| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Mohu trpět Aspergerovým syndromem?

 Celkem 98 názorů.
 bílý zajíček 


Téma: Mohu trpět Aspergerovým syndromem? 

(22.10.2012 21:22:25)
Dobrý večer, nikdy jsem na žádnou diskuzi nepsala, tak se omlouvám, zda něco udělám špatně.

Je mi 32 let a celý život se potýkám s nejrůznějšími problémy (viz níže). Už strašně moc dlouho se trápím myšlenkou, že je prostě něco špatně, že je někde chyba. Před pár dny jsem náhodou našla jeden článek o AS (samozřejmě že jsem i předtím o autismu slyšela, jen mě nenapadlo si to dát do souvislostí se mnou).

Ale od začátku - už jako dítě jsem nikdy nazapadala mezi vrstevníky, prostě mi nešlo se zkamarádit. Nechápala jsem různé dětské narážky, takové to pošťuchování, rýpání atd. Zaplout mezi lidi, které neznám byl vždy obrovský problém. Nikdy jsem neměla ráda, když se na mne někdo "sápal", chtěl mi dát pusu (třeba k narozeninám), prostě když mi naruší mou intimní zónu (jsou tři vyjímky: moje máma, manžel a dceruška). Později jsem si i pár "kamarádů" našla, bohužel až na jednu výjimku (která je mi dost podobná), kamarádství nikdy nevydrželo (většinou z mé strany, neumím pěstovat vztahy). Musela jsem třikrát změnit školu, prostě jsem tam nikdy nezapadla - první škola byla převážně holčičí, nechápala jsem jejich svět, objevily se mi i zdr. problémy (tlak, žaludek), párkrát jsem ve škole i zkolabovala (zpětně vím, že z rozrušení - hluk, hádky holek, křik - nmám to ráda, vytáčí mě to k nepříčetnosti). S učením žádný problém, vždy mi dobře šla matematika, horší to bylo s cizími jazyky /dodnes jsem se nedostala dál než k základům/. Jsem manuálně šikovná (umím vymalovat, peču načančané dorty, vyšívám rischelie - mám velikou trpělivost). Po škole jsem si našla práci, opět stejný problém. Nechápala jsem některé věci (vedoucí mne moc chválila, jak jsem šikovná), stejně jsem nevydržela. Pak znovu a zas... šikovná možná jsem, ale do kolektivu nikdy nezapadnu. Manžela jsem poznala v 15 , nikdy jsem neměla jiného kluka (jiný mi ani nedal pusu, ne že bych měla nouzi o nápadníky, ale prostě to nejde)... měla jsem i období, kdy jsem nedokázala telefonovat, mluvit do sluchátka byl neřešitelný problém (bušilo mi srdce, lítal tlak, koktání)... i řešení běžných věcí osobně (např. odeslání balíku) - dopředu si připravuji jak to asi bude probíhat, prostě si přehrávám různé scénáře... většinou je to pak stejně jinak... jeden čas jsem se např. 10 x vracela z ulice domů, zda jsem vypnula sporák, shasla světlo...

Píšu zmateně, vím, ale třeba mi někdo alespoň trošku porozumí ... i já už se trošku lepším (např. zatelefonuji kam potřebuji, sice mi srdce utíká jak o závod, ale)...

Dodnes nemám přátele, neumím se bavit s vrstevníkama, neumím se bavit s mladšími lidmi(trošku lepší je to se starší generací), vnitřně mě to trápí, toužím po společnosti lidí, ale neumím najít a udržet přátele...

Nevím, v čem je problém /jasně, v mě/, ale i když se snažím sebevíc, tak.... netušíte někdo...? Kdybych to uměla pojmenovat, tak by se mi určitě alespoň trošku ulevilo...

Návštěva psychologa, psychiatra mě určitě nemine (mimochodem - doporučít někoho? jsem okr. Kladno), ale ještě předtím mne zajímá váš názor. Takhle už nemůžu dál, ubíjí mě to, i mé nejbližší - můj vnitřní neklid, předrážděnost, výbušnost, když není po mém...

Děkuji moc a omlouvám se za zmatený příspěvěk. Pěkný večer.

Barča
 Kač. ♀ + ♂ 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:29:23)
Nevím jestli tě potěším ale já jsme to samé. Na nějakou diagnózu jsem to nešacovala.

Ale přesně chápu o čem píšeš.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:35:49)
No, taky se poznavam, akorat ja vim celkem jiste, ze tam neco takoveho je. Nerikam tomu nemoc a nijak to lecit nehodlam, naucila jsem se s tim zit a hodne jsem se otrkala odchodem z rodne hroudy a vubec tim, co se na me za zivot navalilo. Jen to telefonovani a blizke vztahy, s tim mam porad problem a uz se ho asi nezbavim. I kdyz kdo vi.

