| Ája + P 5/10 + // | 
 |
(25.11.2010 21:31:34)
Zdravím, tak jsem se nakonec dneska hecla a udělala první krok. Přemýšlela jsem nad tím už hodně dlouho a dnes se rozhodla, že se k mamce stavím. Přítel jí zatím odpustit nedokáže a tvrdí o mě, že jsem slaboch a dolejzám, ale vaše názory mě přesvědčily, že to není špatné a moc vám za ně děkuju.
Šla jsem za ní domů s mým bratrem, nevěděla jsem, jak bude reagovat. Naštěstí scény se už žádné nekonaly. Když nás mamka uviděla, rozbrečela se a šla se uklidnit pryč. Pak se zatvrdila a chvíli to vypadalo, že mě bude celou návštěvu ignorovat. Chtěla jsem utéct, ale její přítel (který to vždy bral s klidem) se snažil celou situaci zachraňovat a pořád o něčem mluvil, jinak by vládlo hrobové ticho. Po nějaké době se to zlepšilo, už komunikovala i se mnou, bavili jsme se o různých blbostech, ale pořád ignorovala syna. Nakonec (snad po pár hodinách nebo mi to jen přišlo jako věčnost?) si z povzdálí všímala i syna, usmála se na jeho úsměv, ale celou návštěvu se ho ani nedotkla. Nesnažila jsem se jí ho vnucovat, pořád si říkám, že se asi musela se vším smířit a nejspíš to byl pro ni i šok nás vidět... Když jsme k večeru odcházeli, řekla mi, že děkuje za návštěvu a ať se zas někdy stavím.
Tak nevím, mám z toho smíšené pocity, nakonec to nebylo tak hrozné, nemyslela jsem na to, co se stalo a bylo fajn vidět zase svoji mamku. Ale na druhou stranu to bylo dost chladné, až na ty slzy na začátku, které běžela hned schovat, aby si snad někdo nemyslel, že má i city. Ráda bych, aby mě pevně objala, omluvila se, pochovala si vnouče, ale nic takového jsem od ní ani nečekala, takže zklamaná nejsem, i když by to potěšilo. Celkově jsme to, co se stalo moc neřešili, já ani moc nechci, ale věřím, že jednou si to vyříkáme a bude trošku líp. Jen ještě nevím, jak se vlastně bude chovat k Petříkovi, snad to nedopadne tak, že se mnou se bavit bude, ale moje "překážka" v životě ji zajímat nebude (tak ho nazvala).
Každopádně doufám, že to význam mít bude, ještě neví, že plánujeme synovi pořídit v budoucnu sourozence, tak snad to nebude zas to samé 
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(25.11.2010 21:35:50)
No, já ti nevím. Čekala bych nějaký náznak omluvy, lítosti... 
|
| Razivia | 
|
(25.11.2010 21:39:18)
Někomu to trvá dýl... Nevzdávala bych to. Někdo se nevydrží zlobit víc, než pět minut, někomu to trvá i měsíce...
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(25.11.2010 21:41:19)
No ale máma autorky se zlobí teda už dost dlouho a navíc za to, že si její dcera dovolila nejít na potrat, tedy za něco, co není žádné provinění.
Může to dobře dopadnout, ale byla bych velmi, velmi opatrná.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:11:45)
Ráchel, to je brzo. Jak vidím máš 3 děti.. já jen dvě, ale manžel má dospělé. Těch názorových střetnutí už proběhlo poměrně dost, i mé s mým tátou, i sourozenců.....
Ve mně je pocit, že máma měla strach, že když dcera nebude mít VŠ, špatně se v životě uplatní, že je to obrovská škoda a že takhle mladá bude litovat.... a dcera ? Ta je šťastná. A té mámě to musí dojít, ona si to otlapká... a pochopí.
|
|
| Maťa. | 
|
(25.11.2010 22:39:41)
Ráchel, videla by som to tak, že Ty to vnímaš len z tej pozície "potrat" (zdorazňujem, ja nie som zastánca potratov, skor naopak).
Pre matku to bol šok, pretože ich nečakala. A nikto nevieme, čo tam bolo v minulosti, keď ešte ani deti neboli. Určite tam hrá rolu viac faktorov v tom, aká tá matka je. Jestli je veľmi tvrdohlavá a ješitná, tak samozrejme, že neroztála hneď (tým ju neomlúvam). Chce to čas.
Ona si možno vnoučka moc nevšímala, bo by som povedala, že možno nevedela, čo si k nemu može a nemože dovoliť, keď nejavila doteď zájem a myslím si, že to, že dcére ublížila si uvedomuje..
