| Janinka.v | 
 |
(25.4.2010 16:58:04)
Zajímal by mě váš názor na účasti takhle malého dítěte na posledním rozloučení s babičkou. Já si myslím, že ne otec dcery, že ano.
|
| Leňula, Andělka a Emilka | 
|
(25.4.2010 17:00:18)
Proč myslíš, že ne ? Naší byly¨3roky, když jí umřel děda a přišlo mi to jako samozřejmost, že zůčastnila toho rozloučení ....
|
|
| hataika/97,02,08/ | 
|
(25.4.2010 17:05:23)
Tuto otázku jsme si kladla přesně před měsícem,kdy odešel manželův tatínek,děda,který měl moc rád naše děti a ony ho milovaly.Hodně lidí mě zrazovalo,ale já jsem nějak cítila,že tam prostě mají být.Patří to k životu.Ale zvažovala jsem,jestli nehrozí histerické vystoupení od nějakého příbuzného,to bych asi promýšlela daleko víc,ale usoudila jsem,že taková situace nenastane.Nenastala a děti rozloučení zvládly na výbornou,jsem na ně moc pyšná. S dětma jsme o tom hodně mluvily,nikdo je absolutně nenutil a stejně měly volbu se rozhodnout,jestli tam být chtějí/teda ty starší/.A zvládl to i náš nejmenší.
Přeju ať to zvládnete celá rodina.
|
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři | 
|
(25.4.2010 17:05:26)
Mám 3 letého syna ... vysvětlila jsem mu "dětsky" co se stalo, a že prababičku (mou babičku) už neuvidí. Na pohřeb jsme jeli - dali jsme ji kytičku k truhle, řekla jsem mu že tam babička spinká a odešli jsme. Víc jsem bohužel nezvládla ani já - jsem těhotná a hormony a "vzpomínky" hrály své - takže jsme to vyřešili takto a myslím si, že to bylo "fajn".
Být však na mě tak žádný pohřeb neděláme ... já sama všem vtloukám do hlavy, že až umřu tak toho kdo mi bude dělat pohřeb budu chodit strašit. Prostě pohřby neuznávám -ale je to každého věc.
|
| Lassie66 | 
|
(25.4.2010 17:12:11)
Dandy, jak si představuješ, že by s tebou měli příbuzní naložit? Zajímá mě to, jelikož já mám husinu z představy, že ležím pod nějakým kusem žuly a lidi mi tam chodí plakat. Takže pohřbená bych být na hřbitově nechtěla(i když mám hřbitovy jinak docela ráda, jako místo, kde je klid a ticho).
Ale přeci jen - určitá forma rozloučení blízkým lidem usnadní tvůj odchod akceptovat. Nevím, jak to napsat, ale nějak to "uzavřít".
Proto mě zajímá, jak bys to viděla jako optimální...
A podotýkám, že doufám, a přeji ti, že máš min. půl století čas!!!
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři |
|
(25.4.2010 17:22:10)
Tak já taky doufám, že mi snad ještě nějaký ten pátek chybí  Ale ne .. vážně. Když zemřela babička druhá (ne ta o které jsem psala) prostě maminka mé maminky tak ona fakt celé stáří říkala, že si pohřeb nepřeje. A já byla moc ráda (a moje mamka taky). Prostě se nechala spálit a urna se dala na hřibitov, kde naši mají malý hrob v urnovém háji. Pohřeb nebyl (vnímám pohřeb hlavně jako další nervy). Nicméně ten hrob, je prostě starost navíc. Je to možná blbé psát starost - když tam je někdo takhle blízký, ale dáš tam kytičku, za pár dnů ji musíš jít vyhodit nebo vyměnit, protože není ubožejší pohled než hrob s hnusnýma kytkama nebo vyvrácenýma vázama atd. Já prostě nechápu lidi, kteří trvají na velkých hrobech, ale pak to tam vypadá jak vypadá - to přece pak s úctou nebo něčím takovým nemám nic společného.
Já bych sama sebe chtěla nechat normálně rozsypat na zahradě ... uchylné asi pro hodně lidí, ale fakt bych to chtěla. U našich na baráku - kde jsem vyrůstala ... kde bylo moje doma. Kdo bude chtít si na mě vzpomene i bez hrobu. Takže z toho vyplývá že jsem jednoznačně pro spálení.
|
| Lassie66 |
|
(25.4.2010 17:31:39)
Je to trochu morbidní konverzace - mám podobný názor jako ty. Jen ta zahrada může za pár let patřit někomu úplně cizímu. Takže na rozprášení a vzpomínkové místo bych vybrala něco v přírodě, kde si může každý přijít zavzpomínat, když bude chtít.
Jinak se omlouvám za odklonění se od tématu.
|
| Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři |
|
(25.4.2010 17:48:37)
Máš pravdu, může se stát ... sice na chalupě s našima bydlí brácha, ale člověk nikdy neví. Zas na druhou stranu - nepotřebuju aby někdo chodil vzpomínat přímo tam "někde" ... bohatě stačí jak si člověk "vzpomene". A tam je moje dětství moje všechno.
Je to odbočení od tématu, takže se taky omlouvám- ale trochu to k tomu patří prostě. 