Jinak skoly jsem nemenila (jen kvuli stehovani), na stredni jsem narazila na vyjimecne podporujici kolektiv. Hned po maturite jsem odesla a to mi hodne pomohlo, protoze individualita se za kanalem netresta. S tim jazykem byl taky problem, ja nemam pamet na to, co si prectu, neumim se ucit nazpamet, ale odposlouchat umim (prizvuk teda ne).
 bílý zajíček 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:42:51)
Já bych to potřebovala hlavně pojmenovat. Léčit se to asi moc nedá (tedy, za celých 20? let, kdy si toto tak nějak víc uvědomuju, jsem nepřišla na to, co s tím udělat).
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:45:19)
A potrebujes to pojmenovat? Fakt? Ja jsem celkem rada, ze jsem bez ofiko nalepky (i kdyz ma pediatra mela podezreni, tak to nikdy nevyslovila, mela jsem to podezreni napsane v karte). Muj syn ma VFA a az diky nemu jsem si to sama pojmenovala.
 bílý zajíček 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:49:02)
Fakt, ale hlavně sama pro sebe.
 Kreaty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:30:28)
tady ti někdo poradí, jsou tu odborníci i konkrétně na tento syndrom, to já ti neřeknu, ale jinak podle psaného textu jsi určitě prima, takže se drž ~;((
 maaf 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:35:07)
zajíčku, nejsem odborník, ale aspík by takový text obsahující sebereflexi, popis vlastních pocitů, nenapsal~;(( Takových lidí, co nezapadnou, něčím se odlišují, nemají rádi osobní kontakt od lidí (kromě svých "vlastních"), mají nižší toleranci ke stresovým situacím, těch je. přeju hodně štěstí na psychologa, se kterým to "rozklíčujete".
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:37:11)
Pilar, napsal. Cetla jsem dve knizky napsane clovekem s AS a tu druhou clovekem s VFA, popis docela odpovida. Ono se to naucis, odkoukas od okoli.
 maaf 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:47:12)
Len, když to říkáš:-). Já jsem skeptik a pokud neuvidím na vlastní oči, že to drásá sám AS, tak za vším vidím zkušeného korektora nebo kohokoliv jiného. Zakladatelka si je vědoma svého odlišného chování a své odlišnosti rozumí. Vím, že AS jsou různé typy a často může být AS spojené s vysokou inteligencí, ale tohle je tak upřímné (pokud to autorka nepsala týden a každý večer to dvakrát nepřepsala) a sociální kompetence z toho přímo čiší (i když se projevuje písemně a v osobním kontaktu to bude jiné).
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:49:34)
Pilar, no prave, osobni kontakt je uplne jiny. Ja se socialnim dovednostem a citeni tvrde ucila, ale naucila. Ono to jde. Muj syn take ma pomerne silne socialni citeni, socialni chovani je vec jina~t~ Ale taky se to ucil, dlouho nechapal vyrazy obliceje nebo treba slzy.
 maaf 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:56:12)
Len, vidíš a já žila v přesvědčení, že AS se sociálním dovednostem nenaučí (nemyslím těm naprosto základním), ale je mi jasné, že míra "postižení" je různá a AS jsou různí. Do hlubší debaty se nepouštím, nerozumím tomu, a v podstatě o tom nic nevím. Jen jsem z popisu měla pocit, že ve spoustě věcí bych poznala kohokoli. Většina lidí nemá ráda, když se jich někdo cizí dotýká (sama jsem jako dítě nesnesla pusu ani od rodičů a znám takových lidí spoustu), v kolektivech jsem byla naprosto ztracená (až do chvíle, kdy beru názory druhých jako studiiní materiál), mohla bych takto reagovat skoro na vše, co autorka napsala. Tím nechci nijak její problém snižovat, a možná má diagnózu. Jen prostě cítím, že většina introvertních lidí svou odlišnost vnímá příliš ostře, a ona ta odlišnost není zase tak zásadní. Když takový člověk otevře oči a zjistí, že všichni se ve vztazích víceméně potácí (někdo má líp založeno od rodičů, že zkopíroval společensky úspěšné jednání, někdo to má v sobě), jen to pro ten svůj stres nevidí.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:13:08)
Pilar,
je to, jak píše Len, sociální cítění mají AS i VFA poměrně slušně vyvinuté, socální chování se mohou naučit. Jen je to prostě dřina, asi jako pro někoho derivace a integrály ~d~. Ale právě ta vysoká inteligence, která AS a VFA často provází, jim v tom pomáhá.
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:48:55)
Delete,
odkoukat a naučit jistě, ale nedonutí tě to je používat, protože to není "fér".
Já umím zahrát prakticky jakoukoli emoci a charakter, ale nepoužívám to, protože to necítím a manipulace skrze lež a předstírání je mi odporná.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:53:27)
Monty,
to nepopírám ;-).
Já osobně nesnáším divadlo....myslím tím i tu kulturní záležitost ~d~.
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:56:15)
Delete,
jo, taky s ním mám problém. Moc tělesný, na můj vkus. Pokaždý mám pocit, že někomu lezu do obýváku. A lidi v hledišti jsou podstatně blíž, než je mi milý. Ale dokážu se překonat a jít tam. Hrát už ne, to jen pro syna, toho to baví. Kromě hry na sucharskou matku. ~;)
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 23:14:37)
Tak já nedokážu ani hrát. A už vůbec ne hrát si "na něco".....dělat jakože piju nebo jím bábovku uplácanou z písku, z toho je mi fyzicky zle....a do divadel chodím pouze jako nedobrovolný doprovod třídy, akorát že při poslední návštěvě to skončilo fiaskem, dostala jsem "záchvat"....prostě jsem byla vzteky bez sebe, nevěděla proč, další hodinu jsem pak nebyla schopná učit....ale sešlo se v tom všechno, tu hodinu jsem měla mít volnou, o tom, že půjdu, jsem se dozvěděla 10 minut před odchodem, dostala jsem třídu, kterou jsem vůbec neznala, navíc deváťáky a ještě PMS....
Každopádně příští doprovod do divadla odmítnu preventivně, i kdyby mě kvůli tomu měli vyhodit....lepší kvůli tomu, že nepůjdu, než kvůli tomu, že půjdu a pak něco provedu ~f~.
 Pawlla 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 5:02:23)
Naučí se to mechanicky,neví proč,necítí to,ale naučí se pokud chtějí.A co se týče emocí,nechápou je u druhých lidí,ale oni emoce mají a umí je dát najevo velmi dobře.Odlišnost taky vnímají,zase nemusí nebo můžou vidět co je špatně,ale že je něco špatně většinou vidí.
 LOUČÍM SE 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:03:31)
Ano nejsi odborník jak píšeš, ani tady nikdo znás zřejmě ne. Ale píšeš, že taohle by aspík nenapsal a to není pravda. NAPSAL!!!
 anavel + 3 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:41:28)
Pilar, napsal, doporučuji shlédnout film Temple Grandin
 bílý zajíček 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 21:41:22)
Nešlo mi to vložit a teď koukám a je to tu třikrát. Omlouvám se admistrátorům a prosím, ať s tím něco provedou. Děkuji.
 25.12Ali.......14 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:21:26)
Tak já spoustu situací jsem prožívala jako ty a měla podobné pocity - také si myslím, že mám asi AS, ale nevidím důvod proč s tím chodit po doktorech a chtít diagnózu - snažím se s tím žít kvalitní život v rámci možností....

