| stachys | 
 |
(6.2.2010 21:36:34)
Ahoj,
už skoro tři roky je mi střídavě líp a střídavě hůř, v poslední době mi bylo docela dobře, ale dneska jsem se složila a konečně si dojela do Bohnic do krizového centra. Psycholožka mi řekla, že mám přijít ještě zítra, až tam bude psychiatrička, že bych možná dostala antidepresiva a že budu chodit měsíc do stacionáře na pár hodin denně na skupinovou terapii, pak se uvidí.
Já mám hroznej strach... Nevím, co bude, jak bude, nevím, jestli mi nemůžou antidepresiva nějak ublížit, třeba že si na ně zvyknu a budu je pak muset brát pořád, nikdy jsem je nebrala. Já se hrozně bojím...
Ani nevím, co mi je...psycholožka mi řekla, že to není vyloženě deprese... já nevím, co to je, jsou dny, kdy je mi docela dobře, a jsou dny kdy buď pořád jenom brečím, nebo je mi tak špatně, že brečet nemůžu, ačkoliv bych chtěla, protože si myslím, že by mi to pomohlo. Pořád se všeho bojím, úzkost, nedokážu si představit, co bude za dva roky, za tři, všechno mi připadá beznadějný. Udělat cokoliv (někam dojít, uklidit, nedejbože se něco učit - já mám teď zkouškový a to je teda katastrofa) je strašnej problém, nedokážu sebrat energii nutnou k tomu vstát a něco dělat. Nic nechci. Pořád jsem sama. Nesnáším se, nevydržím se sebou, připadám si blbá, k ničemu. Pořád se strašně bojím. Někdy. Někdy je mi zase dobře.
Občas mě napadá, že bych se měla na všechno vykašlat, ale docela se mi tyhle tendence daří držet pod pokličkou, dneska jsem se ale docela složila a vylekalo mě to tolik, že jsem šla do toho krizovýho centra, bála jsem se, že bych si mohla fakt něco udělat, nechci, ale člověk neví, co ho napadne, bojím se sama sebe.
Já mám strach, nevím vůbec, co od tý skupinový psychoterapie čekat...nebo od těch prášků, jestli je dostanu... Já bych si tak přála, aby mi to pomohlo...
Uklidněte mě někdo... Má tu někdo zkušenost se skupinovou psychoterapií? Jak to probíhá, pomáhá to? Co mám čekat, co si o tom myslet, nemyslet, co to je, co to není... Je možný vůbec, aby mi tady po tomhle zase někdy bylo úplně dobře, ne líp, ale abych byla úplně v pořádku, nemusela se pořád hlídat, aby mě něco nerozhodilo, abych do toho nespadla znova? Já si vůbec nedokážu představit, co jim tam asi budu říkat... Dobrý den, jsem XY a jsem tady, protože...co? Já si to neumím představit, bojím se, že tam budu za blbce, nebudu vědět, co mám říkat, jak se chovat... Nemáte někdo zkušenost?
|
| Ananta | 
|
(6.2.2010 21:46:01)
Jsou různé typy skupin (tématické, psychodynamické, uzavřené, otevřené...). Obvykle se tam sejdou lidi, kteří řeší podobný problém a vzájemně si pomáhají, sdělují si pocity, povídají si o tom co je trápí a o tom jak to řeší, co jim pomáhá... asi tam poprve přijdeš, představíš se, řekneš něco o sobě, někde se ještě dělá tzv. řeka života - vykládáš o svém životě, ale to asi ne na prvním sezení. Jedno z pravidel je, že by tě nikdo neměl nikam tlačit. Skupina může být velkým přínosem, ale léčba někdy taky bolí, takže to nemusí být vždy jen příjemné. Terapeuti by měli působit spíš jen korektivně, neměli by ti nic podsouvat a o něčem tě přesvědčovat.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(6.2.2010 22:14:23)
Mne na skupinovou psychoterapii nepustili, prý bych tam byla rušivej element se špatným vlivem na ostatní. 
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:21:23)
 to mě pobavilo třeba to se mnou nebude tak špatný, když se můžu zasmát...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.2.2010 23:13:30)
No sláva, i rušivej element může svým způsobem působit na ostatní kladně.
|
|
|
| Feliz |
|
(6.2.2010 22:33:47)
 Dobrý.
