| Ananta | 
 |
(26.8.2010 14:49:17)
Proč má tolik lidí deprese, berou antidepresiva, neuroly a já nevím jaké jiné prášky. Dřív to nebylo... je to únik ze složitých životních situací nebo špatný životní styl, nebo jednoduchý způsob, šidítko pro přežití nespokojenosti se životem? Jde se ke kořenům věci nebo se jen zobou prášky?
|
| Čekatel na smazání | 
|
(26.8.2010 14:50:55)
Uspěchanou dobou, zaměstnáním které klade vysoké výkony na jednotlivce atd.
Možná jsou lidé i víc zodpovědnější než kdysi - nebo spíš musí být.
|
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 14:57:38)
S tím "dřív to nebylo" bych byla opatrná. Nevíme, kolik lidí to dřív mělo či nemělo, nemluvilo se o tom, psychické onemocnění bylo velkým stigmatem, kdo ví, kolik lidí, co prožili navenek normální život, ve skutečnosti uvnitř prožívali peklo...
|
| Ananta |
|
(26.8.2010 15:01:52)
Mě opravdu připadají lidí mnohem víc vystresovaní a zaproblémovaní než dřív, to není jen tím že by to nebylo diagnostikované. Vidím jako důvod taky nepřirozený životní styl, nejistotu, důraz především na výkon... ale co s tím, to budeme postupně všichni na práškách?
|
|
|
| Ikonie | 
|
(26.8.2010 15:10:39)
Žženo-to dřív je relativní. Kdy "dřív"? Prostě lidi třeba před 20-30lety žili opravdu jinak.
Když se podíváš kolem sebe, jak se vše zdražuje, lidi mají v práci mnohem více práce a stresu, doma totéž... Zivot se zrychluje a to tělo to nějak nechápe a prostě nemůže jet pořád na 150%.
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 15:18:54)
Morunko,
já jsem známým kritikem onoho "dřív bylo blaze, v životě jistoty a všechno ve větším klídku". Já na to fakt nevěřím, v mojí rodině tomu tak rozhodně nebylo. Mluvím o rodině, kde generace se základním vzděláním dřely rukama v zemědělství, nikoli po maturitě v kanclíku. Oproti tomu, jak těžko se babičce před 50 lety vycházelo s penězma, si dneska fakt žijem nad poměry. První republiku dneska taky lidi soudí akorát podle filmů pro pamětníky, no ale oni všichni nebyli bankovní radové a všechny ženský nebyly v domácnosti. Byly i rodiny, kde otec dřel jako tesař či nádeník a matka dřela na poli a byli fakt ve velkým stresu, aby měli přes zimu co jíst (co si nenasušíš nebo nezavaříš, prostě v zimě nemáš...). S tím se dnešek s narvanýma vozíkama v supermarketech fakt nedá srovnávat.
|
| zuni | 
|
(26.8.2010 15:22:43)
A co třeba ti, kterým strašně přejeme 50-tileté manželství (apod.) a přitom o nich víme, že jsou nešťastní? Ale nerozvedou se, stará škola... Proč babička na oslavě 50. výročí brečela (a skutečně to nebylo z jiného důvodu, než že s ním byla hodně nešťastná, i když oslavu uspořádala s velkou pompou...)? Oni to prostě řeší jinak, než nešťastným výrazem a rozvodem (říkám v nadsázce). to tu prostě bylo 
|
|
| Persepolis | 
|
(26.8.2010 16:34:39)
Žženo, rozdíl to je. Být chudej v chudé společnosti nebo být chudej v bohaté společnosti je něco úplně jiného. A ten spotřební tlak tady je obrovskej. Někdo to ustojí a kašle na to, ale spousta lidí je ve stresu jenom z toho, kolik věcí o kterých si myslí, že je potřebuje si nemůže koupit
|
| Persepolis |
|
(26.8.2010 16:36:26)
Jinak deprese tu byly vždycky. V jakékoliv době.
|
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 16:41:46)
Rozdíly samozřejmě jsou. Ale to paušalizování, zejména různé "dřív to bylo víc vklidu", "kdy už se zase budem mít líp" atd.... no prostě mne to dráždí.
