| margotka78 alias shit-roller | 
 |
(11.9.2012 9:47:37)
Je mi to moc líto. Musí být hrozná ta prázdnota a bezmoc, že čas nelze vrátit zpátky..
Radost ze života se asi zase vrátí, ale časem, bude to trvat..
Existuje teorie, že smiřování trvá cca polovinu času, co byli lidi spolu.Ale je to značně individuální.
Spíš mě napadá otázka, jak to zvládá dítě?
|
| Lotie1979 |
|
(11.9.2012 10:12:35)
Dítko bylo na tátu hodně fixovaný a pořad vzpomíná. O to je to pro mě bolestnější. Vždycky začnu brečet, on mě chytne kolem krku a řekne ať nebrečím, že mám jeho a že táta se na nás dívá z obláčku, ale že by byl moc rád, kdyby tady byl s námi. Mám strašnej strach, že na něj brzy zapomene.....
|
| Pippa | •
|
(11.9.2012 11:16:45)
Mila Lotie, soucitim s tebou, take mi zemrel manzel pred vic nez rokem (Boze to, to leti). Jsem sama s dvema detmi a take se nekdy citim hrozne osamocena. Ale zaroven citim, ze na dalsi vztah nemam ani pomysleni. Meli jsme krasny vztah a vim, ze podobneho muze uz nikdy nenajdu. Navic se nekolika kamaradkam v mem okoli rozpada manzelstvi, tak si rikam, ze radeji budu sama, nez abych dopadla jako ony. Je to smutne. Podle toho, co popisujes, jsem to mozna vsechno nesla jeste hur jako Ty, tak jsem vyhledala psychologa, za nimz pravidelne dochazim. Beru antidepresiva a ta mi taky moc pomahaji. Neuvazovala jsi o tokove pomoci? Premyslela jsem i o tom, ze bych na rodine zalozila diskuzi pro vdovy (jak nesnasim to slovo!!!!), moc mi neco takoveho v zacatcich chybelo. Nesla bys do toho se mnou? Drz se, bude lip!
|
| Hanka000 | 
|
(11.9.2012 12:05:08)
Pippo,taky mi chybělo a chybí moc se někde a někomu svěřit kdo to zažil.
Brzy to budou dva roky,ale plácám a plácat se v tom budu určitě ještě dlouho-má pravdu ten že je to navždy.
Pořád si říkám proč,proč já,proč přišli děti o skvělého tátu,proč tak brzy.Slovo vdova nesnáším-hlavou si totiž člověk představí ženskou kolem 60ti let a 30ti letou.
Antidepresiva jsme zkusila-brala jsem se třičtvrtě roku,pak je vysadila(chtěla jsem se tím prát už bez nich).Mám pocit že jen tak přežívám,nebýt dětí nevím co by bylo.
|
| Lotie1979 |
|
(11.9.2012 12:26:04)
Hani rozumím ti, kdybych neměla syna, tak bych to včera cestou v autě někam napálila. Říkala jsem si, že bych konečně zase byla s ním....
|
| Hanka000 |
|
(11.9.2012 12:56:11)
Kolikrát mě tyhle slova napadly  ,moc dobře to znám.
Já si neříkala že bych chtěla za ním(stále se na něho "zlobím"-že nebyl opatrnější,že nepředvídal,že nebojoval)ale já prostě chtěla vysvobození od všeho,naštěstí to byly jen myšlenky....
|
|
|
|
| Lotie1979 |
|
(11.9.2012 12:20:49)
Letí to hrozně moc. U mě to teď budou tři měsíce. Mám pocit, že je to na jednu stranu chvilka, na druhou strašně dlouhá doba. Myslela jsem, že nejhorší je za mnou, ale myslím, že jsem se celou dobu držela, abysme se naučili se synem fungovat a teď jsem se sesypala já.
Taky jsem tu na rodině koukala, že o smrti partnera tu není žádná diskuze a myslím, že je to škoda, protože sdílená bolest je bolestí poloviční. Strašně mi pomáhá, když se z toho můžu vypovídat. Byla jsem u psychiatra, dostala jsem antidepresiva, ale pořád si říkám, že to zvládnu bez nich. Že nechci zažít pocit, že si vezmu na noc prášek a syn mě v noci neprobudí - nebo že nebudu tak úplně schopná fungovat. Vím, asi je to smyšlená představa, ale třeba to mi pomáhá v tom,abych si je nevzala.
Pokud se založí diskuze pro vdovy (strašný slovo, brrr), ráda budu chodit vyměňovat písmenka, dělit se o starosti, radosti i vše ostatní.
|
| Hanka000 |
|
(11.9.2012 12:32:14)
Já jsem sama se sebou taky hodně a dlouho bojovala jestli antidepresiva brát nebo nebrat,když jsem si přečetla hodně dlouhý výčet vedlejších účinků tak jsem šla do mdlob.Měla jsem strach stejně jako Ty že mě to oblbne,že nebudu moc řídit auto ale realita byla jiná-auto jsem v pohodě řídila,v noci se nikdy nestalo že bych byla neprobuditelná,oblblá jsme taky nebyla-u mě se to projevilo tak že mozek byl méně citlivější než předtím-nerozbrečela mě každá malinká maličkost,mozek moc nepřemýšlel nad pocitama a tolik to nebolelo-brala jsem je 3/4roku a myslím že určitě pomohly.Začala jsem je brát po půl roce od nehody,už jsem to prostě nezvládala,psychiatr mi řekl že by byla fajn hospitalizace nebo aspoň docházení na terapie-kvůli dětem sám uznal že to prostě nejde,byl rozumný.
Antidepresiva jsme vysadila loni po vánocích-měla jsem pocit že mi už více škodí než pomáhají(průjem,bolení hlavy,vzteklost,přibývání na váze).
