se mu neco nelibi, prijde vrazit facku - diteti nebo i dospelemu...
Jako prvni (prirozenou) reakci ma clovek vratit jeho facku ("zub za zub"), aby pochopil, ze to boli - jenze jak vysvetlis prckovi, ze nema bit, kdyz ja ho "biju" (vetsinou dostane jednu na zadek nebo pres ruku)?
A tak se na nej prisne podivam a reknu, ze ma pravo se zlobit a dat to najevo, ale ne bit - a at se jde uklidnit sam do pokoje. Vetsinou to skonci za 3-5 minuty fnukanim, prijde za nami, omluvi se (to je hodne dulezite), kazdemu vlepi pusu a je to... V knizkach radi 1 rok = 1 minuta trestu...
Co je taky podstatne je, aby dite v ramci moznosti napravilo co spachalo - vytrelo podlahu atd. Jen tak pochopi nasledky svych cinu. A treba ho to i odradi.
Jinak dalsi rada - technika pouzivani kuchynske "minutky" - nastavit treba 3-5 minut, at dite premysli nebo neco dodela - zazvoneni znamena konec...
|
| Miriam | •
|
(30.5.2009 8:56:58)
Mám synka 2,5roku. U nás má období vzdoru také. Jenže nejen stylem zkoušení. To už máme tak nějak za sebou. Ale poslední půl rok máme hysteráky(někdy je to tím, že je unavený, hladový apod.-to je první co zajišťuji). Jak řešit tyto situace. Např.
Jdeme s kamarádkou a její tříletou dcerkou ven, zastavíme se v krámu pro rohlíky. V krámu je dětský koutek(nehlídací). Deset minutsi hrají, přijde chlapeček a přinese si dětskou sek.na trávu a půjčí jí kamarádky dcerce. Můj synek se na ní vrhne a bere jí. Řvou, tak přijdu, chytím ručičku a vysvětluji, že teď jí má Eliška, že až si pohraje, tak jí půjčí. On brečí a řve chci to chci to chci to... v podstatě mě ani neposlouchá. Po 20ti minutách vysvětlování a odtrhávání od Elišky mu řeknu, že teda půjdeme pryč. On řve dál, to chci... Když ho odnesu z koutku, že mu nazuji boty, tak kope, že ne a pokračuje ve svém: to chci... a ukazuje na sekačku a snaží se utéct zpět do koutku. Venku 16st., takže bunda, boty, čepice musí prostě mít. Nepustím ho, držím pevně na lavičce u koutku a on ječí jak pavián. Snažím se ho oblíknout, kope, celej se počůrá, nudle až na triku.
Jak by jste pokračovali dál? Když ho chci obejmout, tak se se mnou pere, to fakt nepomáhá.
Takže prostě dostal na zadek asi tak 5x během dalších 20ti minut, protože jsem se snažila na něj všechno obléknout. Jelikož si chtěl rozvázat boty(udělala jsem uzel,tak to nešlo), rozepnout bundu, sundaval čepici, tak jsem prostě hrozila, že pokud to udělá, dostane na zadek a opravdu vždy musel dostal. Pak jsem ho chytla za ruku, to zhadrovatěl a odcházeli jsme. Podotýkám, že mám ještě synka 3měsíce a naštěstí během těchto 45ti minut spinkal, protože ta kamarádka cloumala s kočárkem a na zpáteční cestě mi vezla malýho kolo. Jinak nevím, jak by jsme se dostali vůbec domů. On je prostě držák a když se sekne, tak se sekne. Přestal až skoro u baráku a to už jen fňukal. Takže u nás to prostě jinak nejde. Sama kamarádka řekla, že takovýhle paličatý a sekací se dítko ještě neviděla a že opravdu by to řešila naplácáním na zadek.
Co se týká pohledů ostatních na naše "nevychované" dítko, to už neřešim a když píšu 45minut, tak opravdu myslím 45minut. Někdo má tendenci zveličovat, ale tohle tak opravdu je.
|
| Pajul,Tom a Natálka | 
|
(30.5.2009 9:57:35)
Miriam mám to doma...rady z knížek mi přijdou směšný..malá(2roky) si dokonce donese vařechu a nastaví zadek a s úsměvem mi řekne tak mi naplácej...už jsem kapitulovala a nechodím s nima nikam jen na zahradu a nákupy absolvuju pokud možno sama
|
|
| mellie |
|
(30.5.2009 11:01:38)
Miriam tyhle situace jsem taky zažívala. Každý den, půl hodiny hysteráček, beruška byla schopná třeba zvednout do výšky vysavač a hodit s ním o zem (v 1 a 3/4 letech )
Ty rady, co tu padly, byly podle mě pro jinou situaci. Co dělat, když dítě si trvá na nějaké činnosti.
V případě rozvinutého hysteráčku podle mě nelze dělat nic, jen svojeho andílka odklidit tam, kde pokud možno nebude rušit a kde si nemůže ublížit a počkat. Metoda pevného objetí mi přišla nesmyslná. Obzvlášť když jsem byla ve třetím trimestru těhotenství.
K tomu půjčování věcí, co se beruška začala přátelit s dětmi, mám jednoduché pravidlo, kdo má co jako první, může si s tím hrát tak dlouho, jak bude chtít. Nezáleží na tom, čí to je hračka (pokud to vyloženě není cizího dítěte na písku). Tohle pravidlo jí opakuju denodenně už skoro rok a teď to konečně začíná nést plody
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)