| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 | 
 |
(5.1.2012 22:20:59)
Ahoj vsem,
mam par dotazu. To, ze mi postupne zemreli oba rodice behem minuleho roku, to uz jsem tu psala v jinych diskuzich. Nemuzu se s tim srovnat, nemuzu to pochopit, i kdyz mesice ubihaji. Spatne spim, spatne usinam. A do toho mam porad o nich sny. Vzdycky jsem mela zive sny, barevne, nekdy nesmysly, jindy zajimave pribehy. Ted se mi zdava hlavne o mame, je casto v mem snu jakoby stranou, usmiva se, pozoruje, mlci a jen se diva. To uz se mi stalo mockrat. Naopak tata se mi obcas ve snu snazi jakoby radit, ale uplne beze slov a presto mu rozumim. No a ted naposledy se mi zdalo, ze jsem tatu nasla nahodou v nejakem ustavu, kde byl tajne (proste neumrel, prestoze jsme si to mysleli), nekdo mi to rekl a ja tam jela a byl tam a chodil (pred smrti nechodil, byl po urazu), ale zase mlcel, nerikal nic, presto ale se mnou nejak komunikoval, vedela jsem, na co mysli.
Ja nevim, jestli se timto zpusobem podvedome s tim snazim vyrovnat, ze se mi zdaji takove sny. Nebo kde se ty sny berou? Umi tu nekdo vylozit sny?
Pisu asi zmatene, ale nejak je toho na me moc. Nemuzu se s tim vsim srovnat...
|
| Tanja | •
|
(5.1.2012 22:35:12)
Neumím to vysvětlit,ale taky se mi zda o tátovi, který je již 4 roky po smrti. A taky dost často je to o tom, že mám pocit že neumřel..myslím, že je to jen o tom spojení mezí námi. Já vždy po tom snu zapálím doma za něj svíčku, ještě lepší tu svíčku zapálit v kostele i když nejsem přímo věřící. Zkus to :)
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 22:40:08)
Urcite zapalim, diky moc za odpoved 
Ja jsem po tech snech vzdycky tak znicena, rekla bych, ze se vlastne i trosku bojim. A je to skoro denne, co mi alespon jeden z nich do snu vstoupi  . Takze vlastne nemam sanci se poradne vyspat. Chci na ne vzpominat, ale nechci to takhle...
|
| bien+Kája08/08 | 
|
(5.1.2012 22:50:58)
ja bych se tech snu nebala..pokud je aspon trochu pravda,co jsem psala predtim,tak je to vlastne pekny..ze jste stale,v podvedomi spolu..
Me takhle navstevoval kamarad,co spachal sebevrazdu,ale zacalo to az po par letech..ze zacatku sem z toho byla spatna,desilo me to (ty navstevy nebyly jen o snu,ale to nebudu rozebirat neb bych byla asi za magora),ale po asi mesici (bylo to taky kazdou noc,ja byla nevyspala a rozlamana),kdy jsem teprv pochopila,ze je to on,se mi ulevilo..dal to trvalo,kazdou noc,dokud sem neco nevyresila,takze skoro rok,a kdyz to prestalo,pristihla jsem se,ze mi to i chybi..asi su fakt magor.ale me to davalo pocit bezpeci..
|
| Jana Martinová |
|
(6.1.2012 23:22:25)
Jak jste psala, že se nechcete rozepisovat o tom, jak vás přišel navštívit kamarád, který spáchal sebevraždu, mě by to zajímalo, já vám věřím.
Kdyžtak mi to napište do e-mailu mnoznecislo@seznam.cz
|
|
|
|
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 22:42:05)
a nerikas treba detem,ze na ne dava babicka pozor?a pak se ti to promitne do snu...
Podle me je to vyrovnavani se se situaci.podvedomi je mrska..
Videla bych to tak,ze maminka byla tva jistota a opora..tak ji ted vidis,jak stoji stranou (ona uz bohuzel je stranou) a diva se,jak co delas a hlida te.je tvym svedomim,kdybys delala neco spatne.
A tatinek byl zas ta opora skutecna,ne jen duchovni..se vsim si vedel rady,vsechno opravil,podporil te..tak ti radi i ted,neb ty mas zrejme pocit,ze to bez nich nezvladnes.chces je mit porad tady,tak se ti zdaji..