Zakladateľko, bude to chcieť pevné nervy, dať jej jasne najavo, že Ty nie si tá, čo spravila chybu, ale že zároveň Ti na matke ako babičke záleží.
Držím palce a gratulujem k prvému kroku, určite to chcelo veľké odhodlanie - ktoré sa nezlučuje so "slabošstvím" - naopak, si silná
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:50:59)
Maťo... jo, vidím to hodně podobně.
Nemusí to tak být - empatie obr... chovám vůči zakladatelce, jak to pojala (i vůči jejímu trápení) a snažím se přijít na to, co tu mamču dovedlo k takovému chování. Setkání s pevným objetím a teď si u kafe řekneme všechno jsem nečekala... takže mám radost z toho, že to nedopadlo úplně špatně.
|
|
|
| zuni | 
|
(26.11.2010 9:19:48)
Jo, to bych taky nehrotila zas natolik, aby ses nedostávala jakoby do závislosti... Aby to sbližování bylo jakoby vyrovnané. Třeba bych příště mamce zavolala, ať se staví ona, nebo tak...
|
|
|
|
|
| Razivia |
|
(25.11.2010 21:37:49)
bude to dobré! Když se za ní občas stavíš, podle mě to nevydrží (nevšímat si synka). Smíří se s tím a nakonec z ní bude hrdá babička, uvidíš!
|
|
| Lassie66 | 
|
(25.11.2010 21:37:59)
Gratuluji. Udělala jsi dobře. Přeji ti, aby se vztahy s matkou vylepšily.
|
|
| Margot+1 | 
|
(25.11.2010 21:39:17)
Andrejko,
to jsem ráda. Snad se ti opravdu podaří začít s mamkou znova - tedy vymezit nové hranice, v kterých váš vztah může fungovat.
Podle její reakce soudím, že nebude chtít si to vyříkat, spíš pro ni bude pohodlnější začít dělat, že se nic nestalo.
Jestli ti ale můžu radit, byla bych obezřetná - nenapravíš ji, s podobnými reakcemi musíš už vždycky počítat. Úlevu přináší ale už i tohle zjištění 
|
|
| Jordana | 
|
(25.11.2010 21:43:21)
Četla jsem tě i před tím,chápu,proč si za ní šla-bý bez matky je moc těžké-ale čekala bych od ní víc zájmu i snahu se udobřit a omluvit.Přijde mi,že ti to teda dává pěkně sežrat a bere tě jakoby na milost-ale tys nic neprovedla-moc se mi její přístup nelíbí.......
nevím,jestli je rozumné,furt chodit jen ty za ní-a ona vás teda jako vezme na milost-přála bych ti více srdečnosti od vlstní MÁMY!!!
Tvůj přítel má totiž docela pravdu!
Držím palce a nenech sobě ani malému ubližovat-ani od vlastní maminky!!!!!!!!!!!!! sama jsi teď máma a nemáš potřebu se citově někde vnucovat a ani tvůj syn si nic zasluhovat nemusí. tyhle city by tu měly být automaticky!!!
ach jo,jak to je někdy těžké!
|
|
| Ufonka | 
|
(25.11.2010 21:43:32)
Myslím, že jsi udělala v dané chvíli maximum.
Pro obě z vás je to těžké. Do tebe si projektovala nejspíš i sebe a svoje vlastní touhy. školu, práci atd. To, čeho chtěla dosáhnout a nepodařilo se jí to. Jenže ty máš svůj vlastní život, se kterým ona souhlasit nemusí. Teď už nejsi jen sama, ale máš přítele a syna. A těm je třeba se věnovat, oni jsou tvoje vlastní rodina. A jsou na prvním místě. Nebo by měli být.
Moje maminka je taky takový "diktátor". Je nejradši, když se dějí věci po jejím. Se třetím dítětem nesouhlasila ani omylem. Ještě když Joli byla asi šestiměsíční mi dávala přednášku, jak je nezodpovědné mít tři děti atd. Jenže jaksi zapomněla, že jsem dospělá, a mám svůj vlastní život. Obhajoba mého života byla hodně bolavá, však jsem se tu taky vypisovala. Dneska spolu celkem vycházíme. Ještě to není tak, jak bych si to přála, ale ono to ani tak nemusí být, protože maminka to má prostě jinak. Naučila jsem se stát si za svým. Jenže to nejde ze dne na den. Chce to čas. Je to o lidech.
