| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
 |
(23.2.2013 18:24:45)
my jako rodina hodně držíme pohromadě, přesto to nezasahuje do mého manželství. Mamka vždycky říká, sice jsem byla smutná, když jste oba (já i brácha) odcházeli z domu, ale podívej, kolik se vás vrátilo zpátky (pravda, trošku jsme se rozmnožili) ... takhle bych to chtěla praktikovat jednou s holkama ... pustím je do světa, ale doufám, že si budou pamatovat cestu domů  Radu asi nemám, já s mamkou taky mluvím skoro denně, neotravuje mě to ale ani trošku, do domácnosti mi mamka nemluví a když už se neshodneme ve výchově dětí, já jsem matka, já mám právo veta, které mamka prostě respektuje ... mám svoji rodinu ráda, ale já mám vůbec v životě štěstí na lidi kolem sebe 
|
| JaninaH |
|
(23.2.2013 18:27:56)
...pustím je do světa, ale doufám, že si budou pamatovat cestu domů ...
Moc hezky vyjádřené
|
|
| Zufi. | 
|
(23.2.2013 18:28:30)
|
|
| Žžena |
|
(23.2.2013 18:34:46)
Já myslím, že to není ve frekvenci kontaktu. My třeba s mojí máti aktuálně žijem pod jednou střechou, takže se vídáme denně, ale ona mne zvládla "vypustit" ve věku, který byl tomu odpovídající a od té doby prostě respektuje můj osobní prostor a kompetence, takže jsme nikdy neměly problémy v tom, že by mi do něčeho zasahovala. Na úrovni dvou dospělých jedinců se i ten častější kontakt udržuje bez potíží.
Já mám s tou neschopností nechat dítě vyletět z hnízda zkušenost z druhé strany: u tchýnina vztahu k manželovi. A nepříjemný a destruktivní to může být i při kontaktu jednou za měsíc, pokud je ten kontakt ve stylu "maminka - malý chlapeček". U nich reálně nedošlo k odpoutání během puberty, rodiče ho prostě do dospělého světa "nepustili", tak to za ně musel v dospělosti napravovat sám a prostě se odpoutat z druhé strany.
Pokud jsou dospělé děti a rodiče schopni fungovat v dospělých vztazích, tak není nic špatnýho ani na větší frekvenci styku. Ale pokud k tomu odpoutání a vypuštění z hnízda nedošlo, je to fakt průšvih a nadělá to hodně paseky. Tam to primární omezení styku vidím jako jednu z regulérních možností. Nejde to vyřešit nějakou jednou promluvou... jako že by dítě řeklo "mámo, jsem dospělá, tak se s tím smiř" a najednou by bylo vše OK. Ten proces prostě trvá dýl a pro toho rodiče (i dítě) prostě je bolestivý.
|
|
| Žžena |
|
(23.2.2013 18:46:14)
zefýr,
lidi jsou různí a delší prodleva v kontaktu může "dítěti" dát prostor na přípravu a práci se sebou. On není žádnej med nějak to v sobě řešit, když Ti ta druhá strana pořád "valí klíny do hlavy". Prostě může být užitečnou strategií "udělat si prostor", aby se v tom člověk mohl rozebrat.
|
|
| Líza | 
|
(23.2.2013 18:46:29)
Zefýr, většinou je to tak, že jde o spojité nádoby: neustálá kontrola matkou brání dceři, aby se líp postavila na nohy a odolávala, a tím větší kontrolu dovoluje, a kruh se uzavírá.
Proto skutečně může být dobrý nápad na nějakou dobu výrazně omezit četnost kontaktu - dokud nebude člověk v kondici ustát manipulace, citové vydírání a další věci i v kontaktu častém.
Pokud jde o ten všeobecný údiv nad tím, volat si s matkou jen jednou týdně - co je na tom divného? Myslím, že jsem si nikdy s mámou častěji nevolala a ani nečekám, že moje dospělé děti, které budou v tu chvíli zakládat svoje rodiny, mi budou denně referovat, jak se mají - to už by rovnou mohly se mnou zůstat bydlet.
Jako, ano, myslím, že se mi bude stýskat. Že bych byla moc ráda, kdyby se mi ozýval často.