Pokud nemas ze snu spatnej pocit,tak si je uzivej..myslim,ze casem odezni..
Jinak je mi lito,co te potkalo,preji uprimnou soustrast a at slunce zase co nejdriv vyjde
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 22:50:38)
Detem rikam, ze se na nas babicka s dedeckem divaji a davaji na nas pozor. To je pravda. Obe to totiz nesly a nesou dost spatne, museli jsme proste vymyslet neco, co by jim to aspon teosku ulehcilo. Starsi to nese jeste hur, protoze uz precejen vi vic, jak to se smrti je. A navic jsme s nimi zili ve spolecne domacnosti.
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 23:01:24)
pak bych tam videla souvislost.jestli jim to rikas denne a taky treba kdyz neco nakresli a reknes,ze babicka to vidi,tak to v tom podvedomi mas zazity taky..
Je to fakt sila,kdyz s nekym zijes,denne se vidite a najednou je pryc a to 2x behem roku..a to si to jen predstavuju a vim,ze realita je 100x horsi,ne-li 1000x..
Pokud ti sny vylozene nedelaji dobre,da se na nich pracovat,ale je to zdlouhava drina a je nutna absolutni koncentrace..ja se to kdysi (v puberte) naucila,ale u me to bylo zistny;chtela jsem urcity sny..jestli chces,pisni mi na bien@email.cz a zitra,z pc,bo na mob bych se utukala,ti napisu postup,jak sem to delala..
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 23:08:05)
ono je to jeste moc cerstvy..tvoje podvedomi ted ma dominantni vliv,protoze vedomi boli,tak ho reflexivne potlacujes..
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 23:12:28)
nevim, nasadila jsi mi brouka do hlavy s tim navrhem pracovat se sny...nevim, jestli to uplne chci, ale ani nevim, jestli to nechci...necham si to projit hlavou, nez se treba ozvu...ale moc moc dekuju
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 23:24:35)
ono na tom neni nic negativniho auru narusujiciho..je to metoda,jak ovladat sen a neni to nejak jako nafurt..proste,kdyz se to naucis,tak pak ten sen muzes ovladat,ale druhej den,kdyz se na to vecer nepripravis,jede si sneni po svym..neni to zadna magie,jen takova jako meditace,prace s vedomim a podvedomim..
Ja se to naucila kvuli povere,ze kdyz nekde spis poprve,tak se sen splni..a ja chtela rozhodnout,co to bude..takze kdyz sem nekde spala poprve,pripravila jsem se na to a pak se mi zdalo,co sem chtela..a dalsi noc byla jako obvykle..
Tak az si to rozmyslis a kdyz budes chtit,napis..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Elíláma | 
|
(5.1.2012 22:42:12)
Lysinko: Jo, já věřím tomu, že se psychika vyrovnává s jejich ztrátou, jakoby přeuspořádává myšlenky. Až jednou sny odejdou, budeš vědět, že ses s tím vyrovnala. Asi nikdy neodejdou úplně, ale proč s je v dobrém občas nepřipomenout? Sny přestanou být tíživé. je to moc čerstvé, dej tomu čas. A třeba si pro úlevu zapal za ně tu svíčku, je to podobný proces jako sny, taky je to součást vypořádávání se s tím. 
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 22:58:32)
No vyrovnat se s tim rozhodne zatim nemuzu, to je fakt. Porad me chytaji stavy totalni beznadeje a smutku. To asi jeste na dlouho.
|
|
| Signoret | 
|
(6.1.2012 12:56:32)
Lysinko,
mě se to stávalo taky. Ztratila jsem otce, který nikdy nemarodil, a když, tak se z toho vždycky vyspal. Měl rád hlavně port a legraci. A najednou ho během tří týdnů skolila rakovina.