Držím palce, aby se vztahy mezi vámi urovnaly. Užívej si Petříka a držím palce, aby se ti na vš líbilo.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(25.11.2010 21:45:44)
Jsi statečná   ~ a jsem ráda, že to dopadlo dobře. Určitě je ten první krok nejtěžší a teď ho máte za sebou. Držím pěsti, ať se to lepší.
|
| radule | •
|
(25.11.2010 22:03:01)
Gratuluju, drzim vam palce vsem.
Mozna budes muset udelat jeste par vstricnych krucku. Tvoje mamka bude mit asi nejvetsi problem prijmout si to sama v sobe. kdyby byla tak necitelna, tak by nebrecela. Verim, ze casem bude tvym detem babickou.
Ale moc bych chtela videt tvoje vitezstvi , az ji budes za par let davat pozvanku na svoji promoci. drzim palce.
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(25.11.2010 21:47:57)
andrejko,
jestli ses ani neohlásila předem, tak se nediv chování své matky, nebyla na to připravená. Příště se nahlas a uvidíš,....
|
| Ája + P 5/10 + // |
|
(25.11.2010 21:52:09)
Ano, vím, že to byla i má chyba. Proto ji hned neodsuzuju, ale určitě mě mrzí, že se ho ani nedotkla. Uvidím příště, taky doufám, že to bude lepší. Taky příště budeme samy + Peťa, tak si možná i lecos vyříkáme
|
| Petra Neomi | •
|
(25.11.2010 21:57:03)
Ono se to normalizuje, uvidíš. Mmch, jak jsi na minulé diskusi psala, že máš u vás nevyšší vzdělání, ono je to spíš typické. Ten, kdo výšku má, ví, že to není žádný zázrak, ale ten, kdo ji nemá, to může zvenčí vidět jako symbol bůh ví čeho. Můj partner z vejšky zběhl a jeho otec mi to neodpustil až do smrti, i když teď dělá docela prestižní práci. Možná, že větší radost než z vnoučat bude mít z toho, když si doděláš školu, každej je nějakej.
|
|
| štěpánkaa |
|
(25.11.2010 22:00:56)
andrejko, radši si nic nevyříkávejte. Spíš směřujte k budoucnosti. ěžko zapomeneš na tu dobu, která dneska snad skončila a vždycky když se k tomu vrátíte, budeš si jitřit ránu. přeju hezké vztahy nebo aspoň standartní
|
|
| JaninaH |
|
(25.11.2010 22:12:26)
Andrejko,
obávám se, že k tomu vyříkání nedojde hned, chce to trochu času.
Petro,
to máš pravdu s tou VŠ. Moje máma byla jen vyučená, ale předsevzala si, že její děti vystudují. Od malička mně a sestře opakovala, že budeme studovat, o to se ona postará. Já i sestra máme VŠ, vystudovaly jsme bez problémů. Přesto já mívám živý sen, pokaždý stejný: Jsem dospělá, vdaná, mám diplom z VŠ, mám velké děti - ale furt studuju, léta. Už ale studovat na stará kolena nechci, tak jdu na studijní oddělení se odhlásit. Ale nedokážu to, protože se bojím, že bych tím hrozně zklamala mámu. V tom snu úplně fyzicka cítím tu tíhu, co na mě máma (nevědomky) naložila v dobrém úmyslu, abych měla lepší život než ona.
J.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(25.11.2010 22:14:19)
Myslím, že si nic nevyříkáte, budeš to muset nechat ležet. Máme stejné mámy, psala jsem ti, takže to je trochu moje zkušenost. I když ty jsi průraznější než já, jak vidím , tobě se to možná povede.
|
|
|
|
| ronniev | 
|
(25.11.2010 21:52:52)
Jsi holka statečná.
Já ale bohužel souhlasím s tvým přítelem - byla bych hodně opatrná. I vůči vlastní mámě. Myslím, že tys udělala maximum a teď je řada na ní. Speciálně vůči mámě je to strašně těžké, ale... představ si, že by se takhle jako ona k tobě chovala kamarádka. Co bys dělala? Taky bys pořád nabízela ruku k usmíření jen ty?
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:09:29)
myslím, že srovnáváš nesrovnatelné. Kamarádku si vybírám a implantuju sama.