Jsem z podobné lokality jako ty......
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:26:16)
zajíčku,
AS to být může, ale nemusí. Může jít i o jiný druh PAS, může se za tím skrývat i to, co se někdy zahrnuje pod "autistické rysy"....můžeš být prostě někde, na co ještě diagnóza nedosáhne, ale co už obsahuje hodně společných znaků s autisty. Kromě autismu pak ještě existuje porucha osobnosti, která má s autismem také mnoho společných znaků, ale liší se v tom, že se začne projevovat až později, v pubertě nebo v dospělosti.
Já o sobě mluvím jako o exotovi, prostě nepatřím k průměru v žádném ohledu, těch znaků společných s nějakou formou autismu u sebe nacházím víc než dost. U mě se k tomu ještě připojuje velmi vyhraněný temperament (rezervovaný melancholik), takže najít a udržet si své místo ve společnosti mi dává hodně zabrat.
Tak to tak ber, je nás víc, není to snadné, ale žít se s tím dá ~;). Vlastně chápu i tu tvoji potřebu to pojmenovat, v zásadě to znamená "konečně někam patřit, konečně najít to své místo"....
Takže pokud to tak máš, tak se můžeš označit jako člověk s PAS. Cokoliv podrobnějšího nemá asi moc cenu řešit, protože už máš svůj život dost daný, rozfungovaný, máš partnera, dítě....No a co se týče práce, je spousta pozic, kde může člověk dělat víceméně sám a přitom být součástí pracovního kolektivu, se kterým je ta spolupráce poměrně úzká a tedy nedochází k tolika konfliktům...
 Ralzinka 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:40:37)
Úplně poznávám sama sebe, mimochodem poslední 2 měsíce řeším tutéž otázku :D
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 22:46:17)
Hm, pár věcí tam poznávám, ale upřímně - proč to chceš vědět?
Diagnóza je jenom nálepka, v ničem ti nepomůže.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(22.10.2012 23:15:27)
Danulu,
je rozdíl se bát lidí a chtít být s nimi a nevědět, jak na to.....
 Lenaseka 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 2:04:42)
Taky mě napadla sociální fobie. Tu mám totiž já a v popisu zakladatelky jsem se dost poznávala.
 Minís 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:52:33)
Sociální fóbie bylo první, co mě napadlo.
 Pawlla 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 4:56:17)
Může a nemusí.Co kdyby jsi místo pojmenování zkusila pracovat na problémech jednotlivě,třeba i s pomocí odborníků?Záleží na tom jestli v rámci možností něco vyřešit chceš nebo potřebuješ argument-dg,aby Tě okolí nechalo být.Trošku mi příjde,že spíš to druhé,ale to už si musíš ujasnit sama.~x~
 ..maya.. 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 6:09:30)
ahoj, mám syna s aspergerovým syndromem, to co popisuješ by mohl být AS, bylo by určitě lepší zajít ke klinickému psychologovi který se na autismus specializuje případně se objednat do aply do prahy-nevím jestli berou i dospěláky ale vím že i s dospělákama pracují tak asi ano..
 ..maya.. 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 6:13:41)
ještě dopíšu že mi v tom tvém popisu právě chybí to co je pro autisty důležité, ulpívání na něčem, aspíci rádi ulpívají v tématech, zajímají se do mrtě o jedno téma a mluví o něm stále dokola aniž by to okolí zajímalo, mají rituály, věci se musí dělat podle toho jak oni chtějí, dodržovat pravidla, nechápou proč třeba lidi chodí na červenou a náležitě to pak komentují..tohle mi v popisu chybí..ty jsi popsala pouze sociální vazby a ty může mít narušené i člověk bez PAS
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 6:57:15)
Lendulinko,
to, cos napsala o tom ulpívání platí obecně o lidech s PAS, nejen pro ty s AS ~;). Jinak souhlasím, je to jeden z velmi typických znaků.
 ..maya.. 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 16:40:01)
ano a proto mi to tam pro pas chybí
 Juldafulda 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 8:29:01)
Lendulinko muj syn taky porad mele to same, porad resi tu samou vec a komentuje proc jde nekdo na cervenou, kdyz musi cekat, ale ze by mel tuto poruchu se mi nezda....
 ..maya.. 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 16:39:14)
Juldo, samozřejmě autismus není jen trvání na jasných předpisech...je tam těch problémů daleko víc, proto určitě neznamená že když tvůj syn komentuje to co můj že by měl autismus~;)
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:45:20)
"ulpívání na něčem, aspíci rádi ulpívají v tématech, zajímají se do mrtě o jedno téma a mluví o něm stále dokola aniž by to okolí zajímalo, mají rituály, věci se musí dělat podle toho jak oni chtějí, dodržovat pravidla, nechápou proč třeba lidi chodí na červenou a náležitě to pak komentují."

To se ale může projevovat různě. O mém "rituálu" třeba nikdy nikdo nevěděl, neměla jsem potřebu o tom komukoli povídat. Úmornost v tom ulpívání spočívá v tom, že jako AS obvykle uvažuješ pragmaticky a analyticky, takže to děláš cíleně, protože TEBE to zajímá a nechápeš, že něco TAK funkčně důležitýho nezajímá i ty ostatní... ~;)
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:06:58)
Ulpivani, mela jsem v detstvi dve zaliby, cteni a kynologii. Spojila jsem to dohromady a jedina vec, kterou jsem kdy opravdu umela nazpamet, byly standarty psu. Vsechny, tj nejakych 210 nekolikastrankovych standartu~t~ V dospelosti se snazim neulpivat, protoze me to hodne vycerpava. Vse delam tak na 30%, ale vim, ze kdybych se do neceho opravdu dala, bude ze me expert. Momentalne delam vysokou, obor, ktery me hodne bavi, ale zoufale se snazim neprozivat to moc, necist vic, nez musim a tak dale, abych do toho nespadla.

Jinak ja jeste napriklad absolutne nesnesu ocni kontakt, me autisticke dite ma mnohem lepsi ocni kontakt nez ja. Do oci se divam jen lidem, ktere mam opravdu rada a to jeste ne vzdy.
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:28:42)
Len,
já se do očí nedívám asi ani ne tak proto, že by mi to bylo nepříjemný, ale protože mám kombinovanou oční vadu, takže blbě vidím a při delším soustředěným pohledu do jednoho bodu se to ještě zhoršuje. ~;)
 Inka 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:36:02)
Já to nesnášela už jako dítě.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:37:59)
Monty, ja naopak koukam do oci jen tehdy, pokud nemam na ocich cocky nebo bryle, protoze pak to neni tak intenzivni~t~

Valkyrko, ja mam naopak velmi vrely odchov, ale pokud se me dotkne cizi clovek, tak skoro uskocim. Coz je problem, Anglicani jsou velmi dotykovy narod, takze se to snazim maskovat. Jeste horsi to bylo, kdyz jsem pobyvala v Italii~t~
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:00:58)
Přistihla jsem se, že do očí koukám málokdy....je mi to prostě nepříjemné, jsem si mnohem jistější, když koukám jakoby za toho, s kým mluvím, nebo někam dolů....

Od dětství toužím po kontaktu s lidmi, po přátelství....jenže pořád narážím na to, že lidem vadím. Jako dítě jsem nechápala proč, co je špatně, vlastně jsem to pochopila až docela nedávno. Nebo pochopila, spíš to dokážu vysvětlit podle knížek....

Zájmů jsem měla vždy poměrně dost, problémem bylo a je mluvit o něčem jiném než o nich....

Divná jsem nikomu dospělému doma nepřipadala, ve škole taky ne, byla jsem tichá, vzorná, dodržující veškerá pravidla, plnící si své úkoly, chytrá....jen s vrstevníky byl vždy problém.....a vlastně je víceméně stále....proto utíkám k těm, jejichž svět chápu nejlépe a kteří neřeší to, že jsem divná, prostě proto, že je jim svět dospělých dostatečně vzdálený....

Čtu pořád dokola stejné knížky, každou třeba dvacetkrát....pouštím si dokola stále stejná CD a kazety, nic nového se mi nelíbí hned napoprvé, většinou to ani nechci slyšet nebo číst, výjimkou jsou knihy a CD od už oblíbených autorů, tam mám naopak potřebu mít od nich vše....

Nepoznávám lidi, se kterými se potkám jinde, než odkud je znám (rodiče ve škole nemám problém přiřadit k dítěti, které učím, ale když je potkám venku, mám problém si uvědomit, že jde o rodiče ze školy, natož čí to jsou rodiče....)

