| Marie-Ellena | 
 |
(27.7.2012 14:20:36)
Nevím si rady. Mám doma 16tidenní miminko, chtěli jsme ho, je plánované, ale je strašně uplakané. Mám ještě 7miletého syna, to je zlatíčko, i když jako mimi taky plakal (ale to už jsem asi zapomněla).
Miminko stále pláče, i když dělám vše, abych ho uklidnila, nepomáhá to. Jsem z toho naprosto zoufalá, tečou mi nervy a te´d už mi hlavou bleská i to, co se nahlas ani neodvážím vyslovit - Mám strach, že kvůli tomu neutichajícímu pláči nebudu mít své děti stejně ráda, že budu mít první dítě raději než tohle, které "mi trhá srdce a uši a nervy z něj mám na pochodu".
Jsem normální nebo to jsou hormony nebo mi už hrabe.....
|
| alphafile | 
|
(27.7.2012 14:24:57)
 Ale to přeci nejde..budeš je mít ráda stejně.
|
|
| Tante Ema | 
|
(27.7.2012 14:26:34)
Nomáuní, Uďo. Neustále ječící mimino sundá každého.
Vyluč nejdřív organickou příčinu typu kolika, reflux...atd. A pak si ho přivaž kůží na kůži a nech ho vyplakat,co potřebuje vyplakat a pořád si opakuj, že to není osobní. Protože fakt není.
|
|
| kája+dva | 
|
(27.7.2012 14:28:41)
Myslím, že to je normální. Vždycky máš ze začátku bližší vztah k tomu staršímu dítěti se kterým si už něco prožila. Náš starší byl uřvánek, ale teď je z něj skvělej chytrej kluk. Druhej je taky uřvánek, ze začátku jsem myslela, že ho půjdeme vrátit, nedalo se to vydržet. Teď mu bude půl roku a zlepšuje se to, i ta mateřská láska sílí. Sice cítím, že starší je mi pořád bližší, ale doufám, že jednou se ten rozdíl smaže úplně a budu je mít ráda oba stejně.
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(27.7.2012 14:30:45)
Budeš až na velkýho ve 12 poleze puberta a budeš mít pocit že ho budeš chtít vystřelit na jinou planetu a malej bude úžasnej předškolák 
|
|
| holka anonymka | 
|
(27.7.2012 14:35:08)
je to normální. Já mám kluky od sebe 6,5 roku a nemám je ráda stejně, každého jinak, ne víc nebo míň. Jsou totiž oba úplně jiní.
|
|
| magrata1 | 
|
(27.7.2012 14:37:37)
Já jsem už v záchvatu únavy a stresu reálně uvažovala, že dám nejmenší k adopci. Několik let jsem se normálně nevyspala. Nic se s ní nedá dělat, jen řve a řve (teď je to asi týden lepší), pořád ji musím nosit a kojit, nechce jíst. Když ji oblékám, dělá takové scény a tak sebou zmítá, že se kolikrát fakt hodně třískne do hlavičky... Chtěla jsem to udělat pro její dobro, protože už jsem měla fakt chuť jí naplácat. Fyzické tresty nepoužívám, navíc u 15měsíčního dítěte to je pro mě nepřípustné. Měla jsem strach, že mi rupnou nervy, přestože ji miluju. Teď začala trochu jíst, chvilku se i sama zabaví. Doufám, že se to ještě zlepší, ale už jsem se sama uklidnila.
|
| Elíláma | 
|
(27.7.2012 16:42:18)
magrata: neděs, to bych už skončila v polstrovaný cele 
|
|
|
| Dari79 |
|
(27.7.2012 14:39:21)
Je to únava v kombinaci s hormonama. Za pár měsíců zapomeneš - já vím, že jsem dítě pronosila 6 měsíců, jinak řvalo, ale te´d po dalším půl roce už si to nepamatuju. S láskou k dítěti to nemá co do činění, miluješ ho určitě hluboce už, jenom ta únava to přebíjí.
|
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(27.7.2012 14:40:49)
Je to naprosto normální, kdesi jsem četla, že každý občas zatouží vrátit svůj život do doby před dětmi, protože někdy je starostí (křiku, pláče, nemocí, probdělých nocí...) prostě moc najednou a být rodičem je prostě náročné. Mě pomáhalo dívat se na spící miminko - každé spící miminko je nádherné, je jako andílek a v tu chvíli se to v tobě určitě zlomí.. 