Rodiče jsou nějak daní a nepotkáme nové, neadoptujeme.... a od doby co se narodíme mají nějaké představy o našem životě, vkládají do nás vlastní nesplněné naděje (SAMOZŘEJMĚ NAHOUBY, ALE asi budu chtít nebo chci - aby - jsou to kluci, nejlépe - první měli vzdělání, resp. práci, co je bude bavit, pak nějak zvládli zajištění vlastní a rodiny a pak měli rodinu, o kterou se postarají). A ono nakonec nejvíc záleží na tom, aby to dítě bylo šťastné...
Tak se o tom babička časem přesvědčí... to se poddá.
|
|
|
| Claire4891 | 
|
(25.11.2010 21:55:27)
Gratuluju ti k odvaze udelat prvni krok, ale taky bych z toho mela smisene pocity. Podle me matka, ktera takhle odmita dceru, resp. vnouce, neni dobry clovek. Ja jsem taky otehotnela neplanovane, uprostred VS, mamka byla taky zezacatku dost zaskocena, ale temer ihned se s tim srovnala a cele tehotenstvi se na malou tesila. A ted ji miluje, rada si ji bere...Pokud by se moje matka zachovala jako ta tvoje, tak i kdyz bychom se casem zase zacaly bavit, tak bych k ni ale uz nikdy nebyla schopna citit to, co predtim. Vztah uz by zustal naporad na formalni urovni. Snad se ti to nejak podari vyresit.
|
| Petra Neomi | •
|
(25.11.2010 21:59:10)
A to si myslíš, že pro zakladatelku bude lepší žít s tím, že její máma "není dobrý člověk"? Navíc všichni houby víme, co v sobě ta paní vlastně řeší, možná, kdyby sem psala ona, podala by to tak, že by ji tu všichni litovali. Vždycky jde o úhel pohledu.
|
| Claire4891 |
|
(25.11.2010 22:10:25)
Ja jsem jen napsala svuj nazor. A co v sobe tak muze resit? Jedine snad, ze ji dcera nesplni jeji predstavy, ktere asi puvodne mela o svem zivote, ale kdyz se nazadarilo, tak si sve sny chtela splnit prostrednictvim dcery. Pochopila bych, ze by ji nutila na potrat v 15, kdyby se na ni otec ditete vykaslal, financne by na ni byla zavisla, ale po SŠ, s pritelem, ktery se postara, to teda nechapu. Jeji chovani vuci dceri a vnouckovi mi prijde detinske. Samozrejme mohlo se tam stat jeste neco, o cem zakladatelka nepise, ale i tak Podle me je ted rada na matce se omluvit a pokud by tak neucinila, tak bych se ji rozhodne nevnucovala.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:17:22)
Claire... to je brzo. Po jedné návštěvě. Ono bude chvíli trvat, než máma pochopí, že dcera je spokojená a v klidu, že se vypořádala s něčím, s čím jí máma pomoci nemohla a i bez titulu je šťastná a v pohodě.
Každý máme pocity nějaké, nějakou míru empatií a různě se chováme. Taky jsem takhle přišla 1/2 roku před maturitou a táta se mnou nemluvil 2 měsíce - je to dávno.... a 2 měsíce trvalo než se zjistilo, že těhotná nejsem.
Pak jsem se vdala za muže, proti kterému protestovala celá rodina, ale nezavrhla mne... naopak podržela (všichni to věděli - moje láska byla slepá)... po pár letech jsem se vlastně omlouvala já jim. Třeba Andrejčina máma by tuhle svatbu (tu mou !!!) zakázala nebo na ni nešla, prostě by dala svou nespokojenost s mou volbou najevo úplně natvrdo. A já bych ji nenáviděla za to, jak se chová... a mohlo se to celé mezi námi úplně podělat....
Mně osobně se tohle soudí fakt těžko, takže jsem pro pokusy a omyly všestranné, pokud to má dobře dopadnout, i na vysvětlení dojde, ale netlačila bych na pilu.
|
|
| Pawlla |
|
(26.11.2010 5:59:26)
Souhlasím s Claire,co musí zakladatelka ještě udělat,aby byla matka spokojená?Nic neprovedla,tak se snad nebude celý život omlouvar
t.
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(25.11.2010 21:57:21)
Andrejko,
já má takovou radost! Myslela jsem na tebe celé odpoledne. Jsi skvělá!
