Mili+5 |
|
(20.4.2011 9:55:29) Syn 10 let má tik. Momentálně mrká jedním okem, před několika měsíci občas divně z ničeho nic prudce zakláněl hlavu, loni zase neustále pokašlával, většinou začal večer, když si uvědomil, že musí druhý den do školy (ale nebyla to simulace, bylo to skutečné neustálé nutkavé pokašlávání, bohužel nepříjemně rozčilující pro okolí), také ve škole rušil pokašláváním a posmrkáváním. Od první třídy trpí nevysvětlitelnou školní fobií. Dlouhou dobu jsme hledali nějakou vnější konkrétní příčinu jeho averze k škole, odmítání je v některých obdobích zoufalé, je z něj cítit strašná úzkost, sevření, pláče a prosí mě, abych ho neposílala nebo na mě hystericky křičí, že mě nenávidí, že jsem špatná matka a nemám ho ráda, když ho tam posílám. Problém je v tom, že jsme nevypátrali žádnou skutečnou příčinu, žádný důvod. Patří mezi nejlepší žáky, podle všech učitelek je oblíbený jak u učitelů, tak u dětí, šikana není. Nosí jedničky a pochvaly. Učitelky jsou překvapené, když jim sdělím, jaké jsou jeho pocity, které doma vyjadřuje, protože ve škole se jeví jako spokojené pohodové dítě. Sám nedokáže určit důvody svého strachu a úzkosti, uvádí věci, které vlastně žádné důvody k takové reakci nejsou, připadá mi, že sám hledá důvody, jak vysvětlit svou úzkostnou reakci, ale vlastně nechápe, proč to tak cítí. Samozřejmě jsem nejprve myslela na vinu v chování učitelky, ale musím přiznat, že tím to nejspíš není. První dva roky měl učitelku, která se nám i jemu zamlouvala, měl ji rád a přesto už tím trpěl, ve třetí třídě měl učitelku, u které jsem měla podezření, že by část viny mohlo být na ní, protože byla manipulativní pedant, nicméně nyní má jinou učitelku s jinou povahou a přístupem a žádné zlepšení nenastalo. Mmch loni jsme byli i u psychologa, ale podobně jako my, hledal ty důvody stavu ve vnějších okolnostech a nic podstatného nenašel, také to uzavřel po jedné návštěvě tím, že to Vašík jistě nějak zvládne, že z toho vyroste. Abych to uzavřela, celé to bohužel vypadá na vtíravé úzkostné myšlenky bez skutečného vnějšího důvodu. K tomu se přidaly ty tiky a pokašlávání, zhoršují se ve stresu hlavně tedy v souvislosti se školou, stačí se zeptat, jestli si připravil tašku a už na mě mrká. Tourettův syndrom mě napadl v souvislosti s tiky a zvuky (pokašlávání) a také jsem se dočetla, že častou přidruženou poruchou TS bývá obsese, také tam psali, že za možný spouštěč se považuje závažná stresová situace v dětství, což Vašík prožil(smrt sourozence) krátce před nástupem do školy. Ovšem prý není mnoho odborníků, kteří dokáží tento syndrom rozpoznat a diagnostikovat a také se mi moc nechce tzv. tahat Vašíka po různých doktorech, ale pokud už budu muset, ráda bych ho vzala k odborníkovi, který se tím zabývá. Máte někdo s tímto zkušenosti, případně osobní dobrou zkušenost s nějakým odborníkem? Na stránkách sdružení TS jsem našla seznam, ale zajímala by mě osobní zkušenost, pokud někdo má.
Pokud se zde vyskytne také odborník, tak bych se ráda zeptala, co by to mohlo ještě dalšího být a zda je vhodné to nějak dál řešit, návštěvou psychiatra apod.? Přiznám se, že mi není příjemná případná neurologicko-psychiatrická diagnosa u mého dítěte, mám spíš tendence si říkat, že se to spraví samo, ale také mám strach, že se to naopak může zhoršovat.
|
foxyna |
|
(20.4.2011 10:09:04) Mili, to může být naprosto cokoliv, co je zakopané v jeho psychice, v jeho historii tohoto života i prenatálně, v jeho sociálních a rodinných vazbách. Ono v dnešní době, vždycky, když se objeví něco "divného", velmi rychle a snadno se může najít diagnoza, kterou by na to šlo napasovat. Ale co dál, že?