Můj mluvený projev oproti písemnému je na nízké úrovni, nerozumím cizím slovům, i když se s nimi setkávám opakovaně a vzhledem ke svému vzdělání i poměrně často.

I v dospělosti se dostávám do afektu z (pro ostatní) banálních příčin....

Trvám na dodržování takových věcí, jako že čaj musím mít v jiném hrnku než kafe a to zase v jiném než kapučíno, mlíko nesnesu ve sklenici a vodu v hrnku apod. Kolíčky používám zásadně podle barev a nesnesu, aby byl třeba pár ponožek nebo košile přichycená různými kolíčky. Přecházím zásadně na zelenou, v obci jedu 50, mimo obec 90 a jsem schopná to zadupnout, pokud zjistím, že jedu o něco víc. Proto mám tendenci pořád kontrolovat tachometr, což je nebezpečné, takže buď používám tempomat nebo navigaci, která to překročení hlásí....

Strašně mi vadí vynechat nějaký díl v seriálu, který mám rozkoukaný a to i tehdy, když ho už znám.

Vadí mi náhodné pořadí písniček na CD.

Na každý den si v hlavě dělám plán a mám problém, když mi ho něco nebo někdo naruší. Pro případ, že to hrozí, mám v hlavě třeba i několik alternativ, ale prostě některá z nich musí vyjít....

Nedokážu si vymýšlet příběhy, nedokážu lhát, nedokážu improvizovat.

Spoustu takových věcí si uvědomuju už dlouho, ale dost z nich vůbec netuším a jednou za čas dostanu od "života" facku a uvědomím si, co je jinak. To, že mě ostatní nebrali a neberou mě v dětství a pubertě trápilo hodně, teď už trochu méně, ale rozhodně mi to není jedno a většinou dělám vše proto, abych se tomu, co ostatní odrazuje, vyhnula....jenže ať dělám, co dělám, stejně mě to vždycky dožene....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:14:21)
Delete,
hmmm... a nepřistupuješ k tomu náhodou tak, že jsi od začátku ovládaná pocitem "vadím jim a budu jim vadit"?
Nebo si připadáš nezajímavá, divná, jiná, stydíš se za to a vlastně uvnitř ani tak moc nechceš vystavovat sebe samu "napospas", protože se bojíš jak nepřijetí, tak odhalení té "divnosti" a "jinosti"?
Kdysi dávno jsem viděla tvoje stránky a - teď jen střílím od boku a popisuju vlastní subjektivní asociace - přišla jsi mi podle fotek jako plachej typ, co se straní, taková... slečna knihovnice nebo "holka z party" v tom smyslu, že když pojede s tou partou na čundr, tak po návratu si ti ostatní sice možná vzpomenou, že tam byla, ale nic konkrétního si s ní nespojí, protože její existence je jen viditelná, ale ne vnímatelná. Já osobně bych měla asi obavu tě do něčeho zapojit, protože bych měla pocit, že ti tím nějak ubližuju, že tě tahám ze skořápky, kterou opustit vůbec nechceš. Ale to je jen můj dojem, nicméně nedá se vyloučit, že tak můžeš působit i na ostatní lidi.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:23:01)
Monty,
přesně naopak. Já se tak strašně snažím být vidět, až to ostatním leze na nervy a proto mě odmítají....Ale to, že se snažím až moc, mi došlo teprve nedávno, nikdy jsem nevěděla, v čem je ten problém ~d~.
Já prostě nedokážu mlčet, když mám k nějakému tématu co říct....A většinou jsem navíc se svým názorem v opozici, protože se nedokážu přizpůsobit tomu, co chce dotyčný slyšet, ale musím říct, jak to skutečně je nebo jak to cítím já.
Rozhodně nejsem šedá myš....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:26:31)
Delete,
aha, tak pokud je to přesně naopak, právě jsi pojmenovala to, co těm lidem "vadí".
Když se někdo snaží být moc vidět, tak obvykle nepatří k nejoblíbenějším.
Teď jde jen o to najít důvod a mechanismus, který k tomu vede - proč to děláš, o co se tím snažíš a proč to děláš zrovna TAKHLE, když ty výsledky nejsou uspokojivé.
Kdyby ti to bylo jedno, tak OK - ale není, že.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:29:04)
Monty,
ale já teď už vím, proč to tak je....nejsem aspík, mám jinou formu PAS.....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:32:44)
Jak jsem psala níž - role, kterou hraješ (a je jedno, že to je tvůj přirozený projev, pro lidi je to role, oni většinou potřebujou a chtějí mít ostatní ve škatulkách) je z nějakého důvodu neakceptovatelná.
A proč? Neodpovídá představě, kterou o tobě mají? Pokud si vytvoří představu na základě toho, co já - vidím tě, aniž se projevuješ - mohou si právě myslet, že JSI ta plachá a stranící se, že taková BUDEŠ. A ty jim to kazíš, protože do té představy nezapadáš. Pokud se dobře pamatuju, psala jsi tu, jak nenosíš šaty ani sukně (jestli je to blbě, tak se omlouvám) a i na těch fotkách mi přišlo, že jsi stylem "kotlíkářka", takže v tom to taky může být...
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:35:38)
Mmch., mne si lidé na základě vizuálního dojmu zařazujou blbě celý život. ~;)
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:39:13)
Monty,
no jasně....nesplňuju očekávání....vydávám jiné signály, než odpovídají realitě....a proč? Protože neumím vydávat správné, nevím, které jsou ty správné....
Očekává se ode mě jako od ženy, že budu nadšená ze šatů a sukní....a já je nesnáším.....oblíknu si je, pkud to společenská norma vyžaduje a já jsem z nějakého důvodu ochotná se jí podřídit, ale nedokážu zakrýt, že se v nich neumím pohybovat, že je mi jejich nošení nepříjemné, že se cítím nesvá....
Jinak řečeno, když si vezmu džíny, budu vypadat blbě, protože džíny na tu akci nepatří. Když si vezmu šaty, budu stejně vypadat blbě, protože je neumím správně nosit. Pokud nepřijde někdo, kdo by mi našel střih, který mi z pohledu z vnějšku bude sedět a mně nebude nepříjený a k tomu našel ještě vhodné boty (to je pro mě ještě mnohem horší než šaty jako takové) a vhodné doplňky, bude to dobré....ale sama to nikdy nedokážu a na mé volání o pomoc nikdo neslyší...každý okolo mě má totiž pocit, že tohle jako žena musím přeci cítit....
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:42:24)
A vlastně s tím pak souvisí to, že když dojde na řešení nějakého problému, které já obvykle znám, lidé nejsou ochotní akceptovat, že bych mohla mít pravdu, protože "někdo, kdo se neumí ani obléknout je přeci nebude poučovat"....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:51:57)
"A vlastně s tím pak souvisí to, že když dojde na řešení nějakého problému, které já obvykle znám, lidé nejsou ochotní akceptovat, že bych mohla mít pravdu, protože "někdo, kdo se neumí ani obléknout je přeci nebude poučovat"...."