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(6.2.2010 22:37:08)
no monty, každej se na skupinovou terapii nehodí. Každýho tam nevezmou. Záleží na problému kočko Někomu víc prospívá individuální terapie.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(6.2.2010 23:22:47)
no to asi byla
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(6.2.2010 21:51:21)
Antidepresiva ti pomůžou, brala jsem je 2 roky, závislá jsem na nich nebyla, brala jsem teda A prvního stupně, které může předepsat i obvoďák, akorát jsem po nich přibrala asi 10 kg, které nemohu shodit. Účinek nastoupí až během tak 3 neděl užívání a srovná se to kolem 6. týdne. Měli jsme hodně velké problémy v manželství, takže jsme je brali oba, můj manžel měl A 2. stupně, i na úzkost, a bral je delší dobu než já, já je vysadila i kvůli tomu, že jsem chtěla děti.
Skupinová terapie: Té jsem se účastnila asi 2 roky, jezdila jsem z Prahy do Jeseníku, protože tam byla úžasná paní, která udržovala láskyplné a otevřené prostřední, do ničeho nás nenutila, měli jsme k ní důvěru. Bylo to fajn. Co pro mně bylo dobrý, měla jsem za sebou už zkušenosti s individuální terapií, ale tam jsem pořád dokola řešila věci, které jsem řešit chtěla, ale skupinovka mně posouvala, protože tím, že se tam probírali i jiná témata, která já bych nikdy neotevřela dobrovolně, tak jsem se jimi musela zabývat i já. Byli jsme různorodá skupina, třeba matka, která řešila, že jí odešla dcera, jiná máma, která měla syna v kriminále, 2 kluci, svobodné holky, jedna se chtěla moc vdávat a mít sex, já, která jsem měla problémy s manželem a tím pádem i se sexem, bylo nás asi 10, občas jsme se nesešli všichni. Většinou jsme na začátku řekli, s čím kdo tam přišel, takový ty aktuální věci, měli jsme domácí úkoly, ty jsme si prohlídli, dělali jsme různé hry, malovali jsme. Občas mi bylo dost blbě, naučila jsem se to tam říct, že se necítím dobře, abych s tím neodešla a nebyla pak na sebevraždu. Nikdy mně nenechali odejít, když mi bylo zle, vždy se mi věnovali, což byla pro mně změna, na indi mně vždycky rozšťourali a pak mi řekli, že už nemají čas a nechali mně jít a co já pak. Bylo to přínosný, ale s miminem už jsem nemohla tak jezdit, takže jsem to musela ukončit, bohužel, ale docela už funguju, takže to asi stačilo. S touhle terapeutkou jsme dodnes nepravidelně v kontaktu, ona na mně myslí, můžu zavolat nebo poslat e-mail, takže se cítím zabezpečená.
|
| Ananta |
|
(6.2.2010 21:57:00)
 docela by mě zajímalo kdo je ta dobrá terapeutka z Jeseníku, pocházím z tama a mám tam v této branži hodně známých.
|
| Ananta |
|
(6.2.2010 22:01:29)
Samozřejmě ta ale není psycholožka ani psychiatrička, zažila jsem ji jednu dobu jako protidrogovou koordinátorku. Vůbec nevím, že by dělala skupinovou terapii, zajímavé, možná něco kolem katolíků, tam se hodně angažovala, vedla myslím nějaký křesťanský klub nebo tak něco... ale kdo ví, už jsem s ní tak 12 let nemluvila
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(6.2.2010 22:05:55)
Ona je teď na "volné noze", mají tam klub pro děti Virtus a sdružení, ve kterém dělají ty terapie. Ona má fakt široký záběr, hrála divadlo, no aktivní ženská. Kanceláře mají v Moravolenu v Jeseníku, nevím, jak ti to popsat, jsem tam "náplava", takže je to pro mně mimo a manžel už spí, aby to přiblížil.
Já už jsem teď taky trochu mimo, takže ti aktuálně neřeknu, ono se to tam tak přelévá i kvůli financím, jsou závislí na darech a na grantech a tak.
