| Lucie+3 | 
 |
(25.10.2010 1:11:58)
Ahoj....já měla bulimii, přes deset let...jsem dá se říct také vyléčená....ale opravdu 100% dobré to není. Měřím a vážím teď po dětech stejně jako ty, přesně...a taky to hlodá, ale chtěla bych dát opravdu těch 5kg dolů, ale budu se snažit nějak zdravě.
Ono je to u těhto nemocí jako u jiných závislostí, úplně vyléčit se nejde, vyléčený alkoholik není vlastně vyléčený, ale abstinující, a i já jsem abstinující bulimička, bohužel, přiznám si to.
Někdy je to na hraně, ale držím se. Myslím, že tam, kde jsem byla už být nemůžu, byla jsem na totálním dně a začala se léčit až když mi hrozila opravdu smrt a psychicky jsem se složila, naprosto...
Bude to se mnou a asi i s tebou celý život, ale mě pomáhá jedno a to děti. mám dvě...malému je 17 měsíců a oni prostě potřebují mámu, klidně tlustou, jakoukoliv, ale živou!
Krásná štíhlá hubená, ale v hrobě jim budu k ničemu a už si je nepohladím. Tudíž kvůli nim o sebe pečuju, už jsem byla na hraně, co jsem vyléčená, zvracela jsem, přiznávám, ale jen 3 krát za uplynulý rok a půl a poté jsem si dala pár facek a děsně si to vyčítala, ale v nemoci jsem zvracela i 6krát denně....
No, bylo zle, ale řekla jsem si...tohle jim udělat nemůžu, tohle ne, to by byla vůči nim zrada. Tak je to teď tak, že o svoje zdraví dost pečuju, snažím se jíst kvalitní a výživné potraviny, aby tělo mělo potřebné látky, abych byla při síle a byla tu pro sviště co nejdéle.
Takže tak to je...pomáhá mi láska k prckům.
Přeji ti, aby jsi to zvládla....buď silná 
Jinak, je to samozřejmě psychická porucha, tvoje i moje a je třeba ten blok odstanit, mě se to úplně nepovedlo, jen vím, že za to může mé zpackané dětsví a výchova 
|
| Májja | 
|
(25.10.2010 7:49:00)
Makovko drzim palce,at to dal zvladas!U me to to podchytili skoro na zacatku,furt jsem cvicila,jen pila vodu,denne jsem dala max.1 jablko,byla jsem zelena a i ve skole omdlivala,mela jsem 44 kg.
|
| MarianaN | 
|
(25.10.2010 10:45:37)
Já měla 47 kg. Skoro rok bez menstruace, neustále jsem se drkotala zimou, někdy jsem probrečela celé noci, jaká mi byla zima - a to i v létě  Slabá, unavená, ztratila jsem hodně síly, mívala jsem úplné hysterické záchvaty kvůli každému soustu, které do mě rodiče chtěli vecpat. Hrozně jsem s nimi bojovala. Ve škole jsem si odhlásila tajně obědy, jedla jsem sama, po drobečkách, časem i jen jeden kousek ovoce denně, nebo pár soust suchého pečiva. Začal jsem intenzivně nenávidět tlusté lidi a pohrdala jsem jimi, když jsem je viděla jíst  A hlavně mi připadalo, že mi rodiče štíhlou postavu nepřejí, což mě přivádělo až k agresivitě
|
| Májja |
|
(25.10.2010 11:08:17)
Mariano-měla jsem to podobně a vlastně tak trochu i ted-stydím se za to,ale když vidím silného člověka jíst chipsy,hamburgery atd,tak to nechápu, i po vyléčení a že jsem z toho venku dlouho,je mi zima furt,prostě pořád,to už mi asi zůstane,manžel je doma kolikrát zpocenej a já zabalená v dece a drkotám se!
Jinak zdraví to krapet odneslo,jsem náchylnější k nemocem,ale jinak ok,myslím,že jsem to zvládla dobře.
Před těhu jsem opět zhubla 10kg-ale to bylo super,zhubla jsem tolik kolik jsem chtěla,měla jsem 55,5kg,všichni mi říkali,že jsem krásně hubená,že mi to moc sluší-a hlavně dál jsem to už nepustila a to že jsem to vydržela,mě přesvědčilo o tom,že jsem tu mrchu porazila.