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(25.4.2010 22:40:20)
chápu, že ty to nepotřebuješ, aby na tebe někdo vzpomínal "někde" - už ti to bude fakt putna  Ale některým lidem to to konkrétní místo usnadňuje (i když já mezi ně nepatřím)
|
|
|
|
|
|
| Pája 6 |
|
(25.4.2010 17:18:02)
S TÍM SOUHLASÍM, MYSLÍM, ŽE TY MEGAPOHŘBY JSOU UTRPENÍM PRO VŠECHNY, ROZLOUČIT SE MŮŽU TŘEBA VNITŘNĚ, VZPOMÍNKOU ... MYSLÍM SI, ŽE POZŮSTALÍ TRPÍ JEŠTĚ DVOJNÁSOB NEKONEČNÝMA KONDOLENCEMA, PROTO, KDYŽ UŽ JSEM NA POHŘBU, KONDOLOVAT VĚTŠINOU NECHODÍM, SVOJI ÚČAST VYJÁDŘÍM PŘÍTOMNOSTÍ NEBO PŘI BLIŽŠÍM VZTAHU JINAK, OSOBNĚJI.
K PŮVODNÍMU DOTAZU, I TAK MALÉ DÍTĚ BYCH NA POHŘEB VZALA, ROZLOUČIT SE, PRÁVĚ, ŽE TYHLE MALÉ DĚTI TU KONEČNOST JEŠTĚ MOC NECHÁPOU. ALE LÍBÍ SE MI TŘEBA JEN POLOŽIT KYTIČKU, ROZHODNĚ NETRÁPIT DLOUHÝMI PROSLOVY, NEKONEČNÝMI KONDOLENCEMI, HODINOVÝM PŘECHÁZENÍM Z KOSTELA NA HŘBITOV ...
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(25.4.2010 18:45:42)
Tak to je strašně nebezpečnej postoj, právě pro pozůstalé, kteří si emoci neuvolněj, neuzavřou si to.
Mně takto "uklidili" otce, s nímž jsem měla celoživotně sice respektující ale poměrně vlažný vztah, dodnes se mi stává, že mě neuvolněná emoce zkácí naprosto nevhod, třeba při písničce na pouti, při pohledu na předmět, jenže to jsou takové vyplavovačky toho nejhoršího, to podstatné je vevnitř navždy. Myslím si, že je od umírajících n"neomalené" nechtít pohřeb, i když si z druhé strany říkám, že většinou to dělají z obav, aby se nad jejich rakví příbuzní takto nerozhodli z finančních důvodů sami o sobě.
|
| 10.5Libik12 |
|
(25.4.2010 18:48:33)
Jinak k tématu, 4,5 a pohřeb? Nevím, pokud dítě nikdy pohřeb nevidělo a není srovnané s tím, že se odchází, asi bych váhala. Takovou věc nelze "nasypat" z čista jasna.
|
| Calcarea+3 | 
|
(25.4.2010 20:05:17)
Súhlasím. A takýto názor zdieľam odo ďňa, kedy sa konal pohreb môjho otca. Ešte v ten deň ráno som to odmietala, cítila som sa akoby som mala ísť hrať v nejakej nechutnej divadelnej hre.
Ale dopadlo to inak, ukázali sa tam ľudia, ktorých si spájam s detstvom a dávno som ich nevidela, spomínali na otca a mne to bolo také príjemné, že sa na neho spomína v širšom kruhu.
To isté s hrobom. Keď otec zomrel, až vtedy som pochopila, akú úľavu môže priniesť možnosť ísť k jeho hrobu, myslieť na neho, upraviť mu hrob, liečilo to môj pocit bezmocnosti, že už nič nemôžem urobiť -akoby som ešte aspoň niečo pre neho predsalen mohla urobiť - dať mu kvety na hrob, zapáliť sviečku. Odvtedy vnímam aj hroby aj pohreby inak - ako terapiu pre pozostalých.
|
|
|
|
| Dojanka | 
|
(25.4.2010 22:18:51)
Nevzala bych. Dcera (5) je VELMI CITLIVÁ a když by viděla kolem sebe samý pláč a smutno, tak by z toho byla celá špatná.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(25.4.2010 22:42:23)
na pohřbu prababičky ani dědy se neplakalo, smutno ano, ale oba prožili plný život a rozloučení bylo důstojné, ale ne hysterické...
|
|
|
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 17:11:25)
Dcera je velmi citlivá a taky živá. Nejsem si jistá jak by tam reagovala. Děda ji vzal před časem za babičkou na JIP a malá se z toho ještě týden budila a bála.
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(25.4.2010 17:17:58)
Ježiš marjá, já byla za manželovou babičkou taky na JIPce a když jsem viděla, jak ta původní vitální a veselá paní hrozně sešla a vypadala smutně, hrozně na přístrojích...tak jsem z toho taky týden byla mimo. Babička už se domů nedostala . Asi bych nechtěla, aby dítě viděla babičku v tomhle stavu, zvlášť, když už si nemůžou říct pár slov, to je pak zvlášť depresivní, když příbuzný už jen leží v bezvědomí. Kdyby si ještě mohli něco říct, tak možná jo. Nejdřív bych ji navštívila sama, abych věděla, do čeho jdem a jak na tom příbuzný vlastně je.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 17:22:18)
Já o tom vůbec nevěděla  Děda si vzal o víkendu malou, že chce přijít na jiné myšlenky atd. Dozvěděla jsem se to až od malé večer, že se bála jít spát, " protože byla za babičkou a babička měla a vypadala........."
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(25.4.2010 17:33:56)
ježiš!!! No hlavně, že děda přišel na jiný myšlenky .