Ale v reálu: tohle je úkol matky, vyrovnat se s odchodem dospělého dítěte a najít si nějaký jiný smysluplný životní program. Vývojovej úkol, kterej na sebe vzala v okamžiku početí. Není na dceři, aby jí sytila všechnu její potřebu smyslu. Jen do té míry, do které to dceři nenarušuje život - a tady ho to narušuje.
|
| Líza |
|
(23.2.2013 18:51:30)
Zef, v případě manipulativních matek, které jsou na svých dospělých dětech závislé a používají je k tomu, aby se necítily špatně, se pustit sukně skoro ani nejde. Ne za cenu velký bolesti obou. Zakladatelka cítí, že to puštění je třeba udělat, právě teď je v té fázi.
Takovej rodič si tě prostě připraví. Nevychovává tě k autonomii.
|
| Líza |
|
(23.2.2013 18:53:30)
Tak ono jde jednoduše říct - mami, potřebovala bych náš kontakt míň intenzivní, takhle je to na mě moc, nevolej mi, já ti vždycky tak a tak často zavolám sama.
Jenže je třeba kromě A říct i B. Tohle sdělení pravděpodobně neprojde je tak. A jde o to, ustát reakci.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(23.2.2013 19:07:49)
ono to tak jednoduše nejde, to maminka pochopí jako kdyby jí řekla "dej mi pokoj, už tě nepotřebuju"
mám zkušenost s maminkou, která mě fakt překvapila svým chováním, bylo mi 19 a ona si uvědomila, že nejsem malá a strašně se tomu bránila, chce to s citem, ale důsledně, tím horší, že asi maminkka nikoho jinýho nemá, jak zakladatelka psala, byly spolu od 12 let samy, to musí být hodně těžká změna
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(23.2.2013 19:08:47)
tak ne od 12 ale 12 let spolu žily samy, to je přece strašně dlouho
|
| Jahala. | 
|
(23.2.2013 19:18:37)
Taky 12 let žiju s dcerou sama, nevím ještě se učí, je na intru, někdy si voláme navzájem 4x zha den, jindy zavolá, že dojela na intr a pak nic, stejně to mám s rodiči, někdy si voláme 5x denně někdy jednou za týden, někdy jsem u nich na návštěvě 2x denně někdy jednou za 14 dní prostě podle situace a potřeby, říct volat si budeme jen ve čtvrtek ve 14:35 mi přijde hrozný, i kdybych to měla říct já rodičům, nebo dcera mně 
|
|
|
|
|
|
|
| Zufi. |
|
(23.2.2013 18:49:11)
Ale já to chápu a snažím se s tím dnes a denně vyrovnat, ale 1x týdně je nad moje chápání. To i s dcerou, která je ve Švédsku mluvím častěji. Té starší hlídám obden, tak ji taky obden vidím, no skoro denně A stejně se mi po nich stýská, no...
|
| Zufi. |
|
(23.2.2013 19:05:08)
Jo a ke svoji mamce zajdu denně, třeba jen na malý kafčo. Bydlí sama.
Tchán bydlí taky sám. Kdyby chtěli vzala bych je oba k nám.
|
| Pruhovaná | 
|
(23.2.2013 19:26:24)
Taky to tak cítím, i když maminku dávno nemám. I s tchánovci. Tyhle praktiky, že se k sobě mají rodiče s dětmi jako cizí, nechápu.
Chystám se na to, že dcera odejde, dlouho dopředu a nedovedu si představit, že bych ji neviděla aspoň obden.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.2.2013 19:31:54)
vidět dceru obden, až se osamostatní, se fakt nechystám 
|
| Pruhovaná |
|
(23.2.2013 19:41:21)
Taky že se bojím, že to tak nedopadne... ale bude se mi hrozně stýskat
Těšila jsem se, že vypadne, když s ní mlátila puberta, teď je tak skvělá parťačka, že mi bude chybět.
Potřebuju, aby bydlela někde hodně blízko!
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(23.2.2013 19:46:23)
Pruhovaná, děti tady přece nejsou od toho, aby naplňovaly naše potřeby mít kamarádku... Mám dceru ráda, o tom to vůbec není, naopak - právě proto chci, aby byla samostatná osobnost. Protože jenom dvě samostatné osobnosti můžou mít opravdový, rovnocenný vztah. Jasně, že budu vždycky máma, vždycky o ni budu mít zájem a někdy i starost... Ale zároveň každá z nás budeme potřebovat svůj vlastní prostor. Takže když jsem psala, že teda vážně neuvidím dceru obden, až se osamostatní, tak jsem tím myslela, že pochybuju, že bych to JÁ takhle jednou chtěla.