Mně tvoje máma mi dost připomíná moji mámu. Ta své pocit skrývá, nevzpomínám si, že bych ji někdy viděla brečet. Asi před patnácti lety jsme se rozkmotřily (vlastně kvůli hlouposti), nemluvila se mnou skoro rok, já jsem to nesla hodně špatně, ona, myslím si, taky, ale nikdy to nedala najevo. Postupem času jsme se zase udobřily, ale nevyříkaly jsme si to nikdy, ona by to asi ani neuměla, mluvit o citech a pocitech. Já už ji tak beru. Vlastně jsem na ty události pře 15 lety skoro zapomněla, tys mi to teď připomněla. Přesně takhle se chovala při první návštěvě po našem konfliktu. Tak nějak vlažně, ne moc srdečně, ale při odchodu mi poděkovala za návštěvu a řekla, ať přijdeme zas.
A řekla jsi mamince, že se chystáš studovat? Co ona na to?
Moc bych ti přála, aby se vaše vztahy zlepšily a aby maminka našla cestu i k vnoučkovi. Věřím (jak už jsem napsala předtím), že se to podaří.
J.
|
| Ája + P 5/10 + // |
|
(25.11.2010 22:56:17)
Na školu nepřišla řeč, vůbec jsme se bavili strašně všeobecně, aby se neřeklo... Mám 4 bratry, tak je vždycky koho "pomlouvat" :) Ale už předtím jsem mluvila s bratrem, co s ní bydlí a když se mě zeptal na školu, tak jsem mu řekla o svých plánech, tak možná jí to už řekl? 
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:59:00)
a možná ne.... možná prostě jí tvoje návštěva prostě tak překvapila, že jí to dojalo a dostalo...
dle mého nemáš čeho litovat a opravdu si tě za ten vstřícný krok moc vážím. I kdyby bylo nejhůř a příště zle zabouchla dveře, ty jsi projevila snahu a udělala ten první krok.
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(25.11.2010 21:58:10)
Andrejko, moc držím palce, ať se to dál vyvíjí dobře.
Svému příteli dej čas. Krev je krev, voda je voda. To co odpustíš matce, bys těžko odpustila cizímu. Bude to chtít čas.
|
| Ája + P 5/10 + // |
|
(25.11.2010 22:58:54)
Souhlasím, proto jsem se zařekla, že ho k žádnému odpouštění nebudu nutit, ale mrzí mě, že ho nakonec naštvalo, že já to udělala. Ale on to nechápe, má zlatou mamku, tak snad nikdy nic podobného řešit nebude.
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:04:22)
Andrejko, četla jsem to ráno.... a mám z Tebe hezký pocit. Udělala jsi krok a teď je míč na druhé straně hřiště. Nebylo ti vynadáno, nebyla jsi zavrhnuta hned při pokusu o kontakt. A moc přeju hodně trpělivosti a aby se to poddalo.
Máme něco podobného jinde blízko, dosud nevíme čím a jak jsme ublížili, ale přetržený kontakt, naprosto.
Taky mám ze sebe radost, nezapomněla jsem na jedno výročí, tudíž jsem alespoň pogratulovala a druhá strana je natolik slušně vychovaná, že poděkovala... taky krok dopředu.
Líbí se mi, že to nelámeš přes koleno, nečekáš zázraky za jednu návštěvu, kdo ví, co a jak kdo cítil, jak pojímal, kdo k tomu ještě leccos přidal.. atd... je to tvoje máma. Netvrdím, že rodičům se má tolerovat všechno, oni taky musí pochopit, že jsme dospělí a v lecčems zasluhujeme jejich respekt... a nárok na lásku máme 100 %, ale někdy jsou prostě naštvaní a ublížení - JEJICH vlastními nesplněnými očekáváními.
Naše chyba to není, jejich taky ne, prostě rodiče o nás mají nějakou vizi a o naší budoucnosti, my o nich taky a o své a pak se něco změní, s čím se musí všichni nějak poprat. Běžně a láskyplně by to fungovalo jinak, ale... někdy je ta nesplněná vlastní projekce prostě malér.
Tak... ať se daří, jsi prima holka.
|
| januska.1 | 
|
(25.11.2010 22:13:38)
Terezo,nemůžeme projektovat své sny a přání do života vlastních dětí.Každý má právo na svůj život a mě jako rodiči by mělo záležet jen na tom jestli je dítě šťastné a v životě se mu daří.Kvůli tomu,že si jde svou vlastní cestou ho přece nezavrhnu.Nevím,maminka zakladatelky mi tedy přijde mimo normu.Já nevím,nevšimnout si vnuka mi přijde jako docela silný kafe.Asi je to poza,ale docela primitivní a bezdůvodná.Zakladatelka mamince nic neudělala aby měla právo se takhle chovat.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:20:30)
Januško - to o tom projektování víš ty... a vím to já.
