Elíláma |
|
(5.8.2011 11:24:27) Jo, přesně, podle mě to jsou blbé otázky a to bych děcku řekla. A když, tak přidala, že každýho máš ráda stejně, přesto jinačímzpůsobem a řekla mu, za co mám ráda jeho a kdyby si dupnul, že MUSÍM říct, koho mám nejradši, tak řeknu tatínka a basta fidli a že mu mají říkat Velký vezíre, kdo se moc ptá,moc se dozví
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 11:34:50) Elíí, mám dotaz, na Tebe, protože jem pochopila, že máš určitý psychologický background. Co si představit pod pojmem, že každé dítě mám ráda jiným způsobem. Umím si představit různé způsoby "mít ráda" nebo milovat : láska rodičovská, partnerská, vůči rodičům... Ale nedovedu si představit různé typy "lásky" k dětem. Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Moc mě to zajímá. Já své děti totiž (nebo to tak cítím) miluju stejně bez rozdílu kvality (bez podmínek) i kvantity.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:01:44) Vaitea: jasně, že láska u dětí by měla být a bývá bezpodmínečná, ale když si hrábne člověk do svědomí, může někoho milovat trochu míň nebo trochu víc. Třeba u jednoho tě dostávají nějaké věci, nebo jste spolu prožili něco jiného, třeba strach u nedonošeňátek, atd. kdo tvrdí, že opravdu ne a ne, tak ten si nevidí daleko do podvědomí a nejčastěji se ty náklonnosti mění třeba s lety, chvilku ten, chvilku ten, ale i s vteřinami, toho, ne toho, ne toho, ááách, tak oba! A to je přirozené. Ale není dobré tohle s vlastními dětmi probírat, a to nikdy, ani v dospělosti. Prostě vás oba miluju stejně a hloub se v tom piplat nebudeme (a pokud je nesouměrnost větší, měl by si na to rodič dávat bacha, pokud není, neměl by se v tom piplat taky). To je můj názor.
|
TerezieK |
|
(5.8.2011 12:03:19) Boubí prostě se těm dětem věnovat. Víc s tím stejně nenaděláš. A hlavně budovat vztah těch sourozenců. Aby oni měli dobrý vztah, protože když budou mít oni dobrý vztah, nebudeš muset řešit, jestli máš raději jednoho z nich.
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:03:27) A každý má tu nesouměrnost nastavenou jinak,někdo své děti miluje na 150 % a kolísá mu to o (obrazně!) jedno procentíčko a sám vlastně neví, koho má radši, někdo to má fakt o hodně. U obou mých babiček to bylo třeba jasné.
|
|
Runo |
|
(5.8.2011 12:12:04) Eliii, píšeš: "Třeba u jednoho tě dostávají nějaké věci, nebo jste spolu prožili něco jiného"
a to je přesně to ono motání nesouvisejících věcí dohromady. To přece není láska. To jsou konkrétní jednotlivý zážitky. Co mají prosím životní prožitky (pozitivní/negativní) společnýho s láskou?
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 12:24:42) ....Co mají prosím životní prožitky (pozitivní/negativní) společnýho s láskou?...
No, podle mě teda nic. Pořád si myslím, že se tady motají dvě věci. Nakonec - pozměním frázi z filmu...na mejch dětech se mi nejvíc líbí, jak jsou každé jiné. Každej den mě na**** nějaké jiné - a stejně si troufám říct, že je miluju tak s t e j n ě . Nakonec až do téhle diskuze mě nenapadlo přemýšlet o takové věci. Jistě mohu přesně říci, které je "pohodovější", s kterým se lépe domluvím, ale furt je miluju stejně. Holt persona simplex
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:34:42) Runo: mají, od nich se láska odvíjí. Nemyslím tím, kdo splnil líp mý sny, ale třeba když má dítě stejné oči jako můj milovaný manžel (nebo jako nenáviděný manžel - i to hraje roli). Bezpodmínečnost čehokoliv je iluze, racionalizace, obrana nevědomí.
|
Runo |
|
(5.8.2011 12:39:57) Elii, to co píšeš je podle mě nesmysl. Protože jinak by nemohl existovat Stockoholmský syndrom nebo domácí násilí nebo láska týraných dětí k jejich rodičům - jejcih prožitky nebudou nic extra pozitivního. Prožitky mají pramálo společnýho s láskou.
