| Rosina | 
 |
(21.9.2012 11:09:52)
Znáte tuto knížku? Četli jste ji a co jí říkáte? Ztotožňujete se s přístupem paní Aldortové?
Pro mě zde byla spousta cenných a zajímavých myšlenek a rad k inspiraci - metodika S.A.L.V.E., nezachraňování dítěte od jeho emocí a frustrace, uznání opravdovosti jeho pocitů. Ale to je tak asi všechno. Jinak v knize není prezentována výchova, ale "cochcárna" - dítě si smí a má dělat co chce, rodiče musejí pracovat především na sobě, aby jakékoli chování dítěte unesli. Zároveň se očekává, že s vyspíváním se ničím a nikým k ničemu nenucené dítě bude měnit v malého génia, automaticky se správně chovajícího a mimořádně vyspělého. V USA je tento přístup asi možný - rodiny tam často mají najaté chůvy, au-pairky, hospodyně, takže co se týče provozu domácnosti nemusí své potomky ani minimálně zatěžovat, děti mohou být vzdělávány doma,a rodiče si své vyčerpání z náročných potomků, frustraci a strach (tedy "své" potřeby) řeší s terapeutem, který je kdykoli k dispozici alespoň na telefonu.
|
| Eliška + tříleťák | 
|
(21.9.2012 11:15:06)
Nečetla jsem, ale mám pocit, že s novou generací mladých nezvladatelných spratků, kteří vyrostli z volné výchovy, už se tento přístup přežil. Nevím, jak v Americe, ale přijde mi, že v západní Evropě už jsou dávno populárnější knihy o tom, jak dítě usměrnit a vést k pravidlům.
|
|
| Šešule | 
|
(21.9.2012 11:18:46)
auau! Pokud ti tenhle přístup nesedí, přečti si článek na hlavní a ranním vstávání s respektující výchovou
|
|
| Meta | 
|
(21.9.2012 11:35:56)
Je to ve asi vzduchu . Neb dneska ráno jsem si knížku opatřila. Ale ještě nepřečetla, viděla jsem jen video s autorkou. Líbí se mi její názory a jsou mi blízké. A přestalo mě trápit, že se dcerka do školky nedostane  .
|
|
| MarMat (+2) | 
|
(21.9.2012 11:37:54)
hehe, já myslela, že to je v dnešní době naprosto normální přístup k dětem. Někteří k tomu nepotřebovali ani knížku 
|
|
| Hudba Ainur | 
|
(21.9.2012 11:45:34)
Když jsem ji četla, líbila se mi a oslovovala mě. Krásné a rozumné myšlenky jsou jedna věc, a realita je věc druhá. Přečetla jsem hodně takových knížek (a pořád čtu), ale jednoznačně si uvědomuju, že v reálu si to stejně každý musí vymyslet, optimalizovat a realizovat po svém, na skutečné fungování žádná příručka nepomůže.
Což nijak nevylučuje, že jsou takové knihy vesměs velmi užitečné - už jenom pro uvědomění si možných přístupů a rozličných pohledů na život.
|
| Meta |
|
(21.9.2012 11:53:20)
Tak nějak. Vždycky mi pomůže, když se na určitou věc můžu podívat z jiných úhlů a zjitit, že se to dá dělat na víc způsobů. Poté si to zoptimalizuji na svůj konkrétní případ  .
|
|
|
| Ananta | 
|
(21.9.2012 12:28:00)
Nečtu nic, nechci aby se moje dítě stalo obětí různých výchovných experimentů podlehajícím době nebo právě čtené publikaci. Myslím že respektující výchova s vymezenými hranicemi a důsledností nemá konkurenci. Souhlasím s tou myšlenkou co se ti líbila a cochcárna je podle mě malér pro rodiče i dítě.
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(21.9.2012 13:46:06)
Ananto, tak já myslím, že lidi čtou hlavně proto, že jim ta "respektující výchova s hranicema a důsledností" nějak nejde sama od sebe, bez problémů a pochyb a selhání. Ono není asi mezi normálníma lidma sporu, že láska, respekt, hranice a důslednost je to nej. Akorát jak toho dosáhnout a co je toho obsahem, že.
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 12:41:23)
Rosino, jo jo, tak nějak.
