| maja + 3 kousci |
 |
(1.8.2010 14:28:13)
Maminky, poraďte, jsem trvale zoufalá, nejstarší dcerka, čtyřletá, neposlechne, prostě vůbec neposlouchá, a neposlechne, připadám si jako v blázinci. Ted vylila do bazénu šampon, píšu, abych ji nepřizabila Za červenec vylila tak pět šamponů. Vymatlala asi dvanáct zubních past, už jsme je přestali kupovat. Domnívám se, že před čtyřletým dítětem NEMUSÍM schovávat úplně všechno. Je hodně hodně divoká, dřív jedná, než myslí, ale já už fakt nevím jak na ni. Když něco provede, tak se jí to snažím vysvětlit, vysvětluju vysvětluju, ale už jsem úplně roztavená zoufalstvím - je to totálně k ničemu. Zkouším taktiky vysvětlování, že když neposlechne, neposlechnu já ji, až bude něco potřebovat - nefunguje to. Celý RaBR je mi k ničemu:( Má hodně sklony k provokatérství, ale nechci to na ni přivolávat, tak to slovo ani nepoužívám, stačí, co jí podsouvá okolí, protože je to opravdu superturboanděl (vzhled anděla, akcelerace tryskáče). No a při tom je těžké se ovládat. Co s respektováním, když dítě poněkolikáté rozláme brýle a přijde za mnou s dalšími a se slovy Mami, podívej, podívej se co mám. čeká na mou reakci. Řeknu: no hlavně je nesmíš zlomit, já ti věřím, že už další nezlomíš, víš, že se to nesmí. Usměje a KŘUP.
Co s tím?
|
| Alice a 2 zlatíčka | 
|
(1.8.2010 14:34:13)
Dostala už nekdy na zadek? Ono,když nepomáhá vysvětlení,tak pár metličkou by zřejmě neuškodilo....
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(1.8.2010 14:35:11)
udělala bych křup přez prdel
|
| sarmi | 
|
(1.8.2010 14:36:10)
anebo preS 
|
| Elais. | 
|
(1.8.2010 14:37:10)
|
|
|
|
| Babyna,Patricie07,Michael10 | 
|
(1.8.2010 15:04:18)
Z mé zkušenosti naplácat vůbec nefunguje. Dcera je hodně divoká a kolikrát už nevím, co s ní. U nás taky těžko hledáme nějaký způsob, jak ji zklidnit a umravnit, ale zatím nic opravdu účinkujícího nemáme. Na vybití energie je teda skvělá trampolína, ale na takový ty provokace a pokoušení naší trpělivosti radu nemám.
|
| Lassie66 | 
|
(1.8.2010 15:14:20)
Jediné, co u nás funguje na provokace, je odvedení pozornosti. Jinak to tím naplácáním končí a to, bohužel, nepomůže vůbec a ještě mám výčitky.
|
| Jana V | 
|
(23.11.2011 22:59:56)
U nás je to to samé :-(
|
|
|
|
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 14:35:37)
Co s tím? přestat respektovat její chování a jednou (to bude možná i stačit) jí opravdu důrazně ukázat hranice, ona na to čeká a volá po tom, tak ji poslechni, nic jinýho nechce a nic jinýho nezabere. Jak popisuješ tu sitauce s brýlema, mám pocit, že moc dobře ví, co dělá a čeká, kdy už konečně mamince dojde trpělivost.
Respektovat můžeš osobnost, můžeš respektovat etapy vývoje, můžš respektovat jiný názor, ale nemůžeš přehlížet potřebuj po vymězení hranic.
|
| Ennywan | 
|
(1.8.2010 15:43:21)
ano, ale to vymezování hranic přece nemusí být prováděno fyzickými tresty. já to teda neumím, ale ti co to umí, těm to funguje
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 15:47:06)
Fyzický trest až když se to nepovede jinak - ale toto už je vyložená provokace, a navíc opakovaná.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 15:49:29)
No jo, jenže co v pubertě? Ta je dost o provokacích a tam už ty fyzické tresty nepoužiješ, takže je dobré najít něco, co bude fungovat už u takto malých dětí. Nehledě na to, že dost mamin potvrzuje, že fyzické tresty stejně často také nepomáhají
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 15:51:35)
Fyzický trest se dá použít u opravdu malých, pak už ne, to jen do doby, než pochopí, že to, co říkáš, mají poslechnout. Oni na to přijdou, jen je potřeba mít větší trpělivost než oni :)
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 15:58:18)
hele, tak to mi přijde, že je naivní - že mají poslechnout - proč by jako měly? vem si, že puberťák ti na nějaké poslouchání bude kašlat
|
| zerat | 
|
(1.8.2010 22:46:35)
Puberťák mi na nějaké poslouchání bude kašlat?? Potom budu já kašlat na jakékoliv výhody pro něj
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(1.8.2010 22:49:42)
přesně tak, puberťák už může poznat přirozený důsledky, ví čeho, ví, co udělal špatně, ale batole to neví a 4letý mrně taky ještě ne (i když už to není batole)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(1.8.2010 16:22:38)
A co teda s tím? Jak vymezit hranici např. v souvislosti s brýlema? Mám podobné dítě, sice nedělá tohle, ale jiné věci. Jak na něj?
Rozbije -t ak něco zakázat? Ale když mu nic nevadí a o nic nestojí tak, aby mu vadil zákaz toho? Navíc mám děti dvě a pokud někam nepůjdu za trest s jedním tak potrestám i druhého, protože musím dělat vše s oběma.
Nebo vzít oblíbenou hračku? To mu vadí chvíli, řve, ale za chvíli ho to přejde a zapomene a stejnou věci udělá klidně znovu, nepoučí se z toho.
Tak jak ještě lze vymezit hranici?
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(1.8.2010 16:23:08)
A fyzické tresty u nás nemají efekt. Navíc pak se bijí moje děti navzájem a to dost brutálně. 
|
|
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 14:36:17)
Ještě dodám, že má obrovské množství pozornosti - má sice dva mladší brášky - jeden 2 roky a druhý 3 měsíce, ale přesto se bohužel skoro celý den věnuju jí a likvidaci škod.Začala mluvit hodně pozdě, až po 3 letech, takže jsme se jí hodně věnovali -asi jsme nasadili laťku moc vysoko a ted si vyžaduje pozornost i negativní a nonstop. Blbý je, že domluva prostě nezabírá, je to i v genech, s tatínkem se taky těžko domlouvá. Takže možná prostě bojuju s geny?
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 14:37:41)
Ne, nebojuješ s geny, bojuješ s tím, že ona si uvědomuje, že bráškové taky potřebují pzoornost a ona se té své nechce vzdát. Ale když to dokážeš, prospěje to tobě, jí i malým klukům.
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 14:43:59)
No musí se uklidit, jinak to nejde. A taky se musí naučit, že když vylije litr džusu na podlahu, tak a) džus nebude, b) uklízet bude ona, c) je to fakt zbytečný . A to vyžaduje čas, bohužel. No to je ale celkem jasný. Pořád vysvětlujem, že tu není sama, ale jak to dokázat, přenést tu pozornost jinam. Snažím se věnovat všem, ale je to těžký. Navíc prostřední kluk si sám v klidu hraje - neuvěřitelný. Toho si musím schválně vzít a věnovat se mu zvlášť. Naštěstí si umí říct, že se chce mazlit.
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 14:52:21)
že nebude džus, to asi chápe ze všeho nejlíp, protože ve 4 letech je uklízení docela zábava, vnavíc pochybuju, že ji necháš uklízet a jdeš za klukama do jiné místnosti. 6e to nemá smysl opravdu nechápe a hned tak ani nepochopí, kdyby chápala, že to nemá smysĺ, tak by to nedělala opakovaně.
a že není doma sama, to je to, co chápe asi ze všeho nejlíp a proč to všechno dělá, aspoň si to myslím.
Kdy s tímto chováním začala? přece jenom je ještě pořád v období vzdoru a už má dva malý bráchy, jeden se narodil v době, kdy ještě mohla být docela v pohodě ale druhý přišel v době, kdy už se snažila prosadit a uvědomovovala si sama sebe.
je to těžký, ale asi by to chtělo vymyslet činnost, která ji bude bavit a zabaví se přitom i mladší děti. Já jsem při kojení četla. Mimino si zvyklo a nčtení a větší byl rád, že se mu věnuju, oba měli v tu dobu vlastně 100% péči, jen mě to nestálo žádnou sílu :)
a 2a 4letý můžou poslouchat oba stejnou pohádku nebo říkanky (mám je taky po 2 letech)
|
|
|
|
| Kebulka |
|
(5.1.2012 18:51:51)
Izolace!!! U nás funguje když po několikátém napomenutí dcera neposlechne tak ji zavřu do koupelny. Vzteká se, řve, ale za chvilku se uklidní a až mi slíbí, že budu poslouchat tak ji pustím. Pokud ne, tak to opakujeme. Funguje to ... aspoň u nás.
|
| withep | 
|
(5.1.2012 19:38:18)
 Tak tomu se říká vzájemný respekt.
|
|
| Nasuada |
|
(11.1.2012 21:33:39)
Tak doufám, že jí tam alespoň rozsvítíš. Mě naši zavírali na WC a bohužel nerozsvítili, přemýšlím jestli z toho mám teď v dospělém věku tu fóbii ze tmy.
|
|
| Nana*81 | 
|
(9.4.2012 11:58:59)
zavřít v koupelně? hustý!
|
|
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 14:38:17)
Na zadek dostala v mnoha situacích - tatínek vyznává spíše metodu rázné dlaně. Já jí plácnu, až když už je to třeba potřetí, jinak ji spíš nutím napravit, co udělala. Ale moc ji plácat nemůžu - pak totiž chodí a plácá i mladší brácha ji a ona jeho....
|
| :-) | •
|
(1.8.2010 14:40:13)
To čekáš, až ti zlomí troje brýle, než dostane?
v tom popisovaným případě by jí jedna přiletěla okamžitě, to byla normální schválnost a provokace, nic víc.
Třeba si zkuste s manželem sjednotit způsob výchovy, i to by mohlo pomoct.
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 14:50:07)
Jasně, že nečekám, spíš bych potřebovala radu, co s provokací KROMĚ plácnutí přes zadek. To umí každý. Prostě nechci řešit každou provokaci takto, někdy je toho totiž hodně, některé dny to zkouší třeba půl dne a já už jsem nakrknutá, takže pak bych ji musela třískat pořád. A navíc se to od ní učí mladší, žeáno. A vidí, že to funguje, že mamka huláká. Tuhle něco provedla a řekla Maminko, já jsem si naplácala sama. A to dostane opravdu jen v krajních situacích.
|
|
| Tessis | 
|
(1.8.2010 14:50:25)
Májo, co popisuješ s těmi brýlemi, to není moc RABR, když ji řekneš, že je NESMÍ zlomit. Ona by si měla uvědomit, co tím, když ti ty brýle zlomí, způsobínapř. bych jí řekla, že když mi zlomí další brýle, tak já bez nich bohužel nevidím a tudíž nebudu s ní moct dělat činnosti, které má ráda( nebudu moct to a to...to už si tam dopln)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 14:53:25)
Podle RaR se nesmí říct NESMÍŠ? no nazdar...