Na vašem místě, dříve než začnu obíhat psychiatry a podobné, bych zkusila kineziologii. Funguje moc dobře právě v oblasti dětských nutkavých záležitostí, úzkostí, pomočování atd. (že funguje úžasně i v jiných oblastech, na dospělé a tak, to je pro tebe momoentálně celkem nepodstatné ) Pokud bys chtěla, mám kontakt (a osobně několikanásobně ozkoušeno) na jednu výbornou kinezioložku, bývalou pedagožku, umí i zázraky
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 10:35:10) Já zase nejsem vůbec příznivcem léčitelů a kineziologů, psychiatrie zas může být trochu traumatizující, zašla bych za psychologem, který s Tourettovým syndromem zkušenost má. Léčitelé se rovnají často pokusům na dítěti, jasně, vyjít to může, ale taky nemusí, můžou se přiliš rychle otevřít věci, z nichž bude mít ještě trauma přidružené. U nás na psychiatrii dochází hodně lidí poškozených alternativní psychologickou léčbou (a nemyslím bylinky...).
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 10:36:13) diagnózu bez toho, aniž by tvé dítě někdo viděl a vyšetřil, popovídal si detailně o projevech, ti nikdo nikde neudělá, natož na rodině
|
Mili+5 |
|
(20.4.2011 11:01:26) Máš pocit, že jsem blbá nebo co? Ptám se na názor, nechci žádnou přesnou diagnosu. Z víry, že dojdu za nějakým odborníkem, on ho vyšetří a stanoví léčbu a všechno bude v pořádku, už jsem dávno vyléčená. Je třeba sbírat info naprosto ze všech stran, o tom jsem přesvědčená a rozhodnout se podle sebe. Konvenční medicína může pomoci, ale také může hodně pokazit nakonec stejně jako ta alternativní. Už jsem několikrát zažila návštěvy u lékařů včetně toho psychologa, že po mnoha vyšetřeních stejně žádná skutečně užitečná rada a pomoc nepřišla a nakonec jsem tu pomoc našla mimo konvenční medicínu.
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:17:04) Ne, nemyslím si, že jsi blbá, ale otázka v názvu příspěvku jako nechce vědět diagnózu? Pro dobrotu na žebrotu, že jsem nedržela hubu. Tak si ho s tím vem třeba ke kynologovi, mě to je fuk.
|
Mili+5 |
|
(20.4.2011 11:22:32) Dobře, necháme to být, každá máme svůj pohled na věc, to je v pořádku.
|
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:30:09) Milado, já to chápu, však jsem se snažila v dobrém poradit svůj názor, ať už si z něj někdo něco vezme nebo ne, ale reakci: "myslíš si, že jsem blbá?" jsem si fakt nezasloužila. Nebyl jsem jediná, kdo tu psal, že diagnózu po netu nikdo neudělá, ale asi jsem se ODVÁŽILA kritizovat alternativní metody. Tak si to slíznu jako vždycky. Psala jsem, že jednou může pomoct, jednou uškodit, že to je pokus, který bych nedělala, mám zkušenost s tím, že nám vozí lidi, kterým z toho hráblo nebo jim to jinak uškodilo. Ale neřekla jsem, co má autorka dělat nebo že něco dělá špatně, to bych si nedovolila, protože jí do talíře nevidím (navíc mám dojem, že prostě nic špatného nedělá).
|
aachje skunk a tři holky |
|
(20.4.2011 13:11:26) co se do elíí navážíte???co ty jí tady MILADO vypisuješ velkýmy písmeny,co má psát a kdy popodedávat??? ty jsi jako co..
|
|
|
jana | •
|
(20.4.2011 11:32:38) no ja nevim, to, cim mili prosla, ji neopravnuje k hrubym reakcim, nemyslis?