Pro mě tam byly dvě tři cenné myšlenky, ale ten celkovej přístup teda naprosto odmítám, na to se mám moc ráda.
(Požádejte dítě, jestli by vám pomohlo napravit to, co rozbilo. Ono se rozhodne, jestli vám pomůže. Respektujte jeho volbu. Jednoho dne vám určitě pomoc poskytne.)
A mnohé jiné takové príma pasáže. Jako toto fakt ne.
|
| MarMat (+2) |
|
(21.9.2012 13:00:09)
|
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 13:11:37)
Myslela jsem, že podobný věci už se přežily ...že už soudruzi v USA zjistili, že tudy ne, přátelé
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 13:18:34)
Já už jsem to vrátila do knihovny, tak nemůžu poskytnout doslova další príma bonbónky.
Ale v zásadě tam taky bylo, že dítě má nárok na váš čas kdykoli, cokoli jiného totiž může počkat.
Veškeré jiné způsoby výchovy než ten autorčin jsou snahou dítě nějakým způsobem řídit a kontrolovat. To autorka považuje za nepřijatelné.
My totiž máme jako rodiče akceptovat bez výhrad, jakou cestu si dítě v tom kterém okamžiku zvolí. Když není ochotné podrobit se nějakým požadavkům, pak je to známka toho, že se umí báječně prosadit, a je to důvod k radosti.
Cenu má jen taková činnost dítěte, ke které se dítě bez tlaku a samo rozhodne. Činnost motivovaná obavou z dopadu přirozených důsledků je násilným, "starým" a nežádoucím způsobem výchovy, protože obsahuje prvek tlaku. Muhehe.
Nemyslím, že je to "americká" výchova. Tolik nepříčetnejch zas v Americe nebude 
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 13:33:55)
Jo, ještě jsem si vzpomněla:
Dítě vám dá SAMO najevo, kdy bude připravené respektovat vaše potřeby. Iniciativa ale musí přijít od něj.
Není tady smajlík, co by se dostatečně šíleně chechtal.
|
|
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 13:38:15)
Kopřivo, to muselo být veselý počteníčko. Taky mi tady chybí smajlík hystericky nepříčetně se chechtající
Dítě takhle vychovávaný asi stejně není moc šťastný
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 13:42:49)
No, asi ani jeho okolí.
Mně to doporučila kamarádka s regulérním nadšením, tak jsem se FAKT snažila se tím prokousat až do konce a furt jsem si tak trošinku vyčítala, že ten přístup se mi nehchce přijmout. Ale fakt ne, to není pro mě. Já chci mít děti, se kterýma bude možný žít i dřív, než dostudujou vysokou školu.
Ještě v kombinaci s tou formou - moudrá terapeutka, která přesně cílenými dotazy vycházejícími z přesného pochopení situace dovede všechny okolo k poznání, lásce a spolupráci. Já chápu, že je to takovej ten americkej styl a la blahé paměti pan Carnegie, a je potřeba to filtrovat, ale i tak mám s tím potíže.
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 13:53:55)
Schválně jsem gůglila a našla i stránky zaměřený na výchovu dle A.D.
Tohle je taky hodně dobrý. Dlouhý, ale výživný
"Když se dítě stane náročným, fňuká nebo reaguje méně než dřív, pravděpodobně je
frustrované, protože jeho potřeby nejsou naplněny. Schopnost dítěte vyrovnat se s frustrací a s tím,
že „věci nejdou podle něho“ má mnoho společného s tím, jak moc cítí, že život jde obecně v souladu
s jeho potřebami, ne proti nim. Tak často, jak je to možné, musíme potřebám našich dětí říkat „ano“,
a když to možné není, stále můžeme říci „ano“ jejich pocitům.
Nejlepší způsob, jak si zajistit šťastné a spolupracující děti, je respektovat a naplňovat jejich
potřeby. Hra a experimentování jsou v „popisu práce“ batolete, a to k tomu potřebuje
naše „vyslovení důvěry“. Vytvoření sochy z bramborové kaše nikomu neublíží, nic nestojí a dá se
vyčistit. Úprk, když je čas jít spát, je výzvou ke hře, a rozmontování starého telefonu je poznávací
dobrodružství. Většina „ne“ se dá jednoduše změnit v „ano“: „Ano, rád/a stříháš knihy, tak tady máš
časopis, který můžeš rozstříhat.“; „Vidím, že ze svého džusu děláš jezero. Dovol, abych tvůj projekt
přestěhoval/a do dřezu.“; Ano, rád/a maluješ po zdi, tady máš veliký arch papíru.“ A „Ano, můžeš si
hrát s telefonem.“ (Odpojil/a jsem ho).