Jo a pokud mi dcera bude v dospělosti DVAKRÁT DENNĚ volat, budu dumat nešťastně o tom, kde jsem ve výchově udělala chybu.
|
| Pruhovaná |
|
(23.2.2013 19:56:56)
Ráchell, já jsem pochopila, jak jsi to myslela, že ty bys nechtěla vidět dceru obden. Ani nechci, aby mi nahrazovala kamarádku, těch mám dost. Ale dospělá dcera je něco jiného než kamarádka, je to lepší, je to víc. Moje dcera je i emočně samostatnější než já (myslím obecně, ne ve vztahu ke mně) a nepochybuju o její schopnosti osamostatnit se zcela (na rozdíl od chlapečka  ). Svůj prostor si získává od malička velmi zdatně. Ale já bych ji obden vidět nebo slyšet chtěla...ať už si o tom racionálně myslím cokoliv. To neznamená, že bych ji pronásledovala, budu se držet, ale co naplat, přát si to budu stejně. Teď naopak ona často volá mně, přestože bydlí s námi. Máme se rády. A když bude mít období, kdy bude mít potřebu mi dvakrát denně volat, bude jí přáno.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(23.2.2013 19:58:15)
Pruhovaná, tak pokud by to bylo období, tak by mi to taky nevadilo ;) Tak, jak to píšeš teď, už to zní normálněji ;)
|
| Pruhovaná |
|
(23.2.2013 20:12:01)
No já myslím, že ta maminka z úvodu má taky takové období, je to jen měsíc po svatbě. Můj táta k nám na chviličku jezdil denně, když jsme měli malé děti. A nebylo to nic nevítaného.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(23.2.2013 20:14:47)
no ale zase měsíc po svatbě potřebují a mají mít novomanželé klídeček pro svou zamilovanost a ne být pod neustálým kontrolováním a taky nepřespávat jinde než u sebe doma a spolu, to se snad dá pochopit, ne?
ohledy na maminku jo, to je super, ale i ona musí mít ohledy na ně, takže nic proti odpolední návštěvě, ale ne pořád telefonovat a nepřespávat u maminky, to neeeee, to by vztah kazilo od začátku, chlapovi by to vadilo pochopitelně taky
|
|
| Lassiesevrací |
|
(23.2.2013 20:23:14)
Tady je vidět, že záleží na vzájemných vztazích, ne na tom, kolikrát denně si kdo volá. Zásadní je, aby ta intenzita kontaktu byla přijatelná pro obě strany. Když mají máma s dcerou takový vztah, že se rády slyší denně, chodí spolu nakupovat a do kavárny, tak proč ne. Já to neznám. A záleží i na partnerovi, jestli jemu to nevadí a nekazí to partnerský vztah.
Já si s mužem volám denně, když nezavolá on, zavolám já. A někdo jiný by to nechápal, když je většinou ve 4 doma (když nepočítám služebky).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zufi. |
|
(23.2.2013 21:24:08)
Maminka bydlí sama, ty bys chtěla na stará kolena být skoro pořád sama?
|
| Monty | 
|
(23.2.2013 21:28:03)
Zufi,
no, upřímně - když je někdo pořád sám, nemá kamarády a upíná se na dítě, je asi nějaký problém v něm.
Lidi obyčejně mají nějaké kamarády.
|
|
| Zufi. |
|
(23.2.2013 21:55:37)
Po 70. jich už moc nezbylo
|
| Monty |
|
(23.2.2013 21:59:08)
Zufi,
asi jako komu, tchýni je 76 a kamarádky má i o dost starší...
|
|
|
|
| Zufi. |
|
(23.2.2013 21:56:12)
Víc než 70.
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(23.2.2013 21:31:06)
tak sama - maminka zakladatelky není nejspíš tak stará aby neměla koníčky, známé, atd..... Náš tchán sice žije sám, to je rpavda, ale vídá se s bývalými kolegy z práce, jezdí na abiturientské srazy - mají je 2x za rok, navštěvuje se s osamělými sousedy v domě, kde bydlí a na sídlišti, kde prožil skoro 50 let, atd,.... nechodíme za ním denně, ale tak 3x týdně někdo
|
| Monty |
|
(23.2.2013 21:34:32)
štěpánko,
přesně, moje bývalá tchýně nedávno ovdověla po padesátiletým manželství, taky je sama, ale každou chvíli slyším, jak byla tam a tam s nějakou kamarádkou, chodí cvičit, plavat, jezdí na výlety... to není o věku ani o samotě, ale o lidech a jejich přístupu k životu.
|
|
|
|
To bych nepřečkala 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)