|
|
| rachomejtle | •
|
(27.7.2012 14:46:13)
To jsem měla u staršího a skutečně jsem si k němu vztah hledala, až teď je to ok - skoro 4leťák. Navíc je mrzout - už tehdy byl - a někdy se prostě od něj musím psychicky odpoutat, protože ty jeho nálady jsou destruktivní pro všechny přítomné. Je občas komplikované bezmezně milovat kluka, kterému do noci dělám čarodejnický kostým do školky a ráno mě vzbudí s brekem, že chtěl toho netopíra na rameni a ne na zádech - slova díků se nedostavila. A to ho prosím nerozmazlujeme.
Mladší - zlatíčko, ukázkové miminko, spí, papá, neřve, směje se, paráda. Můj mateřský cit zde nemá žádných překážek a miluju ho bezmezně.
Jestli tvoje mimčo nemá tzv. 4.trimestr - takové to, že je prostě v stále ještě v šoku z nového prostředí mimo dělohu,potřebovalo by jakoby donosit, co takhle pevně do zavinovačky nebo do deky podle Dr. Karpa - viz youtube . Ale opravdu pevně, žádná rychlozavinovačka.
|
| Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(27.7.2012 21:37:56)
Taky tak. Starší byl hodně uřvaný , extremně nespavý - dostal mě do opravdu špatného stavu, trvalo to celkem dlouho, než jsme se spolu vzájemně srovnali. Možná to souviselo s blbým porodem, zakončeným císařem...já ani nechtěla druhé dítě. No a ten druhý byl takové to ukázkové, zlaté mimčo - za odměnu. Autorka má smůlu, že to má naopak, po pohodáři uřvánek.Ono se to utřepe, ale může to trvat - chce to nebát si ŘÍCI o pomoc babičkám , manželovi a pod.Právě protože první bylo v poho, může se okolí zdát, že pomoci netřeba....
|
|
|
| Ananta | 
|
(27.7.2012 14:47:05)
Zrovna jsem na tím přemýšlela a to je Anička vcelku hodná, ale dnes v periodách taky řvala a nebylo jasné proč, už jsem byla vytočená a zvedla jsem na ni hlas, pak jsem ji nechala řvát v postýlce na břichu, aby se unavila, protože mám jenom jedny nervy a nemá mě kdo vystřídat. Asi se to nedá ustát úplně dokonale. Ted spí, je klid. Když už nepomůže ani nošení a má všechno, tak na ni kašlu. Je fakt, že nakonec jsem ji uspala zase u youtube písničkama jinak by se snad zalkla jak řvala.
|
| Tante Ema |
|
(27.7.2012 14:58:06)
Některé dny děti dělají furóre hrmadně. Moje taky dneska dělá divy.
Když jsem ještě fachčila ve škole, tak fakt některé dny jako by dětem hromadně přeskočilo.
Staré úči to vysvětlují změnou počasí.
|
| Ananta |
|
(27.7.2012 15:13:17)
Já si myslím že je to počasím, je horko aona to nemá ráda.
|
| Tante Ema |
|
(27.7.2012 16:17:39)
Já taky nemám ráda, když někdo v horku zkouší moji trpělivost .
Mezi mámou a dítětem jsou normální i takové interakce, které vyvolávají hněv na jedné nebo obou stranách. Logicky, jinak to nejde.
Neni to tak, že maminka pořd učurává slintající láskou a slaďoučké děťátko nikdy nepojme podvratný záměr. Naštěstí takhle láska nevypadá .
|
| Ananta |
|
(27.7.2012 16:34:36)
Jsem jí řekla, že je trubka 
|
|
|
|
|
|
| foxyna | 
|
(27.7.2012 15:03:16)
Hormony, horko, neustálý pláč... to bude dobrý, taky na to zapomeneš a budeš ho milovat stejně jako toho prvního, neboj. Není to navždy, zase bude líp. 