Částečně ano, ale není to primárně v tom "někdo, kdo se neumí obléknout", ale v tom, že je to "někdo, kdo nerespektuje pravidla". Pravidlo zní - kdo se obléká TAKHLE, bude se projevovat TAKHLE. Když máš minisukni, jsi vyzývává a koketní, když máš batikovaný tričko, jsi hippík a alternativec, když máš maskáče, jsi kotlíkář. Tím pádem máš "právo" se vyjadřovat jen k tomu, co se od tebe na základě těch vnějších věcí OČEKÁVÁ a jiná sdělení nejsou příliš relevantní.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:07:29)
Monty,
jenže já do divadla nepřijdu v teplákách ani v džínách, přijdu oblečená "podle pravidel", tedy ve společenských šatech, ale přesto nebudu působit dobře, protože už nedokážu posoudit, jestli mi ty šaty sedí, jestli k nim mám vhodné doplňky, jestli jsou v módě...... Takže akceptuju roli návštěvníka divadla, ale pořád nebud naplňovat roli ženy, která se má cítit dobře, protože je načančaná a která má vědět, co jí sluší. Dokážu hrát různé životní role, ale ne všechny a už vůbec ne všechny naráz.
Taky si už dokážu "okecat", proč se věci dějí, jak se dějí, ale nic to nezmění na mém fungování a na tom vysílání špatných signálů.
Takže to není o tom, že nejsem schopná tu hru hrát, jen prostě i přes veškerou snahu nesplním ta očekávání, protože vždycky bude něco špatně....a já sama většinou nedokážu přijít na to, co je špatně, natož abych to dokázala napravit...

Klasický příklad...Kdysi jsem hrála florbal. Na sport se používají kromě jiného tepláky, že...tedy kam jnam, než na sport...další možnost jsou legíny, které já ale nemám ráda, takže si vyberu tepláky....Na trénincích se se mnou nikdo extra nebaví, nikdo mě nebere, i když hraju poměrně dobře....Fakt jsem netušila, v čem je problém, hrála jsem, jak jsem měla, chodila poctivě na tréninky, i když jsem pak věčně zahřívala lavičku...no a pak jsem se po asi pěti letech dozvěděla od jedné bývalé spoluhráčky, že to bylo kvůli těm teplákům....že jsem prostě byla out, socka....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:18:00)
Takže to není o tom, že nejsem schopná tu hru hrát, jen prostě i přes veškerou snahu nesplním ta očekávání, protože vždycky bude něco špatně....a já sama většinou nedokážu přijít na to, co je špatně, natož abych to dokázala napravit...

Delete,
s tím se ale dá něco dělat, můžeš se obrátit na nějakého stylistu nebo tyhle věci konfrontovat s kamarádkou, která tomu rozumí a bude k tobě upřímná... hledat si informace, sledovat ty trendy - já chápu, že je těžký se přinutit, když to v sobě nemáš a nebaví tě to, ale může ti to pomoct, protože ty se potřebuješ cítit dobře a dokud to bude takhle, tak se tak cítit nebudeš.
Já ti dost rozumím, byla jsem i na maturitním plese v kalhotách (jediná), a i když mám myslím vkus a umím se oblíknout, tak to NIKDY není úplně dobře, protože ve skutečnosti mi celý to blbnutí kolem hadrů je dost cizí a nejradši nosím džíny a černý triko. Nerada se maluju, protože se pak furt hlídám, jestli jsem se o něco neotřela těma barvičkama, jestli to nedělá fleky a navíc si připadám jak štětka na lovu. Ale neomezuje mne to a netrápí tak jako tebe, protože se pohybuju převážně mezi lidma, kteří to taky moc neřeší a když už musím někam mimo svý teritorium, tak ten vizuální dojen moc neprožívám, protože je mi to jedno. ~;)
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:18:17)
Uff, Ivo, tak tohle znam naprosto presne~7~ Ja tak hledala tu chybu, stravila jsem tim tolik let, ze jsem z toho mela pak behem puberty silenou depku. Vlastne je mi dobre az tak od tricitky nebo od narozeni me dcery tesne pred tricitkou. To byl takovy zlom, kdy jsem si rekla, ze kaslu na vsechny a vsechno a budu si zit podle sveho, prijmu se. Uz se fakt nesnazim zapadnout a je mi dobre.
 kosatka2 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:29:16)
delete, sorry že dotoho skáču, mám tu jen několik postřehů a možná i uklidnění.

připadám si velmi zdatná v tom, co k sobě ladí, co komu sluší a co se kam hodí nosit. a třeba u toho divadla, mám pocit, že už je to tak rozvolněný, že nějaké nepohodlí ve společenských šatech není nutně třeba, protože tu hru na sváteční událost hraje jen pár lidí. opravdu mi přijde, že třeba taková půlka lidí může být oblečena neadekvátně, podle toho, o jaké představení se jedná. tohle se už moc neřeší. šaty fakt nejsou nutné. já bych třeba taky nešla v džínách, mám momentálně jen jedny, ale pak mám třeba nějaký jiný kalhoty džínovýho střihu ale z jinýho materiálu a jiné barvy, které bych si vzala úplně vpohodě s nějakým adekvátním vrškem či doplňkem. navíc mám pocit, že v divadle jsou o přestávkách tak nějak nervózní všichni - kde stát, o čem se bavit a s kým, atd. úplně to tam vždycky cítím. nebo jde o to, že je třeba se aspoň trochu oblíknout jinak než obykle? No taky mám pár kamarádů (umělci, filozofové, ajťáci), co na tyhle věci kašlou úplně a nikdo jim žádné problémy nedělal ani v národním. A pochybuju, že by jim někdo nějakou diagnózu vyšťáral.

s tím florbalem: zažila jsem něco podobnýho: přešla jsem z jedný školy do druhý a v jedný sem vcelku zapadala a v druhý vůbec. ale prostě jsem se kvůli tomu fintit a poslouchat komerční hudbu nezačala, prostě jsem byla mimo, ale řekla jsem si, že jim podlejzat nebudu. podle mě je to silou puberťáckýho kolektivu, že se rozhodnou že někoho kvůli nějakejm blbostem nebudou brát. takový ty slepice jedna jak druhá, co jsou sice třeba v jádru skvělý holky, ale prostě potřebujou bejt v jedný partě a nikdo nesmí vyčnívat. takže bych to, že tě nebrali kvůli teplákům a tys to nepochopila nebrala tak fatálně a ani jako příznak ničeho, podle mě to neni nějaký výjimečný.



 kosatka2 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 17:08:12)
Milado dík, početla jsem si, jetš teď mě jen z toho čtení o podpatcích tlačej špičky, odřený paty a zvrtlý kotníky...

pro mě jsou podpatky něco jako korzet v dnešní době, eventuelně pro někoho jako sexuální pomůcka. bych si připadala jak šlapka...

pardon za off topic
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 18:21:42)
Kosatko,
to divadlo byl příklad, já do divadla nelezu z důvodů, které jsem popsala, ale třeba do tanečních holkám jednou budu muset, aby jim to nebylo líto....ale problém je asi i vtom, že se najednou musím obléknout jinak, to máš pravdu....já bych nejradši chodila pořád jen v jedněch hadrech, mít patery stejné kalhoty, pět stejných trik....ale i to je problém....