Musím kojit. Pa.
|
| Ananta |
|
(6.2.2010 22:12:20)
Jani dobrou, kde je moravolen samozřejmě vím a vím i kde je ta budova bylo tam původně ještě jedno jiné podobné zařízení kde jsem pracovala svět je malý.
|
|
|
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(6.2.2010 21:58:59)
Leku se nemusis bat. Antidepresiva nejsou navykova. Podporuji mozek v lepsim zachazeni s latkou, jejichz nedostatek zpusobuje depresi. Lekarka by ti to mela podrobne vysvetlit, kdyby ne, zeptej se.
Skupina ti muze hodne pomoct, Ananta to uz popsala. Odehrava se to v mistnosti, lidi vetsinou sedi nja zidlich nebo v kreslech tak, aby na sebe vsichni videli. Terapeut to jakoby ridi, ale nerika nikomu, co ma nebo nema delat a nikdo nemusi delat veci, ktere nechce.
|
|
| Lenka, 1 dcera | 
|
(6.2.2010 21:59:38)
Super, že jsi tam šla, máš šanci, že si svoje problémy vyřešíš. Skupinou jsem prošla, cvičnou v rámci výcviku.Záleží, kdo a jak to vede, mělo by tam být bezpečné prostředí, o to se musí terapeut postarat. O to, jak budeš vypadat, se zase tak ty starat nemusíš, všichni, co tom budete, mate nějaký problém, v tom budete na jedné lodi. Prášky můžou pomoci, ale kombinace obého je určitě dobrá. Takže se drž a zítra vzhůru na skupinu. Časem můžeš přejít do ambulantní skupiny mimo Bohnice (tady v Praze na Palatě, v Břehovce, v Esetu a zřejmě i jinde), ale pokud ti to nabídli teď ve stacionáři, doporučuju, abys toho využila). Držím palce
|
| Tragika | 
|
(6.2.2010 22:08:08)
Skupinovou psychoterapií jsem v Bohnicích prošla před čtyřmi lety.
Často si na tu dobu vzpomenu, sešlo se nás tam víc ,,ztracených existencí,,. S pár z nich se dodnes stýkám.
Hodně mi to pomohlo. Nemáš se čeho bát, naopak. Získáš nadhled nad svými problémy a zase začneš žít plnohodnotný život.
|
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:18:23)
dík... to je denní stacionář, takže bydlet budu doma, ale je to na celý dopoledne...nebudu moct chodit do školy, oni to ani nedoporučují...to nevím, jak to s tou školou udělám, už takhle jsem musela párkrát pustit nějakou zkoušku, protože mi bylo zrovna blbě víc dní za sebou a nedokázala jsem se učit...nechci vidět příští zkouškový - přetáhnu si tam to, co jsem neudělala teď a navíc nebudu ve škole začátkem semestru.
Chodila jsem už jednou k psycholožce, na individuální, ale vydržela jsem asi jenom půl roku, ze začátku mi to trochu pomohlo, ale pak mi přišlo, že to už nemá žádnej efekt, navíc mi tehdy zrovna bylo už pár měsíců dobře, tak jsem tam přestala chodit, což jsem možná neměla.
Navíc cokoli dělám nebo nedělám, jak se tvářím a jak mi je, to všechno hrozně dopadá na mámu, připadám si provinile, že jí dělám starosti...ona neví všechno, jak mi je, já se před ní hlídám, ale stejně ví, že nejsem v pořádku. Nechci jí dělat větší starosti než je potřeba
Zapomněla jsem napsat, že je ta skupina jenom na dvacet dní, ale stejně doufám, že to k něčemu bude - já bych fakt chtěla být zase jednou v pořádku, přece není možný žít pořád takhle
|
| KOhnova | •
|
(6.2.2010 22:22:12)
Oni ti mozna po tech dvaceti dnech navrhnou nejake dalsi moznosti, jak pokracovat.
To vsechno uvidis.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(6.2.2010 22:22:52)
Když to bude každý den, tak mi připadá, že to bude hodně hutný, že by to mohlo stačit, budeš mít chvilkama pocit, že tě to hodně zmáhá i fyzicky. Dlouhodoběji by to asi bylo fakt úmorný.
Myslím, že je šance, že tě pošlou někam dál, pokud budou vidět, že to bude potřeba.
Držím pěsti.
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:29:55)
asi jo...ta psycholožka, co jsem s ní dneska mluvila, říkala, že bych se pak možná mohla vrátit k té psycholožce, co jsem k ní chodila někdy loni.