Pokud je to bezbolestné, bezpečné a jednoduše ukliditelné, můžeme děti vést tím, že jim
poskytneme nástroje a odstraníme překážky. Pokud tak učiníme, umožní to dítěti cítit se cenné a
pomáhá mu to důvěřovat našemu vedení a záměrům. Na naše vedení pak dítě neodpovídá ze
strachu, ale jednoduše proto, že chce reagovat se stejnou láskou, s jakou my reagujeme na ně."
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 13:57:40)
Pěkný, pěkný, i když ujišťuju tě, že jsou tam daleko výživnější kousky. Tohle se dá vzít jako trochu provokativní nadsázka a v zásadě to můžeš i odsouhlasit (teda myslím tím ten princip "nezakázat, ale nabídnout alternativu").
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 13:58:17)
Jinak teda nerada bych vzbudila dojem, že se u nás dělají sochy z bramborový kaše a rozlejvání pití se říká projekt
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:07:47)
|
|
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:00:18)
Nezakázat, ale nabídnout alternativu je fajn. Jen by mě zajímalo, co se děje, když dítě trvá na tom, že bude džus rozlívat po koberci, malovat po zdi a telefon se rozebere na prvočinitele
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 14:01:04)
No tak přece naplníš jeho potřebu a poskytneš mu souhlas, néé?
|
| Mirek_ | 
|
(29.10.2016 19:51:19)
Néé, vysvětlíš mu, že ty se dobře cítíš v čistě vymalované místnosti. A můžete přemýšlet nad jiným řešením - třeba přidělat někam tabuli, aby dítě mohlo malovat na svislou plochu, pokud to potřebuje. Hledáte řešení, které vyhovuje oběma.
|
|
|
| Senedra | 
|
(21.9.2012 14:09:02)
Šešule, jo to mě napadlo taky.. naše mladá, když se sekne, tak na nějaké alternativy zvysoka kašle.
A zajímalo by mě, co by paní doktorka poradila ve chvíli ( zrovna včera se stalo), když se unavené tříleťandě nechtělo ven a já musela do družiny pro starší dítě. A to slečna nasadila styl " Cokoli-nabídneš-tak-z-principu-odmítnu."
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(21.9.2012 14:13:11)
To je právě ono: ty budeš respektovat potřebu dítěte rozlívat, čmárat a rozebírat - a ono bude respektovat, že si s tekutinou může hrát jen ve dřezu, čmárat jen na papír nebo tabuli a rozebírat jen spotřebiče, jejichž životnost uplynula.
Tedy nezavrhneš činnost nebo nedejbože dítě, ale usměrníš to.
Vím, že to není lehké, mám dva extrémně kutivé chlapce a vím, jak náročné to je.
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:15:58)
No nevím. Z toho, co jsem našla, mi spíš přišlo, že dítě by podle N.A. člověk neměl moc usměrňovat, natož aby slyšelo NE.
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:21:45)
Slovo NE je zbytčné. Jestliže rozlévá džus na koberec, řeknu: Děláš to báječně, ale mnohem zábavnější by bylo hrát si s vodou ve dřezu: zde je dřez, takhle se pouští kohoutek a tady máš plastové pohárky, hezky si to užij!
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:26:55)
Mimochodem, ty když zjistíš, že tvoje dítě rozlejvá džus po koberci, tak to první, co řekneš je "děáš to báječně" Jako FAKT?
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(21.9.2012 14:35:45)
Šešule, deti, maji dzus na stole, cili prvni misto, kde hozacnou nejspis rozlejvat, je tacek na stole. Reseni rozlejvani dzusu po koberci je pro mne dost hypoteticka situace.
|
| magrata1 | 
|
(21.9.2012 14:47:21)
jak, džus na stole? Ty omezuješ dětem prostory, kde se mohou napít? To ale z nich nevychováš génie, ale cvičené opice. Když se dítku zachce džusu u televize, má ho mít. Nebo ne?