Byl to pro mě naprostý šok. Dokola jsem se ptala proč, pískalo mi v uších střídavě k nevydržení, ztrácela jsem půdu pod nohama. Asi po roce v jednom snu za mnou přišel - vycházela jsem ve svém rodném městě z obchůdku s hudebninami a on stál naproti němu pod podloubím a čekal na mě. Spadla mi brada a vyvalila jsem oči. Měl na sobě světlefialkovou košili a kalhoty, moc mu to slušelo. Rozeběhla jsem se k němu, objala jsem ho a povídám: "Tati, já myslela, že jsi mrtvej". On se na mě díval, objal mě a stále usmíval a já jsem odečítala jeho myšlenky - je mi dobře, nic mě nebolí, přestaň se trápit. Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem teplo u srdce. Ten sen živý dodnes, ač je tomu 22 let. Tíha nekonečných otázek ustoupila a já pochopila, že bol, který cítím, cítím proto, že mě trápily výčitky a nevyřčená slova, která vyřčená být měla. Nejvíc zue všeho ale to, že příběh mezi námi dvěma se ukončil tak rychle, že jsem neměla šanci mít tzv. čistý stůl.
Když se mi to podařilo všechno pochopit, začali za mnou do snu chodit moji prarodiče (většinou babičky) a skoro vždycky mi něco sdělí, co má v mém reálném životě nějaký význam, i když na to přijdu třeba později.
Jestli Ti mohu poradit, zkus přijmout odchod rodičů, že to tak mělo být a vyříkej si v sobě s nimi všechny pocity, které cítíš. Odpusť jim a odpusť i sobě. Vím, že to hodně bolí, poplakej si, když bude třeba, ale uvidíš, že se celá situace posune do jiné roviny. Držím Ti palce!
|
|
|
| Siddhártha | 
|
(5.1.2012 22:42:23)
Moji blízcí zemřeli už před hodně lety,ale takové sny občas mívám taky. Je to tak živé, že ješetě při probouzení je těžké si přiznat realitu.
Každopádně  během jednoho roku, to je síla :-(
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 22:56:52)
Ja mam treba problem s probouzenim. Proste nejsem k probuzeni. Budik slysim dlouho z dalky. Takze vlastne taky nemuzu odlisit realitu od snu...chvili
|
|
|
| Delete | 
|
(5.1.2012 22:48:32)
Lysi,
rozumím ti, mně oba rodiče odešli během roku a půl, teď na konci ledna to bude 5 let....
Sny o nich se mi zdávají, o tátovi méně, o mamce víc, vím, že oba ve snech vystupují, jakoby neodešli, ale měla jsem i jeden podobný tomu tvému, jen s mamkou, že byla někde schovaná a že její smrt nebyla skutečná.....někdy je to tak živé, že mi po probuzení chvíli trvá, než mi dojde, že to byl jen sen...
Jen mám z těch snů přesně opačné pocity než ty....každou noc doufám, že se mi o mamce bude zdát, že s ní zase budu....a hrozně nerada se z takových snů probouzím....je mi v nich tak dobře....
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 22:54:34)
Vidis, ja mam ale strach. Neumim to popsat, ale jako bych vstupovala do jinyho sveta, proste nekam k nim na druhou stranu. Prijde mi to strasne tajemny, skoro ducharsky. Toho jsem se vzdycky bala treba v televizi. Ale nemuzu si pomoct, vidim to tak. Trosku odjakziva verim v to, ze smrti to vsechno nekonci, jen nemam jasnou prestavu o tom, co by jako melo nasledovat.
Uz asi blbnu 
|
| Siddhártha |
|
(5.1.2012 23:00:00)
Lysinko, promin, jestli to zlehčuju - třeba Ti chtějí ukázat, že se té druhé strany bát nemusíš.
|
|
| Žžena |
|
(5.1.2012 23:00:08)
Lysinko,
i kdyby to duchařské pojetí bylo to, co prožíváš, pak by prostá tichá přítomnost byla v zásadě dobrým znamením.
|
|
| Luciex | 
|
(6.1.2012 9:49:23)
Vůbec se toho nebojte. Člověk ve své podstatě má na sobě tělo (jako kabát ), které potom smrtí zaniká, aniž by zanikl ale on sám. V noci se ale spojení těla s námi trošku uvolňuje a potom jednoduše odcházíte prožívat něco a je to reálné (někdy nám ten sen přední mozek trošku změní, ale jinak je to skutečné prožití) a není třeba se bát toho, že se skutečně setkáváte s mámou a tátou, kteří odešli. Možná je mrzí, že Vás neučili (asi sami nevěděli), že smrtí pokračuje ve vývoji dál, a tak se s Vámi dál setkávají a snaží se Vás takto pěkně na to upozornit. Pokud budete cítit, že je to pravda, a budete mít další dotazy, jsem Vám k dispozici na mailu: modry.andel@centrum.cz.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(5.1.2012 22:58:08)
Lysinko,
sama jsi to pojmenovala a píšou tu i jiní... ty sny jsou podle mne prostě v souladu s Tvojí psychikou a tím, že se těžko vyrovnáváš s odchodem rodičů (to je přirozené!) a ještě jsi je prostě nenechala odejít. Takže oni s Tebou v těch snech jsou. Proto tam taky jen jsou, tiše přítomní.