taky by snad mohla vazit slova, nemam pocit, ze ji nekdo urazil
|
jana | •
|
(20.4.2011 11:39:51) ne ne, pribeh mili dobre znam, vim, co ma za sebou, chtela jsem jenom rict, ze proste reagovala neprimerene, tot vse
myslim, ze elii ji nechtela urazit, reakce mili me prekvapila prave proto, ze ji znam - samozrejme jenom z jejich clanku tady na rodine
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:41:19) No já to chápu, jano, mě to prostě jen mrzí, taky jsem reagovala přehnaně... omlouvám se.
|
|
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(20.4.2011 11:36:17) Elíí se do Mili pustila, jestli si myslí, že jí někdo udělá diagnozu po netu na rodina.cz. Toto Mili neočekává a je to z příspěvku jasně znát - hledá někoho s osobní zkušeností a případně osobním doporučením odborníka...
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:40:34) Bumbi: já nebyla jediná, kdo to tady psal, že jí přes net neudělá dg! Jsem na to zvyklá to připojit ke každé radě a zkušenosti ohledně zdravotního problému, aby pak někdo neříkal, že jsem tady dělala diagnózy po netu, jak už jsem tady párkrát viděla lidi reagovat na něčí radu, takže to dělám prostě preventivně. Ale mrzí mě, že si to slíznu za všechny.
|
|
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:38:49) jana: Jo, tak kdo má nemocné dítě, ať si do mě kopne, když mu to pomůže...
|
|
Mili+5 |
|
(20.4.2011 11:40:46) Ano, měla jsem zvolit jiné mírnější vyjádření.
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 11:42:22) Promiň, Mili Já jsem na ty alternativní léčby prostě alergická a tak pak reaguju prudce, mě je vždycky líto lidí, co jim to uškodí, až přehlížím ty, co jim to pomůže.
|
Mili+5 |
|
(20.4.2011 11:47:24) Taky se omlouvám.
|
|
|
|
|
|
|
stekna+ smečka |
|
(20.4.2011 12:12:20) Já diagniozu syna určila bohužel prostřednictvím internetu. Potvrdili nám ji v Praze na neurologické klinice v Praze. Bohužel ač je dětí s TS více než neslyšících je tato nemoc málo známa, hlavně bohužel mezi lékaři. A neptejte se proč, sama nechápu. 9 z 10 ti pacientů diagnostikuje laik.
MIli můj syn tuto nemoc má od 4, 5 let. Projevy které začaly být viditelné trvají od 6-ti let. Diagnozu nám potvrdili až v 8-mi letech.
ABy byl diagnostikován TS musí projevy trvat více než rok. Musí být společné jak vokální (hlasové) tak motorické tiky. U někoho jsou projevy slabší a u někoho jsou silné. Zhoršení nastává většinou na počátku puberty, okolo 11-ti let. Okolo 20 roku můžou zmizet. Projevy této nemoci jsou opravdu pestré. Za sebe doporučuji HANDLE terapii, přípravek Eye Q- je drahý, ale jediný, kde jsou provedeny klinické testy a je opravdu celkem úspěšný. Tlumí nutkání tikat, zlepšuje pozornost a soustředění. Dále je nutné omezit jednoduché cukry a pšeničný lepek. Léky by měly být poslední volbou, nasazují se až když není pacient schopen normálně fungovat (teoreticky- prakticky ti psychiatr nebo neurolog napíše recept okamžitě) Tahle nemoc je náročná na psychiku celé domácnosti. A spouštěčem může být stresová situace. Dodnes existuje několik teorií proč TS vzniká, od prodělané infekce, před dědičnost či špatnou funkci čelistního kloubu. Já zkouším synovi pomoci ze všech stran. Je to s ním náročné, protože je v pubertě a moc nespolupracuje. Asi bych počkala ten rok a pak kontaktovala dr. Růžičku, Fialu či dr. Malou v Praze. Ti TS rozeznají určitě. Důležité je vysvětlit ve škole oč se asi tak jedná, zajistit klid, a fakt zkoušet omezit různé nezdravé potraviny. Držím palce.