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(21.9.2012 20:54:26)
Nase deti maji dzus jen zridka a k obedu, jinak pijou vodu a ta koberci nevadi.
|
|
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:52:01)
Pro mě taky Myslela jsem, že jsi prve reagovala na mě, tak jsem reagovala taky.
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:41:59)
Ano - protože v opačném případě se dítě zaseklo, začalo řvát a žádný dialog o dosažení kompromisu by nebyl možný. 
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 14:40:05)
Ne. Ani v kuchyni na dlažbě nebude rozlejvat, protože to odmítám uklízet (když to lze stejně dobře provozovat třeba ve vaně).
A do dřezu nebo do vany s tím má jít dítě ne proto, že by to bylo mnohem zábavnější a lepší ale proto, že s tím dělá ve společným prostoru bordel, a že ten bordel pak bude nutný hodně dlouho uklízet, což si bez ohledu na jeho účast či neúčast vyžádá i můj čas, který tomu nechci věnovat.
Tolik za mě
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:45:53)
Jedna věc je, jak to je objektivně a druhá, jak to podáš dítěti.
Když ho pošleš ke dřezu, aby nedělalo bordel, tak jemu namluvíš, že je to proto, aby si užilo lepší zábavu.
Takže nebudeš za prudičku, které je třeba vzdorovat, ale za bezva mámu, která vymyslí dobrou bžundu. V ideálním případě za tebou příště přijde dítě s otázkou, kde je nejzábavnější rozlévat tekutiny - pak máš vyhráno, dítě je vychované. 
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:48:47)
Fakt si myslíš, že děti jsou tak blbý? Nejsou. Tyhle fígle s "lepší zábavou" většina prohlídne hodně rychle.
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:56:11)
Funguje to tak do čtyř let - pak už by mělo být rozlévání džusu po koberci pod jejich rozumovou úroveň. 
|
| sovice | 
|
(21.9.2012 14:59:41)
No, u mých to nefungovalo ani ve dvou. Nejspíš proto, že jsem na rozlití tekutiny vždycky řekla něco ve stylu "Na koberec voda nepatří, měli bychom pak od ní mokré ponožky" a přelívání tekutin se děla pro zábavu i jako pomoc mamince vždycky nad lavorem, umyvadlem nebo dřezem
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 14:48:54)
Tak to sorry, to akorát z dítěte dělám blbečka.
Já ho pošlu ke dřezu, protože je dobré brát ohled na ostatní lidi a necejbrat jim pod nohy. Ne proto, že je to největší bžunda.
|
| sovice |
|
(21.9.2012 14:51:34)
Kopřivo, vřele souhlasím.
Nehledě na to, že moje děti na tyhle "hlavologie" vůbec neskákaly, když se někteří členové rodiny pokoušeli, sklidili obvykle udivený obličej typu "máš mě za pitomce?"