Řešilo se to na jiné diskusi před pár dny, jestli se doba fakt zrychluje, a někdo to krásně pojmenoval "teror příležitosti".
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(26.8.2010 15:12:09)
No přesně,depresemi lidé trpěli odjakživa,akorát se tomu tak neříkalo.To je jako s ADHD a poruchami dys.Neznamená,že když se něco nediagnostikovalo,že to nebylo.
|
|
| Rapiti | 
|
(26.8.2010 15:30:03)
Ono, dřív se opravdu žilo jinak a klidněji. Dnes člověk občas slýchá, co dřív měli lidi práce, 14 - 16 hodin pracovní doby apod. Jenže ona to není pravda. Když si stíhali dojít z práce domů na oběd - dneska má člověk 30 minut a dost, když ženy stíhaly háčkovat a vyšívat neuvěřitelný množství složitých deček a ubrusů - dneska by na to nikdo neměl čas, když za časů našich rodičů prostě člověk po pracovní době nebo o dovolené nebyl k dispozici - dneska dostane kolikrát pěknou sodu, že v neděli nebo o dovolené nebere mobil a neodpovídá na maily. Žijeme v době, která na nás klade velké nároky. Těžko vymyslet, jak se z téhle pasti vymotat. Jedině žít dobrovolně skromně, nemít moderní vymoženosti, pak by člověku zřejmě minimální mzda v pohodě stačila.
Další problém je v partnerských vztazích. Na mateřství jsou dnes kladeny taky mnohem přísnější nároky, ale partner mě vnímá jako příživníka, který měl 8 let dovolené,ačkoli jsem u obou dětí začínala pracovat 3 týdny po jejich narození. Jen nic moc nevydělám, ale práce mám spoustu. Deprese naštěstí nemám, ale někdy se cítím hodně mizerně a nejvíc mě sráží rady, že mám na sobě něco změnit. Tak to není, změnit jsem se zkoušela nejrůznějším způsobem, ale změnit se musí můj muž, ale to nikdo neřeší, on má havaj, pořád mě kritizuje, ale za všechno můžu já. 
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 15:33:01)
Rapiti,
o tom, že by si došli domů na oběd, si fakt dost lidí mohlo nechat zdát, tak jako dnes. Lidi taky dělali v textilkách, fabrikách atd.
|
| Xantipa. | 
|
(26.8.2010 15:35:51)
Těžko říct, jestli toho bylo tehdy stejně nebo míň. Ať je to, jak chce, díky medicíně má dnes hodně lidí snažší život právě proto, že se jejich problém pojmenoval a lze ho léčit. Nebo léky na depresi - já nevím, ale kdž jsem se AD bránila, tak mi doktor říkal - neblbněte, dneska to už nejsou tlumiče, léky fungují na jiném principu, nemusíte se bát, že z vás bude otupělá troska.
|
| Rapiti |
|
(26.8.2010 15:54:59)
A Xantipo, souhlasím. Antidepresiva můžou být dneska velmi šetrná, bez otupení pomůžou člověku zase normálně fungovat. Základ je správná diagnóza a to chce odborníka. Měli jsme několik případů depresí v rodině. Poslední dopadl díky léčbě dobře. Ty další byly v dobách, kdy antidepresiva byly fakt jen tlumiče a dotyční nebyli léčeni, skončily bohužel sebevraždou. U všech byly spouštěčem vnější okolnosti, někdo je zřejmě odolnější a někdo míň.