Totiž, já se většinou zvládám - a i když mám sebevražedný myšlenky, tak jsou to fakt jenom myšlenky, vím, že bych si nic neudělala (byly doby, kdy to bylo na hraně, ale ty jsem nějak přežila, možná mě někdo hlídal), ale stejně...život mě nebaví, mám ho plný zuby, nedokážu si představit, že to někdy bude lepší (i když rozumem chápu, že třeba jo). Někdy. Někdy je mi dobře. Ale já už jsem z těch všech někdy tak utahaná...
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(6.2.2010 22:13:22)
AHOJ Stachys,
jíst antidepresiva a zároveň chodit na psychoterapii je nejlepší způsob léčby úzkostných a depresivních potíží. Gratuluju, to že jsi udělala tento krok ti pravděpodobně velmi pomůže. Antidepresiva nové generace nejsou návyková, skutečně se dají vysadit. Nezvyšuje se jejich dávka, tělo si na ně nezvyká. Ten stres který teď zažíváš škodí tvému tělu víc, než ty léky. Ony ti nevygumují mozek jak někteří lidé píšou, ony jen dají do pořádku chemickou nerovnováhu, která tvoje potíže způsobuje. Budeš to s nimi pořád ty, akorát už nepůjdeš do paniky, nebudeš mít sebevražedné myšlenky, nebudeš se trápit a budeš se konečně moct soustředit na to podstatné v tvém životě. Denní stacionář v Bohnicích je vyhlášený, používají tam KBT - kognitivně-behaviorální terapie, kterou já osobně považuju za první volbu při léčbě podobných potíží. Budete řešit co tvoje problémy způsobuje, jak se účinně bránit depresivním myšlenkám, poradí ti jak relaxovat, zjistíš, že podobné potíže nemáš sama. Přeju hodně štěstí, věřím, že to dopadne dobře.
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:24:03)
dík, přesně tohle jsem chtěla slyšet
|
| sojka+07+09 |
|
(6.2.2010 22:32:59)
stachys, ještě jsem ti chtěla napsat, že tvoje porucha ať je jakkoliv nepříjemná ti ještě nebrání k evidentně normálnímu a kvalitnímu kontaktu s lidmi, což je dobře (soudím tak jen z této diskuse). Píšeš o svém problému dost srozumitelně a takovým lidem, kteří mají dobrý náhled se v terapii většinou velmi dobře daří.
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:44:26)
jéé, kolik stohů papíru jsem já po nocích popsala ve snaze zjistit, zformulovat, nakreslit a odhalit svůj problém... Hodně mi to pomáhalo, vzít si papír a psát nebo kreslit, v případě nouze jsem už popsala několik jízdenek, obálek, výpisů z knihovny a jednou dokonce i kartonový vnitřek od roličky toaleťáku, když nebyl papír...
Stejně jsem nepochopila, proč mi tak je... ale aspoň jsem možná trochu zjistila, jak mi vlastně je... a taky je bezpečnější psát a třeba nesmysly, než dělat bůhvíco, když se člověk zrovna neovládá...
|
|
|
|
| Líza | 
|
(7.2.2010 6:11:15)
Sojko, tohle je jiný denní stacionář, než myslíš ty.
Stachys, v klidu, na to, jak stacionář probíhá, se ještě zeptej, oni ti řeknou víc konkrétních věcí.
Je to velmi intenzivní forma psychoterapie, na svém problému pracuješ každej den několik hodin, věci se obvykle hodně pohnou, může ti to dát impuls k tomu, jak to všechno chytit za správný konec. Samozřejmě ti nebudu říkat, že z tebe za ten měsíc bude jinej člověk - nebude - a dost možná bude pak potřeba navázat nějakou individuální nebo skupinovou terapií, která bude třeba jednou týdně, a dotáhnout věci, které se na tom stacionáři otevřou.