Jinak já byla z kolektivů vylučovaná od mala, a čím víc jsem se snažila zapadnout, tím míň to šlo....tehdy mi nedocházelo, co a proč se děje....jen vím, jak mi to bylo strašně líto....puberta (kolem třináctého roku) byla krize největší, balancovala jsem na hraně sebevraždy....to s tím florbalem se mi stalo až jako dospělé během VŠ....
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(24.10.2012 14:16:17)
Loro,
no jo, je to tak v zásadě podle hesla "v lásce vyhrává ten, kdo má rád míň", platí to nejen o lásce, ale o vztazích obecně. Také se mi ulevilo, když jsem se naučila "fungovat sama", tedy nechtít a jen čekat....jenže mi to učení trvalo 30 let ~d~. Nikdy se mnou o tom nikdo nemluvil nebo možná jo, ale pro mě to bylo nepochopitelné, prostě jsem k tomu musela dojít sama.
Jsem ráda, že holky se s tímhle nepotýkají, jen ta nejstarší měla jednu dobu tendenci se trápit, že s ní nekamarádí všichni (ona na rozdíl ode mě nevyhledává ani nejlepší kamarádku, ale prostě chce vyjít s každým), ale brzy pochopila, že to nikdy nebudou všicni a naučila se být spokojená s tím, co má....a tím, že se nefixuje jako já na jednotlivce, tak je v pohodě....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:48:06)
Delete,
a to je právě proto, že nehraješ tu hru. ~;)
Většina lidí ji hraje, protože ji vnímají jako přirozenost. Ty ji svým způsobem hraješ taky, protože kdybys ji nehrála, vůbec si to neuvědomuješ. To, že se do divadla nenosí tepláky je totiž taky hra, říká se jí bonton a samozřejmě to není "přirozený", protože samo divadlo je nepřirozený a zavedená pravidla chování v něm jsou tudíž hra "na druhou".
Ta nesplněná očekávání těch, co hrajou automaticky jsou zcela logická. Ty nechceš přijmout to, co je ti proti srsti, s čím se nedokážeš identifikovat, což znamená, že se okolí pak nemůže identifikovat s tebou - nedáváš jim signály, kterým rozumí a který akceptují.
 ronniev 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:31:25)
Delete, s tím ostatním ti neporadím, ale tyhle akce, kam se "musí" v šatech, už dávno řeším černými kalhotami a nějakým zajímavým vrškem. Ze sukní totiž taky dostávám osypky.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:44:29)
ronniev,

dík, jenže pořád zůstává ten problém bot ~d~. I když jo, mám jedny, co snesou označení společnské a současně jsem ochotná je mít na nohou, takže spoustu toho odbydu přesně tak, tedy černé kalhoty, halenka a ty černé boty...člověk se naučí....jen mi to trvalo strašně dlouho něco takového vůbec vymyslet....ostatně, do divadla nechodím vůbec, takže jde spíš o ty "besídky" a kulturně - společenské akce spojené s dětmi....

Já ani nijak nepotřebuju poradit, jen jsem měla potřebu popsat se podobně jako Monty nebo Valkýra ~f~. Tak to prostě je, taková jsem, musím to napsat, i když by mi asi víc prospělo, kdybych nenapsala. Takhle se pozornost strhla hezky na mě, což mi sice může dělat dobře, ale už to nedělá dobře zakladatelce a možná ani jiným, kteří o tu pozornost také stojí, což je tedy přesně to, co co lidi vůči mě popuzuje....a navíc se mi teď může dostat tisíc nevyžádaných rad, což zase popudí mě...vím to...a stejně to udělám....
 Inka 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:41:38)
Tak to s kolíčkama mám taky, dokonce i ladím barvu kolíčků k barvě věšenýho prádla.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:44:01)
No tak to mě nebere, protože nevím, které barvy k sobě "ladí"...Já to dělám prostě proto, že nesnesu, aby mi něco narušilo můj řád....je mi jedno, jestli dávám nejdříve zelené kolíčky a pak červené, ale prostě nejdřív jednu barvu pak druhou a nikdy nemíchat....
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:54:53)
LoroX,

zdaleka jsem nenapsala vše, čeho jsem si vědoma ~;).