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 14:54:52)
Yuki, já se podle ničeho neřídím 100%...ale RABR je o tom, že se minimalizují zákazy a příkazy, a snažíme se dítěti vysvětlit, aby pochopilo následek svého chování. Když např. rozlije džus, tak ne mu dát hned na prdel a ječet, ale podat jí hadýrek ( u menších dětí s tím pomůžeme), a podlahu utřeme. A třeba řeknu: že kdyby to tam bylo vylité, tak by někdo mohl spadnout, a mít nějaký úraz atd.
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 14:57:05)
Protože to "ne, nesmíš, nedělej to" atd. dítě ještě více provokuje k tomu, aby to dělalo a čekalo na naše emocevčera jsem byla v pizzerii a byla tam maminka tří dětí( odhadem 4,3, a 9-13m). Děti nezlobily, chovaly se normálně k věku..a to bylo pořád jenom" sed, mlče, jez, nech toho, nedělej to "..mně z toho šla hlava kolem teda...
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:00:51)
Já nemám zrovna standartní dítě, syn má smíšenou vývojovou dysfázii, tudíž ve svých 2letech a 9m vůbec nemluví, a rozumí asi jako 2leté dítě. Taky samozřejmě rád provokuje, jako každé dítě...a na veškeré moje ne, nesmíš atd. se jen smál, čekal, co budu dělat a dělal to dál takže pak jsem mu úměrně k jeho porozumění vysvětlila, co by se mohlo stát, kdyby dělal to a to...a mělo to nějaké nepříjemné důsledky, co se týče jeho osobya světe div se, funguje to. Samozřejmě taky mi někdy ujedou nervy, a plácnu ho, ale efekt stejně 0 a ještě se tomu směje
|
| sarmi |
|
(1.8.2010 15:11:00)
tessis, urcite mas pravdu. jenze ono se to se tremi detmi asi hur praktikuje, pokud tak maminka neni zvykla od prvniho ditete.
ten priklad s rozlitou vodou je prima, vetsina by ale rekla - kdyz to rozlisej, budu to muset uklizet . ja bych to zkombinovala - kdyz to rozlejes, muze nekdo uklouznout a zranit se a pridelavas mi tim praci navic.
je fakt, ze nasi kluci jsou momentalne taky ve fazi vzajemne provokace a neustalych boju a jeci se u nas nekdy uz o pul 7 rano (treba dnes). lezi spolu v posteli, asi fakt chteji vedle sebe lezet, ale obema vadi, ze se vzajemne dotykaji nohama a tak se postuchuji. starsi reaguje silou a mladsi hlasivkama. proste prijemne nedelni rano pro ospale rodice . a v zime cekame dalsi prirustek, tak to asi bude gradovat  .
kdyz je dospelak jakztakz v pohode a vyrovnany (najezeny a minimalne vyspany) reaguje na radosti svych deti odlisne. pokud bych se vyspala do ruzova a nebolelo me ucho, tak nakracim do pokoje a nejak jim tu divocinu vymluvim - takto jsem nakracela, drapla mladsiho a soupla do jeho postylky, starsiho jsem sprdla a oba placla po zadku. priznvavm, ze efekt byl nulovy. takze jsem to vydychala a z postylek vyhnala, spravil to caj a rohlik se syrem .
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:14:41)
Sarmi, jasně, že je to náročnější...taky nejsem 100% a nervy ujedou, a křičím nebo plácnu. Ale opravdu efekt to nemá žádný. Naštěstí syn, co se týče opatrnosti o svojí osobu, je na tom dobře. Neutíká do silnice a nedělá jiné věci, který by ho ohrožovaly na životě. Takže on vyložene provokuje ve stylu: najíždět motorkou do nábytku, třískat šuplíkama atd. A to fakt nemělo cenu na něj ječet, a plácat ho...protože se tomu jenom smál, a dělal to znova. Takže tady bylo vysvětlení na místě, a pomohlo to..popř. neposlechl opět, a pak si nesl následky( ale ne, že dostal na prdel), a od té doby si rozmyslí, zda má cenu takhle zkoušet, jak budu reagovat
jak píšu, se synem to taky není jednoduchý, jelikož on jako vrstevníci nerozumí, a musím se mu to snažit vysvětlovat tak, aby to pochopil.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:22:49)
Tessis, má chlapečka jen o půl roku staršího než ty, ale je nejmladší z těch mých třech a taky není standardní, a to vůbec, ve dvou letech nerozuměl vůbec významu slov, a přitom byl pohyblivý až moc.
takže na nějaký vysvětlování opravdu nebylo místo, musel poslechnout i bez toho, jinak by byl nebezpečný spobě i svýmu okolí
starší dva byli vpodstatě bezproblémoví, u třetího jsem se naučila, že je potřeba jednat i jinak, stačí dočasně, teď už rozumí, domluví se a fyzických trestů a zákazů ubylo na minimum, každá doba si žádá něco jinýho
|
|
| sarmi |
|
(1.8.2010 15:23:07)
vsak ja s tebou souhlasim, delas to dobre.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:15:14)
i když bude maminka zvyklá od prvního dítěte, záleží na tom, jaký ty děti vlastně jsou, už druhý může reagovat úplně jinak než první, každý má jinou povahu, každý jinak rozumí a chápe pokyny
a taky organizovat všechno s jedním nebo dvěma malýma, který ještě nic a nikam nemusí, je pohoda, člověk má čas pořád vysvětlovat, ale pak je potřeba taky někdy pohnout a prostě poslechnout a nezdržovat, protože autbus vážně nepočká.A tomu, kdo zdržoval, je úplně jedno, že starší brácha nestihne školu...
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:06:55)
no vidíš, já mám 3 kluky, je jim 9 a půl, 7 a 3, jsou hodní, dokonce to o nich tvrdí i ostatní včetně učitelek ve škole a v kroužkách, nemám s nima problém, když něco rozlijuou, tak postupuju stejně jako popisuješ ty, jen s tím rozdílem, že pokud je to náhodou, nechtěně, tak ješě řekmnu, že se to občas stane i mně, ale když řeknu "nesmíš brát ten sirup, je to moc plný, rozliješ to" a on ho stejně vezme a rozlije, tak prostě po té prdeli jednu dostane. Protože neposlechl.
záleží jenom na situaci - no a taky na mé náladě a jeho náladě
prestože se snažím respektovat, že je to dítě, nehodlám respektovat porušování mých zákazů. Ono se dětství bez zákazů moc neobejde, musí se všechno naučita ne všechno je vhodný na sobě vyzkoušet.
A když řeknu NESMÍŠ brát sirup a on ho vezme, jak bych se mohla spolehnout na to, že řeknu NESMÍŠ vběhnout pod auto?
přece jenom batoleti těžko vysvětlím, co se může stát, a nani jsem neměla chuť to tomu batoleti nějak vysvětlovat.
Takže i na pitomým příkladu se sirupem je vidět, že je dobrý naučit dítě vědět, co znamená NESMÍŠ
|
| Oggová | 
|
(1.8.2010 15:08:24)
Yuki, a když řekneš příště nesmíš ten sirup brát, tak tě poslechne? Fakt jako že jistě?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:10:01)
to víš že poprvé nestačí, ale časem se to NESMÍŠ naučí poslechnout.
pochopitelně, že NESMÍŠ u sirupu a NESMÍŠ u cesty bude znít jinak, tón hlasu bude jiný, ale mě docela překvapilo, že se ani to slovo nemá použvat
|
| Oggová |
|
(1.8.2010 15:14:27)
No tak by to ale šlo i bez toho plesnkutí, ne?
Naše tříleťačka je trochu drak, hlavně chce všechno dělat sama, vyleze klidně na linku, aby si podala talířek, vleze do lednice, udělá si skoro sama snídani....ale i tak pochopila, že když řeknu, že něco nesmí, že to myslím vážně.....
Možná to bude i tím, že se snažím moc ty příkazy a zákazy apod. nepoužívat.....raději použiji jinou formulaci, výsledek je stejný.
Jediné, kde nepochopila, že NESMÍ je používání násilí vůči miminu...ale poslední dobou je to lepší, naštěstí, už jsem nevěděla co s tím.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:20:04)
plesknutí v případě, že to vyžaduje situace. Kdybych mu řekla, že ten sirup brát nesmí a on by ho vzal a rozlil a nás třeba kvůli tomu ujel autobus nebo bych musela kvůli úklidu (sám by to asi těžko tříletý zvládl) zůstat doma místo nějaké akce, tak by mu prostě jedna přistála - to je právě o té náladě a o tom, že člověk není robot, a nevydrží vždycky stejně
|
| Oggová |
|
(1.8.2010 15:30:55)
To je pravda, že člověk nevydrží pokaždé stejně. Stačí několik probdělých nocí a zjišťuji, že se moje tolerance snižuje....
|
|
|
|
|
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:09:33)
Yuki, syn ví, co znamená nesmíšale to neznamená, že mu to budu opakovat neustále, a nevysvětlím mu "proč" nesmí proč já se můžu hrabat ve skříni, a on ne...proč já můžu zapínat kávovar a on ne, a takových příkladů jsou spousty. Já se neřídím podle knížek, jen si něco přečtu a co mě zaujme, a je mi to blízké, tak z toho čerpám.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:11:20)
jistě, NESMÍŠ musí mít důvod, ale vždycky na to zdůvodnění není čas, se třema dohormady už vůbec ne, takže je potřeba, aby uměli posochnout i bez zdůvodňování - tím pochopitelně netvrdím, že poslechnou vždycky, mám děti a ne cvičený pejsky
|
|
|
|
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 15:04:08)
Nojo, jenže to vysvětlení jí jaksi jde jedním uchem tam a druhým ven. Když vymačká zubní pastu a já jí tři dny čistím zuby bez ní - PROTOŽE BY MĚLA POZNAT NÁSLEDKY - tak ona řekne, že mamka nebo táta koupí další... někdy nevím, jak z toho ven. Druhý den to udělá znovu.
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:05:44)
Májo, ty znáš své dítě nejlépe...já bych jí řekla, že když teda vymačkává pastu, tak ty pořád musíš kupovat novou a už nebudeš mít peníze, abys jí koupila xy (hračky, něco na zub atd.), a opravdu bych byla důsledná a nekoupila jí to
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:08:30)
jak dlouho bys byla důsledná a nekoupila?
a nekoupil by mezi tím někdo jiný? třeba babička?