Až je "necháš odejít", oni ze snů taky odejdou.
|
|
| Sengam | 
|
(5.1.2012 22:58:33)
Zdají se mi sny o taťkovi, který je mrtvý 8 let.
Měli jsme krásný vztah, umřel nečekaně v 60letech.
Hrůza.
Ve snu ho uvidím, většinou se směje, nemluví a já jsem strašně šťastná, že ho zase vidím, chci ho obejmout, nejde to a pak mu strašně nadávám, proč umřel, proč nás tu nechal a on se pořád usmívá.
Nemám z těch snů špatné pocity.
Nejradši bych ho viděla, aspoň ve snu, denně.
A na kinezi mi řekli, že pokud mu budu ve snu nadávat, tak jeho duše nebude moct být v klidu, musím se s jeho smrtí vyrovnat a smířit, ale jde to těžko:-(
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 23:01:59)
8 let? Clovek se s tim asi uplne nesmiri nikdy, ale cekam, ze na to aspon pristoupim, ze to vezmu jako fakt. Coz se mi zatim nedari...A pravda je, ze mi to neulehcuji ani kazdodenni bezne situace, porad tu okolo sebe vidim spousty veci, co mi je oba pripominaji.
|
| Sengam |
|
(5.1.2012 23:24:20)
Jako fakt už jsem to vzala.
Ale nevím, jestli se s tím někdy smířím.
Je mi po něm pořád strašně smutno 
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 23:28:43)
deni-mymu tatovi je po mame taky dost smutno a je to 32 let..po rodicich je asi smutno nafurt..
|
|
|
|
|
| Černá kronika | 
|
(5.1.2012 23:06:25)
Známá umí vykládat sny,ale abych pravdu řekla,mám strach se do toho pouštět, stejně tak, jako si od ní nechci nechat věštit budoucnost. A ona to taky dělá jen velmi nerada. Nejsem věřící, přesto si říkám, že je možná něco nadpozemskýho, do čeho mi pozemský nevidíme. Zdají se mi často sny o zemřelých příbuzných nebo známých. Je pravda, že hodně často na ně přes den myslím, takže pak se mi promítnou i do snu do podvědomí. Není mi to nepříjemný, jsem ráda, že jsem zase s nimi alespoň v tom snu. Jen jednou jsem sen zaznamenala jako vzkaz a to asi 14 dní po smrti taťky, přišel se se mnou rozloučit a byl to sen pro mě hrozně osvobozující. Od stesku, od vyčitek, od smutku, cítila jsem ráno srovnaná a smířená. Možná to opravdu byl nějaký vzkaz. Byl to živý sen a dodnes si ho i živě pamatuju.
Říká se, že když člověk po zemřelým příliš truchlý, tak drží na tomhle světě jeho duši a ta nemá pokoj. Klid se jí dostane, až když pozůstalý přijme fakt odchodu blízkého a duše může odejít.
|
| Siddhártha |
|
(5.1.2012 23:23:15)
Ono je to i logické.
Na druhou stranu je nesmysl se trápit tím, že je mi po někom smutno. Je to přirozené. Kor když s nimi měl člověk dobrý vztah a vídal je denně.
Já bych to přetočila do té pozitivní stránky věci - kromě podvědomí to může být i tak, že Ti vynahrazují to, že už s Tebou nejsou v reálu.