Myslím že by Ti určitě pomohly a fakt neboj,neoblbnou Tě .Přeji aby jsi se rozhodla správně.
Blíží se podzim,zima,bude brzo tma a to jsou velcí nepřátelé,sama se toho také bojím...
|
|
| Xantipa. | 
|
(11.9.2012 13:02:32)
Lotie - 3 měsíce? Já to nezažila, ale jen tak pocitově - 3 měsíce od takové události je tak hrozně krátká doba a Ty si říkáš, že to je dlouho?
Nevím - psala jsi, že Tě lidé zvou na návštěvy z dobrého úmyslu, ale Ty nechceš, necítíš se připravena. Klidně jim to řekni.
|
| Lotie1979 |
|
(11.9.2012 13:46:39)
Neříkám si, že je to dlouho, myslela jsem to tak, že na jednu stranu mám pocit, jako by se to stalo včera a na druhou, že je to strašně dlouho - z toho důvodu, jak se ty dny vlečou. Každý víkend kdy nemám vymyšlený program je pro mě utrpením. Minuta se vleče za minutou....stejně jako večer. Navíc tu nemám nikoho, kdo by mi malého pohlídal, abych třeba měla chvilku jen pro sebe. Vím, že jsou tři měsíce strašně málo, ale pořád, každý den, každou hodinu a minutu čekám, kdy to přestane aspoň o malinko bolet. Mám bohužel pocit, že čím déle to je, tím je ta bolest větší....hlava totiž pořád nevzala fakt, že už se nevrátí. Pořád čekám, že se jednoho večera otevřou dveře a tam bude on. Že položí klíče na botník, jak to dělával, prcek mu skočí do náručí, já dostanu pusu a večer v posteli se k sobě jen tak přitulíme a budeme cítit oba dva, že jsme spolu strašně rádi. 
|
| Xantipa. |
|
(11.9.2012 14:20:52)
Promiň - nepochopila jsem to, já jen chtěla říct, že to je tak hrozně krátká doba. A kvůli Tobě i takovým, které se něco tak hrozného stalo - od toho jsou slova, protože kdo tohle nezažil, nemůže pochopit. A nepochopí, když to neřekneš. Chtějí pomoci a nechtěně ublíží - třeba. Svojí kamarádce, který umřelo dítě, jsem říkala - já vím, že to je hrozné, víc, než si umím představit, chtěla bych ti pomoci, ale nevím jak, abych spíš neublížila. Tak se nerozpakuj a řekni, co cítíš, i kdyby to bylo třeba - nech mě být. A já nechám a neurazím se. Jen bych nechtěla, aby sis myslela, že když o tom všem mlčím, že mě to nezajímá. Nechci jitřit rány, ale když budeš potřebovat o tom mluvit, mluv, budu Tě poslouchat.
Je to fakt moc těžký - pro Tebe, ale i pro lidi okolo Tebe - už jen proto, že Ti nechtějí ublížit a nevědí, jak se k Tobě chovat, aby Ti neublížili.
|
|
|
|
| Alraune | 
|
(12.9.2012 0:04:18)
Nevzít si antidepresiva kvůli smyšlené představě je blbost. Mě je před mnoha lety nikdo nenapsal a teď mám chronickou posttraumatickou stresovou poruchu. Ničit se není žádné hrdinství.
|
| Pippa | •
|
(12.9.2012 13:58:38)
Holky, dnes vecer, az pujdou deti spat, zalozim diskuzi pro vdovy. Budu zatim premyslet, jak ji nazvat, aby se tam to slovo neobjevilo, protoze jak vidim, nejsem sama, kdo to slovo nesnasi.Vidim, ze je nas vic, kterym chybi podpora a porozumeni nekoho, kdo si tim sam prosel. Budu se tesit, ze se ke mne pridate. Myslim na Vas, i kdyz Vas neznam. Hodne sily!
|
| CPO |
|
(12.9.2012 16:00:20)
Všem z této diskuse upřímnou soustrast a můj obdiv, musí to být opravdu velmi obtížná situace.
Moje blízká přítelkyně nedávno ztratila milovaného manžela, přimlouvám se za založení diskuse typu "Ztratila jsem partnera" pro podobné ženy, které určitě uvítají možnost sdílet svoje myšlenky s ostatními s podobným osudem.
Všem hodně štěstí a sil, hlavně těm, co mají malé děti nebo jsou budoucími maminkami.
|
|
| mm77777 |
|
(13.9.2012 9:12:05)
budu moc vděčná za diskuzi pro vdovy....pomůže nám to se s tím nějak vyrovnávat...
|
| CPO |
|
(13.9.2012 9:40:17)
Zkusila jsem požádat o její založení.
|
| Lotie1979 |
|
(13.9.2012 14:11:12)
Taky bych byla rada, kdybych si s nekym, kdo ma podobny osud mohla povidat....
|
|
| CPO |
|
(27.9.2012 17:54:14)
Nevyhověno.
|
| Louisa Z. | 
|
(17.1.2013 21:45:26)
Proč nebylo vyhověno? Nevím, jak se o to žádá, ale nedá se to zkusit znovu? Myslím, že těch zájemců o sdílení by byla hromada... já sama jsem rodinu začala aktivněji navštěvovat právě po smrti muže a hodně jsem hledala příspěvky lidí s podobným osudem. To sdílení s někým, kdo to zažil a umí se vcítit, je fakt důležité...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
A hlavně zda existuje někdo "normální". Ještě jsem ho totiž nikdy nepotkala. A mám o svém případném partnerovi "přehnané představy". Navíc si nejsem jistá, jestli se ještě umím zamilovat nebo zda se ještě chci zamilovat. Není lepší vybrat někoho "hlavou"??? A může takový vztah fungovat??? 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)