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 15:10:40)
Tak tak. I my si čistíme zuby...
|
|
|
|
|
|
|
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 15:03:31)
Zmidlila bych ji prdel a byl by pokoj, možná se tím tvým vysvětlováním a okecáváním baví. Netluču když je to zbytečné, ale když začne dcera prov okovat na prdel dostane - a ne jen takový ten pohlavek, ale aby to cítila ale ne zas aby měla modřiny
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:20:57)
Yukki, tak většinou se to nedá aplikovat 100%, málokterá má takovou trpělivost, aby vysvětlovala i v krizových situacích ale prostě já se snažím ty zákazy a příkazy eliminovat, a nepoužívat je zbytečně. Samozřejmě se jim taky nevyhnu
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:23:00)
Já to beru tak, že děti, které slyší 1000x za den musíš, nesmíš atd., to berou jako standart a nedávají těm slovům moc významu. Za to dítě, které to není zvyklé poslouchat neustále, a je mu spíš vysvětlováno, tak když už je nějaký zákaz a příkaz použit, tak ví, že ted je už jde do tuhého, a maminka to myslí fakt vážně, protože je to skutečně nebezpečné. Taky zas jiné to bude u 2letáka a u 6letého dítěte, které si nebezpečí více uvědomuje
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:24:52)
Yuki, tak u nestandartních dětí je to trošku něco jiného. U dětí, které nerozumí vůbec nebo hodně málo to sice jde( ale je to dost těžké, alternativní komunikace - piktogramy, obrázky atd.), nebo taky u autíků to určitě musí být taky jiné Ale u běžného dítěte by to tak náročné být nemělo, a vím, že to jde aplikovat i u hodně divokých dětí ne vždy a se 100% spolehlivostí, ale jde
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:29:29)
jj, starší dva v roce a půl mluvili v normálních větách a souvětích, takže v době, kdy začali prozkoumávat dsvět se jim dalo cokoliv vysvětlita i období vzdoru se dalo přežít, u nejstaršího trvalo asi rok a bylo dost náročný, ale vybuchla jsem tak 3x za rok, nebylo potřeba častěji, mladší takový výbuch z mé strany nepotřebval nikdy, a nejmladší je extrém na druhou stranu.
proto si myslím, že každý jinak chápe,ale každý potřebuje znát svý hranice. A to, že je někdo pochopí tak nějak sám od sebe, jako můj prostřední, ještě neznamená, že je pochopí i takový stvoření, jkao je ten nejmladší, takže na něj musím fakt jinak, to by mě totiž nerespektoval
on to i teď občs zkusí, ale ví, že mu to nebude nic platný :))
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:26:06)
byla doba, kdy NESMÍŠ a NE! tvořilo 90 % mýho slovníku :))))
trvalo to asi 4 měsíce a byla jsem fakt na dně svých psychických i fyzických sil
ale přešlo to, dá se to přežít :)
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:29:37)
Yuki, však já to taky neodszuju, neodsuzuju ani plácaní... ale takový ty názory: "já bych ji zmydlila prdel, a ona by si to příště rozmyslela" tak si myslím, že to stejně nic neřeší a vzdorovité a divoké dítě to udělá znova, i když ví, že na tu prdel dostane opět
|
| Oggová |
|
(1.8.2010 15:31:20)
Tess, souhlasím.
|
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:32:20)
Májo, mě spíš napadlo, neuvažovali jste zajít s dcerou do PPP? Na to, že jsou jí 4 roky, tak mi to provokování spíš přijde ve stylu dvouletého dítěte , tak jestli třeba není problém ještě trošku jinde žárlení, nějaká úzkost atd., ne jenom čistá provokace a vzdor
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:33:41)
zmydlit prdel se dá různě pochopit stejně jako různě provést, takže pokud tím někdo myslí, že by jí naplácal, tak proč ne, pochopitelně je to dítě a musí se trestat přiměřeně věku a chápání (ne škodě).
mlátit za každou blbost je k ničemu, to vede k otupění a pak je to stjný, jako když dítě nedostane nikdy za nic.
Všeho s mírou
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 17:19:22)
Nejsem žádný krutovládce, ale ničit mi opakovaně brýle po několika upozorněních by se tedy neudržela
|
|
| ZuziP | 
|
(1.8.2010 17:46:45)
"musí se trestat přiměřeně věku"
He, ale kazdy ma iny nazor, co je primerane veku. Pre mna nie je primerane placat nikdy.. 
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:49:19)
ZuziP, jak bys třeba situaci s brýlemi řešila ty?
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 17:56:03)
Jitu, neexistuje instantny navod. Ale je kopec moznosti, ktore sa daju pouzit namiesto narezania na rit.
Napada ma vela veci, kde moze byt problem:
1. otec a mama maju inu predstavu o vychove - otec placa, mama nie (a nemusi byt rozdiel len v tomto) - decko je zmatene a nevie, ako sa to teda urcuju hranice
2. zamerna provokacia je volanie po pozornosti. Niekedy dokonca sposobom: ak to nejde po dobrom, tak to skusim po zlom... Ja netusim, preco to to dieta robi, ale urcite to nie je len tak a nie je to prva vec..
3. Nedostatok doslednosti...
4. Nestaci vysvetlovat a vysvetlovat... chybaju dosledky, ktore by dieta citilo.
Deti su rozne, aj ja mam 2 deti, ktore su ako biela a cierna. Kazdy bol vo veku toho dietata uplne iny. Jedno dieta bolo v 4 rokoch az prilis vyspele a zodpovedne (s nim to bolo jednoduche), ale to druhe mam nestandardne a bolo s nim treba jednat uplne inac. Niekde je chyba a urcite existuje riesenie, pri ktorom netreba decko udriet.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 22:13:05)
přiměřeně věku znamená asi to, že roční batole plácnu lehce přes plínku nebo ručičku a tříletý plácnu malinko větší silou, prostě aby si toho vůbec všimlo
|
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 22:30:42)
Holfd já nejsem příručkový typ  Raději použiju mateřský instinkt než abych hledala v knihovně nějakou R a R a postupně mě přerůstalo dítě přes hlavu jako v tomto případě. Teda moji holce nejsou ani 3 roky ale vylůít mi opakovaně šampón, ničit věci apod. to bych zkousla jenom těžko
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| withep |
|
(1.8.2010 15:33:24)
majo,
jestli se ti zamlouvá RaBR, ale zdá se ti, že to na dcerku nezabírá, doporučila bych ti ještě jednu knížečku - Wildová, Rebeca. Svoboda a hranice, láska a respekt. Pořád jsem měla pocit, že RaR není moc stavěná na malé děti, a tohle mi tu mezeru, kterou jsem tam měla, pomohlo vyplnit.
Jak bych to stručně popsala... Je to o tom, že malé děti jsou vysvětlováním a diskutováním přetěžované, potřebují, aby jim (adekvátní) hranice byly stanovovány stručně, jasně, pevně. Aby jich nebylo moc, potřebují tzv. připravené prostředí, kde mohou neškodně uspokojovat své vývojové potřeby. Potřebují se např. v něčem patlat; aby to neodnesla pasta na zuby, měly by mít k dispozici třeba prstové barvičky, plastelínu, kelímky s vodou. Vysvětlování a diskuse může být vnímána jako nejistota, a dítě hranici nepřijme, když vidí, že si jí rodič není jistý.
Mně se moc osvědčilo, když potřebuju stanovit nějaké pravidlo, že pokud možno všeho nechám, kleknu k dítku, oslovím, navážu oční kontakt a stručně řeknu co a proč, ujistím se, že to akceptuje. Děti hranice strašně potřebují, ale zároveň potřebují pomoct s jejich zvládnutím, potřebují vidět, že ta hranice je důležitá, a to právě uvidí v tom, že se v tu chvíli rodič soustředí pouze na ni. Chvíli to trvalo, ale dříve nevysvětlitelné pravidlo "když přijdeme domů, umyjeme si ruce" je nyní dítětem dokonce vyžadováno  . Pokud vidím, že dítko dělá něco, co by nemělo, a nemůžu se tomu plně věnovat hned, tak reaguju podle toho, jak moc to vadí. Pokud to vadí hodně, mohlo by si třeba ublížit nebo napáchat velkou škodu, důrazně ho oslovím a řeknu NE, když to není často, zabírá to. Pokud žádná velká škoda nehrozí, nechám ho to chvíli páchat a teprve až je to možné, kleknu k němu. Je to účinnější, než ho neustále usměrňovat ledabylým pokřikováním od plotny nebo od kojení, protože to pak nereaguje nikdy; nejen, že si žádná pravidla neosvojí, ale bude frustrovaný jejich absencí a nedostatkem přítomnosti, bude provokovat.
Třeba by tentýž přístup pomohl i tobě . Co kontakt s dalšími (stejně starými a staršími) dětmi, má? Do školky nechodí, nebo jo? Ten by určitě potřebovala.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 15:37:35)
Withep - to zní dost dobře
ale : potřebují tzv. připravené prostředí, kde mohou neškodně uspokojovat své vývojové potřeby
pozor na to, nic se nesmí přehnat, aby pak v prostředí, který není ideální, nenapáchalo spoustu škod nebo si neublížilo jen proto, že neví, co od toho prostředí čekat (je to z vlastní zkušenosti)
všeho nechám, kleknu k dítku... když to jde, tak je to super, ale vždycky na to není čas a podmínky :( bohužel
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 15:43:24)
Yuki, no s počtem dětí je to náročnější a náročnější. Já se přiznám, že mi jedno "ne úplně standartní" dítě stačí až až, a obdivuju každého, kdo by těch dětí dal víc a třeba ještě v krátkém časovém úseku. Nejsem zrovna "matka rodu", která by to zvládala s přehledem. Někdy mám pocit, že to nezvládám ani s tím jedním dítětem..a to ještě není nijak divoký a neposlušný
|
|
| withep |
|
(1.8.2010 19:43:27)
Yuki, ideální prostředí v našich podmínkách vytvořit nelze, tak bych se nebála, že bych to přehnala  . Navíc děti dokáží mezi prostředími rozlišovat, vědí, že třeba na ulici, kde jezdí auta, musí být obezřetnější.
Jde spíš o to, aby nějakou podstatnou část dne měly k dispozici věci a lidi, které/kteří jim umožní se rozvíjet a vyřádit. Vůbec nevadí, když je nebudou mít k dispozici neustále. Když se třeba to dítě bude hodinu dvě patlat v blátě, nemělo by už mít potřebu patlat se večer doma v pastě na zuby (a když to udělá, pak už to nebude touto konkrétní neuspokojenou potřebou, ale třeba nějakou jinou - nedostatkem pozornosti třeba). A taky bych dodala, že se ukazuje, že když si děti samy mohou organizovat své aktivity v čase, vytvoří si určitý rytmus a ty aktivity střídají (např. rozvíjení hrubé motoriky s rozvíjením jemné motoriky, samostatné a kolektivní hry). Není pravděpodobné, že by se takové dítě celý den patlalo v blátě a pak mělo ještě večer zájem o pastu na zuby.
|
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 17:36:10)
Holky, moc děkuji za všechny rady, o pevnosti hranic u takto živého dítka jsem stoprocentně přesvědčená a někdy jsem doslova až krutá. Prostě něco vyžaduju a nejede přes to vlak - samozřejmě pokud je požadavek rozumný - například s tou opatrností u miminek. A taky mě děti poslouchají nejvíc ze všech lidí - ale prostě to na mě pořád zkouší. Na PPP to nevidím, jednak si myslím, že na každém děcku se něco najde a druhak - ona je úplně normální, jen má prostě větší akceleraci. Co se týče provokativního chování - ptala jsem se muže, proč to dělá, mají dost podobnou povahu, a on říkal, že je to adrenalin - prostě to zkouší, aby viděla, co se stane. No asi jí to prostě dělá dobře. Rozhodně nejde o úzkost nebo nějaké obavy, spíš má prostě moc energie, odmala to byl živouš, tak od roka do tří let jsem byla totál na palici, nesedla jsem si celý den. Pořád jsem ji odněkud sundavala, osvědčilo se ji prostě naučit všechno slézat, takže vyleze a sleze neuvěřitelné. Aspon v tomhle se trochu podařilo ji zkorigovat, i když je to pořád o strach. Ale asi prostě bude zkoušet pevnost hranic tohoto světa celý život...