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 23:31:40)
Ja si taky dost vycitam, ze jsem se s mamou vlastne vubec nerozloucila. S tatou tak nejak jo, i kdyz to bylo taky necekany, byla jsem za nim den pred tim, nez zemrel, v nemocnici. Bylo mu dobre a rikal mi veci, ktere na me pusobily dost vyrovnane, jakoby smirene. Byl stary a vedel asi, ze nastal cas a drzela jsem ho za prst, tak jako jsem to delavala, kdyz jsem byla mala. Nejak jsem citila, ze i kdyz je mi dobre, ze to prijde, jen ne, ze to bude uz druhy den. Ale ta posledni navsteva byla takova pokojna, plna klidu.
S maminkou jsem se naposledy videla v nemocnici, kdyz ji byla strasne zle, nemohla skoro mluvit, jen mi ukazovala, ze ji dokapala kapacka, abych to rekla sestre. Tak jsem za sestrou sla a uz jsem se tam nevratila, nemela jsem silu se na ni divat. Doktor mi pak rikal, ze je to normalni, ze vyledky ma dobre a ze se jen telo pere, nez zase bude lip. No a nebylo, druhy den mi volali, ze upadla do komatu a pak brzy zemrela. A ja uz u ni nebyla. Nic jsem ji nerekla.
|
| Siddhártha |
|
(5.1.2012 23:49:09)
Takže si děláš výčitky. Myslím, že to bude ten hlavní důvod.
Bude potřeba zapracovat na tom, aby sis odpustila. A třeba právě v těch snech máš možnost to vyřešit, říct ji vše, co potřebuješ.
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(5.1.2012 23:52:38)
Ja vim, ze to asi bude tema vycitkama, co se tyce snu s mamkou. Jenze jak to udelat? Jak ji to rict? Ja s ni vlastne nekomunikuju, jen vim, ze tam je, vidim ji, ale nemluvime spolu. Mozna je to taky dany tim, ze pred jeji smrti jsme spolu vubec nemluvily, ona komunikovala jen ocima, mluvit nemohla.
|
|
|
| bien+Kája08/08 |
|
(5.1.2012 23:50:20)
to bych taky videla jako puvod tech snu,ze jsi se nerozloucila..to byva casty..ja se nerozloucila s zadnym s dedecku (mela jsem pod timto statusem 3 uzasny muze) a nejsu s tim uplne srovnana doted..je to 5 let,co zemrel posledni a uz me to popadne jen tak obmesic,ten smutek..a neni uz tak intenzivni..vim,ze se odchod dedecka neda srovnavat s rodici,jen sem chtela,ze tento smutek je fakt beznej..
|
| Siddhártha |
|
(6.1.2012 0:02:26)
Těžko se radí. Zkusila bych si to pokud možno nevyčítat a spíš myslet na to hezké, co jsem spolu zažily, třeba se to v podvědomí trochu uklidní, třeba se prolomí i to mlčení ve snech. 
|
|
| bien+Kája08/08 |
|
(6.1.2012 0:13:28)
odpusteni i konec vycitek prijde,je taky dulezity projit vsema fazema truchleni,nic nepotlacovat,klidne brecet..detem pak rict,ze je ti smutno po prarodicich..
Mozna bych zkusila pomoc psychologa/terapeuta/kinezku..
Zkus si pred usnutim predstavit,ze jsi s mamou,mluv k ni,v mysli ji obejmi..rekni ji vsechno,cos nestihla..mysli na ni,dokud neusnes,to by se do snu mohlo prenest..
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(6.1.2012 0:21:33)
Brecim casto. I ted, jak tu pisu, mam zase v ocich slzy. Mluvim s mamou i nahlas, kdyz jsem sama doma.
Psychiatra bych zkusila, ale mame tu pobliz jen jednoho a ten je mi dost proti srsti. Kdysi jsem uz u nej byla a je mi proste neprijemny, coz je zrovna v tomhle dost dulezity. Psycholog tu neni. Musela bych dojizdet a momentalne si to ani financne nemuzu dovolit.
|
| bien+Kája08/08 |
|
(6.1.2012 0:35:49)
jo tak zrovna u psychdru je sednuti si zasadni podminkou..
Skoda,ze nemas moznost si o tom popovidat s psychologem..
Tak potom zkusit,co tu bylo psano-myslet na ne v dobrem,odpustit jim,ze odesli,zkusit ty sny brat jako neco pozitivniho..a kdykoli si rict o pomoc/vyslechnuti..kdyz nebude kde,tak tady urcite..
|
|
|
|
|
|
| Ufonka | 
|
(6.1.2012 12:55:55)
Lysi,
s babičkou jsem se viděla den před smrtí. Jela jsem za ní do nemocnice, vzala s sebou jen Eli, nejstaršší dceru (nejmladší nebyla na světě, o její přítomnosti jsem ale babičku při návštěvě informovala ).