|
|
| magrata1 |
|
(21.9.2012 15:09:14)
Asi tak. Navíc mnohé děti procházejí určitými vývojovými stádii, které jsou charakteristické tím, že dítko prudí za každou cenu. A hledá tak dlouho, až najde. Hledá totiž hranice, ne novou a novou zábavu. Když dcera byla poprvé v takovém období, pořídila jsem si knihu Chytrá výchova (Larry J. Koenig). Metodou jsem si nebyla 100% jistá, ale některé principy se mi líbily, tak jsem to v čirém zoufalství začala aplikovat. Došlo k okamžité změně chování a když měla zas dcera nějakou krizi, sama po mě chtěla, abych zas udělala tabulku. (je to taková "trestná tabulka", ale já jsem s ní nikdy k žádnému trestu nemusela přistoupit). Budu ji muset opět zavést. Přichází puberta. Dcera nedávno bezdůvodně nepřiměřeně a hnusně reagovala na moje vysvětlení ohledně jejího kroužku. Nepoučovala jsem, nenadávala, mluvila jsem úplně normálně. Dcera mi začala vztekle skákat do řeči a kecat úplně zcestné nesmysly. Byla jsem poněkud vyčerpaná z nevyspání (protože mám další dvě děti-prťata) a z jejího ustavičného štěkání, takže jsem jí řekla, že když jsem já tak blbá a není třeba se se mnou bavit normálně, tak ať teda zkusí najít nějaké báječné nové rodiče, kteří se jí budou víc líbit. Odešla, vrátila se za chvíli ubrečená a omluvila se mi s tím, že ví, že byla bezdůvodně hnusná, ale neví proč, že si někdy nemůže pomoct. Moje dcera totiž nutně potřebuje hranice, nejlépe psaná pravidla a pak je spokojená, klidná, tvůrčí osobnost.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 15:26:24)
Magrato, jo jo, to je další věc, že často děti zkoušejí, kam až můžou zajít. Nejde jim o to, že zrovna potřebujou v rámci svého harmonického vývoje rozlejvat vodu. Spíš zkoušejí, co se stane, když nebudou spolupracovat, nepřistoupí na návrhy a tak dále. Máme to doma často, i když bývávalo to výživnější
|
| Puma |
|
(21.9.2012 15:53:14)
I u nás to bývalo výživné, bohužel si myslím, že kdybych měla lépe zvládnutou samu sebe, mnoha konfliktům jsme se mohli vyhnout. Teď zase řeším jak nejlépe navést děti spolupracovat spolu navzájem a neřešit všechno "pěstí". To je taky dobrý.
Mám to jako takovou cestu sebepoznání a sebeřešení.
|
|
|
| Puma |
|
(21.9.2012 15:45:53)
Jasně že hledá hranice, ale jde o to, jakým způsobem budou nastaveny - za mne s ohledem na potřeby dítěte. Myslím, že Aldort o absenci hranic nic nepíše.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 15:59:47)
Ale jo, s ohledem na potřeby dítěte. Ale i na moje, nedá se nic dělat.
|
| Puma |
|
(21.9.2012 16:29:30)
Když ale dítě má potřebu "hňácat" a já mu nastavím hranice ohledně hňácání (jídlo se hňácat nesmí!), kterého má možnost se nabažit jen při jídle bramborové kaše, nenabídnu alternativu, můžu očekávat zlostné dítě - moje chyba, ani si jí nemusím být vědoma. Ještě se můžu zlobit na dítě, že je negativní a nespolupracuje.
Neříkám, že je to jednoduché, ale sama pozoruju, že se to začíná vyplácet.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(22.9.2012 11:11:19)
Jo, tak to souhlas, nabídnu plastelínu, ať si hňácá.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Puma |
|
(21.9.2012 14:18:03)
Chápu to stejně.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 14:18:48)
Martino,
a nebo to taky dítě respektovat nebude, protože chce rozlejvat po zemi, béééé, uííííí, uááááá. S každým a pokaždý se kompromis vyjednat nedá.
Ale souhlasím, že má cenu se o to pokusit.
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:22:56)
Tak tedy ano - po zemi můžeš, ale v kuchyni na dlažbě. 
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:25:06)
Tak takhle tolerantní fakt nejsem To bych celý dny nedělala nic jinýho, než uklízela po svých úžasných osobnostech, což se mi nechce, protože už tak mám práce nad hlavu.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(21.9.2012 14:26:44)
Tak at osobnosti uklizeji s Tebou, ne?
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:30:44)
Když budou osobnosti uklízet se mnou, tak to bude 2x tolik práce pro mě, protože našim osobnostem je 5 a 2 roky. Jinak normálě si děti v rámci svých možností samozřejmě uklízejí. U nás se voda po zemi prostě nerozlejvá. Nerozlejváme ji my s mužem a nemůžou ji rozlejvat ani děti. Hotovo. Pokud někomu nevadí, že to dělají jeho děti u něj doma, ok, jeho věc a jeho výchovnej koncept. My to máme doma zařízený jinak.
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:24:43)
Každý úspěšný kompromis je rodičova výhra a krok k dalším úspěšným kompromisům, které postupně bude dítě dělat samo se sebou, tak jako všichni dobře vychovaní lidé.
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(21.9.2012 14:02:20)
S tímhle úryvkem mohu jen souhlasit - jinak knihu neznám, při své výchově jsem vycházela jen z Komenského a Matějíčka. 