NO, chápu, manželka v nemocnici, je to těžký...chápu, že chtěl přijít na jiný myšlenky...ale tohle se mu teda nepovedlo
|
|
| Lavi | 
|
(26.4.2010 8:23:18)
Já jsem brala své děti za babičkou a za dědou do důchoďáku každých 14 dní. Ti lidé nám byli blízcí(babička i děda již zemřeli; dětem jsem vše vysvětlovala..že si prožili hezký život,ale ted jsou už staří..a že už těch radostí v životě moc nemají...
a největší radost mají,když nás vidí, můžou se na nás usmát a popovídat si s námi. Chtěla bych podotknout,že babička trpěla altzheimrovou chorobou a ke konci svého života už nás ani nepoznala....ale vždycky měla radost,že nás vidí a proto jsme tam chodili.
Děda se dožil 99 let, poslední rok už jen ležel...nevypadal pěkně...ale děti to braly dobře.
Na pohřeb beru děti od cca 6ti let(v době,kdy pochopí smrt). Myslím si,že setkání se smrtí k životu patří a menší děti se srovnají snadněji s takovým zážitkem než když to zažijí poprvé ve starším věku.
|
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(25.4.2010 17:12:48)
Pokud babicku dobre znala a mela rada, tak ano. Smrt patri k zivotu a pohreb je dulezity ritual.
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(25.4.2010 17:14:30)
S důkladnou přípravou určitě. Určitě bych dítě i připravila na to, že tam někdo může být hooodně smutný, až třeba křičet a plakat žalem. Aby pak nebyla v šoku. (i když i to se může stát)
Jako malá (předškolní) jsem byla na pohřbu dědy. Nijak zvlášť nás na to nepřipravili a dodnes vidím tu černou nazdobenou rakev a haldy věnců okolo v krematoriu, divnou hudbu, bylo to nekonečný, držela jsem v tlapce tulipány, hromadu lidí v černým a plačící příbuzný, hlavně mamku. Byla jsem z toho dost špatná, nebrečela jsem, ale chtělo se mi utýct.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 17:17:26)
Když přesně tohle nechci. Chci aby si dcera pamatovala babičku takovou jaká byla a ne rakev s věnci ......
|
| vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(25.4.2010 17:21:04)
No, právě záleží na tom, jak to rozloučení vlastně bude probíhat. Jestli klasickej pohřeb v krematoriu nebo na hřbitově nebo jen uložení urny do hrobu? To je velkej rozdíl. Jako dospělá jsem poměrně nedávno byla na pohřbu strejdy. Klasickej pohřeb na vesnici,průvod spousty lidí, i jeho koně mu k hrobu přivedli, dětí tam byla spousta a vypadaly v poho. Babičku manžela jsme jen ukládali do hrobu (urnu), bylo to malé rodinné, jen jsme se tam sešli a pak šli společně někam posedět. To by nebylo tak drastický pro dítě.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 17:24:30)
rozloučení v krematoriu
|
| Andrea + 2 holky | 
|
(25.4.2010 17:34:11)
My mame babicku a dedu (moje prarodice) v urnach na zahrade pod stromem, jeste pod takovym krovym, takze kdo to nevi tak to ani nenajde. Je to teda kde bydli moje mama, jejich dcera.
Prijde mi to idealni, na Vanoce dostanou ozdoby a jsou porad s nama, deti si tam hraji...
Zadny pohreb nebyl, chozeni na hrbitov je pakarna, jeste snad OK, kdyz clovek bydli ve stejne vesnici...
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2010 22:45:14)
Jenomže i ta rakev a věnec k tomu všemu patří
Jde hodně o to, jak je pohřeb pojatý. Je fakt, že rozloučení s tchánem bylo moc hezký, kromě kázání tam na něj veřejně moc krásně vzpomínalo ještě několik lidí, pak bylo společné jídlo... bylo to smutné, ale zároveň v tom byla láska a naděje. Byla jsem moc ráda, že se rozloučení nakonec konalo až za měsíc po úmrtí, takže jsem tam mohla být (tchán zemřel 2 dny před tím, než se nám narodil náš nejmladší). Jak už jsem psala, naše děti tam byly a zvládly to dobře.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2010 22:47:34)
jo a dodnes si myslím, že byla chyba, že mě rodiče nevzali na pohřeb babičky, bylo mi osm. Byla dlouho nemocná, rodina (i já) jsme její smrt hodně prožívali... a když došlo na pohřeb, nechali mě doma. nechápu to dodnes, asi mě chtěli "ušetřit"... ale myslím, že to pro mne nebylo zdravé
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(25.4.2010 19:52:32)
Jasne. Dite je na to potreba pripravit, vsechno mu vysvetlit a byt celou dobu s nim.
Take ten pohreb musi mit urcitu uroven a vhodnou atmosferu a nebyt prilis dlouhy.
Zazila jsem pred lety jeden straslivy pohreb v malomestskem krematoriu, priserny, navic opily recnik, otresna hudba hrana zive nekym, kdo na ty varhany neumel, spatny vzduch a spousta napeti v nem (uz se asi myslelo na dedeni), na konci navic vdova predvedla vystup vypadajici jako epilepticky zachvat.
Krute pohrby muzou nekdy byt i v kostele a nakonec kdekoliv jinde take.