Jinak sociální dovednosti fungují dobře, ruce si myje, do kaluží skáče občas, celkem zdraví. Do školky chodí jen občas, nedostala se - máte pravdu, určitě by jí to moc pomohlo, ale bohužel, holt se bude přizpůsobovat později. Ale v MC kam chodí si na ni nestěžujou - chová se celkem standartně, takže někde se ty výsledky výchovy objevují.
Asi jde jako u všech rad hlavně o mně - jak to zvládnout a nezešílet.
|
|
|
| Haaribo |
|
(1.8.2010 16:57:20)
Upřímně, ona je příkladem toho, že u některých dětí si autoritu domlouváním nezískáš. Škoda každé rány, která padne vedle...
|
|
| Gora | 
|
(1.8.2010 17:06:01)
Dala bych jí na prdel.
Nic ve zlém, ale já mám raději pevně otěže v rukou, raději na dítě zařvu, sem tam plácnu na zadek, než aby mě dítě provokovalo, dělalo si, co chtělo, a byl z něj nevychovaný fracek.
|
| withep |
|
(1.8.2010 17:09:13)
Haribo a Marci, jste ve špatné rubrice
|
| Pawlla |
|
(1.8.2010 17:22:13)
Jestli já to nečekala,že budete odejiti
|
| Pawlla |
|
(1.8.2010 17:22:40)
A už mažu.
|
|
| withep |
|
(1.8.2010 17:26:52)
Pawllo, ale to je jako když založím téma "Jak uvařit bezmasý guláš?" a ty mi tam poradíš "Dej do něj maso"
|
| Haaribo |
|
(1.8.2010 17:32:16)
Asi mi něco uniká...
|
|
|
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:28:34)
Whitep, řekla bych, že ani ne. Můj názor je, že na některé děti prostě metoda RaBR platí, na některé ne. Každé dítě je jiné, a třeba u nás tahle metoda nefunguje, u nás se ten hlas zvýšit musí.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:32:35)
otázka je, jestli je v těchto případech metoda aplikována správně...nicméně kdysi tady kdosi psal nebo je to možná v té knížce, že na dotaz jedné maminky ohledně něčeho (už nevím konkrétně čeho se to týkalo), autoři odpověděli něco v tom smyslu, že na některé děti opravdu neplatí nic a musí se to přežít, ale dle mého je takových minimum a neměly by rodiče se tím uchlácholit, ale hledat tu cestu...
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:35:36)
Já cestu hledala, ale starší syn je chytřejší a vychytralejší než my všichni kolem. Pokud nechceme, aby nám naprosto přerostl přes hlavu, tak u něj musíme být s výchovou pevnější. Mladšímu zatím domlouváme, řešíme s ním různé situace, ukáže čas, jestli bude stejně nevychovatelný po dobré stránce jako starší.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:36:47)
Ale co to znamená pevnější? DLe mého např. metoda RaR není o domlouvání a vysvětlování
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:42:04)
Já o této metodě slyšela jen zběžně, a myslela jsem, že tam jde o to, že se s dítětem komunikuje skoro jako na úrovni jako s dospělým. Teda tak mi to bylo podáno. Řict to by nebylo dobré udělat, nebo tady se něco válí, a dítěti by samo mělo dojít, co má udělat.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:44:12)
Pořád jsi mi ale nenapsala, co to znamená, když napíšeš, že u syna musí být ta výchova pevnější. V čem ta pevnost spočívá, co tím myslíš?
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:45:53)
Pevnější - myslím to tak, že syn má pevně stanovené hranice, co si může dovolit a co ne, a přes to nejede vlak, jinak nastoupí tresty v podobě různých zákazů.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:48:20)
a ty tresty v podobě zákazů akceptuje? jako že jsou to pro něj důležité, tak to funguje?
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:54:59)
Ano jsou to pro něj důležité věci, které ho baví, takže díky tomu, opravdu poslouchá. Občas hranice zkouší, ne že ne, ale to už zase záleží na té které situaci, jestli bude následovat trest (zákaz něčeho) nebo ne. Taky ho nedržíme tak zkrátka, aby byl vycvičený jako voják, který poslouchá na slovo - chceme aby uměl vyjádřit svůj názor na věc, aby se nebál odporovat, i když ví, že mu to neschválíme.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 17:49:24)
"raději na dítě zařvu, sem tam plácnu na zadek, než aby mě dítě provokovalo, dělalo si, co chtělo, a byl z něj nevychovaný fracek"
Zas niekto nechape, ze okrem:
bud "raději na dítě zařvu, sem tam plácnu na zadek"
alebo "aby mě dítě provokovalo, dělalo si, co chtělo, a byl z něj nevychovaný fracek"
... existuju aj ine moznosti.
To je fakt take nepochopitelne??
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 17:50:46)
Dle mého to není o tom, že by to někdo nechápal, ale že o nich neví
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 17:57:01)
"Dle mého to není o tom, že by to někdo nechápal, ale že o nich neví"
Jitu, asi mas pravdu.
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:58:17)
Tak se trošku rozepište o jiných možnostech, jaké rady máte vy.
|
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 18:04:34)
A nebo o těch možnostech ví, ale z nějakého důvodu jsou pro něj nepřijatelné, neproveditelné a tak volí jinou alternativu - anebo byli vychováni stejně a nepřijde jim na tom nic divného, i kdybys snesla tisíc argumentů proti
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 18:09:51)
"nepřijde jim na tom nic divného, i kdybys snesla tisíc argumentů proti"
Ano, toto je podstatne. Fyzicky trest je to proste pre vela rodicov prijatelny a spravny sposob, tak to robia.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 18:17:59)
ZuziP takže jakou konkrétní radu bys pro ty brýle měla, i když to dítě neznáš? Že tedy když je to provokace, tak dle tebe jde o volání po pozornosti a tedy víc se dceři věnovat?
píšeš, že nestaší jen vysvětlovat, že chybí důsledky - jaké důsledky v případě brýlí by mělo dítě pocítit?
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 18:26:42)
Skusim, co by som robila ja s mojimi detmi (strucne, lebo uz musim padat):
V prvom rade vidim problem, ak:
1. rodicia nevychovavaju rovnako - TO JE POTOM KAZDA RADA DRAHA A SKORO VSETKO JE NEFUNKCNE
2. ak sa veci nechaju zajst prilis daleko (boli to zubne pasty, sampony a ktovie co este predtym... pokracuje to brylami). Mne to pride akoze skusa stale viac a viac. Vysvetlovanie v tomto pripade uz nie je treba. Toto dieta ma uplne jasne, ze to je nespravne a ono len PROVOKUJE.
3. Hladala by som, preco provokuje - to ma vzdy svoj dovod. Teda, hlavny je UPOZORNIT, ale ja netusim, preco toto dievcatko upozornuje takto.
Takze podla tohto by som sa asi v prvom rade dohodla s manzelom na tom, co robit - aby sme obidvaja robili to iste. Skusila by som sa najst zaciatok tych provokacii - deti neprovokuju len tak pre nic za nic, ja som presvedcena, ze aj to najdivsie dieta je radsej, ked robi inym radost, v tomto veku urcite...
A co sa tyka trestu, ja nepraktikujem RaR, ja idem podla svojej hlavy.. nerada trestam, ak tak, skor "obliekam" tresty do prirodzenych nasledkov, ak tie prirodzene nasledky nie su zrejme a dostatocne "bolave" (nemyslim fyzicky) pre dieta. V prvom rade urcite upratat po sebe, ak nieco vyleje a podobne... Vysvetlovat nebudem, len sa spytam, ci to, co urobila, je spravne a preco. A potom najdem nieco, co mu (jej) bude vadit, ak sa neurobi... napriklad ak sme mali kupit nejake auticko (to je len priklad), poviem, ze auticko byt nemoze, lebo peniazky musia ist na novy sampon (bryle, pastu).. Ale ze ak si uz da pozor a nabuduce sampon nevyleje, tak vtedy a vtedy (poviem presne kedy a dodrzim to) uz na to auticko budu peniaze. V pripade tohto dievcatka by som skusila dalsie dni ju viac sledovat a pocuvat... a zistovat ci ju nieco netrapi a ci provokacie su volanie po pozornosti alebo volanie po urceni hranic (ako to tu niekto spominal).
Ak dieta dalsie dni dodrziava, tak kazdy den pochvalim (ja nie som proti pochvalam), ze je skvele, ze dnes urobila (neurobila) to a to...
Dolezita je doslednost - ak raz poviem, ze nieco bude tak, tak to bude tak.
V pripade tohto dievcatka moze byt velky problem, lebo sa neriesilo dlho nic tak, aby to malo zmysel, dieta provokuje viac a viac.. takze to moze byt ovela tazsie. Takisto to byva tazke, ak sa nahle zmeni taktika: napriklad doteraz sa kricalo, pripadne dieta dostavalo po riti a zrazu chceme veci riesit inak... treba sa pripravit na to, ze to chvilu potrva.
Zaklad je, co rodic sam povazuje za spravne a prijatelne. Ak si rodic mysli, ze na dieta treba nakricat alebo musi dostat po zadku, tak bude tazko postupovat inac - jednoducho preto, ze si mysli, ze spravne je nieco ine.
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 18:32:09)
Jedna vec, ktora je pre mna dolezita. NECHAVAM deti doma pomahat (a zaroven na tom trvam). V niecom, co zvladaju. Nie vzdy sa im chce, ale potrebuju to. Citia sa potom dolezite a citia sa viac sucastou rodiny. Nezabudnem im sem-tam pripominat, ze ako super, ze umyli riad (to je u nas ulohou starsieho syna), aspon budeme skor vecerat... aspon sa mozeme skor hrat clovece... a podobne.
Jednoducho sa snazim dostat deti na MOJU STRANU - sme partaci, ide nam o rovnaku vec... toto mne funguje najlepsie. Napriklad ked sa mu nechce riad umyvat a zacne frflat, tak mu poviem napriklad, ze ho chapem, ze ani mne sa nechce ist varit, ale ze podme, urobme to rychlo a potom si pozrieme filmi... to je priklad.
Neviem, ci som jasna..
Ale uz padam, kuchyna vola... papa
|
|
| maja + 3 kousci |
|
(1.8.2010 18:51:11)
Zuzi, přečetla jsem si to opravdu se zájmem, a skoro stoprocentně souhlasím - jenže u nás prostě jde asi o ten případ, kdy vědomě provokuje - PROTOŽE JI TO BAVÍ. Jak jsem psala dřív, asi je to pro ni adrenalin. Nedošlo u nás k velké změně chování, jak píšeš, nemá nedostatek pozornosti, tatínek sice má dost jiné výchovné názory než já, ale není s nimi tak často a ve výsledku jsme celkem jednotní, jen on je možná měkčí než já a dcera se naučila si na něm vyřvávat, když něco chce - u mě nemá šanci. A i když bych to chtěla víc sjednotit, moc mi to nepůjde, muž měl úplně jinou výchovu:(
Problémem u ní je spíš, že musí prostě furt něco zkoušet, pořád nějaké kulišárny, už několik lidí jí dalo přezdívku Kalamita.