Třeba nemám ráda svýho švagra. Nevím proč, prostě nemám, žádný prožitky společný nemáme. Kdybych si měla vybrat, zda vydat k zabítí jeho nebo svého manžela, neváhám ani minutu. Ale kdybych si měla vybrat, zda nechat zabít manžela nebo mámu, tak bych se nedokázala rozhodnout, miluju oba, přestože s mámou mám mnohem víc negativních prožitků než s manželem.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:43:22) Runo, prožitky bylo pouze jedno ze jmenovaných. Jak jsem psala o očích, to není prožitek. Třeba švárovi smrdí nohy jako tvýmu učiteli ze základky, který ti dal pětku, ale už si to nepamatuješ (epizodickou pamětí), ale na úrovni emoční to v podvědomí je. Ale není to bezpodmínečné.
|
Runo |
|
(5.8.2011 12:49:16) v životě jsem švárovi k nohám nečuchala
Ještě jsem ochotná uznat, že formování lásky k CIZÍM lidem z části ovlivňují zážitky. Ale neovlivňují mateřskou lásku, to je podle mě taková přírodní veličina, vesmírná konstanta, kterou není možný snadno ovlivnit tím, že má dceruška velkej nos po tátovi a syn prdí stejně nahlas jako strejda Karel.
Mmch moje dcera je švagrovi velmi podobná (všichni v manželovo rodině jsou jak přes kopírák), včetně chování a stejně ji mám ráda. Kdyby fungovala tvoje teorie, tak bych ji musela podvědomě nesnášet.
|
petluše |
|
(5.8.2011 13:02:07) Já tedy miluji své děti rozdílně. Se synem byly problémy od začátku, byl uřvaný, nemocný (teď vím že to byl odraz toho že já byla nešťastná, nervózní matka zachraňující nefunkční vztah). Mám ho ráda, ale tka nějak podvědomě jsem si spojjila JEHO s rozchodem s jeho otcem. Takže rozumově syna miluji, starám se o něj, dávám si pozor aby neměl příčinu si stěžovat na nedostatek čehokoliv ale když to srovnám s bezproblémovou dcerkou, usměvavým novorozenětem narozeným do funkčního vztahu tak prostě jí mám raději. Jenže já to nemám sil ovlivnit, prostě když si vybavím miminkovství svého syna tak mám negativní pocity.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:11:03) petluše: tak nějak jsem to myslela, jen ty to máš i vědomý, což je vlastně v té mizérii výhoda, protože s tím můžeš vědomě nakládat
|
|
|
|
|
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 12:41:35) Bezpodmínečnost čehokoliv je iluze, racionalizace, obrana nevědomí. Elíí, prosím tě můžeš to rozvést.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:44:50) Vaitea: asi to, co jsem teď psala Runě, fakt to hodně zjednodušuju, jednak je to jen můj názor, na který jsem ještě knihu nesepsala (a nesepíšu, protože jsem nesežralal šalamounovo a bibli bych z toho nedělala), a pak taky to nemám vědecky podložené, maximálně čerpám z principů psychoanalýzy a svých zkušeností, pozorování.
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 12:52:38) Elíí, tak jak to popisuješ Runě (švagr, učitel....) to vcelku pobírám. Ale k dětem mám já ( teda tak to cítím já) kvalitativně jiný druh lásky. A tím myslím tu bezpodmínečnou. Ale to není podstané. Můj problém bude v tom, že pracuju v přísně exaktním oboru, tak přesně vymezuji pojmy. Myslím, že všichni tady mají své děti rádi, jen ne všichni oddělují resp. slučují pojem vztah a láska k dětem.
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 12:54:15) Myslím samozřejmě vztah k dětem a lásku k dětem .
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:56:04) Vaitea: Užívám ty pojmy přesně, já myslím lásku a ne vztah. A bezpodmínečností nemyslím: když uděláš to a to, budu tě mít míň ráda, ale podvědomé procesy, vjemy. Kdyby byl nějaký, jakýkoliv, proces mezi tebou a dětmi bez vjemů, neodlišíš děti od tapety na stěně
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 12:58:23) Prostě tvoje děti,Vaiteo, ti poskytují více méně stejně příjemné vjemy, takže těžko odlišíš, které máš radši a někomu ty vjemy přinášejí rozdílnější, ale přesto obě miluje šíleně, jen rozdílně. Na tom není nic zatraceníhodného.