Zkousime vytesnit smrt z reality, a tak se potom ani neumime loucit s mrtvym.
|
|
|
| Lenka, 1 dcera | 
|
(25.4.2010 17:40:25)
Vzala bych ji, i rozloučení patří k životu. Celou dobu ji mějte u sebe, tulte se. Bezpečí načerpá od vás, s babičkou se rozloučí. Vysvětlete, že babička umřela, je v rakvi, že už ji neuvidí, že budete nosit kytičky na hrob, že zůstane v myšlenkách. Bude určitě kreslit obrázky, nosit je na hrob, nebo uděláte doma výstavku... I to dítě to musí odžít, i s tím zážitkem z JIP. Babičku si určitě bude pamatovat především jako milou zdravou babičku, ten pohřeb to nepřekryje, možná jen dočasně, je to přece událost, že někdo vymizí z života. Pohřeb (i pláč) je důležitý přechodový rituál.
|
|
| Maky, Maťo,Víťa,Štěpi,Emma,Lui | 
|
(25.4.2010 17:53:42)
Já svého prvního syna (tehdy malého) na pohřeb mojí maminky vzala. Taky jsem to brala jako samozřejmost, smrt a pohřby zažíváme, bohužel, všichni několikrát za život. Co se týká hrobu, chodíme tam takřka denně doteď, vždycky zapálíme svíčku, přineseme kytičku, hrob uklidíme... Běžně si, samozřejmě, na maminku vzpomenu několikrát za den, ale na hřbitově mám pocit, že tam jsem tak nějak s ní a ona se mnou.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 17:58:50)
To my na hřbitov taky chodíme (za prababičkou a pradědečkem). Malá jim tam dá kytičku, zapálíme svíčku. Ví, že to k životu patří-někdo se narodí, někdo umře. Ale s tím rozloučením nevím-děda je na tom psychicky hodně špatně.....
|
| Lenka, 1 dcera |
|
(25.4.2010 18:04:43)
A čeho se bojíš? Že ho uvidí nahlas plakat? Nebo něčeho jiného? Já bych se asi bála, že když ji odstřihnu a nepůjde, tak bude mít okolo toho spoustu fantazií, které mohou být ještě horší než skutečnost.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 18:33:02)
Myslím si, že rozloučit se s ní může i bez toho aby tam chodila. V klidu jí to vysvětlím, popovídáme si o babičce, zapálíme jí svíčku atd. Prostě tak nějak v klidu bez stresů a pláče ostatních pozůstalých. Na hrob kytičku dát půjdeme určitě.
|
|
|
|
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(25.4.2010 18:25:33)
ja deti na pohreb jejich prababicky nebrala. Poslala jsem manzela samotneho s tim, ze jsou deti male. S tim, ze umrela se smirily, nebyl s tim problem. Spis bych se bala jine veci - starsi dcera ma ted panickou hruzu ze smrti, smutna atmosfera pohrbu by tomu nepridala...
Staci podle me pak zajit na hrbitov a zapalit svicku.
Strasne zavisi na diteti a take na vztahu k zemrelemu. Hodne bych zvazovala, i ted, nejspis bych je ale nevzala.
Me nasi nevzali na pohreb dedy, bylo mi 12. Jsem jim vdecna, ze me tam nebrali.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(25.4.2010 22:51:41)
huhu, jestli má dcera panickou hrůzu ze smrti, a ty jsi ráda, že jsi nebyla ve 12 letech na pohřbu, ptala bych se sama sebe na tvém místě, jestli dcera nezrcadlí můj strach ze smrti... Jestli třeba pořád nechceš, aby tě někdo před smrtí chránil, tak jako tě uchránili před "smrtí"/pohřbem tehdy rodiče...
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(26.4.2010 6:48:02)
bumbi, promin, to je dost prekombinovany. Takovy vysledek psychologa - amatera. Nic ve zlym, ale na takovy prenos myslenek fakt neverim.
|
|
|
|
| Insula | 
|
(25.4.2010 18:46:48)
Myslíš na pohřeb nebo prostě na rozloučení před smrtí???
Před x lety umírala manželova babička. Neznala jsem jí dlouho, ale měla mě ráda a já jí vlastně taky. Ale rozloučit se s umírající jsem nedokázala. Nemohla jsem tam jít. Šel jen manžel, já zůstala venku a loučila se s ní v duchu. Osobně bych to nedokázala, asi bych se složila. Asi za to může zážitek z "dětsví", kdy umírala moje mamka´, nevím.
|
|
| Inka | •
|
(25.4.2010 18:50:36)
Myslím, že určitě ne. Pohřeb je nálož i na dospělýho, dítě bych tomu nevystavovala.
|
|
| Tara zelená | 
|
(25.4.2010 18:50:45)
Ani nemusím použít kondicionálu, dcerka byla babičce na pohřbu, když měla +- ty 4 roky. Takový je život, lidé se rodí a umírají, nemá cenu se snažit děti před tím "uchránit"
|
|
| Del | 
|
(25.4.2010 18:51:02)
ne
1. moje dcera by obřad nevydržela - neseděla by v klidu a rušila by
2. já jsem byla na prvním pohřbu v 11 letech a byl to pro mě šok a celkem trauma
3. myslím,že ve 4,5 letech dítě nechápe odchod babičky, lepší doma vysvětlit, dítě se s babičkou rozloučí po svém,
4. šla bych s dítětem až pak třeba na hřbitov,dát babičce kytičku
|
|
| Dáňula | 
|
(25.4.2010 18:57:00)
Ja byvh vzala, na pohřbu není nic, proč by tam nemohlo malý dítě. Pokud k tomu člověku mělo vztah, tak myslím, že by bylo fajn kdyby mělo možnost se rozloučit.
|
|
| červík + V. 6/03 + L. 5/08 | 
|
(25.4.2010 18:57:59)
synovi bylo necelých šest a nešel, chtěla jsem aby si pamatoval babičku takovou jaký byla a né tolik smutku
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(25.4.2010 22:54:03)
a syn nebyl smutný, že už babička není? Myslíš, že ten smutek pak sám stejně neprožil?
|
| červík + V. 6/03 + L. 5/08 |
|
(25.4.2010 23:00:09)
byl smutný, že už babička není, ale na pohřeb jsem ho tahat nechtěla
stačilo, že byl se mnou, když mi tu smutnou zprávu mamka zavolala
ale na hrbitovy s náma kluci chodí, to jo
|
|
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(25.4.2010 19:04:01)
Rozhodne nevzala.