Nicméně trošku ve mě něco nechala a to to,že řeším hodně váhu,vlastně s kýmkoliv jsem se po porodu bavila,tak jsem se ptala,zda jsem tlustá,když potkám štíhlejší ženskou,tak mám hned pocit,že si myslí,že jsem tlustá,pokud mám nafouklé břicho jdu se vážit,zda jsem nepřibrala atd-ale zvládám,jím vlastně všechno,jen malé dávky.
|
| Májja |
|
(25.10.2010 11:20:02)
Jinak pro Binary-omlouvám se,že komolím nick.
Ano popovídání o tom moc pomůže,protože já se o tom vlastně nikdy s nikým moc bavit nemohla,neb mě nikdo nikdy nechápal a když jsem se s někým o tom začla bavit,tak mi stejně řekli,že je to hloupost,že když ti tady čučí kost,tak to vidíš,že nechápoui,že se nenažeru atd,což mi moc pomohlo tydle kecy:-( Prostě jsem pro ně byla blbá.
Nicméně to začalo dost nevině,chtěla jsem trochu zhubnout,začala jsem mírně omezovat jídlo a cvičit,pak jsem cvičila víc a víc a jedla mín a mín a pak jsem zjištobvala,že už skoro nejím,ale...ale
Pak mi bylo zle,každý mi říkal,že jsem zelená,co mi je,ve škole jsem fakt omldévala,třídní mi dělala kafe,no nakonec to skončilo v nemocnici s tím,že pokud přiberu 2kg,tak mě pustí,no a já je přibrala-sousedka v pokoji ne,ta už to měla víc:-( Já šla domů a ona na JIP:-(
|
| MarianaN |
|
(25.10.2010 14:54:07)
Já taky zpočátku jen mírně - jedla jsem hlavně ovoce a přidla na pohybu, ale postupně jsme skončila na tom jednom kousku jídla denně. Samozřejmě, když mě naši hlídali, třeba o víkendech více, tak jsem musela sníst víc, jinak mě nepouštěli ven a zakazovali mi spoustu věcí, pokud nebudu jíst... Taky mi vyhrožovali, že mě zavřou na psychiatrii, to jsem se už docela lekla a pomalu začal jíst víc, protože do nemocnice jsem něchtěla za žádnou cenu...
|
|
|
|
|
|
|
Miloš Kopecký kdysi v nějakém rozhovoru výstižně řekl, že říkat depresivnímu člověku, aby se vzmužil, je stejné, jako říkat beznohému člověku, ať se jde proběhnout. 
rozhodně nejsi blbec, občas jsou lidi omezení, totiž se všema psychickejma poruchama se to má tak že ten kdo je nepřožil se jednak nedovede vcítit, myslí si, že si za to dotyčný může především sám a že kdyby se opravdu hodně snažil, tak se do minuty vyléčí. Hlavně si všichni myslí, že tohle by se jim opravdu nemohlo stát, ale opak je pravdou- stát se to může nám všem. Bohužel anorexie často přechází v bulimii a naopak, tyhle nemoci se klidně můžou střídat. Přeju hodně síly.
V poslední době se fakt snažím víc jíst, docela se mi to daří, a hned jsem pocítila že nemusím tolik spát a budím se odpočatá 
to jsou stavy 
. Jinak je pravda to, že člověku s poruchou příjmu potravy se opravdu nesmí říct, že přibral, i kdyby to mělo být stylem - no konečně vypadáš jako člověk, když jsi teď něco málo přibrala, to dotyčného hodí zpět do světa bez jídla.
nehladovím, nepřejídám se, nemám záchvaty hladovění a pak přecpávání, prostě jsem to zvládla 
V její náručí
Slovanské tance – Antonín DvořákČeské Budějovice 
Třikrát Hradišťskou stráníPlzeň-město 
Tauridy – jasný listopadový meteorický rojPraha-východ 
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Slovanské tance – Antonín Dvořák
Třikrát Hradišťskou strání
Tauridy – jasný listopadový meteorický roj
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)