Mám dojem, že se nesnaží tím někomu cíleně ublížit, že nemusíme hledat původce problému - ona totiž taková byla vždycky,hodně se zlepšuje, ale tohle přetrvává. Jak už psal někdo dřív, je to chování dvouletého dítěte (tomu bych se ale nedivila, do školky ji nevzali a mladšímu bráchovi jsou dva roky, navíc doma mimino). Prostě dělá voloviny a nedá si říct a nemůže se ovládnout a udělá to znovu a znovu. 
|
|
|
|
| Gora |
|
(1.8.2010 19:00:36)
A jak víš, že jsem nevyzkoušela povícero způsobu výchovy, a zrovna ten, jakým teď vychováváme syna, nám všem nevyhovuje nejvíc?
|
|
|
|
|
|
| Gora |
|
(1.8.2010 17:56:27)
To jako že si nechám rozmlátit troje brýle, a já neudělám nic, jen mu řeknu, to se nedělá, příště se zamysli, co je správné?
|
| ZuziP |
|
(1.8.2010 17:58:46)
"To jako že si nechám rozmlátit troje brýle, a já neudělám nic, jen mu řeknu, to se nedělá, příště se zamysli, co je správné?"
To si z coho vyvodila?
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 22:32:17)
Nespíš si to vyvodila z tématu autorky
|
|
|
|
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(1.8.2010 17:36:36)
Ještě jsem nečetla reakce, ale první co mě napadlo je..Vykašli se na R a R a dej jí na zadek.Nejsem zastáncem tělesných trestů, ale někdy jedno plácnutí zmůže víc než milion příruček dohromady.mluvím o situaci s brýlema.Každopádně před tím bych varovala, že už opravdu dostane.
|
|
| Suza007 | 
|
(1.8.2010 20:29:00)
Můj dojem je, že dítě se nudí a z nudy provokuje. Takže by to chtělo zabavit ji něčím povoleným. Jinak chápu, že šampony před ní schovávat nechceš, ale ty brýle? To je dost drahá záležitost - když je schválně ničí, tak je prostě potřeba, dát je někam, kam se nedostane.
|
|
| Jordana | 
|
(1.8.2010 20:30:17)
Ježíš marjá- to je blbá doba,spousta matek,rodičů si myslí,že dítě nesmí uhodit a pak to vede k takovejm parchantíkům,s kterejma to roste.
Proboha dej jí občas přes ruku či na zadek-ono jí to neublíží a začne tě snad trošku respektovat-vyloženě tě zkouší a má z tebe akorát pr..l.
Je mi tě líto,jestli fakt tak strašně věříš literatuře a nedáš na instinkt...ufff.
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 21:41:02)
Jordano, tak mně třeba říká instinkt, že dítě neplácat, nemlátit a neječet na něj. Samozřejmě se taky občas nevyhnu tomu, že ho plácnu po ruce, ale efekt to nemá žádný. Věř, že znám spoustu maminek, které mají jedno dítě naprosto bezproblémové, a další dítě je divoké a nezvladatelné, ač ta výchova je stejná.
U těhlech dětí naplácat na prdel neřeší nic, budou to dělat stejně. Já jsem teda zrovna typ člověk, který si respekt vynutit fyzickým násilím nechce...
|
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 21:43:14)
Jordano a ty bys někoho respektovala a vážila se ho, kdyby tě plácal přes ruku a přes zadek?
|
| Marta | •
|
(1.8.2010 22:08:04)
Jitu, můj otec mi sem tam jednu plácnut a respektuju ho víc než mamku, která to nikdy neudělala!!!!
To je co!?
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 22:40:23)
Marto, tak třeba něco nalháváš sama sobě a nebo ten respekt získal něčím jiným a fyzické trestání mu omlouváš
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 22:42:02)
přečti si něco od Matějíčka, i ten říkal, že malý děti je lepší jednou plácnout než moc mluvit
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 22:42:52)
Matějíček je klasika, ale taky je to stará škola
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 22:48:27)
stará škola, ale funguje, on ty děti fakt znal, měl jich i doma hodně, a znal je dobře, jeho postřehy prostě platí.
a psychika dětí je stejná bez ohledu na to, jestli mají kolem sebe počítače nebo dřevěný hračky, jejich vývoj a schopnost chápání se tím nezmění, pořád budou procházet stejnými vývojovými etapami, pořád budou chtít znát hranice a pořád je budou zkoušet překračovat
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 22:55:41)
ano, hranice je třeba nastavovat, ale já souhlasím s tím, že ne fyzickýma trestama, ať jde jen o plácnutí
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 22:57:29)
kolik máš dětí a kolik je jim let?
já jsem proti fyzkickým trestům, ale plácnutí batolete nebo malýho předškokovýho dítěte nepovažuju za fyzický trest ale za naprosto jasný vymezení hranic v případě, že to nejde ijinak
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:01:55)
mám dvě děti - 8 a 3 roky, kluky
a občas taky dostanou, ale beru to jako svoje selhání, ne vymezení hranic
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:07:33)
no vidíš, já to jako slhání neberu, protože když už je plácnu, tak si to opravdu zaslouží. Nejstaršího jsem plácla ani nevím už kdy naposledy, prostředního asi jednou v životě, jestli vůbec, a nejmladší potřebuje občas usměrnit. Prostě v tomto věku je to jeden ze způsobů. Ale ne každý dítě to potřebuje. Mám 3 kluky a každý je jiný.
Když už něco udělám a považuju to za svoje selhání, tak se jim omluvím a poprosím o prominutí, protože to stejný chci po nich.
Ale pokud se rvou, vřeští, neposlechnou ani náhodou - zkrátka mají den blbec všichni tři najednou a já zařvu a případně plácnu, tak to není moje selhání. To je sebeobrana :)))
|
|
|
|
|
|
| zerat |
|
(1.8.2010 22:54:57)
Matějček, hlavně upozorňuje, že nedává přesné návody, že každé dítě je individuální a tedy je potřeba i individuálně řešit výchovu. Snad každý kdo má děti dvě a více ví, že na každé musí výchovně často úplně jinak. A když vidím, že určitý způsob na mé dítě nefunguje, tak hledám okamžitě jiný způsob- nenechám ho vymačkat 14 past či kolik to tu psala zakladatelka, nebo 10 šamponů či kolik...
|
|
|
| withep |
|
(1.8.2010 23:06:16)
Jo jo, mně bylo milejší jednu schytat než poslouchat půlhodinový monolog lamentování... ale obojí je špatně a existují i lepší výchovné prostředky.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:07:05)
withep, tak nějak, jen není jednoduché je praktikovat
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:08:52)
ono nejde o to, co je milejší, ale z čeho se dítě víc poučí. Dvouletý z plácnutí a pětiletý ze stručnýho, ale výstižnýho vysvětlení.
seřezat ani vést monology nemá smysl
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:12:03)
a ty myslíš, že dvouletý si to plácnutí vysvětlí správně, co mu tím dáváš za informaci?
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:15:08)
Tam nejede o racionální pochopení, ale o vytvoření určitého spojení v mozku mezi nepříjemným zážitkem -plácnutí na zadek (či přes ruku) a chováním které mu předcházelo.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:16:05)
tak ten nepříjemný zážitek můžeš zařídit i jinak než plácnutím, ale chápu, že plácnutí je rychlé a ulevující
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:21:42)
souhlasím s tím, že plácnutí je rychlé. Ale nesouhlasím s tím, že je ulevující. Pokud pro někoho ano, měl by se nechat vyšetřit.
Je to krajní řešení a není ulevující, naopak si člověk uvědomí, že ho čeká těžký boj a hledání cest
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:25:09)
máš pravdu, ulevující není to správné slovo, spíš uvolňující, ventilující, asi jako když to dítě plácne, aniž by ho před tím někdo někdy plácnul
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:26:15)
Trestat máš dítě dřív než jsi vyvztekaná, aby Ti trestání ulevilo -toť základ výchovy
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:30:21)
ani uvolňující, ani ulevující, ani ventilující, ale prachobyčejně vymezující hranice a takové, aby neublížilo fyzicky ani psychicky
možná je to výchovná metoda zastaralá, ale funguje
ono se nic nemá přehánět, jedno plácnutí v pravé chvíli může zachránit spoustu potíží v budoucnu, protože vychovatel prostě určí hranice, za který se nejde a a to ani v době, kdy se hranice nevmezují plácnutím, ale už jen slovně případně vlastním příkladem
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:32:30)
a proč předpoklásdáš, že to neubližuje psychicky?
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:34:31)
Psychicky podle mě dítěti může úplně stejně ublížit i psychické týrání! Všechno co přeženeš, děláš to přehnaně a bez lásky či citu...
Mmch, kde máš jistotu, že mu nemůžeš psychicky ublížit bez bití?
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:37:12)
o jakém psychickém týrání mluvíš???
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:40:44)
Marťo, asi jsem to pověsila na Tebe, ale bylo to na Jitu
Podle mě člověk má hlavně používat zdravý rozum a ne se řídit jednou knížkou, která má hlavně dobrý marketing a hlavně si z ní a jejích přednášek dotyční mastí kapsu. Kdyby tahle výchova byla tak moc účinná, tak by tu dnes nebyla zakladatelka s takovýmhle problémem a že se tu takováhle témata objevují nějak často...
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:44:24)
Tak já se neřídím jen touto knížkou, ale je to jedna z knížek, která mě oslovila. Ono někdy vážně nestačí jen si přečíst knížku, navíc lidé, kteří napíší, že zkusili i výchovu podle RaR, tak ješt neznamená, že to opravdu v praxi dělají - i tady převládá názor, že RaR je hlavně o domlouvání a vysvětlování a tak to není
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:46:58)
a o čem teda je? když se nesmí plácnout, nesmí se říct NESMÍŠ a nemá se ani moc chválit - to je podle mě totiž ponižující pro dítě - neuznat pochvalou jeho snahu
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:56:09)
jak ti mám v krátkosti popsat o čem je, když je o tom celá knížka? stručně řečeno je o nastavování hranic bez fyzických testů, hlavní myšlenka je asi o tom, že dítě = partner, je i o komunikačních dovednostech...
jinak když jsem napsala, že mě ta knížka oslovila, tak to neznamená, že se vším souhlasím
a pochvala je v pořádku, ale ne stylem ty jsi šikovně nebo ty jsi to dobře udělal, ale třeba ten obrázek se ti povedl
a není pravda, že by se nesmělo používat slůvko ne, jde o to ty zakázané věci formulovat jinak, jako by pozitivně - on existuje i termín pozitivní rodičovství
|
| withep |
|
(2.8.2010 0:04:03)
Ještě snad - říci NE je zcela v pořádku. Problém je, že dospělí se z nějakých mysteriózních příčin často domnívají, že když řeknou dítěti, co nemá dělat, bude ono mít jasno v tom, co dělat má. Což je omyl . Třeba "nemlaskej" - dítě třeba neví, že se nemlaská tak, že se žvýká se zavřenou pusou. A i když ví, co znamená "nekřič", mnohem ochotněji zareaguje na "tady mluvíme potichu".