Mam ted 4,5 letou dceru a vim, ze by to pro ni bylo tezke. Pred Vanoci nam umrela ucitelka v MŠ, psala jsem tady o tom v te dobe, jak se tim vyrovnat. Nakonec jsme to uzavrely s dcerou s tim, ze ucitelka je na nebi a diva se na nas. Nevim, proc to komplikovat rakvema a vencema.
Ja sama byla na pohrbu jen jednou, meho dedy, bylo mi uz 29 let, ale dodneska mam husi kuzi, kdyz si na to vzpomenu. Cely pohreb jsem probrecela.
|
|
| Mlada | 
|
(25.4.2010 19:04:30)
Pohřeb je dnes často opomíjený rituál. A pokládám ho v životě za důležitý. Proto si i myslím, že na něj patří i děti, které měly k zesnulému blízký vztah. A to, jak pohřeb zvládnou, záleží i na nás dospělých. Nemyslím si, že dětem uškodí, uvidí-li, jak jsou ostatní pro mrtvého smutní. Naopak. Oni to tak chápou - ztratili jsme někoho, koho jsme milovali, proto jsme smutní, proto pláčeme.
|
|
| Lucie, Sára, Danny | 
|
(25.4.2010 19:06:07)
Určitě ano, dceři bylo 2,5 a taky jsme ji vzali na pohřeb prababičky. Možná to je rozdíl, ty 2 roky, ale děti by se měly účastnit i takových situací. Určitě je dobré vše vysvětlit, před i po, připravit ji na to.
|
|
| Terinka4444 | 
|
(25.4.2010 19:06:23)
Já ne, na pohřeb ne. Pro mě samotnou je to tak stresová situace a je mi tak hrozně, že bych to nejraději neabsovovala. Naštěstí jsem to zažila jen 2x. Vzala bych pak malou na hrob, ale v klidu a sama, na pohřeb ne.
|
|
| ..maya.. | 
|
(25.4.2010 19:07:27)
ne...popravdě já ještě na pohřbu nikdy nebyla a je mi přes 30..a děsím se toho až moje babi nebo kdokoliv umře..
|
|
| ivaxx | 
|
(25.4.2010 19:07:38)
Syna jsem v tomto věku nevzala. Ne, že by mi vadilo, že by nás viděl plakat, to patří k životu, ale věděla jsem, že se tam sejdou i jiní lidé, kteří by se k němu chovali s přehnanou účastí a on by z toho byl nakonec velmi špatný. Takže jsme to vyřešili tak, že na obřad jel manžel (byla to jeho babička) a já s dětmi až na uložení urničky a rozloučení v úzkém rodinném kruhu. Na hřbitov s dětmi chodím pravidelně a ví, co znamená umřít a jak se tam chovat.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2010 22:51:42)
to je myslím docela dobrý řešení
|
|
|
| Michaelas | 
|
(25.4.2010 19:17:59)
Nečetla jsem diskuzi, takže naše čerstvá zkušenost s pohřbem s čtyřapůlleťačkou. Záleží na tom, jakou má povahu, ale i ta naše je dost citlivá a pohřeb zvládla hodně statečně a bylo to pro ni zkušenost, sice smutnou ale obohacující, ona to tak taky brala.
|
| Terinka4444 |
|
(25.4.2010 19:45:38)
Míšo, neber to prosím nijak zle, ale jak obohatil pohřeb a ten všudypřítomný smutek a bolest, čtyřleté dítě? Co ji na tom obohatilo? O co je bohatší?
|
| Kohnova | •
|
(25.4.2010 20:02:08)
Nevim, jestli jde mluvit primo o obohaceni, ale smutek z toho, ze nekdo blizky umrel, patri k zivotu. Je treba prozivat ho, steje jako prozivame s ditetem radost, ze se narodil bratricek nebo sestricka.
Kdyz dite ze smutku, ktery rodina drzi, vyradime, celou siruaci mu jeste zkomplikujeme. Nechape a pravem se citi vyclenene.
Ritual rozlouceni je pro zivot stejne potrebny jako svatba nebo obrad souvisejici s udelenim jmena po narozeni.
Prozitek smutku a ztraty je stejne cenny a vyznamny jako prozitek radosti a obohaceni. Jedno nemuze existovat bez druheho.
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 20:12:26)
Nemyslím si, že pro 4,5leté dítě je pohřeb nějak obohacující. A smutek a bol nad ztrátou babičky prožívá i bez účasti na rozlouční.
|
| Kohnova | •
|
(25.4.2010 20:35:22)
Tak, ptala jsi se na nazor, ne? Pokud jsi chtela slyset, ze tam dite chodit nema, mela jsi jinak formulovat dotaz . Napiste mi sem vsichni, kdo si myslite to same, co ja .