Já telefonování nesnáším, protože mě ještě více dezorientuje, vnímat jen hlas je pro mě strašně těžké. Naopak, pokud telefonuju s někým, koho znám a jsem si jím jistá co do vztahu ke mně, vydržím se vykecávat neuvěřitelně dlouho....
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 14:30:20)
Tak to já taky hodně mažu příspěvky, co napíšu....ale jenom tehdy, když vyhraje "nepopudit" nad "říct si svoje" ~;).
 Inka 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:34:16)
Oční kontakt taky nemám ráda a podávání rukou, olíbávání a objímání nesnáším. Nikdy mě nenapadlo, že bych na to hledala diagnózu.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:39:47)
Inko, ale to je o nekolika ukazatelech dohromady (triada), ne takhle jednotlive. Ja treba mela i podezreni od me detske doktorky v karte a jine. No a zakladatelka mi to me ja velmi pripomina.
 Inka 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:43:14)
Já už jsem tak stará, že moje doktorka asi nic takovýho neznala. Radši se něbudu zkoumat nebo na sobě něco najdu, ostatně jako každou chorobu o který si přečtu.
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:50:20)
No, pokud si dobře vzpomínám na svoji anabázi - sama bych nikdy nikam k doktorovi nešla, takže mne tam strkala matka - důvod nebyl asi v ničem z toho, co popisuje zakladatelka (navíc ten popis je spíš klinický obraz sociální fóbie a OCD, pokud mohu soudit). Vybočovala jsem ze standardu spíš myšlením, chováním max. v tom, že jsem neuznávala a nepřijímala normy automaticky, ale musely mít nějaký smysl. Pokud neměly, nebyla síla, která by mne přiměla je dodržovat.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:04:36)
Valkýro to zní spíš, že se nejen styděla, možná si i s tebou nechtěla dávat práci a chodit po odbornících. Dost psychologických závad se totiž dá korigovat už v dětství, aby nerozbujely do obřích rozměrů, ty fobie konkrétně rozhodně, protože neřešené se jen víc nabalují na sebe, až to někdy skončí nefunkčností toho člověka, nebo jeho psychickou labilitou, protože se hroutí z toho, že nezvládá požadavky běžného života a okolí to od něj stejně čeká.
Neřešit tohle u dítěte je omezenost a pohodlnost.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:10:57)
Jinak ja svou jinakost nepovazuju za zadnou zavadu, ostatni mozna jo, ale ja na ostatni celkem kaslu~:-D
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:15:31)
Mojí matce doktor řekl, že nikdy nebudu schopná normálně fungovat ve společnosti. Možná nejsem, ale podstatný je, že je mi to až na výjimky docela jedno. ~;)
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:13:47)
Valkyrko, ty jo, za takove reci bych odstrihla dotycneho, i kdyby to byla ma matka.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:18:54)
Valkýro, to se snad ani nedá komentovat, ona tě snad ani nemá ráda, jinak by chtěla, aby sis nějak pomohla. A i kdyby sis chodila jen popovídat k psychologovi ze svých trablů, tak je to tvoje věc, ne její nebo prestiže. No a možná si v hloubi duše říká, abys náhodou před někým netahala rodinné kostlivce ze skříně a nemluvila o ní, což ti samozřejmě navenek nepřizná. Jak o ní píšeš, tak asi by to, co bys o ní řekla neznělo moc lichotivě.
 Šešule 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:43:03)
To je od ní pěkně hnusný~:(
~6~
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:06:31)
No, mojí matce nešlo o mne, ona chtěla mít potvrzený, že jsem blázen, aby byla s obliga.
Bohužel jí to moc nevyšlo. ~;)
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:08:35)
Tak to jsi opačný případ s Valkýrou, její matka zase naopak jak vidíš nechtěla mít potvrzené, že dcera je údajný blázen.
Ale obě chtěly být z obliga, asi že co dělají, dobře dělají a víc citu nebo péče dětem věnovat nemusí.
Ta zabedněnost, to je hnus.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:06:41)
Tak ja byla v detstvi tak vyrazna (zvlast ve stresovych situacich, coz navsteva doktora vzdy byla), ze k tomu podezreni stacila normalni bezna navsteva pediatra treba pri chripce. Kazdopadne zadny jiny doktor me nevidel, ma doktorka moc dobre vedela, ze bych nikam nesla, i kdyby me poslala. V karte to mela jako svou poznamku, karta uz neexistuje, takze zaznam uz neni nikde.
 ..maya.. 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 16:40:35)
ulpívání v tématech a ritualizace je každé něco jiného Monty..
 Sharien 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:04:18)
Ahoj, tak ja te narozdil od vetsiny ostatnich naprosto chapu, ze chces vedet, co za tim je. A neni pravda, ze se s tim neda pak nic delat, muzes zkusit nejakou terapii, naucit se veci jinak, ono i to, ze clovek nekam zapada a nekdo mu opravdu rozumi, je dulezite. Myslim, ze pokud to citis takto, urcite se objednej k psychiatrovi, popr. klinickemu psychologovi. Nevim odkud presne jsi, bydlim na rozhrani okresu a vim, ze si tady celkem chvali psychiatra na Melniku, neznam ho osobne, ale par lid, co k nemu chodi ano.
 Taja 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:09:37)
Mám to podobně. Jsem prostě introvert, na aspergera bych to netipla. Telefonování hrůza a děs, pohyb ve společnosti víc lidí ohromný stres (a přitom když se snažím, jsem milá a společenská, ale je to námaha a obtěžuje mě to)...
Nevidím výhodu v tom "mít diagnozu", důležité je mít se ráda a umět se sebou žít.
Dobrým psychologem se nejspíš nic nezkazí.
 sara+2 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:18:36)
Ahoj Barco, nezapadnou do kolektivu, problem s telefonovanim, skoro zadne kamarady, nekam jit a dopredu si pripravit vsechny moznosti, atd, tohle jsem mela a do urcite miry mam i ted. Tomu se rika socialni fobie, jak uz tady zaznelo. Pomohla psychoterapie, hlavne skupinová.
 sara+2 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 9:23:41)
Taky jsem si myslela, ze jsem exot. K psychiatrovi jsem sla puvodne s jinym problemem, ale vlastne to spolu souviselo. Tak jsem se dostala na terapii a zjistila jsem, ze s tim nejsem zdaleka sama, a je mozne s tim pracovat.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 10:37:10)
Já tam víc než aspergrův syndrom vidím sociální fobii, možná nějaké jiné přidružené fobie - strach z telefonování apod. a nedostatek sebevědomí. Na to namotané obsedantně-kopulzívní poruchu /návraty a přesvědčování se, jestli jsem něco udělala/, která bude nejspíš důsledkem těch strachů a nejistot, vlastně jako takový úlevný mechanismus.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:01:17)
Hlavně - když musíš, tak musíš. Pokud žiješ v prostředí, které tě v tomhle chování nepodporuje, dokonce mu třeba vadí a očekává se od tebe fungování, tak tě to prostě přiměje tu sociální fobii postupně překonávat. Smůla ovšem je, když máš takové okolí, že ti úspěšně pomáhá tvoje fobii tolerovat a kamuflovat, i sama před sebou. Pak tě nic nenutí se postupně překonávat a postupně zvyšovat laťku a zátěž, až bys nakonec zjistila, že s tebou většina zátěžových situací nic nedělá, nebo jen na první pokus, pak už je to rutina. Jsou i takové případy, že rodina třeba vykrývá situace, kterých se fobik bojí, on se bojí čím dál víc a třeba v případě agorafobií třeba přestane vycházet z domu.
V dětství jsem byla taky nesmělá, do sociální fobie jsem měla dost našlápnuto, jenže se tím nikdo nezabýval a mě nutnost fungování mezi lidmi z velké části naučila. Člověk když se něčeho bojí, tím spíš se v tom musí otrkat, i kdyby s pomocí odborníka, vyhýbat se tomu, až nemůže pořádně fungovat v normálním životě je cesta do pekel.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:14:36)
Valkýro, vždyť říkám - když musíš, tak musíš. Ze začátku tě to stojí boj, duševní utrpení, strach, ale odměna je, že můžeš normálně fungovat. Když se tomu člověk poddá nebo mu okolí vylevuje, tak je to konec, jen se to horší. Pochopitelně u dítěte nebo silných případů by měla být pomoc odborníka, v každém případě ale si nelhat a vynaložit na překonání toho hodně sil, odvahy a duševní energie. Není legrace opakovaně dělat to, čeho se člověk bojí, je lepší se tomu vyhnout, jenže ten stav se většinou nekonzervuje, posilovaný sílí a sílí, až je ten člověk sociálně úplně mimo. I když se to někteří naučí omlouvat a kamuflovat, třeba když má nastat situace, které se bojí, tak onemocní, udělá se jim neurčitě zle, tak jí nemusí absolvovat, mají proto omluvu, současně mají omluvu, že se svojí psychickou nemusí nic dělat, protože - mám přece tu migrénu, nebo revmatismus, nebo tu strašnou smůlu, zrovna když chci něco změnit, tak onemocním. Oni si takhle pomáhají, aby nemuseli absolvovat to riziko a ten strach.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:30:40)
Valkýro, hlavně to nezačni dělat často, tyhle mechanismy se pak stupňují. Místo abys problému čelila se mu začneš vyhýbat a je to špatně.
 Markéta 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:37:59)
Valkýro, z tebe asi každý v tvém okolí cítí, že si na tebe může dupnout a že jsi nejistá. Mě říct dcera, že jsem divná, protože nechci měnit účes podle jejího zvážení, tak jí prostě pošlu někam a víc se tím nezabývám. Co se toho školení týká, pokud je to veřejné vystupování, na nemoc jsi se jen vymluvila, ale nezačala jevit a produkovat její příznaky, pak v tom nevidím nic fatálního. To je ještě výmluva v rámci normy, horší by bylo, kdyby tě skutečně začala bolet hlava nebo se ti dělat zle při takové příležitosti, kdyby ti začalo tělo samo ty obranné mechanismy produkovat.
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:31:14)
Val,
nemám teda moc příznaků sociální fóbie, já se nebojím lidí (mám blbý pocit z cizích lidí, co moc řvou nebo jsou ožralí, protože jsou nevypočitatelní, ale jinak ne), ale nemám ráda davový akce a strašně mne drtí různý besídky a školní akademie, zvlášť u předškolního a mladšího školního věku. Nevadí mi vystoupení v rámci dramaťáku nebo nějakých soutěží, kam syn chodí, protože od toho už můžu čekat i určitý "kulturní" zážitek - na těch finálových večerech jsou některé děti fakt dobré a i v nižších kolech se to dá přežít, protože tam zas sleduješ, co děti dělají špatně a co je naopak dobře, hodně to se synem pak probíráme, ale dívat se na čtyřletý amatéry, jak se "snažej" je ztráta času, nic mi to nedává. Syn to sice taky neměl rád a obvykle se snažil tomu vyhnout, ale zase chtěl, abych tam byla, protože ostatní děti tam taky budou mít rodiče a to byly muka pekelný...
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:33:59)
To je mimochodem právě to "pragmatický uvažování" - já nevím, co by mne mělo zajímat nebo bavit na tom, že se malý dítě naučí básničku a neuměle ji někde odříká, ani dojemný to není, protože to není přirozený, dojemný jsou jen spontánní věci.
 Len 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:36:12)
Monty, presne tak to mam ja. Prvni dite v nicem neucinkovalo, druhe urcite bude a uz ted se desim. Nechapu ty slzici rodice vsude kolem, nutkani to fotit, natacet (coz se u nas teda nastesti vetsinou nesmi) a vsechen ten patos okolo~a~
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:05:52)
Len,
tak focení je pro mě důležité. Mám potřebu mít fotky pro záznam toho, co se kdy dělo, ndokážu udržet vzpomínku na společný zážitek, pamatuju si pouze emoce a to, co je vyvolalo, ale ne akce a co se na nich dělo. Takže potřebuju mít čeho se chytit, když o tom děti chtějí mluvit....
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 11:40:54)
V té souvislosti mne napadla ještě jedna věc, která s AS bude souviset - ten požadavek na opravdovost komplikuje sociální interakci v tom, že "formální" vztahy opravdový nejsou a proto se jim vyhýbám. Když s někým mluvím, tak mne ten člověk musí opravdu zajímat jako člověk, je mi úplně jedno, v jaký je pozici nebo z jakýho důvodu je ta konverzace vedená, ale vždycky musí být upřímná a spontánní. Ty strojený věci odmítám. Je zajímavý sledovat reakce. Kupodivu bych si troufala tipnout, že je to většině lidí příjemný, i když si nejspíš myslí, že jsem "cvok".
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:08:44)
Monty,
tohle je u mě spojené s tím divadlem. Nesnesu jakékoliv hraní, přehrávání, přetvářku...pokud to někdo vůči mně použije, nedokážu s ním dále komunikovat. A je mi úplně jedno, že v určitých "kruzích" se tak lidi prostě chovají....ať si to dělají, ale já se toho účastnit nebudu...
 Monty 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:22:56)
"Nesnesu jakékoliv hraní, přehrávání, přetvářku...pokud to někdo vůči mně použije, nedokážu s ním dále komunikovat."