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2010 0:09:30)
no vidíš, aniž bych to měla načtený, tak říkám tak nějak automaticky nejen to, co dělat nemají, ale taky to, jak to dělat mají jinak (správně podle rosinných tradic) - snad proto mi to přijde jako zbytečný slová´íčkaření
jen třeba formuluju jinak - "neřvi!" (jinak by mě neslyšel) "já tě slyším, i když mluvíš potichu"
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2010 0:05:19)
když já mám pořád pocit, že je to neskutečný a zbytečný slovíčkaření - jak něco řáct a jak to neříct, jak formulovat a jak už ne.
Přece ámá každá rodina jiný způsob komunukace (teˇ%d myuslím jen slovní) a nemůžu někomu nutit, aby mluvil jinak.
Krásným příkladem je příklad kamarádky, který má téměř chluchou maminku. Když se kamarádka vdala, měla velký potíže právě v komunikaci v nové rodině, protože kdyhž zesílila hlas, jak byla zvyklá z domu (aby konenčně maminka dobře slyšela), tak to bylo chápáno jako neuctivost. Stejně tak její věty byly jednodušší, souvětí maminka špatně zvládala, a v nové rodině bylo toto mluvení chápáno jako příkrý jednání, nechce si povídat - ono to není tak snadný někomu vnutit, jak má něco pochválit. A navíc . proč bych nemohla pochválit pokaždé jinak? a prič neříct Jsi šikovný - dtě většinou moc dobře ví, co právě dělá a předpokládá, že je chváleno právě za tro, co právě dělá
|
|
|
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:41:04)
ano, psychicky můžu ubližovat, byť třeba nikdy plácnutí nepoužiju, nicméně dle mého při plácnutí dochází vždy v nějaké míře k pocitům ponížení, strachu apod., a také proto mi to nepřijde jako správné. Zkrátka v tom prostředek pro nastavování vidět nemůžu.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:43:02)
pocit strachu je bohužel asi jediná možnost, jak vytvořit reflex, když už to jinak fakt nejde
a ponížení - o tom bych při plácnutí batolete přes plínku fakt nemluvila, ponížit ho můžeš odmítáním, nadáváním, nemluvením s ním, ale v tomto věku plácnutím opravdu ne
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:46:10)
Yuki, ponížení a pocit strachu to až ve starším věku. Sama jsem byla rodiči občas bita a pamatuju, že pocit ponížení a strachu jsem za celý život zažila jen jednou jedinkrát, a to když jsem ukradla v sámošce propisku. Tenkrát jsem doma opravdu seděla se staženým zadkem a čekala... Můj táta, který na mě do tý doby snad nikdy nevztáhl ruku mě seřezal řemenem a musela jsem se jít do sámošky omluvit... Je fakt, že od tý doby jen někde slyším o tom, že někde někdo něco ukradl, stáhne se mi žaludek a vidím mého tátu. Mně nebolelo to, že mě bil, mě bolelo strašně moc vnitřně, že mě musel bít.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:48:38)
přesně tak, batole ponížení nevnímá jako velký dítě a dospělý
a ten pocit strachu snad jo, jinak by ani ta vařecha nezabrala, má z ní strach, protože mu působí nějakou nepříjemnost (i když mám dojem, že jedinou nepříjemnost jsem mu působila já tím, že jsem ho držela, aby si před ten zadek nedal ruku a náhodou ho to nezabolelo :))))
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:36:50)
proč? protože dvouletý ani čtyřletý dítě ještě nemá psychiku dospělýho člověka, ani školáka, takž i své tělo chápe jinak a tam, kde nestačí ještě mozek, je potřeba použít nižší pudy, ať se ti to líbí nebo ne
|
|
|
|
|
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:23:46)
no myslím, že možná účinnější a víc na místě než si jít o tom pro uklidnění popovídat na net. Nevím co matka od 3 dětí tady vyčte za novoty do výchovy... Postěžuje si tu a co??? To že píše Kopřiva, že se rodič fyzickým trestem odreaguje ještě neznamená, že to tak je- pro mě je to situace stejně nepříjemná jako pro to dítě! ale v určitém věku je jedno plácnutí, (které nemá objektivně vůbec bolet) pro to dítě srozumitelnější než 1000x opakované "to se nedělá..."
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:26:55)
prostě plácnutí je spojené s bolestí a dle mého vědomé přivození bolesti dítěti nebo i dospělému není správné
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:29:50)
přesně tak... to vědomé ublížení dítěti... 
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:16:38)
ano, je to pro něj naprosto jasný znamení toho, že udělal něco, co udělat nesměl.
pochopitelně nemůžu toho dvouletýho jen plácnout a nic mu k tomu neříct, takže si časem zvykne, že nesmíš znamená nedělat, nebo něco, nebo bude nějaká nepři´íjemnost.
neboj, on nechce dostat, takže si brzo zapamatuje, jak to je
vlastně v něm vypěstovat reflex, do doby, než to pochopí i bez trestu (jakýhokoliv)
test není výchovná chyba, trest je součástí výchovy, stejně jako pochvala, ale je ideální vychovávat tak, aby převažovala pochvala nad minimem trestů, ty trsty aby byly přiměřený a oprávněný a ta pochvala aby taky byla o něčem a pochopitelná - ale aby byla, protože je to odměna a odměnu má rád každý a děti se na ni těší - odměnou je i to, že udělají někomu radost - i to je pochvala
|
|
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:15:57)
Yuki, dvouleté dítě si z plácnutí vezme akorád to, že když se mu něco nelíbí, pořeší to stejně jako ty... plácne... když to tak řešít ty? jeho největší vzor... tak to tak bude dříve neb později praktikovat též
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:19:13)
Marťo, tohle je blbost! Plácne Tě klidně i dítě, které v životě nedostalo od nikoho na zadek, přes ruku... a kolikrát plácá to dítě i své rodiče a Ti nechápu, jakto božínku, kde na to přišel a mají z toho hroznou srandu
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:22:36)
Zerat, není to blbost...
obě naše děti se narodily a kopaly a mlátily do všech snad už jako mimina... jen důsledné názorné ukazování, že spory a vše se řeší jinak než plácáním do jiných přineslo výsledek, že to nedělají... (oba se ubrání útoku, ale nezačínají)... kdybych je mlátila, považovaly by to za správnou věc... protože chtě nechtě nejvíce se vychovává příkladem
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:24:39)
Marťo, ono to lácnutí musí mít slovní doprovod, dítě musí vědět, za co pláclo.
Ano, občas ten nejmladší přišel a zkusil mě plácnout (ale tím si projde téměř každý dítě, musí zjistit, k čemu má sílu a jak moc jí může použít a jak moc už ne) a tak jsem se ho zeptala, proč mě bije a on mě hned pohladil - to nebude o tom, že mě chtěl zmlátit
|
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:25:00)
Marťo, je to hloupost! Naše holky nikoho nebijí 
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:28:24)
já neříkám, že tě musí začít bít... ale až se ti narodí dítko jako naše, tak bys asi zírala na reakci plácnout... prostě je lepší děti učit řešit situaci jinak, než majznout...
ano, plácnout je rychlejší a snadnější... být důsledný a trpělivý je podstatně náročnější... ale já jsem přesvědčena, že se to vyplatí
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:32:42)
Marťo, je to strašně individuální, a proto je celé RaR postavené na palici, protože každý jsme jiná povaha, děti jsou každé, co kus to úplný originál a jak chceš všechny vychovávat podle jednoho metru? Být důsledný a dítě držet ve vymezených hranicích se musí vždycky a vždycky se začíná po dobrém a ke zlému.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:34:13)
ale to v podstatě říká i RaR, akorát že k tomu vymezování nepoužívá plácání nebo třeba tresty
|
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:35:44)
Zerat, já ani nevím, co to RaR znamená... tedy vím co znamená ta zkratka, ale já tyhle kraviny o výchově nečtu, řídím se svým rozumem a zkušenostmi s dětmi svými i cizími
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:32:42)
důsledný a trpělivý ale může být člověk i když plácne, ne?
když mi dítě mlátí prosklenýma dveřma, tak můžu zkusit být trpělivá jen krátou dobu, pak musím co nejrychleji zasáhnout a tím plácnutím odvrátím třeba vysypání skla na hlavu dítěte nebo kohokoliv jiného. V tom případě to není ani ulevující, ani netrpělivé, ale nutnost - nebo radši vysvětlovat, že to udělá veliký bebí a doufat, že to dítě vezmě na vědomí?
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:35:43)
ne, ale třeba to dítě od těch dveří vzít pryč, s tím, že je to nebezpečné nebo takto tedy ne apod.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:40:15)
jak vezmeš dítě od dveří pryč, když jich máš v bytě 5 a právě vaříš nebo děláš cokoliv jinýho a práskání dveřma je jeho nejoblíbenější zábava? ano, dala jsem zarážky do všech dveří, dala sjem na kliky pěnovky, aby to nemlátilo, ale to bylo řešení na chvilku a ne dlouhodobý, on musel pochopit, že se to nesmí
navíc mohl kdykoliv komukoliv ublížit nejen tím sklem, ale ořiskřípnout někomu ruku nebo nohu neb pprostě praštit těma dveřma.
Od něčeho, co máš všude ho nejde odvíst
a taky - nedělal to jen doma, dělal to všude, bylato trochu úchylka, kterou prostě bylo potřeba řešit a domluvy nezabíraly
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:42:09)
a to plácnutí zabralo okamžitě?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:45:34)
ne, ale rozhodně po míň pokusech než kolik by jich bylo potřeba při pouhým vysvětlování - to vysvw´ětlování totiž bylo neustálý a samo o sobě prostě nevedlo k ničemu
až jsem to pochopila, dostal vařechou přes zadek (plínu) a pak ještě jednou a pak už stačilo jít s vařechou a klidil se k jiné činnosti, po čase stačilo vařechu připomenout, ležela pořád někde blízko :)) ale už ji nebylo potřeba použít, přestože dostal fakt asi 2x, věděl, že je to nepříjemný a ten reflexz vznikl dřív než někomu ublížil
|
|
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:43:13)
Yuki, přesně. Navíc holčička přijde s brýlkami v rukách a maminka řekne já vím, že je nezlomíš... a křup... Moje reakce by byla "..., polož ty brýle!" žádné já Ti věřím, že je nezlomíš...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:22:55)
ano plácají děti, ale jde spíš o situace, kdy neumí jinak ventilovat svůj hněv, vztek, frustraci a zase je na rodičích, aby to dítě naučili jinak
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:27:46)
ale omyl, plácají děti ne ze vzteku, ale jako pokus, co se stane.
s úsměvem se na člověka vrhnou a jednu mu vrazí, to dělal asi v roce můj nejstarší, párkrát přes tu ručičku dostal, lehce, se slovy "maminku to bolelo, to se nedělá" a byl klid.
kamarádka odmítla udělat to stejný, protože přece nebudemlácením vysvětlovat, že se nemlátí a její malá to dělala ještě ve 3 letech. - prostě nevěděla, že se to nesmí a že to má nějaký hraanice, za který nesmí
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:31:41)
děti plácají i ze vzteku, ale připouštím, že mohou plácat i z důvodu, který jsi uvedla ty - pak mi přijde ale jako paradox zabraňovat mu v plácání dáváním přes ručičku
kamarádka neplácala, ale nejspíš ani nijak jinak nedala dceři najevo, že se to nedělá a proto ten problém přetrval. monžá taky to dceři najevo dala, ale ta to zatím nepochopila? nemusí to být přeci nutně proto, že ji neplácala
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:33:45)
ale omyl, ona jí pořád vysvětlovala klidným hlasem, pak už i mírně rozčileným, že to bolí a že se jí to nelíbí. A fakt to nevedlo k nápravě
|
|
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:32:14)
yuki, ale hranice lze stanovovat jinak než bitím... to s tím vůbec nesouvisí... není to tak, že kdo děti nebije, ten nevychovává, u nás jsou hranice dost pevné...
