Kapradina |
|
(13.6.2011 10:49:53) Taky jsme si tím prošli s dcerou. Holka vyfásla zlobivýho, nesoustředěnýho kluka a navíc docela prasátko. V lavici i na lavici bordel, že už se mu tam nic nevešlo, nikdy nic nemohl najít, půjčoval a ztrácel věci dceři, binec přepadával na dceřinu půlku, v lavici posmrkaný kapesníky, nedojedená svačina ... Když jsem viděla pak na třídních schůzkách tatínka, došlo mi, že kluk za to nemůže. Každopádně po několika urgencích začal kluk sedět sám, celá lavice mi za chvíli stejně byla malá.
|
koa |
|
(13.6.2011 13:28:09) Gabriello, asi ses ptala mě - na tu asistentku.
Tak tedy: první 3 roky školní docházky do celkem šlo, velký význam mělo, že třídní učitelka i asistentka pracovaly s celou třídou, vysvětlovaly dětem, jak mají mého syna brát. Asistentka, takto speciální pedagožka, dříve učila v auti třídě, má hodně zkušeností a je výborná. Letos, ve čtvrté třídě, se to hodně zhoršilo, nevíme, čím to je, ale syn se stal velmi obtížně zvladatelným. Řešíme to s odborníky, syn má nové léky.
|
|
mil007 |
|
(13.6.2011 13:49:25) Ano,já myslím,že přesně tohle je integrace a představuju si,že přesně nějak takto by to mělo fungovat vlastně v celé společnosti.Silnější pomáhají slabším,klidnější působí příznivě na ty méně klidné,průbojní se zastřanou neprůbojných,chytřejší jsou ve skupince se slabýma,aby kolektivní práce přinášela kýžený výsledek.
|
susu | •
|
(13.6.2011 14:07:57) vidíš to dost naivně a idealisticky
|
|
susu | •
|
(13.6.2011 14:11:09) Zapomínáš na to, že by měly chtít obě strany se toho účastnit a ne to dostat nařízeno, i když si vlastně nevyhovují.
|
|
Gabriella, 2 děti |
|
(13.6.2011 14:30:15) A není to poněkud komunismus? Sebereme krávy sedlákům a rozdáme domkářům. Sebereme klid na práci bezproblémovým dětem a posadíme je k "rušičům". Pokud se nepletu, podobné pokusy probíhaly v některých městech s nepřizpůsobivými občany - že jim město přidělilo byty v klidných oblastech města, aby je "vychovávali" sousedé... kteří po čase vlastní byty v zoufalství prodávali pod cenou, aby mohli někde jinde žít trochu v klidu.
|
|
Inka | •
|
(13.6.2011 15:02:19) Zjímalo by mě, jestli bys to tak viděla i v případě, že bys měla v práci otravnýho kolegu, který by tě pořád rušil, otravoval, hatil tvojí práci, svojí dělal nedbale a šéf vás pak oba kolektivně vyhodil.
|
|
Delete |
|
(13.6.2011 16:15:27) Je rozdíl naučit děti tolerovat odlišnosti a nutit někoho s někým sdílet intimní zónu svého já.
Vždyť jedna lavice je tak úzký prostor, že se ti dva skoro dotýkají. Nutit někoho sedět těsně vedle někoho, kdo je mu jakýmkoliv způsobem nepříjemný, rozhodně nevede k vytvoření atmosféry bezpečí, která je pro učení se nezbytná.
V lavici by měl spolu sedět ti, co si nevadí nebo by měl každý sedět sám. I stolky pro jednoho se už ve třídách vyskytují, takže ne že by to nešlo zrealizovat pro všechny. Možná ne hned, ale časem určitě.
Naučit se potom fungovat ve společnosti různých lidí (ve třídě i v životě) je běh na dlouhou trať, který nelze vyhrát tím, že to vezmu zkratkou přes společnou lavici.
A v neposlední řadě, každá pomoc někoho někomu musí být dobrovolná, aby byla smysluplná.
A ještě jedna věc, ona někdy ta přílišná aktivita, pokud se nařídí správným směrem, je stejně ku prospěchu, jako klid a soustředěnost u jiného. Nevidím důvod, proč by všichni měli zvládat všechno úplně stejně, takže chtít po neklidném, aby byl klidný (klidnější možná, ale klidný ne), po neprůbojném, aby byl průbojný (opět, průbojněší jo, ale dravce z něj stejně neudělám), mi přijde jako zbytečné mrhání energií .
|
|
|
|