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(21.9.2012 14:25:23)
Mne se ten uryvek taky moc libi. Myslim si, ze kdyz se to tak dela porad, tak to ty deti naprosto normalne respektuji (a jdou lit vodu do drezu napriklad). O tom, ze voda a spol jsou pro deti vyvojovy ukol psala mj. i Rebecca Wild. A pokud dal lejou vodu treba po zemi, tak je spatne neco jineho, pac uz podle me jde o snahu pritahnout pozornost, ktere se nedostava nebo neco jineho.
|
|
| Meta |
|
(21.9.2012 14:53:44)
Taky souhlasím. To bude tím, že mám dva syny. A to jsme tyto metody musely vynalézat sami a bez literatury .
|
|
|
| Puma |
|
(21.9.2012 14:05:04)
Mně se to líbí a kdybych to vždycky takhle zvládla, byla bych ráda.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(21.9.2012 14:17:07)
Alfo, mně se to moc nelíbí. Jednak proto, že nejsem ochotná poskytovat takovou bezbřehou toleranci. A jednak proto, že dítě žije a bude žít i s jinejma lidma, než je jeho milující a vše chápající maminka. A myslím si, že součástí jeho zrání a navazování vztahů je taky pochopení jednoduchý skutečnosti, že ono samo není středem vesmíru a že jeho potřeby nejsou určující pro všechny ostatní.
Já třeba nejsem ani v nejmenším ochotná poskytnout ke hraní jídlo. Neúcta k jídlu se mi vysloveně hnusí a plácání v bramborový kaši bych fakt netolerovala. Chci, aby se děti naučily, že i když nevyrůstají v nouzi, tak k jídlu se budou chovat s úctou. Například.
|
| Senedra |
|
(21.9.2012 14:25:07)
Jo, taky to beru tak, že jídlo není na hraní...
Navíc, když nějakou takovouhle terii dotáhnu ad absurdum, tak to může skončit pěkným průšvihem. Dítě se chce proběhnout, nebudu ho usměrňovat a lup, skočí pod auto. Dítě si chce hrát s nožem, to ani nemusím popisovat, co se může stát. Druhá možnost je dítě nebrat tam, kde auta jezdí a schovat a zamknout doma všechny potencionálně nebezpečné předměty. Ale to taky nikam nevede...
Snažím se dětem vždycky vysvětlit, proč něco nesmí. Starší už i říkám, že občas není čas na vysvětlování, ale že jí důvody, proč jsem po ní něco chtěla, klidně vysvětlím, až čas bude. Snažíms e příkazů dávat co nejméň. Ale občas to bez nich moc nejde.
|
| Shayla a 3 kluci |
|
(21.9.2012 14:33:29)
Muzes vsechno poschovavat, nebo je naucit to pouzivat. Lepsi je detem ukazat, co smeji,nez travit spousty casu prednaskama o tom, proc neco nesmeji, ptz pak jednoduse nevedi, co maji delat.
|
| Senedra |
|
(21.9.2012 14:55:08)
Shaylo, jasně, naučím třeba rok a půl staré dítě, aby nešermovalo nožem????
Jinak - u nás, děti mají svoje příborové nože, kterými krájí zeleninu a podobně. Většinou se mnou vaří, ale když jdu slívat vodu z brambor a nesu hrnec přes kuchyň, tak je pošlu ven tak, aby na mě viděly, ale abych na ně případně tu vodu nevylila.
Prostě ve chvíli, kdy se jedná o jejich zdraví, ne-li život, tak já mám právo veta, já rozhoduju.. a hlavně já mám za ně zodpovědnost a já jsem dospělá, tudíž bych měla vyhodnotit, co je a není nebezpečné.
Prostě to, co jsem četla, mi přijde jako už moc velký úlet jedním směrem.
|
| Monty | 
|
(21.9.2012 15:07:05)
Rok a půl staré dítě z toho nemá rozum.
Dokud dítě nemá rozum, je přirozené, že za něj jaksi rozhoduje rodič.
|
|
|
|
|
|
|
| Epepe | 
|
(21.9.2012 22:04:32)
A co se ti na tom nezdá?
To mi přijde výborný nápad. Spíš mi to přijde jako něco, co snad většina lidí intuitivně už dělá, jen tady je to popsáno vzletně.