Z babičky vyzařoval naprostý klid, vypadala moc hezky, byla milá a veselá. Přišlo mi, že se jí vyhladily vrásky Hledala Jolanku. to je jediná věc, které lituji, že jsem ji nevzala s sebou. Tehdy jsem se s ní nerozloučiila opravdu. Druhý den ráno jsem věděla, že je zle. V nemocnici mi nepříjemná sestra jen stroze oznámila, že noc měla neklidnou, plakala a volala dědu (zemřel rok a půl před ní). Den probíhal normálně nenormálně. Pořád mě to táhlo do nemocnice za ní. Nakonec jsem to nevydržela. Probudila Joli, ani jsem jí neobula botičky, prostě jsem ji čapla do náruče a spolu s Eli jsme odjely do nemocnice. Babička byla v komatu. Měla vysokou horečku, nevnímala nás. Tedy zdálo by se, ale já vím, že vnímala. Změnila se jí tepová frekvence Tehdy jsem jí řekla, že může jít, že to všichni pochopíme, a rozloučila jsem se. Když jsem přijela domů, bylo mi najednou lehčeji. A pak jsem prožila naprostou úlevu, to se nedá popsat. Zapomněla jsem na to, že je v nemocici a jak vážný je její stav. Byla to půlhodina štěstí. Pak přišla sms od mojí mamky, která tam s ní byla, že zemřela...
Prosím tě, nic si nevyčítej. Udělala jsi to, co byl v tvých silách. Důležité je, že jsi s nimi byla nejen fyzicky, ale i ve svých myšlenkách, protože duše nepotřebují slova. Já to tu popisovala proto, že je třeba se řídit svými pocity. Pokud cítíš, že chceš něco udělat, tak to udělej. Pokud chceš někomu něco říct, tak to udělej. Je jedno, že už tu není mezi námi, nebo že všichni tvrdí, že nevnímá. Ty to musíš dostat ze sebe ven. Řekni všechno, nahlas, klidně to i zakřič, jen když se ti uleví. Já tu teď taky bulím, protože mi babi chybí, přijde mi to normální. Takže se nestyď, nevyčítej si to, nenadávej si, že jsi se přes to ještě nepřenesla. Každý potřebuje jinou dobu. Chce to čas.
Přeju hodně sil!
|
|
|
|
| Sengam |
|
(5.1.2012 23:25:16)
Mně to tak řekla kinezka, že opravdu dokud jim neodpustíš, tak jejich duše nebude mít klid.
Mně po smrti taťky moc pomohla.
|
|
| Ufonka |
|
(6.1.2012 12:33:05)
Lysi,
a já jen doplním, že se také říká, že neodešli pouze blízcí, ale tvá duše odchází také. Je potřeba je nechat jít, aby ty´s mohla zůstat a žít dál. To neznamená přestat na ně myslet, ale uvědomit si, že tu nejsou, přijmout tu situaci. A to chvíli trvá. Důležité je pustit své emoce. Protože právě potlačené emoce tě stále poutají.
Když jsem se dozvěděla, že je moje babička v opět v nemocici, tak jsem najednou pocítíla, že umírá. Pro mě to byl šok. Já věděla, že odchází. Nikdo jiný to netušil, pokud ano, tak si to nechtěl připustit. Tehdy jsem probrečela spoustu nocí, a to tu byla ještě s námi. Když skutečně odešla, bylo mi na jednu stranu neskutečně teskno, protože jsme měly nádherný vztah. Ale na druhou stranu jsem pocítila úlevu. Kdykoli jsem si na po její smrti vzpomněla, a vzpomenu, a cítím, že je mi do pláče, tak pláču. Jen tím, že smutek a bolest nechám odejít, se mi uleví.
