Re: Jak se vyrovnat s náhlou ztrátou manžela? Budu už navěky sama?

Mně se stalo totéž před rokem a půl. Synovi byly 4 roky+2 měsíce. První období bez tišících léků nešlo, ale brzy jsem se snažila je vysadit a raději hledat alternativní pomoc (akupunktura, bylinky, něco si přečíst o životě po životě - to Vám dá sílu věřit, že se snad jednou zase sejdeme). Pocit večerní samoty velmi dobře znám - jde hlavně o tu nemožnost sdílení (když je člověk třeba vyřízený z práce) slovního i mimoslovního. Objetí pomáhá nejen od mužského - mně hodně pomohly kamarádky, které nastavily rameno na promáčení slzami. Ten fyzický kontakt s osobou blízkou je dost důležitý a fakt to nemusí být mužský (o erotiku v tomto případě nejde). Taky jsem se hodně soustředila na malého, aby si on z toho těžkého období neodnesl šrámy na duši - snad se povedlo. Dnes po roce a půl můžu říct, že jsem si snad jakž takž zvykla, ale stejně není den, abych si při nějaké situaci nevzpomínala "co by, kdyby". A smutek s tím samozřejmě přijde taky.
Pokud byste chtěla sdílet pocity s někým, kdo to zažil, můžete napsat Louisa.z zavináč seznam.cz