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(23.9.2012 3:53:29)
Tohle vydat by mělo být trestné
|
| Puma |
|
(23.9.2012 10:30:18)
Nepřeháněj, jestli jsi to nečetla, tak do té knížky zkus nahlédnout.
Třeba na mne autorka působí jako vyrovnaná osoba milující a respektující sebe, své děti i okolí. Neumím si představit, že z toho může vylézt něco jiného, než dobrá věc. Taky záleží na tom, jak si čtenář její slova vysvětluje a přijímá. Pravda je, že pokud bys chtěla přijmout její přístup k výchově, nejvíc musíš zamakat na sobě - a to bolí. Všechno začíná u rodiče, težko můžu milovat (myslím bezpodmínečně milovat) a respektovat ostatní, když to nezvládám u sebe. Pak z toho může vylézt paskvil, kdy dítě dostane roli "vedoucího štábu" nebo naopak.
|
| Hanka | •
|
(23.9.2012 11:21:40)
Alfo,
Pravda je, že pokud bys chtěla přijmout její přístup k výchově, nejvíc musíš zamakat na sobě - a to bolí.
Tohle je hezká komunikační podpásovka. Někdo má námitky, tak shodit jeho motivaci.
|
| Puma |
|
(23.9.2012 12:37:30)
To bych nerada. Už jsem napsala několik příspěvků, ze kterých vyplývá, že sama jsem na cestě.
|
|
| Puma |
|
(23.9.2012 12:53:08)
O jaké motivaci píšeš?
Vypadá to, že Pawla knížku nečetla, ale trestala by Autorku. Jestli ji Pawla četla, omlouvám se, ale i tak je to dost radikální prohlášení. Připouštím, že to mohla napsat s nadsázkou.
Co si o té knížce myslíš ty, Hanko?
|
| Hanka | •
|
(23.9.2012 13:27:06)
Alfo-Omego,
psala jsem o tom, že Pavle podsouváš motivaci k odmítnutí té knihy "nechce na sobě pracovat, protože je to namáhavé"
Jinak jsem se teda přehlédla ve vlákně, myslela jsem, žes ty sama reagovala na jiný příspěvek, takže se omlouvám, Pavla taky zaryla.
O knížce si nemyslím nic, nečetla jsem ji a podle ukázek a dojmů holek tady,jejichž přístup a myšlení je mi blízké, soudím, že by mi byla dost proti srsti. Takže nebudu vynakládat energii na její shánění a raději si přečtu něco z toho, co mě v knihovničce čeká a nač se těším.
Z těch ukázek je to pro mě příliš "dítěstředné". Pro mě je v rodině důležitá kooperace, vzájemné přizpůsobování jedněch druhým podle možností a schopností. Třeba nezakazování zbytečně jsem praktikovala u dětí v pohodě (a praktikuju dodnes, ale u puberťaček už to má trochu jinou podobu), ale občas zřetelně ukázat "tudy přátelé ne" bez výčitek svědomí, že jsem nezajistila dostatečně lákavé jiné povyražení, podle mě k výchově taky patří.
|
| Puma |
|
(23.9.2012 14:22:01)
Hanko, z tvého příspěvku je jasné, že už máš poměrně velké děti, v tom zatím nemám zkušenosti (ale asi v zásadě půjde pořád o totéž, o lásku a vzájemný respekt)
V tom co píšeš, nemám důvod nesouhlasit (ohleduplnost, kooperace...), Mně se ale zdá, že právě opravdové potřeby hodně malých dětí moc respektovány ve společnosti nejsou. Musí se přizpůsobovat na tolika frontách, kdy na to ještě nejsou připravené, že se nedivím jejich pruzení, které následně vyčerpává rodiče... - začarovaný kruh. Tak to tedy vidím u nás.
|
| Hanka | •
|
(23.9.2012 14:59:39)
Alfo-Omego,
myslím, že část toho je dána tím, že dětí mají málo bezpečného prostoru, naše domovy jsou plné věcí, které můžou ublížit dítěti - dítě může ublížit jim, naše nároky jdou občas proti jejich možnostem, které dobře nevnímáme (např. od ročního dítěte valná většina rodičů nečeká, že počká bezpečně u schodů, zatímco oni uloží kočárek do sklepa; od dvouleťáka už to někteří čekají, i když toho třeba to jejich dítě prostě není schopné, a pak se hněvají).