Ano - jenže když se chceš stát součást společnosti, musíš v ní přijmout určitou roli. To je vidět už ve školním kolektivu, aniž by ti lidé "hráli"; svojí přirozeností a projevem si získávají určité "nálepky" - třídní šašek, třídní krasavice, šprt, otloukánek, propadlík... A když tu roli nenajdeš nebo s ní bojuješ, vymezuješ se proti ní, je to ve výsledku daleko horší (pro tebe) než ji najít a akceptovat. Ono totiž i to, co děláš a co popisuješ je "role" - a svoje role hrají i lidé ve svém okolí. Pokud je někomu vlastní a přirozený chovat se teatrálně, ty to můžeš za sebe odmítnout, ale tvoje negativní pocity vůči němu deptají tebe a ne jeho, jemu je to jedno. Nemusíš nic hrát, ale neměla by ses dostávat do rozporu s tím, co opravdu jsi. I to, že nic nehraješ je "role".
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:27:21)
Monty,
tohle už vím, ale vím to až teď, jako dospělá a po poměrně dlouhém studování (hlavně mém vlastním, ne ze školy) psychologie....Jako dítě jsem tohle fakt nechápala a tudíž jsem se přizpůsobit nedokázala...
Já jsem prostě dělala vše co nejlépe jsem dokázala a co jsem měla dojem, že je správné....jenže právě tím jsem totálně vybočovala a to pro mé vrstevníky bylo nepřijatelné....Přitom já netoužila být nejlepší, jen jsem chtěla dělat všechno správně ~d~.
 Delete 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:03:11)
Monty,
tak tohle mám taky a i to vysvětlení mám stejně...prostě nechápu, co by mě na tom mělo zajímat a jsem tam, jen aby mé dítě nebylo smutné....
 Míša+1 
  • 

Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 12:31:50)
Pár věcí,co popisuješ mi příjde i jako možnost sociální fobie např. problémy telefonování..).Má dcera je AS a telefonování miluje.
To kontrolování může být OCD.Jen pro zajímavost,hodně lidí trpící AS zároveň trpí OCD.Asi by to chtělo psychologa,který se specializuje na autismus resp. soc.fobii.
Se soc.fobií se určitě dá hodně pracovat.
 Martule, 2děti 


Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem? 

(23.10.2012 13:37:08)
Ahoj. Zkus si přečíst knihu "Život za sklem" od Wendy Lawson. Jestli se v tom poznáš, tak už budeš vědět jistě. Je to osobní výpověď ženy a jejího chápání světa. Také nerozumí ostatním okolo sebe. O tom, že trpí Aspergrovým syndromem se dověděla až ve svém zralém věku. Pro všechny okolo byly vždy jen "divná". Teď jdu přečíst, co ti psali ostatní a přeju, ať se ti úspěšně daří se s tím sžít. ~s~

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.