Děláš dobrej krok, držím palce.
|
|
|
| Slunce+3 | 
|
(6.2.2010 22:34:52)
jsi na nejlepší cestě,opravdu je suprové žes šla k dokt.mě trvalo půl roku než sem se odhodlala jít na psychiatrii,trpím panickou poruchou prostě mám šílený strach a ani nevim z čeho,návaly strachu až takového charakteru že si člověk myslí že se zblázní,dokt.mě napsala antidepresiva a ze začátku i něco na uklidnění frontin,je mě dobře dostávám se z toho ale určitě je to cesta na dlouhou trat.ničeho se neboj mě hrozně překvapilo jak je paní doktorka užasná a dokáže porozumět,na terapie skupinové nechodim,ale myslim že sou dobré,tak držim palečky
|
| stachys |
|
(6.2.2010 22:51:07)
záchvaty strachu mívám taky, ale asi ne takový... jako dítě jsem měla hroznej strach ze tmy, nemohla jsem dýchat, pohnout se...když mě něco v noci svědilo, tak jsem měla fakt problém... Ale jak jsem byla starší, tak se to zlepšovalo. Teď mívám spíš strach z toho, co bude, a že to nebude lepší, takže úzkost, i když ve tmě taky občas panikařím, sedám si na zem, zády ke zdi, a nemůžu se hýbat. Ale tohle asi není panická porucha
|
| Slunce+3 |
|
(6.2.2010 22:57:03)
já sem prostě normálně fungovala a nevim proč z ničeho nic mě polel strach,uzkost,špatně se mě dýchalo,brněly nohy,myslela sem že omdlím,točila se mě hlava,všecko sem to ale dokázala v sobě dusit i nejlepší kámoška nic nepoznala,já se za to strašně styděla až díky ní sem se sama obj na psychiatrii a je mě dobře,obv.doktor mě říkal že psych.poruchama trpí až 40%lidí,ale prostě sou věco o kterých se nemluví,opravdu si na dobré cestě že to řešíš
|
| Slunce+3 |
|
(6.2.2010 22:58:48)
já jsem taky na začátku,léky beru 2měsíce,taky jsem doma,ale už se chystám do práce ,poněvadž už je mě dobře a hodně času trávím tu na rodině
|
| sojka+07+09 |
|
(6.2.2010 23:03:43)
lentilko to je skvělý, gratuluju ti a snad ti je jako té tvé ikonce. Je vidět, že léky dovedou fakt pomoct.
|
| Slunce+3 |
|
(6.2.2010 23:05:53)
to si piš že pomůžou,všichni kdo mě znají říkají že sem pohodář,strašně ráda dělám srandu a mám ráda lidi,prostě sem měla návaly strachu,dokt.říkala že to nejsou deprese,ale fobie,sama sem se obj rovnou k psychiatrovy,nemám se za co stydět
|
| sojka+07+09 |
|
(6.2.2010 23:09:47)
to se opravdu nemáš za co stydět. Ví se, že úzkostnými poruchami trpí tak deset procent lidí, dalších deset depresemi a když se to sečte, tak to vycází opravdu na hodně. Taky mají psychiatři furt narváno. Já myslím, že právě kdo si zajde k psychiatrovi a rozhodne se pro léčbu, tak ten tím právě dokazuje, že na tom není tak zle a má náhled na svoje problémy. Psychotici nebo těžcí depresanti se už bohužel většinou k doktorovi včas nedostanou.
|
|
| Slunce+3 |
|
(6.2.2010 23:10:10)
a víte jak sem se sama dokopala jít k dokt?kámoška brala antikoncepci Belaru a ktomu léky na plet taky hormony a ty jí vyvolaly uplně stejné paniky strachu jak sem měla já já sem nechápala že prožívá to co já až sama taky zašla na psychi.tak jsem jí řekla všechno o mě,nechápala že sem to půl roku vydržela dusit,že si nikdy ničeho nevšimla,taky dostala léky i na uklidnění a už je pomalu vysazuje a už maká v práci ,díky ní sem se z toho dostala a mám dobrý pocit že kdykoli mě nebude dobře můžu jít k dokt.a všechno jí řéct,dokt říkala že sem to měla z toho že sem po dlouhé mateřské šla do práce a bylo toho na mě moc,děti nemocné,moc práce atd...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Avital | 
|
(7.2.2010 9:21:21)
Stachys, mám kamarádku psycholožku, která pracuje v psychiatrické léčebně. Docela dost o její práci spolu mluvíme a jsem si jistá, že jsi udělala ten správný krok. Ona totiž říká, že pokud si člověk připustí, že má problém, je napůl vyhráno - je tam vůle se z toho dostat, situaci řešit a neutíkat před ní. Určitě ti tam pomůžou... Zkus si zjistit, jestli u nich někdo staví tzv. "systémy" (nevím přesně jestli je to zrovna ono - snad se tomu říká i konstelace - ale nechci plést jablka s hruškama). Když ti postaví systém, je to úžasná terapie pro pochopení tvého místa v životě, pro ujasnění si co a kdo pro tebe je důležité či méně a dá se s tím v tom systému pracovat. Sama jsem tím prošla a dodnes z toho mám hodně silný zážitek - pomohlo mi to pochopit, jak moc jsem závislá na partnerovi, jak se srovnat se smrtví své matky atd a dále pak s těmito poznatky pracovat. Mám za to, že díky tomu, že jsem tím pro mě sestaveným systémem prošla, jsem daleko vyrovnanější a pohodovější než předtím.