|
|
| Mapeon |
|
(27.7.2012 15:16:12)
Ahoj Moulin,
neboj se, to zvládneš, nejsi divná. Já mám doma 4 měsíčního vzteklouna, který řve neustále. Během šestinedělí jsem se několikrát zhroutila z bezmocnosti, jak furt řval a mě bolelo celé tělo po porodu a vůbec jsem se nehojila a bojovala jsem s kojením, vztekala jsem se, nervovala, říkala, že ho snad vrátím do porodnice a brečela zoufale do polštáře. Naštestí mám manžela, který mě vždycky psychicky podpořil. Ted už malej řve míň a je to tím, že ted už má rozdílný pláč, poznám kdy řve hlady, kdy řve únavou a kdy jen prudí. Když jsem byla vynervovaná on to cítil a brečel ještě víc. Jelikož jsem sama dost velkej neurotik, tak když už toho mám nad hlavu, tak ho položím do postýlky, odejdu do obýváku a snažím se dát do klidu, třeba jen puštěním příjemný hudby nebo počítáním do deseti a pak se k němu vrátím obejmu ho, řeknu že ho miluju a většinou mi pak usne v náručí. Je to boj, ale stojí to za to. Když se na mě po ránu usměje jako na svatý obrázek, jsem štestím bez sebe a dodá mi to energii do dalšího uřvanýho dne. Každý den si musíš říkat, že další den to bude lepší a lepší Můj starší syn byl jako miminko andílek, takže uřvaní miminko mě docela překvapilo, holt temperament po mě  .
|
| Mapeon |
|
(27.7.2012 15:26:04)
jo a ještě k tomu pětiletýho brášku, který posledních pár týdnu miluje jen tátu a na mě zvysoka kašle a je na mě pěkně zlej, dává tak najevo svojí žárlivost, že já se musím pořád starat o mimi a na něho už nezbývá moc času a tak je logicky víc s tátou než se mnou a táta je pro něho ted naprostej božan a nejlepší tatínek na světě a já jakobych už neexistovala a je mi to líto, malý mimčo mi lásky ještě moc nedá a velký bráška už nemá zájem 
|
|
|
| Gora | 
|
(27.7.2012 15:44:52)
Budeš ho mít stejně ráda. Jen jde o to teď vydržet. Mně plakal starší syn čtyři měsíce téměř v kuse, taky mi tekly nervy, a přežila jsem to. Až se začal pořádně hýbat, tak se postupně uklidňoval.
|
|
| Elíláma |
|
(27.7.2012 16:15:09)
Hrmony, zkus ten pláš rozdýchávat, mám skoro 3 měsíčního a dvouleťáka, po porodu manžel nebyl jediný den na dovolené a byl pořád v práci (jako od sedmi do dvaceti a pod.) - čerstvě povýšen, miminko teda nebylo zas tak uřvané, ale dvouleťák se sám odmítá najíst, napít, bojujeme s odplenkováním (takže když nám zesral celý gauč a mimino začalo řvát hlady, myslela jsem, že se už už sbalím, prásknu dveřma a zavolám na sebe sociálku), a trvalo 2 měsíce, než jsem se srovnala, takže hustý, ale šlo to, chce to jen vydržet a přežít a hledat každou skulinku, kdy se ulít, hrozně mi pomohla cesta na pohotovost, manžel musel pohlídat děti (jasně, že kojím, 3x za hodinu jsem volala, jestli už mimi nepláče) a 2,5 hodiny jsem obíhala pohotovost s nohou a zrelaxovalo mě to neskutečně, zkus se třeba na 20 minut SAMA projít, večer, před spaním.
|
| Elíláma |
|
(27.7.2012 16:16:04)
Jo a vztah jsem k miminku moc extra neměla, maximálně dojetí, teď miluju každý jeho prdnutí a nakrčení rtíku a jsem z něj vyplesklá, fakt neboj
|
|
|
| arsiela, | 
|
(27.7.2012 16:24:49)
Moulin nejsi divná jen unavená,znám to taky sem měla druhého uřvánka,nosit,chovat já měla pujčenou nějakou knížku kde byly možnosti jak dítě nosit,Něžná náruč rodičů či tak nějak se to jmenovala.Postupně sem zkoušela co bude vyhovovat.A k tomu šátek.Spi kdykoli to bude možné,nebo aspoň na chvililinku vypadni,já se třeba šla jen projít na deset minut se psem,třeba v jedenáct večer až manžel přijel a hlídal.Nemáš někoho kdo by ti těch 30 minut denně pomohl a mohla jsi odpočívat.