Třeba má zakladatelčina máma pocit, nebo ho měla, že dcera se jednoznačně řítí do maléru, kterého bude litovat. Holt nebyla síla, která by dceru zastavila.
Osobně nepřestávám komunikovat nikdy a s nikým, mám ráda "čistý vzduch" a někdy lítají jiskry a někdy komunikovat nechce ten druhý a nejde to... Kdo ví, co se mámě dělo v hlavě, kdo jí co řekl, nebo nakukal, nejsme stejní, ty emoce jsou při veškeré inteligenci tak silný faktor... že stojí-li zakladatelka o kontakt a bude-li dál odmítavý... tak bude mít čisté svědomí, že se snažila.
|
| januska.1 |
|
(25.11.2010 22:27:31)
Terezo máš pravdu,ale podle mě pokud jsou děti dospělé a nedělají nic špatného, nezbývá nám přece než jejich život respektovat,ne?Ať se nám jejich zvolená cesta líbí nebo ne.Takové scény mi dost připomínají hysterickou a nevyzrálou osobnost.Ale asi je fajn,že zakladatelka mámu navštívila,alespoň ona udělala něco pro dobré vztahy.Ale podle mě je háček v tom,že její maminka si ani není vědoma,že se zachovala a chová docela blbě...
|
| Kivík | 
|
(25.11.2010 22:36:15)
máš pravdu, ale i nevyzrálé osobnosti jsou rodiči a musíme a chceme s nimi nějak vycházet. zakladatelky maminka se určitě zachovala špatně, přeci jen může očekávat co chce, ale kvůli svým nesplněným očekáváním by neměla dělat potíže a ubližovat dceři. jenže spoustu lidí má rodiče, kteří se s nesplněnými očekáváními nesmířili a přesto jsme to my, kdo stále přehlíží některé jejich chyby a dokola odpouští. jsou to rodiče a jak už tu bylo řečeno, rodiči odpustíš mnohé, co bys cizímu neodpustila.
|
| januska.1 |
|
(25.11.2010 22:44:15)
Mě je to blízké téma asi tím,že mám stejně staré dcery.Obě jdou svým vlastním směrem,několikrát v pubertě mě také překvapily nějákou situací,ale řešily jsme to spíše tím,že jsem jim řekla na věc svůj názor,ale ony si to stejně vyřešily po svémrozhodně si neumím představit,že bych jim dělala nějáké scény,že si jejich život představujim jinak.Jsou obě totiž dost razantní a vím,že takové chování zde uvedené, by mi neodpustily.Tedy mě by to ani nenapadlo,vyrůstaly vždy s myšlenkou,že je to jejich život a jak si ho zařídí,tak ho budou mít.
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:49:10)
Janusko - jim taky nezbývá nic jiného než respektovat nás. Jen musejí zjistit, že jsme dost my vyzrálí na respekt, navíc, když jinak... jsme šlapali dle rodičů představ - takové ty hodné dcery a ejhle... něco, co rodič vnímá jako fakt malér.
Někdo těhotenství, někdo sperejství, někdo kouření marihuany, někdo tvrdé drogy, někdo občasnou opici, někdo cigaretu, někdo ženatého muže.. toho je a ten práh bývá nastavený různě.
Osobně taky nejsem proto, aby Andrejka při naprostém odmítání stále vykazovala snahu, podle mého... jak to popsala, nebyla jsem u toho, se to v mámě dost vařilo, od lítosti přes stud, hrdost, třeba i její vlastní výchovu, prostě nesoudím. A fandím, aby se povedlo.
|
|
|
|
|
| Ája + P 5/10 + // |
|
(25.11.2010 23:03:05)
Děkuju, moc pěkně napsáno, to si budu pamatovat  A Vám přeji, ať se vše nakonec urovná
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 23:28:23)
Taky děkuju, držím palce.
U mne je to snažší, není to máma nebo táta a ... myslím, že to je fakt spíš nevyjasněná ješitnost. Mně na tom urovnání záleží, resp. na mé snaze a když to druhá strana nepřijme, alespoň budeme vědět, vadí mi uraženost a VADÍ MI, ŽE NECHÁPU A NEROZUMÍM DŮVODU... aktuálně je to tak zaseklé, že se napřímo nezeptám... to bych dloubla nejen do vlastních vos, ale vůči celému okolí, to je prostě složitější.
Nějaký citát ... netuším jaký a od koho... ALE SOUHLASÍM.. lituju spíš toho co jsem neudělala, než toho, co jsem udělala...
vadí mi "měla jsem říct.. a neřekla", "měla jsem udělat... a neudělala jsem".
