Kvída |
|
(28.8.2012 14:21:27) Ahoj maminky, jdu si pro útěchu, povzbuzení, protože se o mě pokouší nějaká depka. O dysfázii u dcery vím už dlouho, cca od 2-2,5 let. Od 2,5 chodíme na logopedii, cvičíme u fyziterapeutky kvůli centrál. hypotonickému syndromu. Ale pokroky jsou téměř nulové. Teď, když je dceři 3,5 roku dokáže říct čtyři slova (všechny se zdvojenými slabikami), víc ani ťuk. Domluvíme se o základních věcech znakováním nebo obrázky. Bohužel nám moc nepomáhá její povaha, je spíš uzavřená, nemá chuť zkoušet nové věci, není to takové to "živé" dítě. Nějak mi dochází energie a naděje, že někdy bude moct normálně mluvit a mám obavy z toho, jaké problémy bude mít ve styku s lidmi a jaké šrámy to zanechá na její duši, když se jí děti budou posmívat.
|
Evžíček |
|
(28.8.2012 14:29:47) syn je dysfatik, jde po odkladu do školy- začal mluvit až v 5 letech do té doby je citoslovce a jednotlivé slabiky
od 3,5 chodil do školky, kde neměl jediný problém- je extrovert a vůdce- mluvení ho nikdy netrápilo, prostě si ukázal, přehrál scénku....
teď mluví vcelku srozumitelně- pouze neumí r,ř, docvičuje č,š,ž a mluví agramaticky...když pospíchá, tak mluví mírně nesrozumitelně, bude těžký dyslektik
bude líp.....neboj, já měla taky depky, teď mám strach ze školy, ale dysfázie není nic tragického, věkem se to srovnává u většiny dětí skoro k normálu....
|
Jana, 4 holky |
|
(28.8.2012 14:45:22) Taky mám dceru s dysfázií. Teď jdeme do druhé třídy. Ve čtyřech letech pomalu nemluvila, v šesti letech to bylo sice trochu lepší, ale nic moc a za rok, co měla odklad, se to hodně zlepšilo. A hlavně jí pomohla první třída. Sice čte pomalu a občas nepřesně, ale čte. Se psaním je to horší. Ale s tím se taky popereme. Záleží i na učitelkách, jak se k dětem s touto vadou postaví. U nás ve školce to moc neřešily, akorát mi říkaly, co má Sabka za problém a že nemluví gramaticky správně. Jako bych to nevěděla. Ale vůbec s ní necvičily. Děti ve školce jí braly takovou jaká je a naučily se jí rozumět. Takže dcera ani neměla potřebu pořádně mluvit. A hlavně se jí nikdo z dětí neposmíval. V 1. třídě se jí paní učitelka začala věnovat, k tomu cvičím s ní i já doma, opravuji ji a nejstarší dcera jí taky učí. Je to náprava na dlouho trať, ale snad to vybojujeme a jednou naše děti taky budou mluvit normálně.
|
lipoo |
|
(28.8.2012 18:23:11) Ve škole hooodně záleží na učitelce.náš má ve tříděního kolektivu! "jiného"kluka,a když byl nemocný,tak učka říkala "to je tu klid bez něho",takže asi tak.a když náš zapomněl kč na fotky,tak řekla "kvuli němu fotky dnes nedostanete"-tomu říkám utužování tříd
|
|
|
|
bien+Kája08/08 |
|
(28.8.2012 14:39:37) syn ma dysfazku dg od 3 let,tehdy nerikal ani mama..ted uz mluvi v souvetich..sice agramaticky a rozumi mu jen okoli,ale obr pokrok..ted pujde do skolky (dik ADHD s asistentem),tak uvidime..on byval dost agresivni,kdyz se nedomluvil..ted uz jen obcas,kdyz ho dite zlobi,on rekne nedelej to a dite neprestane,tak nekdy bouchne..ale za posl.ctvrt roku se to stalo 2x..
Neboj.je to vyvojova porucha,tzn.casem zmizi..ale je potreba s tim pracovat,jinak bude propast velka a muze to dost ztizit zacatek skoly..
Jo a dospeli mu nerozumi,ale deti celkem jo..
|
|
Avika |
|
(28.8.2012 14:51:41) Kvída - "Nějak mi dochází energie a naděje, že někdy bude moct normálně mluvit a mám obavy z toho, jaké problémy bude mít ve styku s lidmi a jaké šrámy to zanechá na její duši, když se jí děti budou posmívat."
Možná ti ubírá energii a naději zbytečné předjímání. Zkus se na to dívat z úhlu svého dítěte, že dělá to nejlepší, co je schopno a pokud jej nutíš jít někam, kam nevede jeho cesta, šprajcne se. Zkusila jsi přidat rozměr ve vnímání světa, které ti tvoje zlatíčko nabízí? To, že jsme doslova vecpáni do škatulkování, ztrácíme přirozený cit pro empatii a porozumění sobě navzájem. Komu máme více rozumět než samy sobě a možná svým zbytečným nárokům, kterými brzdíme svoje děti. Nejsme přece roboti.
|
Kaja222 |
|
(28.8.2012 14:53:28) aviko, ty mas dite s dysfazii?
|
Avika |
|
(28.8.2012 14:57:04) Ano a nejen
|
|
|
Kvída |
|
(28.8.2012 15:06:49) to je dobrá poznámka o tom zbytečném předjímání, to si uvědomuju. Ale ono je těžké ubránit se přemýšlení o tom, jak to bude v budoucnu. Nicméně tím, jak dítě roste, se už teď čím dál častěji dostáváme do situací, kdy ta komun. bariéra způsobuje problémy.
|
Evžíček |
|
(28.8.2012 15:12:15) ono je to hodně o povaze- možná by měla problémy i bez dysfázie- pokud je neprůbojná....jak říkám, syn vždy komunikoval i bez mluvení, nikdy z toho nebyl smutný a ve stresu- to jen já, než jsem se s tím smířila a začla s tím pracovat
dysfatik je i mladší syn, naštěstí v mnohem méně závažné formě- spíš se už nacpe do široké normy, nemít problémy starší, tak jsem to neřešila jinak než logopedií
|
|
Avika |
|
(28.8.2012 15:14:27) Nejde tak ani o to se ubránit, ale jít si po svém a tím pádem ukazovat dítěti, jak si lze poradit s krkolomnějšími situacemi. Děti nás napodobují, tak občas si alespoň všimněme jaký příklad jim dáváme. Kdo nás "vyučil" co je přirozené a normální a co je to přirozené a normální? Kdo o tom rozhoduje a na čem staví?
|
|
|
|
|