a neplatí to ani naopak... když děti biješ, neznamená, že je vychováváš (nemyslím tebe, ale znám lidi... co děti seřežou a další hodiny si jich nevšimou...)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:35:21)
ale to je právě ten rozdíl, já plácnutí opravdu považuju za pomocníka při výchově v krajní situaci, nidke nemluvím o seřezání a nevšímání si, to jsou ty příady, kterým přinese zmlácení potomka uvolnění a mají radost z dobře vykonané práce (výchovy)
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:19:58)
kupodivu mě žádný můj syn neplácá ani nemlátí, protož ví, ž je to výjimečná reakce ana výjimečně nevhodný chování a já se snažím svoje okolí tak moc nenaštvat :)))
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:21:34)
zatím tě neplácá
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:22:40)
no tak ti nevím, ale nejstaršímu je 9 a půl a že by mě začal mlátit za to, že jsem mu kolem 4 let občas dala na zadek? takový paranoik nejsem, abych se toho bála
|
|
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 22:46:27)
ono je fajn vědět, že (třeba) táta vyžaduje nějaký pravidla, takže vím, co od něj čekat
zatímco (třeba) mámino věčný povídání je o ničem
dítě si samo hranice nenajde, potřebuje je vidět jasně
a až pak je schopný poznat přirozený důsledek toho, že ty hranice překročilo, ale dokud neví, kde je hranice, jak má poznat, že je překročilo?
to, že vyleje něco na zem a musí to uklidit - to musí i když ho plácneš (ne seřežeš, ale jen plácneš). Když praští mladší sestřičku, taky ji budeš chovat a ne si s ním hrát, ale zase bez ohledu na to, jestli to nějak pocítí nebo ne.
|
| withep |
|
(1.8.2010 23:12:47)
Yuki, jasná pravidla dítě potřebuje, o tom žádná. Právě proto musí být zmatené z pravidla "nesmíš plácat sestřičku", když je samo plácáno mámou...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(1.8.2010 23:18:17)
co jsem viděla dvouletý dítě, pokud se vrhaloi na mimino, tak to nebylo plácnutí, ale spíš kroucení rukama, píchání do očí, braní dudlíku a další podobný lahůdky, to snad máma nedělá, nebo jo?
a fakt jsem neviděla dvouletý dítě, který dá miminu plácnutí přes plínku :)))
|
| withep |
|
(1.8.2010 23:59:16)
Takže když plácneš dvouleté dítě za to, že šťárá miminku do očí a kroutí mu rukama, očekáváš co? Že ho místo toho šťárání a kroucení bude plácat?
Naše dvouleté dítě miminko plácalo. Bylo to v době, kdy jsem se neovládla a plácla ho na oplátku. Nevím, co jsem očekávala, ale zachovalo se vzorně - osvojilo si pravidlo, že plácat je povoleno, ale jen toho slabšího. Jen důslednýn ne-plácáním se mi podařilo ho tohoto "pravidla" zase zbavit.
No je pozoruhodné, jak se tady každá diskuse zvrhne v boj o RaR . Který nemá hlavu a patu, protože většina odpůrců má velmi mylné představy, a nakonec to končí argumentem "vy neumíte vychovávat děti jinak než podle jakési příručky" . Ale tak aspoň se o tom dozvědí lidé, kteří by jinak nevěděli... Dobrou noc.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2010 0:07:02)
já o příručce nemluvím, já se to snžím pochopit a přijít na ten rozdíl, protože se mi asi stane, že někdo bude chtít pkračovat i ve škole podle RaR a já chci znát názory všech stran a v blízkým okolí nemám nikoho, kdo by byl skalním zastáncem RaR (možná to ani neznají)
|
| withep |
|
(2.8.2010 0:22:03)
Yuki, to jsem nemyslela přímo tebe, ale tak nějak obecně se to tu objevuje docela často. Nejsem žádný skalní zastánce ničeho, RaR mi prostě padl do noty. Věřím, že existují rodiče, kteří se k dítěti chovají s podobným respektem a nikdy o tom nic nečetli, prostě se nechají vést intuicí a tu mají natolik v pořádku. Třeba patříš mezi ně . Může to vypadat jako slovíčkaření, ale kdo má trochu cvičené ucho, ty rozdíly jsou někdy dost podstatné a jsou viditelné hlavně v reakcích a celkovém chování dětí. Já je mám ještě malé, tak uvidíme, jak to půjde dál, ale zatím nevidím k respektující výchově žádnou lepší alternativu. Pokud tě to zajímá, neporadím ti nic lepšího, než si tu knížku vzít do ruky a prolistovat, no a uvidíš . Dobrou noc.
|
| Pawlla |
|
(2.8.2010 6:56:26)
Nechtěla jsem původně přispívat,protože nemám dobré zkušenosti s touhle diskusí,ale zdá se,že teď tady není až tak fanatické prostředí,tak to risknu.Tak jak psala myslím Zerat,k výchově se musí přistupovat individuálně,už proto mi příjdou knihy o výchově zbytečné.Pokud mám dítě spokojené,bez výraznějších výchovných problémů,tak asi výchova funguje a je logické,že kde nefunguje,hledají se jiné metody.Já už mám děti větší 11 a 14 let,takže samozřejmě neplácám,ale souhlasím s Yuki,že u batolete,které nerozumí až tak dlouhému vysvětlování,to je rychlé řešení krizové situace(dělá něco nebezpečného).Já jsem se naučila při výchově svého syna vysvětlovat a vysvětlovat,vím,že to mnozí kritizují,ale na něj nic jiného nefunguje.Je to dáno i tím,že je autista,neexistuje říct "teď udělej to a to,protože jsem to řekla"musí vědět přesně proč to po něm chci,pak krásně spolupracuje,ale je to o nervy.A často slyším"já bych na to nervy neměla,tak na něho zařvi",jo já bych zařvala,kdysi jsem to i párkrát udělala,výsledkem byl záchvat vzteku,ruce na uši,potom třeba celý den nemluvil a stejně vůbec nevěděl co chci.Takže ted to dělám tak a funguje to.Na RaR se mi nelíbí slovíčkaření,Whitep píše,že se to dá naučit,věřím,ale nechápu důvod.Nemyslím si,že malé dítě až tak sleduje slova,spíš vnímá vztah maminky k němu a celkovou atmosféru v rodině.Téma pochvaly-kapitola sama o sobě,pochvala je pochvala,v rozumném množství je vždy pozitivní.Jsi šikovná,je běžný obrat,používá se i u dospělých,mě neponižuje a u dvouleťáka o tom taky úspěšně pochybuju.Ony děti taky nejsou hloupé a když na donesený obrázek řeknu"jsi šikovný"ví,že se mi obrázek líbí.
|
| withep |
|
(2.8.2010 8:41:40)
Pawllo,
rzí mě, jestli jsem v tobě vyvolala mylný dojem, rozhodně to není (jen) o slovech, důležitější je celkový přístup. Důvod, proč ty rozdíly ve slovech cítím, je možná ten, že si ze svého vlastního dětství pamatuju, jak jsem co vnímala, jak mě co ponižovalo, jak jsem měla chuť natruc něco udělat nebo naopak něco neudělat. Jistě mi tehdy bylo víc než 2 nebo 4 roky, ale proč čekat, až bude dítě na tyto rozdíly citlivé, proč s ním rovnou nemluvit způsobem, který ho nebude zbytečně provokovat ke "zlobení"? Na vlastní kůži jsem x-krát denně pociťovala, co to znamená, že se mozek dítěte brání formě sdělení, která útočí na jeho lidskou důstojnost, a tím pádem se šprajcne a nezabývá sdělením (nebo zabývá, ale jen aby ho zpracovalo do protiútoku).
Strašně mi vadilo, když matka prostě oznamovala, že udělám to a to (jako kdybych byla loutka a neměla možnost to neudělat, když mi říkala, co si myslím (aniž by měla pravdu, prostě v rámci svého lamentování použila "zdůvodněni" proč jsem udělala/neudělala to a to), když použila slůvko "vždycky", "zase", "nikdy" (třeba jsem si v jednom ze 7 případů po sobě něco neuklidila, takže bylo nefér slyšet, že to nedělám nikdy, a logicky mě to provokovalo k tomu, abych jí svým chováním - když už to musím poslouchat - dala za pravdu a onomu slůvku "nikdy" dostála), když mi říkala, že mám udělat to a to, a já to přitom udělat chtěla, ale tím, jak předběhla můj vlastní impuls, mi vzala veškerou chuť. A byla strašně povrchní - čistě teple obléknout, pořádně najíst a navenek vypadat spořádaně. Absolutně ji nezajímalo, jak se cítím, jak jsem nebo nejsem šťastná, co mě trápí, prostě co se děje uvnitř. Nejspíš i proto mně naopak strašlivě záleží na tom, co se děje uvnitř mých dětí, neuspokojí mě, že se chovají správně, musím si být jistá, že jsou taky v pohodě. Nebudu lámat jejich důstojnost a svobodu rozhodování, to radši ať tu a tam "zlobí".
Můj odpor k laciným pochvalám a trestům bude mít stejnou příčinu. Že jsem šikovná, jsem slýchala často, ovšem bez opravdového zájmu o to, čím jsem si to "zasloužila". Na tresty si nějak honem nemůžu vzpomenout, jen na ty okamžité - fyzické. A to bylo labůžo proti několikahodinovému lamentování, vyčítání, citovému vydírání. Ale jinak - budeš se divit - i já k "šikulkám" sklouznu. Když se mi půlroční dcerka vyčurá do nočníku, mám to na jazyku hned .
To jen tak pro vysvětlení. Ale chápu, že na kom tradiční výchova rodičů až takové škody nepáchala, nemá až takovou potřebu hledat něco jiného. 
|
| Pawlla |
|
(2.8.2010 8:48:43)
Whitep,já si taky myslím,že k RaR tíhnou lidé,kteří zažili hodně tvrdou a manipulativní výchovu,ale zase by člověk neměl sklouznout k opačnému extrému.Připadá mi to jako děti alkoholiků,buď jsou také alkoholici nebo přísní abstinenti,ale sklenička červeného jistě neškodí
|
| withep |
|
(2.8.2010 9:00:45)
Podle mě je opačný extrém k mocenské výchově výchova volná, takže toho bych se nebála . RaR není něco mezi tím, je to něco kvalitativně úplně jiného. Jsem ráda, že jsem na to natrefila, protože jinak bych asi byla bezradná a náchylná k tomu druhému extrému.
Jinak, otec je alkoholik a já si tu a tam skleničku dám. Tak myslím, že navzdory výchově mám svůj život relativně ve svých rukou .
|
| Pawlla |
|
(2.8.2010 9:06:30)
Tak když Ti to vyhovuje není co řešit.