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(25.11.2010 22:14:42)
Andrejko, jsi statečná, opravdu moc.
K tvé matce mám jen jediné  tenhleten typ znám a pokud dojde ke "smíření", tak proto, že tě časem donutí omluvit se za vše, co jsi jí způsobila. Protože z jejího pohledu je ona v právu a brečí, protože trpí kvůli tobě, dojal jí návrat nezvedené dcery, možná ti ONA odpustí, pokud vystuduješ. Dítě ti ale nepohlídá a možná že to, co jsi poslouchala o zkaženém životě s dětmi ty, zaslechne i tvůj synek, pokud se ti nebude dařit nejlépe...
Já bych se na tvém místě snažila o odpuštění, protože s křivdou a nenávistí se nežije dobře.
Ale další usmiřování bych už neiniciovala, možná pozvala matku na Vánoce či na synovy narozeniny, protože o smíření by se měla snažit ona.
Ty jí ale odpusť
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:25:18)
Mono a třeba ne.
My to měli trochu podobně. Problémy s mamčou jsem neměla nikdy, ale byla velmi chladná vůči našim dětem..., mně měla brzo, sourozence po pár letech... a najednou asi pocit, že si může vydechnout, já nevím.
Rodila jsem skoro ve 30-ti, takže pauza slušná - a to jsme spolu bydleli - my s rodiči. Vydrželo jí to pár týdnů... a pak? Adoptovala naše děti takovým způsobem...že jsme rádi, že jsme se odstěhovali, to už nešlo, i dneska by jim nesla snídani do postele, to už bylo fakt na hranici rozmazlování a posluhování.
Někdy je to zvláštní, kam se to zvrtne.
|
|
|
| mabela | 
|
(25.11.2010 22:24:58)
Jsi statečná a udělala jsi dobře! Nečekej ale, že se hned všechno urovná. dát dohromady zpřetrhané vazby je velice zdlouhavý a bolestivý proces. rychle se to přetrhne, ale o to pomaleji se to dává dohromady. Každý máme nějaký sen. Tvoje máma snila, že budeš chodit na vysokou, že budeš mít dobré zaměstnání, uděláš kariéru. Snila svůj sen, který se ji možná nevyplnil a tak ho přenesla na tebe. A ty si to zkazila a ona se s tím prostě nevěděla vyrovnat. V jejích očích si ty ta kdo chyboval (ne ona), a proto se ti (z jejího pohledu ) nemá za co omlouvat. Musíš tomu dát čas, netlačit na pilu. Nemyslet si, že tam přijdeš a ona ti skočí kolem krku a bude ta nejbáječnější babička. Tak to prostě nefunguje. Musíš ji dát čas pochopit, že žádny sen nestojí za to, aby ztratila dceru a vnoučka a že možná ani žádny sen ztracený není.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:26:56)
mabelo
Ano. Ta projekce neprobíhá, že to rodič chce, on jen chce pro své dítě víc, než měl sám. A to co je víc, to už musí pochopit, když je dítě v pohodě.
Nepovažuju to za běžné a normální, ale děje se to bez ohledu na má přání.
|
| mabela |
|
(25.11.2010 22:56:22)
Terezo, já to právě považuji za normální a běžné. Když se nám narodí dítě, přemýšlíme o tom, co z něj asi bude, když vyroste. Vymýšlíme mu báječnou, růžovou budoucnost a opíráme se při tom o své sny a tužby. Jak dítě roste, tak rodiče pochopí (většina), že se asi ten sen o klavírním géniovi nevyplní, protože chybí sluch, talent nebo vůle. někteří rodiče to ale nevzdávají a jdou si tvrdě za svým snem, který jim dítě vyplní. Někdy to vyjde (příklad třeba sestry williams) někdy ne.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:59:32)
mabelo... a někteří dítěti ublíží, protože to nešlo tak, jak si naplánovali?
|
| mabela |
|
(25.11.2010 23:11:32)
Bohužel i to je život!
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 23:17:08)
Je... a proto ... už jsem dost stará na to, abych pochopila, že leccos v mém životě, co se týkalo rodičů nepramenilo z toho, že by neměli zájem... nebo chtěli ublížit, chovám se dost podobně, dost toho nestíhám, někdy jsem radikál tam, kde nemám, někdy neřeším, prostě chybovat je lidský.