V každém případě ti moc fandím a držím palce a věřím, že se dáš dohromady! 
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(7.2.2010 9:43:25)
A kde jsi na těch konstelacích byla, jestli se můžu zeptat? Dělá je spousta lidí a těžko se vybírá.
|
| Avital | •
|
(7.2.2010 11:29:19)
Míšo, pokud máš zájem, písni na mail, kterej najdeš pod nickem v mém prvním příspěvku. Píšu z jiného compu a nedaří se mi sem přihlásit. Hezkou neděli.
|
|
|
| Ananta |
|
(7.2.2010 11:03:57)
Tak v tomto stavu bych ji žádné "systémy" nedoporučovala. Nebudeme tady přece diagnostikovat a navrhovat léčbu. Víme houby kolik z toho je nefunkční biochemie a kolik problémy v životě. Dokud není zamedikovaná, tak považuju intervenci typu konstelace za hodně agresivní. Navíc mám k této metodě dost výhrady a dělá ji kdejaký amatér.
|
| Avital | •
|
(7.2.2010 11:26:33)
Ananto, nejsem odborník, myslela jsem to tak, aby se na tuto možnost informovala a jsem si jistá, že jí tuhle léčebnou alternativu doporučí až to bude pro ni vhodné. To, že nejsi příznivcem systémů je jen tvůj problém. Viděla jsem je stavět několikrát, z toho jednou pro mě a jsem přesvědčená, že to v žádném případě není ani agresivní ani škodlivé. A nevím, jaké máš lidi kolem sebe ty, ale moje kamarádka v žádném případě amatér není!
|
| Ananta |
|
(7.2.2010 12:16:09)
Já tvoji kamarádku neznám. Jen jak psala Líza, za jeden den se nevyřeší problémy života. Oni pak z tama jezdí lidi, třeba i nadšení, že na něco přišli, ale co dál? Je potřeba s tím pak ještě nějak pracovat. Chybí mi tam ta následná péče, nějaké doporučení co dál, ale jiné, než že znovu vysolí dva tisíce za další konstelace... spoustu odborníků nad tím kroutí hlavama. Nevím jak tato technika vznikla (není to nic nového, je to různě přebrané z psychoterapie), ale nechápu, že to dělají často nekvalifikovaní lidi a to mi dost vadí. Psychologa nebo terapeuta z tebe neudělá pár kurzů, kde se ty konstelace naučíš. Je plno příznivců a plno odpůrců této metody. Navíc mě jako systemika čílí, že se to jmenuje "systemické konstelace" z čehož skuteční systemici obvykle lezou po zdi, protože to se systemikou nemá vůbec nic společného.
|
| Lenka, 1 dcera |
|
(7.2.2010 19:56:05)
Ahoj a posílám "systemický" pozdrav Jsem si říkala podle některých tvých příspěvků, jestli nejsi štrejchnutá tímhle směrem.
|
|
|
|
| Líza |
|
(7.2.2010 12:00:04)
Ananto, souhlasím. V dobrých rukou účinná a dobrá metoda, bohužel v současné době je opravdu v kdejakých rukou; kromě toho představa, že roky trvající intenzivní psychické potíže lze vyřešit za jedno půldne, je sama o sobě dost nebezpečná.
|
|
|
|
| stachys |
|
(7.2.2010 13:44:43)
tak mám cipralex a už jenom z tý představy, že se bude konečně něco dít a že jsou lidi, kterým to pomohlo, je mi daleko líp, díky moc
|
| Slunce+3 |
|
(7.2.2010 18:36:23)
pomůže uvidíš,ze začátku tak 3týdny se nic dít nebude,ale pak bude líp,držim palečky
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)