Také se mi o ní občas zdá, ale zdaleka ne tak často, jako tobě o tvých rodičích. Jsem ráda, že ji vidím a taky bych chtěla, aby se vrátila. Ale důležité je jít dál, netopit se v minulosti. Klidně si s nimi povídej nahlas, když jsi sama. tohle mi ohromně pomohlo. A taky, když na mě přijde smutek, tak vzpomínám na krásné a legrační chvíle, které jsme spolu zažili a přistihnu se, jak se směju
Je mi moc líto, že odešli tobě dva blízcí lidé tak brzy po sobě. Přeji hodně sil a myslím na tebe.
|
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(6.1.2012 1:22:22)
Já si už několik let přeju, aby se mi zdál sen s mými blízkými mrtvými, ale nepřichází. Já jsem ani neměla šanci se rozloučit.
Na tvých snech nevidím nic špatného, jsou moc hezké. Rodiče tě navštěvují ve snech, protože je to nejsnazší cesta. Zkusila bych si v bdělém stavu, třeba před spaním, vduchu přeříkat, co bych jim chtěla říct. Já si s těmi mými takhle někdy povídám, jen ta odezva mi chybí.
|
|
| Roya | 
|
(6.1.2012 6:43:23)
Lysinko, jestli věříš, že lidé mají duši, která po smrti fyzického těla odchází do jiného světa, tak si uvědom, že s tou duší můžeš ještě komunikovat (ale pak je třeba se smířit s tím, že odešla, abys ji nedržela někde, kde už nemá být) - takže s maminkou se klidně můžeš rozloučit, všechno jí vysvětlit, i teď (i když už není obalená fyzickým tělem). Zkus si v klidu a o samotě sednout (třeba si pustit tichounce nějakou relaxační hudbu), zavřít oči a představit si, jak se s každým z rodičů setkáš na nějakém pěkném místě. Svojí představou se s ním skutečně propojíš. Pak si s ním můžeš popovídat o všem, co tě trápí, vysvětlit všechno, co potřebuješ, třeba se ho i na něco zeptat, a nakonec se s ním navždy rozloučit s vědomím, že on se v tom jiném světě má moc dobře.
A pak už na ně jen vzpomínat, ale bez výčitek sobě nebo osudu... A když někdy přijdou do snu, brát to jako dar.
|
|
| TiNiWiNi | 
|
(6.1.2012 7:29:43)
Z mé zkušenosti ti mohu poradit, aby jsi se s rodiči ve snu rozloučila a řekla jim, jak moc ti chybí a jak moc je miluješ. Ono to opravdu jde. Uvědomíš si, že sníš a že to můžeš!!! říct. Taky bych je požádala, ať ti řeknou , co chtějí.
|
|
| Annie01 | 
|
(6.1.2012 8:33:59)
Kamarádka měla zkušenost s vazbou s jedním ze svých zemřelých rodičů.
Pár měsíců po jeho smrti těžce onemocněla a ten člověk jí hodně chyběl, současně ho pořád vnímala, jako že jí je na blízku.
Každopádně to pro ni nebylo vždycky příjemné, pravdou je, že člověk opravdu neví, jak takové stavy chápat a uchopit.
Nakonec jí moc pomohl jeden psycholog, který jí vysvětlil, že dost možná opravdu ta duše zůstává nablízku někomu, kdo ji tady ještě potřebuje. Že jí rodič skutečně "hlídal", když na tom byla opravdu špatně. Ale její potíže pominuly a teď je třeba se rozloučit a nechat ho jít.
Dostala za úkol nějakou dobu zapalovat každý večer na okně svíčku a tento akt brát jako pomyslné rozloučení.
Moc jí to pomohlo.
Za sebe bych viděla jako velké pozitivum, že ty sny jsou spíše příjemně laděné, že ti rodiče přihlíží v dobrém, nevytahují se na povrch nějaké dávné konflikty. Nejspíš prostě fáze vyrovnání se, která je neskutečně obtížné, ale třeba jí projít, aby to člověk prožil a odžil.
|
|
| aach | 
|
(6.1.2012 8:36:16)
to se mi zdá taky často. že babička která zemřela před 18 lety někde žije, -celou dobu a já k ní přijdu domů a jsem úplně zmatená a neštastná, že jsem zameškala tolik let, kdy jsem si myslela, že je mrtvá. babička nikdy nemluví.moc si mně nevšímá. to mě znepokojuje. to neznám. potom odejdu s tím, že se brzy vrátím a pak se probudím. ještě několik minut po probuzení jsem nadšená a těším se, až babičce ukážu děti a pak mě poleje studená sprcha.
měla už bych jí nechat odejít..
|
| Annie01 |
|
(6.1.2012 8:47:53)
Já si paradoxně s mojí babičkou začala rozumět až po její smrti. Vím, že to zní hrozně divně, ale je to prostě tak.