Ale snažím se neopakovat stejné chyby. A vyrábím vlastní. A opakuji ty, které udělal nějaký jiný rodič. Nevědomky, ale ten parket zase není tak velký.
|
|
|
|
|
|
|
| MrakovaK | 
|
(25.11.2010 22:43:53)
Tak to jsi odvaha, gratuluji a myslím, že to bude lepší a lepší. Ale ta reakce mámy je fakt neskutečná. Místo aby se těšila z vnoučka, tak se u toho málem zblázní. No, nepochopitelné. Tak to snad rozdýchá a budete mít babičku.
|
|
| Haaribo |
|
(25.11.2010 22:46:48)
Jeden ne moc starý poznatek. Když jsme mojí mámě oznámili, že jdeme do IVF, bylo mi řečeno, jestli radši nechci mít děti s nikým jiným, nebo s dárcem (není k tomu důvod!). Pak z ní vypadlo, že by bylo lepší, abysme se radši ubrali cestou adopce a děti spolu neměli vůbec. Proběhla neskutečná hádka a dloooouhé ticho. No nic. IVF jsme prošli - neúspěšně, žádost o adopci podali, ale ne kvůli ní, ale proto, že se už nedokážeme dívat jeden na druhého, jak nás to trápí, ikdyž se chceme snažit dál o vlastní. A s mámou se už zase bavíme. Vše finále z ní po dlouhém mlčení a se slzami v očích vypadlo, že by opravdu bylo lepší, aby prostě dítě nemělo naše geny, protože oba máme v rodině cukrovku, vysoký tlak... A ona má před očima tátu, když ho 55 letech našla vedle sebe mrtvého...
Tím chci říct, že se tvoje máma prostě třeba jen nedokáže vyjádřit tak, jak by chtěla a pojala to hystericky a útočně. Možná bych spíš zkusila se s ní sejít sama, bez dítěte a zkusit si takhle promluvit. Ale ikdyž se dneska s mojí mámou bavím, zasadila mi hlubokou ránu tím, jak mi věc podala a nikdy se nezahojí. Hodně štěstí!
|
|
| Modřinka | 
|
(25.11.2010 22:48:00)
andrejko, jsem za tohle ráda. To, že tvoje máma se chovala (a možná ještě chová a chovat bude) jako totální pako, ještě neznamená, že ty se máš chovat stejně. Dostala královskou šanci a věřím, že se jí ráda chytí. Jen si nastav jasné hranice a nenech ji po vás šlapat. Jsi matka svého dítěte a máš svého muže a to je teď tvoje role, nikoli být pokorná dcera manipulátorky. Nemusíte se hned objímat, hlavně, že komunikujete. A pokud někdy dojde na vyříkání si toho co se stalo (a já myslím, že až bude váš vztah bezpečnější, tak by na to dojít mělo), stůj si pevně na svém. Bude muset přestat režírovat.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.11.2010 22:54:07)
Tááák. Taky souhlas. Tohle není limonádovitý seriál a po tom maléru si všichni padnou do náruče, všichni se objímají se všemi, vše odpuštěno při prvním setkání.
Už i ty máminý slzy, i kdyby byly jen z pokoření.... to není urážka... prostě ... najednou lítost, holka za dveřma, hrdost bojuje s láskou a přesvědčením. V základu mohla být tak tvrdá a hrdá, že by dceru vykopla. To by taky byla studená a nemilující a za další snahu by rozhodně nestála. To, co cítí ví jen ona sama a co si představovala nebo prožila... to taky.
|
|
|
| Horama | 
|
(25.11.2010 23:02:53)
To nebylo tak zlé, dej jí čas. Ona si na malého zvykne a zamiluje si ho. Zatím je prostě více tvoje matka než jeho babička - tebe prostě miluje víc (ikdyž díky tomu provádí těžko odpustitelné věci).
|
|
| Evka13 |
|
(26.11.2010 8:01:10)
Četla jsem už Tvůj 1.příspěvek.
Jsi skvělá, já bych s tím měla problém a první krok bych asi jen těžko udělala.
|
|
| zuni |
|
(26.11.2010 9:15:10)
Jsi DOBRÁ!
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(26.11.2010 19:21:04)
no nevím,už bych za mámou nešla.
mohla přeci říct jé já jsem ale byla blbá a jsem štastná,že máš tak krásného syna..to by přeci uplně stačilo..mohla si ho pochovat,říct že se moc těší až malého zase uvidí..nevím..
nevnucuj se ! bud přijde nebo hold se s tím musíš smířit.plno lidí se s rodiči nestýká a žijou.
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)