Akorát podle mě není dobrý nápad proplouvat s dětmi tak, aby se rodiče přizpůsobovali veškerým jejich potřebám. Nehledě na to, že už při dvou dětech můžou jít jejich okamžité potřeby zcela mimo sebe. Podle mě má i přiměřené omezování dítěte svou roli, i v rámci rozvoje toho dítěte.
Jsem ochotná bavit se o míře, mnohdy ji máme zbytečně posunutou a omezujeme děti příliš, neexistují objektivně správné hranice platné pro veškeré obyvatelstvo... Akorát ta knížka, aspoň co jsem pochopila podle ukázek, není o míře, ale o postavení potřeb rodiče principiálně na druhou kolej.
|
| Puma |
|
(23.9.2012 15:20:37)
Ano, tak to vidím i já.
Knížku nelze brát jako dogma a je třeba brát v úvahu rozdílnost prostředí - mně se líbila hodně a doporučila bych jí. Jako "dítěstředná" mi nepřišla, ale umím si představit, že si ji tak někdo může vyložit.
Jak už jsem napsala, pokud máš dost lásky a respektu k sobě, můžeš to poskytnout i dětem. Jinak dáváš na dluh a to nejde nikomu do nekonečna. Nejde respektovat pouze dítě a sebe zašlapat, o tom v knížce není řeč.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Senedra |
|
(23.9.2012 11:47:58)
Alfo, souhlasím, že spousta věcí vychází od rodiče, ale tuhle konkrétní výchovnou metodu uplatňovat rozhodně nebudu v takové formě, jak jí autorka prezentuje - prostě pro mne je už dost za čárou. Stejně jako fyzické tresty za každý, i zdánlivý, "prohřešek" dítěte.
A k té pochvale - co když dítě má potřebu pochvaly? To mu jí nedopřeju? To taky může vést k pěkné frustraci.
|
|
| Pawlla |
|
(24.9.2012 5:34:57)
Alfo,
"Ale v zásadě tam taky bylo, že dítě má nárok na váš čas kdykoli, cokoli jiného totiž může počkat.
Veškeré jiné způsoby výchovy než ten autorčin jsou snahou dítě nějakým způsobem řídit a kontrolovat. To autorka považuje za nepřijatelné.
My totiž máme jako rodiče akceptovat bez výhrad, jakou cestu si dítě v tom kterém okamžiku zvolí. Když není ochotné podrobit se nějakým požadavkům, pak je to známka toho, že se umí báječně prosadit, a je to důvod k radosti.
Cenu má jen taková činnost dítěte, ke které se dítě bez tlaku a samo rozhodne. Činnost motivovaná obavou z dopadu přirozených důsledků je násilným, "starým" a nežádoucím způsobem výchovy, protože obsahuje prvek tlaku."
Moje reakce byla na tohle(citovala Kopřiva) a ano je to neskutečný blábol.Souhlasím,že bych musela opravdu dlouho a hodně na sobě pracovat,abych tohle sobě a svým dětem provedla a taky souhlasím s tím,že by to bolelo.Proto se spokojím s tím,že mám děti 13 a 17 let bez výchovných problémů,že se vzájemně respektujeme a to i bez toho,že by v dětském věku mohly dělat všechno.Nemohly a nemůžou ani teď,dokonce to nemůžu ani já,ani nikdo koho znám.Jo jo,svět je zvrácený.
|
| Hanka | •
|
(24.9.2012 12:45:53)
Obávám se, že nebýt vnějšího tlaku v podobě obav z nežádoucích důsledků, tak jsem se ani já, dospělá osoba, dnes ráno nezvedla z postele a neodkráčela do práce, natož mé děti do školy
|
| Pawlla |
|
(25.9.2012 4:46:07)
Přesně
|
|
|
|
|
|
|
| Rosina |
|
(21.9.2012 14:41:05)
Ano, v USA se už přežily. Proto s tím paní Aldortová vyráží do Evropy.
|
| Šešule |
|
(21.9.2012 14:47:28)
Na tom možná taky něco bude.
|
|
|
|
)
Výjimku tvoří kojenec
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)