Potom jsem najednou pochopila spoustu věcí v jejím životě, proč se staly, proč se rozhodla pro to či ono.
Ona byla poměrně uzavřený člověk, takže možná ta neverbální komunikace "po tom" dala nám oběma víc, než všechny roky před tím.
Zemřela v požehnaném věku, takže to člověk, myslím, snáz vstřebá. Měla jsem tenkrát hodně silný pocit, že jí musím nechat odejít, protože ona si to svoje tady odžila a potřebuje jít dál.
|
|
|
| Amálka, 2+2 | 
|
(6.1.2012 8:52:34)
Tak jsem si to tady skoro všechno pročetla.
Napadlo mě. CO kdybys zkusila udělat si klidnou chvilku a napsat mamce a tátovi dopis(y). Prostě o tom všem co jsi chtěla udělat a neudělala o tom co teď prožíváš a cítíš.
Asi to bude slzavé údolí, ale myslím, že to pomůže srovnat si myšlenky.
Pak bych ten dopis asi dala na hřbitov nebo ho spálila a dala tam ten popel. Prostě si udělat ještě nějaký soukromý "rituál"
|
|
| zerat | 
|
(6.1.2012 9:58:00)
Osobně nevím. Strašně moc roků se mi o mém tátovi nezdálo a ráda bych aby zdálo, ale nezdálo. Letos se mi zdálo a bylo to fajn. Jenže já snům nepřikládám absolutně žádný význam, takže pro mě se jednalo jen o vzpomínku a aspoň ve snu znovu slyšet jeho hlas...
|
|
| NikolkaM | 
|
(6.1.2012 11:19:46)
Holky, strasne moc vam vsem dekuju za reakce, rady a pochopeni. Je to vazne strasne psychicky narocny, bylo to moc po sobe. Jeste jsem se nerozkoukala z jednoho odchodu a nasledoval druhy. Bojuju, jak se da. Ty sny jsou asi toho odrazem. Urcite zkusim vse, co jste mi radily. Rada na ne budu vzpominat, i v tech snech je mit, jen se mi nelibi ty pocity, co z toho mam. Neco je spatne a musim prijit na to, co to je.
Jeste jednou diky, jste vsechny uzasny
|
| Lysinka+Niky 3/04,Aduš 10/07 |
|
(6.1.2012 11:22:43)
Jsem si vecer jeste hrala s registraci, chtela jsem si po dlouhe dobe zmenit mejl ze stareho na aktualni a tohle mi z toho vylezlo...no nic, tenhle nick je ten spravny 
|
|
|
| István |
|
(6.8.2013 12:45:23)
Jsem rád, že nejsem jediný...
Dnes v noci se mi zdál zvláštní sen.Byl v něm můj nedávno zesnulý bratr..Ve snu byl krásný, zdravý, usměvavý, spokojený s plány do budoucna, ne takový jaký byl před smrtí nemocný , obézní.Nejdříve jsme v tomto snu mluvili o všem a bylo nám spolu fajn, jako za jeho života.Pak jsem si uvědomil, že je vlastně mrtvý a jak jsem mu to sdělil, jako kdyby to věděl a jen se usmíval.Věděl jsem , že se za chvíli probudím a rychle jsem ho popadl a objal a řval mu do ucha , že jej tak moc miluju a omlouval jsem se mu, že jsem pro něj víc neudělal před odchodem a že se uvidíme brzy, ať na mne tam , kde je , počká a loučili jsem se a tiskli se k sobě a já cítil neskutečné teplo a úlevu a on se pořád jen usmíval se slovy , že se jednoho dne shledáme.Pak jsem se probudil a bylo mi neuvěřitelně dobře a cítil jsem úlevu.Teď už vím, že nás zemřelí ve snech dokážou navštívit a dokážeme se s nimi spojit.A věř v to, a bude se ti líp žít, že se se svými rodiči shledáš, tak jako já se Zbyňkem
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)