|
|
| Insula |
|
(27.7.2012 16:39:56)
Já měla dceru jako miminko naprosté zlatíčko. Spací. Syn byl jako mimino příšerný. Pořád řval a nespal. Teď si to otočili. Dcera je na mě protivná, syn k pomilování.  Snad se jednou dostanou na stejnou vlnu. Tedy doufám, na tu milou vlnu.
|
| Marie-Ellena |
|
(27.7.2012 17:35:06)
Děkuju upřímně všem pisatelkám za jejich zkušenosti a názory a podporu. Je dobré číst, že v tom člověk není sám a takto postižených je nás vícero.
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(27.7.2012 18:52:21)
jo instulo, bereš mi to pomalu z pusy, nejstarší syn do tří let anděl, od sedmi děs, je hodně introvert a pesimista.. a tak dost často vypěním
dcerka do 18 měsíců řvala ve dne v noci nespala, do třech nespala v noci, pak nám diagnostikovali ADHD, vztekala se kvůli všemu, mlátial sebe i ostatní, neposlouchala, nechtěla nikoho jiného než mě, teď je jí 5,5 hodně jsem spolu zapracovaly a je to úžasná holčička, jako občas ještě řve, ale jinak je to poklad.
Dvouleťák je docela v pohodě, on je takovej svéráz, moc teda taky nenaspí, ale zase moc neřve..
ráda i tak je mám všechny stejně, akorát někdy mi přijde, že k tomu nejstaršímu mám nějak dál.. ne že ho nemám stejně ráda,spíš že mu nerozumím, co vlastně a jak chce, on je celej můj manžel.. a prostě jeho myšlenkové pochody pro mě nejsou průhledné.. tak mě to spíš mrzí, že se mi tím jakoby odcizuje, myšlenkové pochody dcery jsou mi naprosto jasné a není to tím, že to je holka.. prostě je ale mi hodně i povahově podobná
a fakt neboj, za pár měsíců bude líp, buď ráda, že velkej je už 7dmi letej, že nemáš třeba 2 leté mimi, to je mnohem náročnější.
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(27.7.2012 18:54:00)
jo a ještě snad dodám, že dcerka nesnesla veškerá nosítka a přitom se furt chtěla chovat, takže jsem se naučila dělat všechno jen jednou rukou.
Nejmladší měl taky uřvané období asi od dvou měsíců do pěti, šesti (pak přestal i dobře spát, před tím pátým měsícem), vždycky večer hrozně řval a to nám teda pomohlo šátkování - vrazila sem ho do šátku k sobě, řval tak 20 minut pak usl a bylo dobře.
|
|
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(27.7.2012 19:17:47)
Já věřím tomu, že se to stále mění. Já mám (doufám) za sebou velmi náročné období u staršího syna trvající skoro dva roky, teď je mu 3,5. Dcera je andílek (s ďáblem v těle tedy), taková šikulka snaživá. Je těžké mít je rád stejnou měrou. Ale když se narodila, měla jsem zase kolikrát vztek na ni, že kvůli ní a celému těhotenství jsem neměla čas a sílu na syna. Stále se to mění a přelívá, je to asi normální.
|
|
| x x |
|
(27.7.2012 19:38:18)
Neboj, to se usadí. Jestli Tě to uklidní, já jsem měla ke 2. i 3. dítku zezačátku stejné pocity, časem se to zlomilo. U druhého tedy už v porodnici asi 4. den, kdy mu sondovali pindíka a on hrozně naříkal a u poslední dcery to trvalo tedy tak 3 týdny určitě. Nyní je mám ráda všechny stejně a nedala bych ani jedno.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(27.7.2012 19:49:14)
Nehrabe ti! A jestli jo, tak to chápu, protože mně hrabalo taky. Naše první dítko jenom ječelo a ječelo. Ještě nebylo úplně probuzený, a už nabíralo do breku - vzbudilo se pak vlastně tím řevem. Skoro nespalo, furt plakalo, prohejbalo se (cvičili jsme Vojtovku od šesti neděl), nepřibíralo... Málem mě dostalo do cvokhauzu, fakt. Takže ti rozumím.
