CPO |
|
(10.9.2011 10:40:46) Včera jsem koukala na 13. komnatu Jakuba Vágnera, řekněme "adrenalinového rybáře". Mladý kluk (29), syn hudebníka Karla Vágnera (69) a jeho 2. ženy Moniky, který podle svých slov "nezná strach", což mu umožňuje žít život plný dobrodružství, který ho nesmírně naplňuje. (Původně měl a mohl být talentovaným muzikantem v bezpečí a s "prošlapanou cestou".) Jinak se na to samozřejmě dívají jeho rodiče, kteří jako "staří moudří" vidí za dobrodružstvím expedic mimo civilizaci nebezpečí v podobě nemocí, úrazů, napadení zvířaty či hmyzem, a navíc kumulování zátěže, kterou mladé tělo před třicítkou zatím "zvládá", ale může to být časovaná bomba...
V minulém čísle Ženy a život jsem četla o mamince mladého horolezce, který se zabil v horách. Matka se nakonec také stala "horolezkyní", aby pochopila, co vedlo jejího syna k tomu, aby tak nesmírně riskoval, i když věděl, jak ona se trápí...a to jí pomohlo vyrovnat se se synovou smrtí.
Mám dceru (9). Taky o ni trnu často hrůzou (zvláště, když je s tatínkem - máme střídavou péči), protože je "z hadích ocásků". Takže jsem přemýšlela, jak bych podobnou psychickou zátěž (že už se mi dítě odněkud nevrátí) řešila já - a myslím, že se opravdu člověk musí smířit s tím, že dítě přivede na svět, vychová ho, jak nejlépe umí - ale dál ho musí nechat jít, byť jde cestou, která se rodičovi nelíbí, považuje ji za špatnou nebo nebezpečnou. Myslím, že i ta střídavá péče (jakkoli je náročné odlučovat se od vlastního malého dítěte - máme ji ve střídavce od 4let) je dobrý trénink na pozdější výše popsané situace
Jak se na strach rodičů o děti X právo dětí na vlastní život díváte vy?
|
Pawlla |
|
(10.9.2011 10:45:37) Tak to mám vcelku ujasněné.Strach o děti mám od jejich narození a budu mít už pořád,na to ani nemusí být horolezci nebo něco podobného.Nemyslím si,že se s tím dá něco dělat a samozřejmě budu ráda,když budou šťastní i když to nebude úplně ta cesta,kterou bych si představovala.Je fakt,že já ani nějaké zvláštní ambice nemám,jen u syna bych si přála,aby mohl žít normální život a prosazovat to je mimochodem taky dobrý adrenalin.
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 12:44:51) Čím jsem starší, tím je to se mnou horší. Najednou vidím, proč se rodiče bojí o své děti, které paří na motorkách, nebo o své dospívající dcery, které se vrací v noci z diskotéky. Moje máma to měla trochu jinak - naučila mě stopovat, první dovolená stopem byla bezva - máma a starší brácha(mně bylo 12), expedice Čechy-Morava. Později věděla, že stopuju a stopovali jsem i po Evropě - neměla s tím problém. Já bych asi trnula, kdyby to dcera dělala.... nejsem tak v pohodě. Pravda je, že se i u mé mámy vše změnilo, když jí v noci volali, že jí syna přizabilo auto. Nebo možná né u ní - ale u mě. Proto jsem třeba tak zásadová, co se týče bezpečnosti dětí (hrnky s vařícím čajem, silnice, lezení po výškách). Mám s tím zase občas problémy u tchýně, která je akční a je tělocvikářka - ta zase tvrdí, že dítě musí vylézt všude, protože se naučí být obratné a nebude mít zbytečné úrazy. Řeším to tak, že nebývám přítomna, když s dětmi tyhle věci dělá . A je klid.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(10.9.2011 12:59:34) To jsem zase zjistila u dcery, že je lepší, když ji nechám lézt po lezecké stěně samotnou, neboť když mám snahu ji jistit, tak veškerou energii investuje do odhánění a kopání mě, abych ji nechala a nejistila..Takže je to pak méně nebezpečné, když leze sama.. Jako tříletá už umí vyšplhat po provaze, po stožáru, apod..Ve 2,5 letech mi prošla Vlčí roklí do Adršpachu a zvládla všechny žebříky a výstupy. Troufám si tvrdit, že byla nejmladší ze stovek dětí, co jsem tam viděla
|
CPO |
|
(10.9.2011 13:02:51) Já jsem dceru od mala učila lézt - ve smyslu bezpečně. Říkala jsem si, STEJNĚ poleze (je takový typ, no po kom asi ), tak ať aspoň leze bezpečně.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:05:34) Já synovi odmalička ukazovala možný následky dementního a nerozvážnýho chování. A vysvětlovala mu, že když se nedej Bože zabije, mně to sice bude strašně líto, ale mrtvej bude on.
|
CPO |
|
(10.9.2011 13:10:24) "A vysvětlovala mu, že když se nedej Bože zabije, mně to sice bude strašně líto, ale mrtvej bude on."