|
Mili+5 |
|
(20.4.2011 12:35:19) Děkuji Stekno. Prosím tě, ty vokální a motorické tiky musí být najednou v jednu dobu nebo se třeba mění v čase? Může postižený třeba po určitou dobu pokašlávat a potom zase po určitou dobu házet hlavou a mrkat?Vašík začal pokašlávat už tak před půldruhým rokem, nyní kašlání už není tak výrazné, ale zace má ty motorické tiky.
|
stekna+ smečka |
|
(20.4.2011 12:45:22) Je to jak píšeš. Někdy míval syn tiky jen motorické a někdy jen hlasové. Nyní je na tom tak zle že má několik tiků dohromady ať už vokálních či motorických. Ale to je běžný průběh v pubertě. Píšeš, že syn má ze školy fobii. Tu syn mívá čas od času taky. Nevím proč, jestli se stydí nebo prostě ví, že nezvládá... když je na tom opravdu zle nechám ho den doma, ale ví, že druhý den tam musí. A většinou naši dohodu dodrží. Někdy je ve škole jen dvě hodiny. Protože hrozně řve, a i když vím už ráno, že je na tom špatně tak ho tam posílám. Protože v momentě kdy si umocní to, že do školy nemusí, nedostanu ho tam. Máš vidět jak tiká, když vzpomenu školu já. Snažím se reagovat v klidu. Když je to hodně zlé (mydlí se silou do hlavy a háže hlavou a ječí nadávky) tak mu prostě věci do školy nachystám já. Ráno mluvím minimálně, abych jej nenaštvala. Prostě vstane nají se, umyje, oblíkne a já ho vykopnu ze dveří...snažím se ho co nejmíň rozrušit. Někdy ve škole vydrží v pohodě jindy odpadne po hodině. Má asistentku a s tou se buď učí za vydatného řevu v relaxačce nebo ho prostě pošle domů. Tento rok jeho prospěch klesl hodně hluboko. Ale naším cílem je prostě dochodit základku. Víme, že prožívá nejhorší období a časem budou problémy ustupovat. Bohuže patří k té skupině dětí, kterým psychofarmaka příliš nepomáhají a více méně zhoršují jeho stav.
|
|
|
|
KATEŘINA | •
|
(9.8.2011 17:25:29) Moje vlastní zkušenost je jiná..nepomohlo nic..ani alternativní medicína ani odboníci v Brně a Praze..jediné co Vám kdo nabídne jsou léky na nervy...jestli já sama můžu doporučit zaměstnejte dotyčného...práce a koníčky to je to jediné co tu hyperaktivutu zmírní a možná časem i vymizí....smířit se z nemocí a snažit se žít život s rodinou a přáteli..je to u Nás těžké společnost lidi s TS bere jako dementy..a i když člověk žije podle etiky nemá šanci pokud není dostatečně silný..díky bohu se to nám daří..kašleme na lidi..společnost toleruje fetáky- alkoholiky a kdejaké úchyláky, protože to na nich není vidět, ale na lidi s ts ano...a to, že se to může stát komukoliv nikdo nebere..NEUMÍRÁ SE NA TO...JEN DÍVAT SE NA SVÉ DĚTI JAK SE TRÁPÍ A ŽIJÍ S NĚČÍM TAKOVÝM MUSÍ BÝT HROZNÉ..A MEDICÍNA SE O TO MOC NEZAJÍMÁ, PROTOŽE NEJHORŠÍ PŘÍPADY SE STRANÍ SPOLEČNOSTI A LIDI NEMAJÍ ŠANCI JINAK BOJOVAT...PŘEJEM VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A SÍLY DO DALŠÍHO ŽIVOTA...ZVLÁDNETE TO MUSÍTE
|
|
|
|
Ajlina | •
|
(20.4.2011 12:10:49) Elííí, ke mně jako k zastánci alternativní medicíny dochází také mnoho lidí poškozených klasickou medicínou. Pak si vyber, která cesta je správná? :o)
|
|
|