a) Neboj, to přejde. Nebude řvát furt, jednou toho nechá.
b) Jestli jsi vyzkoušela všechno možné (nakojit, pochovat, oblíct/svlíct, namasírovat bříško, dát do klubíčka vykakat atd. atd.) a nemáš ani podezření na zdravotní problém, tak holt se nedá nic dělat, chovej ho, ať na to svý trápení není sám, a nějak to přežij
c) Jestli pojmeš takový myšlenky, jako že mu přidržíš polštář na obličeji a bude klid, tak ho polož, nech ho chvilku plakat, a běž se vydejchat vedle. Klidně si zařvi, bouchni si pěstí do něčeho měkkýho atd. Lepší když vedle samo ječí, než abys mu nedej Bože ublížila.
d) Moc si neber řeči všetečného okolí, které ti případně může dávat najevo, že to děláš blbě. (Kdo nikdy neměl permanentně řvoucí dítě, tak neví, co to je mít chuť hodit ho z okna  a poté zaškrtit všechny radily.)
e) = a), tj. jednou to přejde
Strašně MOC ti rozumím!
|
| Líza | 
|
(28.7.2012 7:01:25)
Podepisuju to, co psala Kopřiva.
|
|
|
| Lillu+B&J | 
|
(27.7.2012 22:03:53)
Ráda budeš mít uřvánka stejně jako staršího synka,nikdy jsem nevěřila,že se dá druhé (další) dítě milovat tak moc jako první,jasně,že jo,miluju obě děti strašně moc.Jinak zkoušela si pevně zavinout?Syn to jako miminko v prvním 3 měsících miloval,neskutečně se zavinutý uklidnil,balila jsem ho jen do plenky nebo slabé dečky.
|
|
| Peggy z údolí | 
|
(28.7.2012 0:05:43)
Se synkem jsem zažívala kolikové peklo. Navíc problémy s kojením přes dva měsíce. A tehdy mi moc pomohla laktační poradkyně, když řekla, jak mě chápe a že jen hodina dětského pláče je pro matku neskutečně vyčerpávající. Pak mě ještě varovala, kdybych měla chuť nějak malému ublížit, ať ho okamžitě položím a raději přestanu stále nosit. Pomyslela jsem si o ní, že asi začíná bláznit. Jenže o pár měsíců řevu dále jsem se fakt přistihla při myšlence použít polštář, aby aspoň na chviličku přestal řvát. Doufám, že mě tu někdo neukamenuje, ale fakt neplakal, nebrečel, řval. Velmi často jsem se také prala s myšlenkou na odchod do lesů, neb by těm mým dvěma chlapům bylo bez takhle příšerné matky lépe. Manžel totiž malého pláč zvládal o moc lépe než já. Asi i tím, že si občas „odpočinul“ v práci. A výsledek? Syna miluji k zbláznění, jen dodnes nemohu slyšet jak brečí. No a aby neodnesl tu mou přespřílišnou lásku sám, máme ještě dcerku. A nikdy jsem si nedovedla představit, že může být něco horšího než miminko řvoucí bolestí, kterému nedokážeš pomoci. A ono může, ještě batole, které v tu chvíli mámu potřebuje taky a rozpůlit se nemůžeš, takže ve výsledku mi tu řvou dvouhlasně. Přesto bude líp, u Vás určitě a u nás snad také.
|
| Mapeon |
|
(28.7.2012 13:50:43)
Peggy, zažívala jsem úplně stejné pocity a černé myšlenky jako ty a když to na mě přišlo, opravdu jsem dítě položila a odešla do jiné místnosti. Miluji oba dva syny stejně, ale být rodičem je opravdu to nejtežší na světě.
|
|
|
| Bea111 | 
|
(28.7.2012 13:41:28)
Měla jsem to uplně stejně, hrozně jsem si přála mít holčičku a když se mi narodila jako druhorozená, pořád brečela a mě najednou přišel staršý syn bezproblémový, úžasný a ona ta co nám to všechno kazí:( bylo mi nás líto všech. ale můžu tě ubezpečit, že to přešlo a miluju je oba stejně:) Nejhorší brečení pominulo po dvou měsících a pak už to bylo lepší a lepší
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)