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(2.8.2010 11:31:43)
Withep, dobře popsáno...Mám podobnou vnitřní zkušenost.
Pawlo, respektující přístup opravdu není druhý extrém mocenské výchovy, tou je výchova volná, výchova bez pravidel. Opakuje se to tu stále dokola. ALe na to si každý asi musí přijít sám, slova nestačí...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2010 11:53:58)
přesně tak, takže ani opakem RaR není výchova mlácením a ponižováním
ono to chce rozumný kompromis a spoustu citu, kdo ho nemá, tak zkouší jinak a je mi líto jeho dětí, ale aspoň že zkouší...
|
|
| Pawlla |
|
(8.8.2010 18:24:12)
Stáňo,ale to jsem nepsala,já jsem psala o opačném extrému u výchovy ,kterou měla Whitep doma,tak jak jí popsala to byla výchova tvrdá a manipulativní a opačný extrém by byl výchova příliš volná.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 22:22:59)
Panebože jedná se o dítě!!! Dospělý má zodpovědnost za dítě ne naopak, když dítě něco provede odprdnou to rodiče....Pokud domluva nepomáhá tak se nedá nic dělat ona občas nějaký ten fyzický trest neuškodí a kolikrát je účinější než desetkrát omílané domluvy podle R a R
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 22:42:22)
kreditko RaR není o domlouvání - je vidět, že kritici toho o této metodě nic moc neví
|
|
|
|
| Marta | •
|
(1.8.2010 22:06:22)
Jordano, souhlasím s tebou!!!
Moje kamarádka taky dceři pořád jen domlouvá a domlouvá, ale většího hajzlíka jsem neviděla - je z ní naprosto vyčerpaná a vyřízená. Včera mi přišla sms - co mám dělat už nemůžu, dělá mi jen schválnosti - podotýkám, že jsou jí taky 4 roky. Trošku brzo na trápení nad vlastním děckem, ne??
Myslím si, že v případu mé kamarádky už je na pár přes zadek pozdě - teď už by to bylo jen na truc! Měla jí PLÁCNOU!!! PŘES ZADEČEK už ve 2 letech, kdy malá začala zkoušet její trpělivost.
Nechtěla bych, aby se moje dcera (4) potkla s podobnou holčičkou třeba ve školce. Děkuji pěkně!
A vy co tady píšete - NE FYZIC. TRESTY!!! - chtěla bych vás vidět, kdyby vaše dítko přišlo třaba o kousek ouška. To je případ z MŠ od nás - chlapeček holčičce vykousl kousek ucha! Tohle udělat parchant ne dceři, tak ho asi "přizabiju" - už jen z té představy jak mu za to rodiče pouze domlouvají!
Podotýkám, že moje dcera dostala za celej život max. 4x a to opravdu PLÁCNUTÍ. Nejsem žádněj blázen co děcko mlátí jen tak pro zábavu.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(2.8.2010 0:57:21)
A všechny řezané děti jsou jako andílci, že? Já nejsem zstáncem metody RaR, a rozhodně nevychovávám dítě podle příruček, ale víra některých rodičů, že plácnutí, nebo výprask zázračně napraví chování dítěte mě zaráží.
Jsou děti, na které plácání vůbec nezabírá.... udělají vám křup s brejlema klidně zas, jen aby dokázaly, že je nezlomíte a vy je opravdu nezlomíte, protože nechcete dítě zmrzačit ani fyzcky, ani duševně.
|
|
|
| Danda*Angelička(01/06) | 
|
(1.8.2010 21:40:41)
Moje dcera je taky strašně divoká, taky předtím neposlouchala a neuposlechla, ale nedělala tohle co o tom píšeš, pomohla jí, když jsem rupla nervy a zakřičela jsem na ni nadávkou jako lev  A dcera už se ustoupila a začala brečet a když to opakovaně tak opakovaně jsem na ni zakřičela i trošku fyzicky trestala a bez odměny (bonbony atd..). Asi to trvalo 3 měsíce a pak konečně pochopila. Ted je jí 4 a půl, jen jí zůstala divoká a hlučná prostě má po moji mamince.
Zkuste to zvýšit nahlas a tím zamračit a nebo řekněte jí, že bude spát u někoho (koho nemá ráda či nesnáší). Takhle to mé dceři pomohlo, nemá ráda jednoho z příbuzních a když začala vyvádět hrozně až neuposlechla, tak jsem jí řekla, že půjde tam.
Teď už na ni nekřičím, stačí říct, pokud bude zlobit hodně, tak půjde buď k někoho nebo nedostane bonbony.
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 21:45:16)
Májo, jinak jít se poradit s odborníkem, není žádná ostuda a je to v dnešní době naprosto běžné. Mně se zdá pořád divné, že tvoje dcera provokuje tímto způsobem. Chápala bych to u dvouletého, že ho fascinuje tlačit z tuby pastu, vylívat šampony a koukat na bublinky, ale u toho 4letého dítěte mi to přijde zvláštní. Takhle staré děti většinou už provokují "rafinovaněji" a spíše slovně.
Může to mít fakt xy příčin, které ty nemusíš vůbec vidět. Nemusela bys tam jít ani s dcerou, ale prostě jít "pokecat", a zeptat se.
|
|
| Pawlla |
|
(1.8.2010 21:46:06)
Teda to jsou tresty,budeš spát u někoho koho nemáš ráda,kam na to chodíte?To bych řekla je lepší dát na zadek,i když to nedělám.
|
| withep |
|
(1.8.2010 21:55:30)
Souhlasím, je to horší než dát na zadek. Dovedu ještě pochopit, když se rodič neovládne a dá na zadek, i když "nechce". Ale tohle už mi připadá jako promyšlené vydírání, skoro psychické týrání.
|
| kreditka |
|
(1.8.2010 22:27:52)
Ježíšmarjá honem všechny na sociálku
|
|
|
|
| Oggová |
|
(1.8.2010 21:53:18)
Hm, taky moc pěkný tresty.
Pochopila co? Že když nebude dělat co chceš, tak na ní budeš řvát, nadávat jí, dáš jí na zadek nebo jí pošleš spát k někomu koho nemá ráda.
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 22:14:52)
Marto, ono je lehký odsuzovat maminky "parchantů". Upozornuji, že můj syn je spíš klidný a je ideální objekt pro různé "agresory" atd. Každé dítě si nese nějaké vlastnosti, které my jako rodiče nemůžeme ovlivnit, můžeme se snažit ty záporné potlačovat, či dítě nějak usměrnovat a snažit se právě vyzdvihnout ty kladné. Jenže, u hodně živých a divokých dětí je to nesmírně těžké - a hlavně, nějaké plácání na ně opravdu nezabírá, mají z toho akorát srandu nebo je to vyprovokuje k ještě větší akci. To by je asi rodiče museli mlátit jako žito, a to tedy zrovna základ pěkného vztahu není
Já bych přála si to některým rodičům aspon na den zkusit, možná by je ty rady a hlavně ohrnování nosem přešlo
|
| Tessis |
|
(1.8.2010 22:20:17)
já jsem byla jako bezdětná stejná, taky jsem kroutila nad "parchantama" hlavou, odsuzovala jsem rodiče a myslela jsem si, že já bych to rozhodně zvládla lépe
jsem trošku alergická na ty řeči typu: známá má dítě, a to je takovyj sígr(doplnte si tam, co chcete), já to nechápu, to bych doma mít nemohla a bla bla někdy myslím na to, co si asi ostatní můžou říkat o mně, když syn se všeho bojí, neustále ho mám za zadkem, nemluví..vždycky měl a zatím má problémy. A ač se je snažím 100% řešit a odstranovat je, tak ono to tak rychle nejde... naštěstí moc lidí s "nevyžádanými a chytrými rady" zatím nechodí...ale už ted z toho mám schízu
|
|
| zerat |
|
(1.8.2010 23:13:23)
Starší dcerku mám taky dost divokou - i když skoro v sedmi letech se dost zklidňuje a musím říct, že jediné co opravdu fungovalo a funguje jsou pořádně vymezené hranice. Občas zkouší hranice posunout a pak je zase tření a obrušování hran, ale pak zase pochopí a jede se dál. Musí vědět, kdy překročila hranice; musí vědět, že to či ono udělala špatně.
|
| Ennywan |
|
(1.8.2010 23:14:34)
ale s tím tady všichni souhlasí, že děti hranice potřebují, jen jde o to, jakým způsobem je vymezit
|
|
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(1.8.2010 23:13:39)
já se snažím o důslednost a hooooodně pohybu, pak o NEnadměrné používání zákazů, ale když už něco zakážu, tak na tom trvám atd. ... litaraturu o výchově jsem žádnou nečetla a ani se nechystám...
moc nerozumím tomu, že si tady spoustu mamin myslí, že dítě zmlátí a bude po problému... my se tedy doma navzájem nebijeme
a vyhrožovat, že půjde spát k někomu, koho se bojí... jak tu někdo nevrhoval... hm, dítko matce asi jednou poděkuje, až si bude chodit pro léky na úzkost... ach jo
nejlepší je prostě důslednost a smysluplnně děti zabavit, ne je nechat nudit, prudit...
|
|
| Karusia | 
|
(2.8.2010 7:51:31)
Určitě to bude další etapa ve vývoji. Máme doma 3 holky. Prostřední Sabinka má 4,5 roku a taky si ve všem prosazuje svou. Vyloženě chce o všem rozhodovat a dělat věci po svém. Takže vylivá šampon do vany, využije chvilku mé nepozornosti přistrčí židli ke sporáku a už míchá polívku v hrnci, jakmile nejsem ve střehu, tak vypatlá můj krém nebo se navoní parfémem, jakoby zkoušela vše co má zakázané. Když zasáhnu, dostane záchvat vzteku a kope do dveří, rozhazuje hračky apod. Tehdy pomáhá totální nezájem o její osobu ze strany rodičů nebo hledání hodné Sabinky. Když se slovy:"Ach jo, kdepak se nám zaběhla naše hodná Sabinka, tohle není naše hodná Sabinka, to je zlobivá holčička ...... apod." Chodíme a hledáme, až Sabinka sama přiběhne rozjařená jako sluníčko a volá: "Mami to jsem já, já už jsem hodná!"Takhle to chodí u nás. Hlavně vydržet, Karča
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(2.8.2010 11:52:37)
taky u nás jednu dobu zabíralo hledání hodnýho chlepšěčka a přesně jak popisuješ, přiběhl usměvavý a ten můj ještě tvrdil, že ten zlobivý už je na ořechu :)))
takže teď, když mě naštve, tak mu říkám, aby toho darebáka poslal na ořech, že se s ním nedá vydržet :)
ale ve skoro 10 letech je to spíš formou srandy, on to pochopí a je v pohodě - no a navíc si asi uvědomuje, že když o posílám na ořech, chová se jako když mu bylyt ty 4 a to je mu už pod úroveň :)
|
|
|
| jajule | •
|
(2.10.2012 22:35:07)
myslím ,že máte ADHD a měli by jste co nejrychlaji navštívit psychiatra který jediný může diagnozu potvrdit
|
| Pawlla |
|
(3.10.2012 5:17:38)
To není pravda ADHD může diagnositkovat i neurolog.
|
|
|
|
V její náručí
V létě oceníte rychleschnoucí oblečení
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)