| Purpura | 
 |
(31.7.2011 10:49:37)
Ahoj, tak jsem se odhodlala po několika zoufalých týdnech navštívit psychiatra. Beru týden antidepresiva a přemýšlím o tom, jak budu žít dál? Budu brát léky do konce života? Pomůžou mi? Budu mít zase radost ze života? Dokážu něco hezkého cítit?
Přemýšlíte o podobných věcech?
Budu vděčná za Vaše postřehy......
|
| Spiklenec slasti | •
|
(31.7.2011 11:12:06)
Projdi si některá starší témata tady :o). Ledacos jsme zde již probírali.
K Tvým otázkám:
1) Každý člověk je originál, prakticky u nikoho neprobíhá nemoc stejně, každý reaguje na jiná AD a jinak. Z vyplývá, že hodně bude záležet na Tobě, jak se k nemoci postavíš, zda dokážeš něco ve svém životě změnit tak, aby ses vyvarovala spouštěčů a deprese ti komplikovala život co nejméně.
2) „Budu brát léky do konce života?“ Možná. Možná ne. To nikdo předem nevím. Možná léky brát na čas přestaneš, bude to fungovat, a po nějaké době se k nim zase vrátíš. Každopádně to je ta nejmenší starost. Budeš brát, tak budeš. Na to si člověk snadno zvykne.
3) „Pomohou mi?“ To uvidíš. Každopádně, nebuď zklamaná, pokud ne. Většinou dost dlouho trvá, než člověk najde lék, který mu opravdu vyhovuje (a i to se může v průběhu nemoci měnit). Je třeba dobře si všímat všech změn, které se po nasazení léku objevily, hlavně pozor na vedlejší příznaky (může jich být celá řada - únava, nechuť k sexu, úzkost, přibývání na váze, neschopnost soustředění apod.). To se všechno musí vychytat, takže je třeba to neustále konzultovat s lékařem a nebát se lék změnit.
4) „Budu mít zase radost ze život?“ No, to je hodně složitá otázka. Možná, že takovou tu spontánní, přirozenou, už ne. Je třeba naučit si tu radost tak trošku umět navodit (o tom jsme zde polemizovali nedávno - zda to jde či nikoliv). Já jsem přesvědčen, že to, byť ne vždy a ne úplně snadno, jde. Není to sice nikdy úplně ono, ale pořád lepší než drátem do oka :o)
5) „Dokážu něco hezkého cítit“ - to určitě. I když to bude možná jenom takové malé teplíčko někde hluboko uvnitř. Ale i to stačí. Měj se ráda.
|
| Purpura |
|
(31.7.2011 11:26:52)
Děkuji za Tvé postřehy....pro mě je to těžké,zvyknout si na léky, na novou situaci a připustit, že jsem nemocná. Což je ale prý první stupeň k úzdravě. vedlejší účinky mám: je mi špatně od žaludku, dost spím (což je ale pro mě úleva,protože jsem špatně spala),jsem unavená a dost nesoustředěná. nejhorší ale pro mě je, že mám pořád strašný hlad a doslova se musím cpát a cpát. Což je pro mě dost problematické,protože potřebuji spíše váhu redukovat.
Jak to je s váhou? Dá se to nějak ovlivnit? a berete k AD nějaké vitamíny? Držíte nějakou životosprávu?
|
| Nux | 
|
(10.8.2011 19:35:13)
Písnu ještě ke staršímu příspěvku. Ptáš se na životosprávu, vitamíny, atd.
Na nervíky hořčík a vitamín B, to asi víš.
zklidňující bylinky jako doplněk, když Ti chutnají, ale nečekej zázrak. Pozor na Třezalku, když bereš SSRI, tak bys třezalku vůbec neměla, kvůli serotonin. syndromu. Je to i v příbaláku.
ZHměny chuti k jídlu a změna rytmu spánku a bdění (oběma směry) je bohužel jedněmi z příznaků deprese.
Já si zažila kupodivu postupně obě polarity.
AD Ti v tom bohužel nepomůžou. I když se to o některých píše, že snižují chuť k jídlu, ale na mě nefungovaly.
Ty bereš tuším Cipralex, nebo Citalec? Teď si nejsem jistá...ale obě jsou ze stejné skupiny AD. Působí podobně.
Mně Cipralex lépe pomohl cítit se po najezení sytá. I tak jsem se ale někdy přejedla.
|
|
|
|
| Maryl | 
|
(31.7.2011 11:59:21)
Ahoj Purpuro,
je nás hodně,neboj.Záleží hodně na tom,jak silná je tvoje deprese.Já mám období,kdy je mi hodně zle a pak zas období,kdy je mi fajn.Léky beru od těhotenství.Synovi jsou 3 roky.Nevím,jestli se to hodí,ti sem psát,ale mně hodně pomohla víra v Boha,není to dlouho,co jsem doopravdy uvěřila,snažím se číst Bibli,chodím do křesťanského společenství a raduji se z věcí,které mi dřív přišly jako samozřejmost,ale možná je to i věkem,že se třeba člověk malinko jakoby uklidní,neřeší už tolik věci.
Nebude ti pořád zle,neboj,já si říkám,i ta deprese nám má možná ukázat,že máme nějaký problém,něco v našem životě není dobře a máme spoustu času přijít na to,čím to je,ale je to běh na dlouhou trať.Musím říct,že mi hodně pomohly i holky tady,kterým jsem moc vděčná a moc a moc jim děkuju.
Držím ti moc palce a kdyby cokoli,klidně mi napiš i na mejla.
|
| žirafa2011 | 
|
(31.7.2011 12:20:04)
Milá Purpura, kdysi jsem četla jednu zajímavou knížku o depresi /vkládám/ - Viditelná temnota: Memoáry šílenství) (Darkness Visible: A Memoir of Madness; 1990) – autobiografické dílo o Styronových problémech s depresí od Williama Styrona amerického spisovatele ze 60.let /asi jeho nejznámější kniha a film je Sophiina volba/ a hodně mi pomohla jako laikovi pochopit základ deprese. Nikdy jsem sice nebrala AD, ale domnívám se, že lehčí formou deprese trpí v dnešním světě poměrně hodně lidí. Dle mého názoru je dobré se snažit nerezignovat na společnost blízkých lidí, i když je to asi ze začátku těžké. Moc Ti přeji, aby ses, co nejdříve zase začala usmívat.
|
|
|
|
pro všechny smutné nicky 
:
)
V její náručí
Břevnovské posvíceníPraha 6 
Biskup Tobiáš z BenešovaBenešov 
Floria podzimKroměříž 
Krása Smetanovy hudbyMělník 
Pocta Zuzaně NavarovéPraha 2 
Břevnovské posvícení
Biskup Tobiáš z Benešova
Floria podzim
Krása Smetanovy hudby
Pocta Zuzaně Navarové
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)