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:05:16) Elíí, v tom se neshodneme.
K rozlišení dětí od tapety mi postačuje vjem zrakovej. K tomu netřeba emoce.
Moje děti mi přinášejí zatraceně rozdílný vjemy. A miluju je stejně. Naposledy píšu, jinak miluju jídlo, partnera, rodiče, naši kočku, svoje děti. To jo. Ke každému dítěti mám kvalitativně odlišný vztah. Ale miluju je stejně, bez podmínek
|
boží žena |
|
(5.8.2011 13:10:01) ja taky
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:12:34) Vaitea: to nevadí, že se neshodneme, jen: "K rozlišení dětí od tapety mi postačuje vjem zrakovej. K tomu netřeba emoce." tak možná scanneru ne, no, ale u člověka není jedinej zrakovej vjem bez emoce. A ano, i zrakové vjemy jsem myslela, i když s emocemi jsou třeba nejsilněji spojeny vjemy čichové, proto nám ta naše mláďátka tak voní a MILUJEME jejich vůni
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:14:34) Vztah je na vědomé úrovni, láska (i) na podvědomé ... ale pořád je založena na emocích
|
|
|
|
|
|
Runo |
|
(5.8.2011 12:57:27) Vaiteo, taky jsem z exatního oboru, proto mě možná tak irituje nesmyslná představa možnosti kvantitativního měření lásky - víc lásky, míň lásky...
|
boží žena |
|
(5.8.2011 12:59:27) oni spíš nepíšou víc mín lásky ale jiná láska což já nechápu
jinak miluju jídlo, jinak chlapa a jinak děti a ty 2 děti prostě stejně
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:01:56) boží: to by byl průšvih, kdyby jsi děti nemilovala jako děti, ale třeba jako špagety
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:06:05) MÁM TĚ RÁDA JAKO SŮL
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:13:13) Lassie: tak tak (někdy jako sůl v ráně)
|
|
|
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:01:14) Runo:ale kvantitativně tu nikdo měřit nic nechce, používá se i kvalitativní měření a je také exaktní, je na něm založeno mnoho jinak (zatím, klasika) nevyvrácených teorií. Dělala jsem leta ve výzkumu Koho máš radši, své děti nebo Paroubka? Oba stejně když to nejde změřit?
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:03:09)
|
|
Runo |
|
(5.8.2011 13:14:25) Elii, to je jednoduchý.
Paroubka nemiluju, je mi šumák. Chleba, rohlíky a hranolky mám ráda, ale necítím k nim lásku, nemiluju je. Maso nemám ráda, taky nemám ráda petržel a nemám ráda uklízení.
Manžela, mámu, tchýni, ségru a pár dalších lidí miluju láskou. Všechny své děti miluju MATEŘSKOU LÁSKOU.
Jsou to dva různé soubory lásky. Ale v jednotlivých souborech, typech LÁSKY se nedá měřit. Dá se měřit mezi souborama "mám ráda" a mezi "nemám ráda". Mezi souborama "je mi šumák" je měření kvůli neutralitě bezpředmětný.
Mám radši chleba než rohlíky a ještě radši mám hranolky, dokážu mezi nima udělat výběr a seřadit je podle preferencí a dokážu je i podle preferencí směňovat. Stejně tak dokážu seřadit petržel, uklízení a maso a směňovat je.
Ale nedokážu seřadit podle preferencí ty, co k nim cítím lásku a už vůbec ne svoje děti a směňovat mezi nimi (to je ta Sophiina volba)
Co je na tom pro psychology tak těžkýho k pochopení? Láska není směnitelná, není seřaditelná, není vyčíslitelná.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:15:41) Runo: já miluju syrového lososa láskou mateřskou a bezpodmínečnou
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:20:05) Takže bys trpěla, kdyby ti dal někdo volbu, že buď ti sebere dítě nebo sežere lososa?