Rozhodnuti je tak jako tak ciste na tobe.
|
|
| Terinka4444 |
|
(25.4.2010 20:41:14)
Já si to taky myslím, pohřeb je těžký emocionální zážitek, byla jsem před rokem na pohřbu souseda, nijak blízký člověk, jen se rozloučit s člověkem, kterého jsem znala, stejně je to hrůza, už jen to prostředí smuteční síně, ti truchlící kolem, neumám si představit, kdyby to byl milovaný člověk. Prostě si myslím, že to tomu dítěti nic nedá, kromě sresu a strachu. Rozloučení je asi důležité, ale den pohřbu na to není vhodný. V první řadě musí být v klidu máma, aby dítě cítilo, že ač je to bolestivé a smutné, je vše jakoby v pořádku, nevím, jak to správně napsat. Vidím to pak na hrob sama s malou, dát kytku, zapálit svíčku, zazpívat písničku. To je podle mě mnohem jednodušší a nestresující rozloučení pro to dítě.
|
|
|
| vlad. | 
|
(25.4.2010 22:36:04)
Kohnova, souhlas s tvým pohledem na věc. Můj táta umřel, když dcerce byly 3 roky. Na pohřbu byla. Nevím, jak to napsat, ale bylo to hezké a milé rozloučení, i když samozřejmě smutné. Přišla spousta lidí - kvůli dědovi, protože ho měli rádi. A děda se jen tak někam "nevypařil". Je pravda, že to potom docela dlouhou dobu řešila a myslím, že na své dětské úrovni vyřešila. Jsem ráda.
K životu patří radost i smutek. Přirovnání k radosti nad narozením dětí je hezké .
|
|
|
| Michaelas |
|
(26.4.2010 8:28:03)
Nenapsala jsem, že jsme věřící. Ano,pohřeb je i tak smutný, ale není to konečná. Dcera na sebe byla pyšná, že sdílela spolu s dospělými rozloučení s někým, koho měli všichni rádi. Chápala, že lidé pláčou, protože se s tím člověkem nějakou dobu neuvidí. Samozřejmě jsme ji nenutili tam chodit, bylo to její rozhodnutí. Ano, pohřeb je smutný, ale pro nás to není "konečná". Můžeme děti chránit od smutných věcí a snažit se je držet jen v radosti, ale má to význam? Záleží asi na vyspělosti každého dítěte, pokud bych věděla, že to nevydrží, s sebou bych ho nebrala.
|
| Michaelas |
|
(26.4.2010 8:38:37)
Ještě dodatek - téma smrti jsme měli vyřešené už nějaký půl rok předtím. Jsem pro to, odpovídat dětem na jejich dotazy popravdě (i když dětsky). Dcera sice byla dost lítostivá, když zjistila, že i já jednou zemřu, ale vstřebala to. Dnes, když mi dává nějaké přáníčko, tak dodává, že než umřu, udělá mi jich ještě strašně moc.
|
|
|
|
|
| Feliz |
|
(25.4.2010 19:25:36)
Ano.
|
| Tragika | 
|
(25.4.2010 19:38:09)
Mně rodiče nevzali na pohřeb babičky ani v mých 11 let. Cítím to, jako chybu, ale čtyřletého syna bych na pohřeb nebrala.
Mmch, jedna má známá chce, aby její popel syn nasypal na chodník před domem, až bude mrznout. Prý takto i po smrti poslouží svým spoluobčanům.
Co vy na to?
|
| Bberi | 
|
(25.4.2010 19:42:08)
Nevzala. Takové dítě nechápe a zbytečně by se stresovalo tím pohřbem.
|
|
| Feliz |
|
(25.4.2010 19:45:20)
Známá je černohumoristka ?
Tak když někdo nechá tělo výzkumu či na orgány, dělá taky dobrý skutek.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(25.4.2010 19:54:33)
Taky mám podobně ujetý nápady. Třeba jsem jeden čas tvrdila, že chci bejt pohřbená nastojato v obrovský konzervě s nápisem LIDSKAS - PRO ČERVY TO NEJLEPŠÍ.
Syna bych na pohřeb nebrala ani teď v jeho sedmi letech. Ve čtyřech už vůbec ne.
|
|
|
|
| Vejce | 
|
(25.4.2010 19:45:52)
já myslím, že na takovou věc není nikdy člověk dost starý já jsem o babičku přišla ve svých 14 letech a tatínek mě na pohřeb odmítl vzít. dnes vím, že udělal dobře, že jsem o nic nepřišla takže určo ne...
|
| Tragika |
|
(25.4.2010 19:49:34)
Tahle známá zrovna humorem nehýří a černým už vůbec ne.
Je to spíš samaritánka, i když skrytá.
|
|
|
| Gora | 
|
(25.4.2010 20:13:39)
Nevzala. Loni a předloni umřeli pradědové, na ten předloni jsme nevzali ani jednoho, a loni jsme vzali jen mladšího - byl hodné miminko v kočárku. Staršího jsme nevzali, protože je hodně citlivý, a hodně dlouho by se z toho vzpamatovával.
|
| linlin |
|
(25.4.2010 20:39:22)
Pokud měly dobrý vztah, tak rozhodně ANO. Už není miminko, a bohužel, patří to k životu:-(
|
|
|
| malostranska | 
|
(25.4.2010 20:36:36)
Tak pokud by se jednalo o konvencni pohreb, tak asi ne. Pokud by se jednalo o pohrem Ala: Na samote u lesa, tak jo, to by me prislo prijatelne.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(25.4.2010 21:24:47)
Prekvapuje mne, kolik lidi by tak male dite vzalo na pohreb. Neni to jen teoretizovani? Kdo z Vas opravdu vzal na pohreb dite do 6-let nebo do 10-let a jak to to dite prozivalo?
Jak jsem uz psala - pohreb dost zasahl mne, natoz aby se ho jeste ucastnilo moje dite.
Souhlasim s tim, ze moda pohrbu bez obradu je strasna, clovek ma pocit neukoncenosti a neda se to napravit. Ale neco jinyho je to pro dospelyho a neco jinyho pro dite.
|
| Kohnova | •
|
(25.4.2010 21:52:40)
Ja to mam stejne jako Lucka.