Moje dítě odjakživa nejvíc zajímalo, JAK to bude vypadat, až bude mrtvý. Věnovalo mnoho energie tomu, aby si to v praxi mohlo vyzkoušet. Divím se, že jsem nezešedivěla už v 35...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:14:47) Br, ale jo, to ho taky zajímalo... obvykle to řeším za pomoci Woodyho Alena nebo Cimrmanů. ("Jaké to je?" "Co?" "Smrt." "Prostě tam tak ležíš...")
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:15:28) ...nebo Červeného trpaslíka: "Jaké to je?" "Co? Být mrtvý? Je to jako být na dovolené s partou Němců!"
|
|
CPO |
|
(10.9.2011 13:17:09) Monty, mému hloubavému dítěti NESTAČÍ slovní popis
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:20:02) Br, tak moje dítě je také dost hloubavé, ale celé jsme to uzavřeli teorií, že stejně jako ve snu si není vědomý svého těla, tak si ho není vědomý ani po smrti.
|
|
|
|
|
|
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 13:17:40) Ale jo, já proti tomu nejsem. My s dětma taky podnikáme různé věci. Spory bývají spíše u záležitostí, kdy děti lezou na něco, na co nesmí lézt bez dozoru. Takže - tchýně je naučila lézt po štaflích (děti 2 a 3), hrozná sranda. Jenže děti pak na ty štafle lezly, i když u nich nikdo nebyl - takže se mohly převrátit. Máme na zahradě domeček, prolejzačky, skluzavku. Tam můžou řádit nonstop - jenže ony nabyly dojmu, že i ty štafle jsou taková legální prolejzačka a já za nima pak musela lítat a ze štaflí je sundávat. Blbost, no. Ale za mě - myslím, že než děti něco dlouhodobě odnaučovat, pak je lepší je to prostě od začátku vůbec neučit. Že lezou na horolezecké stěně, která je na to určená, to mi nevadí.
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 13:19:59) No a dětem jsem ukázala na youtube, jak to vypadá, když auto sestřelí cyklistu. Velká rychlost a prda. A cyklista fuč. Žádná krev ani detaily. Jen aby viděly, jak rychle to auto může přifrčet a že je dobré dávat na silnicích bacha.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:21:19) Ľassie, hmmm... tohle se mi jednou nepovedlo. Vloni tady kousek od našeho bytu rozšmelcovala tramvaj kluka, co se vezl mezi vozy a spadl pod kola. Vyprávěla jsem to synovi, aby byl informovaný o tom, co se může stát, když mladý kluci dělají kokotiny a jeho nejvíc zajímalo, jestli z toho není nějaký video.
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 13:24:51) Tvůj kluk je bystrý hoch a je taky starší, než mé děti. Jim stačilo vidět, že křižovatku nemusíš bez problémů profrčet vždy a že to auto nemusí vždy ubrzdit.
|
CPO |
|
(10.9.2011 13:26:22) Mně se dítě vždy před křižovatkou schválně vytrhávalo se slovy "Já CHCI aby mě to auto zajelo!"
|
|
|
|
|
CPO |
|
(10.9.2011 13:25:27) "Jenže děti pak na ty štafle lezly, i když u nich nikdo nebyl - takže se mohly převrátit."
Já jsem dítě učila lézt PO VŠEM (strom, štafle, stěna...). Při tom jsem mu vždycky názorně ukázala (např. nečekané podtrhnutí štaflí, samozřejmě za jištění), CO a KDY se mu může PROČ stát...(a jak se teda proti tomu má chránit - např. že na štafle NIKDY nemá lézt, když mu je dole nedrží dospělý, že má zachovávat princip "3 pevných bodů" apod.) Myslím, že to nebyla špatná taktika.
|
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 13:29:50) Taktika to nebyla dobrá v tom, že když děti lezly na štafle, tak ty štafle tchýně jistila. Pak odešla a štafle tam nechala stát. Dítě jsem sundávala až v okamžiku, kdy bylo nahoře, štafle vratké, ono nemohlo dolů - a nikdo u něj. A štafle to byly vysoké, co máme na stříhání stromů.
|
Lassie66 | •
|
(10.9.2011 13:42:20) Ale jinak musím napsat, že tchýně naučila dceru ve 3 letech lyžovat, jezdit na kole, děti jí milují a myslím, že i ty, kterým dělala ve škole třídní (akční školní výlety - třeba na té lanové dráze). Pokud vím, ještě se jí s dětmi nic špatného nestalo, ale i tak někdy prudim.
|
|
|
|
|
|
|
|