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:34:03) Lassie: no,lososa miluju mateřskou láskou o něco míň než ty svoje děti ale kdyby mi někdo dal vybrat, že mám sežrat děti nebo lososa, sežeru klidně lososa
|
hokkaid |
|
(5.8.2011 13:40:41) Ellí Moje děti jsou sice někdy k sežrání, ale častěji jen k zakousnutí... A lososa nenávidím od doby, kdy jsem zjistila, kolik má tuku, bestie jedna šmakózní!!
|
|
|
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:21:45) Hele já už vypadnu.
Ale. ...láska je založena na emocích, stejně jako vztah? ne. Láska je emoce. Vztah je mimo jiné založen na emocích.
P.S. Elíí nevímjestli je to ironie, nebo opravdu nerozumíš, jaký je rozdíl mezi láskou rodičovskou (dle mě neměřitelnou) a láskou k jídlu.
|
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:18:51) Runo: samozřejmě Sofiina volba je nesmysl, co se týče dětí a tak, hlavně na hypotetické úrovni, to se nevylučuje. Jak říkám, protože jedno může člověk milovat obrazně na 102 %, druhé na 103 %, ale na 100 % začíná hranice "dala bych svůj život za", tak to je za hranicí srovnatelnosti, protože obě jsou maximálně. Ale tohle je vyloženě moje filosofování,to s psychologií nemá nic společného. Teorie, že láska k dětem nebývá úplně stejná, ta psychologicky zformulovaná je.
|
adelaide k. |
|
(5.8.2011 13:23:47) Ellí, ani být nemůže, když je každé dítě jiné.
|
|
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:19:09) Ty jo, když to všechno dělíš na soubory a podsoubory.... Láska má především mnoho podob a to i ta mateřská.
|
Runo |
|
(5.8.2011 13:21:48) Lassie, to je ta "nevýhoda" exaktního vzdělání. Nepleteš pak pojmy s dojmy jako Prekopová a (většina psychologů).
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:22:52) Pleteš, myslíš si, že to máš jasný a rozškatulkovaný. Ale láska, ani jiné city, se nedají řadit do souborů a podsouborů. To je nesmysl.
|
Runo |
|
(5.8.2011 13:29:02) Lassie, já lásku právě neřadím podle preferencí. Škatulkuju akorát věci, co je možný je mít rád nebo nemít rád jako hranolky.
Asi nerozumíš textu?
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:33:20) Co urážaš??? Píšeš, jak lásku rozděluješ, jedna podkategorie je láska mateřská(která už je, dle tvého názoru nedělitelná). I láska mateřská může mít mnoho podob. Ale zase - třeba pro tebe ne. A o tom to je - že každý to má jinak.
|
|
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:31:02) Mně to nedá. Lasiie, ....Ale láska, ani jiné city, se nedají řadit do souborů a podsouborů. To je nesmysl... Mno a sama píšeš, že mateřská láska má mnoho podob. No a to je pro člověka pracujícího exaktně (tedy mimo jiné, také zvyklého vyjadřovat se velmi přesně a neplést hrušky s jabkama )něco jako podsoubor. Ono když špatně interpretuješ měřitelná data, tak se to většinou lépe rozliší. Interpretace kvalitativních dat je vždycky obtížnější a velmi snadno zavádějící.
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:35:10) Ty řadíš mateřskou lásku mezi "měřitelná data"? Nerozumím tomu, to se přiznám bez mučení..
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:41:51) Ne jistěže neřadím. jen jsem chtěla vyjádřit, že kvantitativní data - ta měřitelná se hoednotí a interpretují lépe. Ta kvalitativní ( nebo´t jak psala Elíí, máme kvanta kvalitativního výzkumu- především z oblasti psychologie a sociologie) a tam ta interpretace je opravdu velmi obtížná. Nevím jak to lépe vyjádřit, opravdu mám pocit lassie , že nerozumíš psanému textu.
A přesto, že pracuji v ryze exaktním oboru o kvantitativním výzkumuz oblasti např. sociálního lékařství si myslím, že mám velmi dobrou představu. A proto jsem si dovolila vyjádřit svůj názor na to, jak lehce se dělají zavádějící a mylné závěry právě v oblasti kvalitativního zkoumání. ne proto, že tam pracují neumětelové, ale protože ta interpretace je v mnohém obtížnější.