Je to hlavne TVUJ strach a nesrovnanost se smrti. Deti to maji jinak. Jejich chapani je prirozenejsi, spravnejsi.
|
| 10.5Libik12 |
|
(25.4.2010 22:43:53)
Nevím Kohnová,
já jsem jako správný vesnický dítě měla funusy přes celou náves od kostela k hřbitovu na vršíčku od narození, svůj první in natura jsem mohla zažít tak ve třech.
Nevím, jestli jsem úplné mešuge, ale já jsem při zaznění kostelního zvonu umíráčkem zalézala pod nábytek, kde jsem zvracela, což pro mou matku bylo zpočátku dost nepraktické a nakonec v temných 70. letech tak alarmující, že mě vzala do poradny.
Nežila jsem v nijak morbidním prostředí, rodiče ateisté, prarodiče platoničtí katolící, žádná síra, oheň pekelnej.
A bylo to hrozný, každej pohřeb pro mě byl peklem.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2010 22:49:02)
právě když se děti tak úporně snažíme od smrti odstínit, tak je pro ně pak jako pro dospělé těžké se se smrtí vyrovnat, bych řekla
|
| 7kraska + jedna |
|
(25.4.2010 23:20:50)
Cim jsem starsi, tim je to pro mne lehci se se smrti vyrovnat, protoze tech smrti je kolem mne cim dal vic. Jen za poslednich 5 mesicu napred moje babicka, pak ucitelka dcery z MS a pak nejblizsi znamy z chalupy, moc mily a pracovity clovek, ktery pro nas na chalupe hodne udelal.
Ovsem pripada mi zbytecne do smrti zasvecovat deti hned ve 4,5 letech. Nezijeme na vsi, nezabijime doma kraliky, smrt je pro nas neco vzdaleneho, tak proc to diteti umele cpat. Tak mi to aspon pripada. Se smrti ucitelky z MS se deti vyrovnaly vesmes dobre, diva se na ne z nebe, tak proc je tahat na pohrby a na hrbitovy (ostatne u te ucitelky ta moznost ani nebyla).
Ale at si to kazdej dela, jak chce.
|
|
|
|
| Luckaaa | 
|
(25.4.2010 21:34:11)
nečetla jsem diskusi, ale já jsem je vzala. vzala jsem všechny děti včetně kojence. promluvili jsme si o tom a šli se s babičkou rozloučit prostě jen tak někde nezmizela. já myslím, že rytuály jsou důležité a někdy jasnější než sáhodlouhé vysvětlování. absolutně jsme nepocítili žádnou újmu na dětech spíše naopak. synkovi byly 3 roky a také v pohodě. berou to samozřejmě.
|
| Luckaaa |
|
(25.4.2010 21:49:33)
no teď jsem pročetla nějaké poslední komentáře. asi tak. záleží jak to vnímá š ty nebo ti nejbližší. když tam vedeš dítě s pocitem ža tak je to v pořádku tak se to má a ono cítí tvůj klid je to jiné než když se kolem dělá tyjátr cítí tvou nejistotu....má nejstarší je také citlivka a zvládla to v pohodě jak říkám děti takové situace berou naprosto samozřejmě. ted hodně vnímají přes nás takže záleží jak se k celé situaci asi stavíš ty. udělej jak to cítíš sama, popřípadě se může dítko vyjádřit jestli se rozloučit chce nebo ne. dej mu trochu času na rozmyšlenou.proč mu brát možnost se rozloučit s babičkou? nehledě na to, že přesně v tomhle věku sami od sebe docházejí k otázkám smrti.
jak jsem psala já myslím že je to důležité. také na pohřeb přijelo spousta vzdálenějších příbuzných. viděli jsme se po letech...dítě vidí že kvůli babičce se sešlo tolik lidí z rodiny, svým způsobem je to jako ohodnocení/v pozitivním smyslu/ života.
ale je to na Vás
|
| Janinka.v |
|
(25.4.2010 22:00:57)
Jj, tak nějak to chápu. Kolik lidí tam bude těžko říct, babi byla z velké rodiny, ale já znám z celé rodiny cca 3 lidi. Byla to velmi energická žena a pro slovo nešla daleko, tak co vím se s řadou příbuzných nestýkala. Asi uvidím jak to nakonec vypline samo.
Každopádně děkuji za všechny příspěvky a názory.
|
|
|
|
| arantxa | 
|
(25.4.2010 22:14:38)
Já byla na pohřbu dědečka v 5 letech. Na dědu si v§bec nepamatuji, ale na pohřeb ano. žádbý hrozný zážitek - hudbu, jak nesli rakev, co jsme měla na sobě atd. Já bych tam dítě vzala, patří to k životu.
|
|
| Balbína | 
|
(25.4.2010 22:37:00)
vzala.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.4.2010 22:38:05)
určitě bych ji vzala. Našim dětem bylo necelých 8 a 4 roky, když jim umřel dědeček a na rozloučení v kostele a následné sešlosti byly. Byla to součást smutnícího procesu.
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(25.4.2010 22:41:10)
já ano, na pohřbu prababičky jsem byla ve 4 letech, pamatuju si to, nebylo to traumatizující, bylo to takové ukončení. A navíc - byla to prababička, bylo to přirozené, že zemřela... Umírání k životu patří a před dětmi to neskrývám.
|
|
| Lída+2 | 
|
(26.4.2010 5:45:14)
Můj syn byl na rozloučení s mojí babičkou a jeho prababičkou. Jednomu bylo 5let a kousek(ale kluci jsou mentálně o rok pozadu) a staršímu o 2,5roku víc. Nelituju toho.