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(26.8.2010 15:33:45)
Rapirti,ale pokud Tě partner bere jako příživníka,není to dobou,to bude chyba v něm.
|
| Rapiti |
|
(26.8.2010 15:47:13)
Pawlo, postoj mého muže, bohužel, vůbec není ojedinělý, jak sleduji diskuse na rodině.Ale už to řešíme. Byla doba, kdy mi k sesypání opravdu mnoho nezbývalo. Moje obvoďačka mi nabídla AD, ale já jsem chtěla doporučení k psycholožce, což mi dost pomohlo, protože po dlouhé době někdo uznal, že toho mám opravdu dost a nevymýšlím si. Dneska chodíme s manželem do poradny a blíská se na lepší časy. Když to nevzdáme a budeme se snažit oba, tak to půjde. Ale partner, který nedá druhému šanci si odpočinout, může být opravdu spouštěčem deprese.
|
|
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 15:34:47)
Jinak to, že tady dneska skoro nikdo neháčkuje a nevyšívá, není tím, že by ženský neměly čas... proplkají ho na rodině. Kdyby nebyl internet, divily bychom se, co všechno sihnem uplést.
|
| Rapiti |
|
(26.8.2010 15:41:02)
Žženo, ale nemám ráda tvrzení, že se dřív ženské samou dřinou ani nezastavily, evidentně měly čas i na jiné věci než tvrdou práci. Viděla jsem v tomto duchu jeden dokument o životě v kolonce v Praze za první republiky, tam jeden pamětník hezky vyvracel to přesvědčení o úmorné dřině.
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 15:50:25)
Rapiti,
tak dnes samozřejmě lidi mají čas taky i na jiné věci než na tvrdou práci.
Babička hodně šila a pletla, ale taky dělala dvanáctky v textilce, měla na den na jídlo jeden rohlík, jídlo pro šestičlennou rodinu rozpočítaný do posledního vajíčka. Ale jistě, poté, co přišla z práce, tak se starala o rodinu a dělala i ruční práce. Ono to mělo ale taky úplně jiný rozměr než dnes. Dneska je vyšívání, pletení, šití, jen koníček "navíc", protože stejné výrobky koupíš většinou levněji než nakolik Tě vyjdou suroviny. Dřív to bylo podstatné ušetření, když ženská na děcka šila sama, byla to aktivita celkem podstatná pro peněžní hodpodaření domácnosti.
|
| Rapiti |
|
(26.8.2010 15:59:32)
Žženo, já nemyslím, ty výrobky na prodej, myslím takové ty dečky, kterých pak byly plné skříně a bedny na půdě, protože se to nikam nevešlo.
A, nechci snižovat vyprávění tvojí babičky, ale já, když dělám těžkou práci, tak se musím pořádně a pravidelně najíst, jinak se mi začnou klepat ruce a nejsem použitelná, nevěřím na výdej energie bez jeho příjmu.
|
| Žžena |
|
(26.8.2010 16:46:16)
Tak nevím, nejsem asi z "dečkové" famílie, u nás byly nějaký vyšívaný ubrusy, ty samozřejmě bejvaly na stole (od toho se taky dělaly, součást hodobóžové výzdoby, výbavy)... jinak praktický věci, hlavně oblečení.
Druhou babku rukodělně zdatnou nemám, ta jen četla.
Ani po prabábě dečky nezůstaly, akorát pár zarámovaných výšivek.
U tchýní dečky bujely, ale to byla zajištěná rodina, kde se žilo fakt jinak.
|
|
|
|
|
|
| zuni |
|
(26.8.2010 15:39:14)
Jo Rapiti, musím říct že naposled mě strašně z pocitu "sražená na dno" pozvedla jedna prostá věta - "To je sobeckost tvého muže, ten důvod proč se chová jak se chová".... přesně, ne všechno musím měnit já....
|
|
|
|
díky Bohu, že jsou lidé, kteří jsou o svých problémech schopni mluvit a pomoci tak ostatním najít cestu ven! A díky Bohu za to, že je dost možností, jak získat pomoc, když ji potřebuji.
Je mi líto všech lidí,kteří mají psychické problémy.
V její náručí
Břevnovské posvíceníPraha 6 
Biskup Tobiáš z BenešovaBenešov 
Floria podzimKroměříž 
Krása Smetanovy hudbyMělník 
Pocta Zuzaně NavarovéPraha 2 
Břevnovské posvícení
Biskup Tobiáš z Benešova
Floria podzim
Krása Smetanovy hudby
Pocta Zuzaně Navarové
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)