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:43:05) Vaitea: Já ti dám neumětely
|
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 13:51:37) Vaiteo právě, že mám pocit, že představu nemáš. Nakonec to sama píšeš - že miluješ své děti kvalitativně i kvantitativně stejně. Takže pokud jsou emoce neměřitelná a slova nedostatečná na vyjádření určitých rozdílů, pak se ani se svou předtavivostí nedozvíš, jaké to je, když někdo obě děti miluje, ale každé jinak.
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:55:54) Lassie ...s dovolením, mám . Věř mi
|
|
|
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:36:43) Vaitea: "Interpretace kvalitativních dat je vždycky obtížnější a velmi snadno zavádějící." ale o to zábavnější a zajímavější než kvantitativní!
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 13:47:27) Elíí, na první piohled určitě . jen , není si třeba představovat, že kvantitativní výzkum končí nějakou nudnou statistikou ( průměr, odchylka, mediám, korelace). Na základě těch dat pak interpretuješ. fakt je, že hypotéza, kterou chceš vyjádřit bývá, nebo by měla být velmi jasně vyjádřená. Což kvalitativní výzkum na 100% neumožňuje. Shodnem se v tom, že obojí mě zajímá. Říká Ti něco Ross Angel? je to sociolog a zároveň statistik. pracuje tedy z kvalitativními daty - zajímá se především o gerontopsycholgii a sociologii, ale ten to umí podat a interpretovat, řekla bych až exaktně. Musím jít pracovat. Škoda, že nemůžeme debatovat "live".
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 13:54:04) Vaitea: jasně, že jo
Nojo, je to škoda, je to zajímavé téma. No, tak já vím, že kvantitativní výzkum není jen o statistickém průměru a kalkulačce zažila jsem i pár lékařských kvantitativních čistých dvojitě slepých elegantních výzkumů. A kvantitativní i v psychologii! Třeba v oblasti neuropsychologie. Ale kvalitativní je nejlepší a úplně nejlepší jsou ty naše soukromé, implicitní teorie, protože z nich vznikají nejzajímavější diskuse
|
Vaitea |
|
(5.8.2011 14:05:19) Elíí, ještě mě napadá. Tak zkuste někdo popsat v čem je ta vaše láska jiná k jednomu dítěti a k druhému, třetímu. Ale popsat tu odlišnost lásky, ne těch dětí a vztahu k nim. To by mě zajímalo. Jak se teda ta láska liší.
|
Lassie66 | •
|
(5.8.2011 14:25:35) Vidíš, Vaiteo. A to píšeš, že představu máš. Nemůžeš mít. To se nedá slovy vyjádřit. Ví to jen ten dotyčný, co cítí ke druhému.
|
|
Elíláma |
|
(5.8.2011 14:39:49) Vaitea: no, u mojí mámy je to, řekla bych, asi tak, že nás má ráda obě maximálně, fakthodně, ale někdy nás i maximálně nesnáší, fakt cítím ten odpor. Začalo to v pubertě. A ten odpor cítí k nám v jiných situacích, nejčastěji když jí připomínáme naše otce, kteří jí dost ublížili. Což si někdy uvědomí, ale neuvědomuje si, že to ovlivňuje nejen vztah (otom se bavíme a žehlí se to snadno), ale i lásku. Obě to cítíme. Obě jsme vymodlené a obě nás zbožňovala, dodnes miluje. Ale každou jinak, protože jsme TAK jiné!!! K ségře má třeba lásku fyzičtější, ke mě lehce obdivnou. Prostě jako by to srdce, když to řeknu totálně nevědecky, pokaždé plesalo na jiném místě.
|
Vaitea |
|
(6.8.2011 21:35:30) Elíí, hezky napsané. Ale popisuješ Tvoje pocity jako dcery-dítěte. Tady rozpor v názoru nevidím. Diskuze byla o tom jak dokážu jako rodič vyjádřit: obě děti miluji stejně, ale každé jinak. I tak moc dík za asertivní přístup v diskuzi, jev téměř vyhynulý.
Lassie, odpověď : prostě jinak - fakt ani v kvalitativním výzkumu, šetření k ničemu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|