Jediný jim opravdu vadí, že umřela ještě teĎ...sem tam se ptají....děda nám vydrží dlouho, že jo maminko.
|
|
| MaTaTa |
|
(26.4.2010 6:56:45)
Já jsem se synem absolvovala už 3pohřby-v 1roce)dědeček,ve 2,5letech moje maminka a ve 4letech babi.Nemohla jsem ho nikomu dát pohlídat-držel mě nad vodou-kdybych ho neměla u sebe,tak bych se zbláznila smutkem-to je moje sluníčko a dnes už má i sestřičku-náš vánoční dáreček))
Vždy jsem mu řekla,co se stalo-dětsky a doteď ví)je mu 5let),že se na něj dívají z nebíčka a že na hrobeček se dávají kytičky.
Přeji upřímnou soustrast,čas zahojí všechny rány,ale nezapomeneš koho jsi měl rád
|
| EvaK, Kryštof04,Rozulína11/07 | 
|
(26.4.2010 8:21:45)
Kryštůfek byl na pohřbu svého dědy, ve 4letech a myslím, že i on to bral jako rozloučení
A jaký bych chtěla mít pohřeb? Klidně v obřadce, jen je mým přáním, aby tam nemluvil zapalcený řečník, který mě neznal, raději někdo, s kým jse prožívala radost a smutek, kdo viděl vyrůstat mé děti, kdo se mnou kradl jablka... Taky jsem pro rozprášení, ale uvidím, jestli to bude pro mé příbuzné schůdné, ráda bych klidně na zahradě,a le co když se přestěhují děti někam jinam a nebudou mít tu možnost se sem vrátit? To, že po mě bude šlapat někdo cizí mi vadit nebude :D.
|
|
|
| lenkalienka | 
|
(26.4.2010 8:26:33)
Já bych ji nevzala (máme pohřeb dědy čestvě za sebou) a manžel taky ne. Ani jsme o tom neuvažovali.
|
|
| holka anonymka | 
|
(26.4.2010 8:38:53)
Moji rodiče mě nevzali na pohřeb mé babičky a mého dědy, když mi bylo kolem 5ti let. Dodnes je mi to líto. Když mohou být děti poblíž u narození člověka, proč by nemohly být i u smrti? I ta je součást života...
|
|
| -petra- | 
|
(26.4.2010 9:10:25)
Vzala, patří to k životu. Taky jsem v tomto věku chodila.
|
| Jilanka+♂+♀ | 
|
(26.4.2010 9:52:58)
Já byla v necelých 3 letech na pohřbu mladšího bratra a o tom, jak se to odrazilo na mý psychice nebudu mluvit... takže dítě na pohřeb NE
|
|
|
| Myšutka* |
|
(26.4.2010 10:04:11)
Dala jsem dětem vybrat, nechtěly. Chtěly se jít s dědou rozloučit SAMI. Takže jsme pak po pohřbu šli na hřbitov a tam měli čas a klid.
|
|
| Věrka | •
|
(26.4.2010 10:09:24)
Moje děti na pohřeb jít odmítly. Ale ony viděly dědečka umírat, viděly oživování atp. Takže se rozloučily ještě před tím, než ho odvezla pohřební služba.
Před pohřbem se měly jít převlíkat a najednou se šprajcly, že tam nepůjdou, že nebudou brečt před lidma a poslouchat "litování".
Jinak dítě bych vzala, pokud bych měla jistotu, že vše proběhne kulturně, bez scén a hysterčení.
|
|
| Mače | 
|
(26.4.2010 11:53:01)
řešili jsem podobný problém asi měsíc zpoět, tchán zemřel a já chtěla jet na pohřeb, ale nakonec jsem s dtmi zůstalal doma amanžel jel sám, víceméně všichni kromě mě byli přesvědčení, že takhle malé děti na pohřeb nepatří a nakonec jsem i já uznala že mají pravdu. Navíc malému byl rok a staršímu 4.
|
|
| Janina&2 |
|
(26.4.2010 12:44:30)
zalezi na tom, jak je rozlouceni pojmuto.
manzelovi umrela babicka skoro pred dvema mesici a na pohrbu byl i mladsi syn (v kvetnu mu budou 3 roky), moje tchyne rikala, at deti vezmu, ze to aspon nebude tak hrozne moc smutny a ze babicka by se to jiste prala.
jsem rada ze jsem to udelala, ale museli jsme prcka odnest od hrobu - nebot ho to porad moc zajimalo a chtel do nej porad nakukovat. my jsme se ale bali, ze tam spadne.
|
|
| *Niki* | 
|
(26.4.2010 12:50:53)
Ano, vzala bych je na pohřeb blízké osoby.
|
| claca+Dominik12/05+Matěj07/10 | 
|
(26.4.2010 19:53:46)
nevzala,nešla bych ani já,rozloučení u nás probíhá u každého v nitru,nemáme potřebu brečet na veřejnosti
|
| kudlanka nábožná | 
|
(2.5.2010 8:49:08)
Každý má na to jiný názor. Je to rok a půl, co mi zemřel manžel. Já jsem své děti (tehdy 6,9 let) na pohřeb jejich táty nevzala. Byla to pro nás tak strašně stresová situace - všechno okolo, takže jsem je nechtěla vystavit další. Už tak to kluci špatně snášeli. A já sama jsem měla co dělat se sebou, natož se starat na pohřbu o klučíky. Rozloučili jsme se s tátou jinak. Chodíme na hřbitov, kde má svoje místo. Rozhodnout se musíš sama.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)