Pavla | •
|
(14.1.2014 1:59:21) Mám to také a zrovna nedavno jsem si říkala, jestli je to normální. Dříve jsem se docela často vžila do druhých a nechala se ovlivnit v náladě. S tím se snažím bojovat. Dokážu se vcítit do druhých lehounce. Například i ve filmech nebo v divadle - kolikrát jsem měla propocené záda (jak jsem s nima hrála). Jako malá jsem chtěla být herečkou nebo moderátorkou. Nic z toho nedělám. Tak možná, že to člověk nějak víc cítí nevím a když se nikde nevyventiluje, tak je pak přecitlivělý, nevím. Jinak také brečím, například na aktivu, když učitelka syna chválí a já vím co je za tou pochvalou práce. Nebo když někdo pochválí mě, tak to mám též na krajíčku. Nevím, můj táta vždycky koukal stranou a nemohl mluvit, tak je to asi dědičné.
|
Kreaty |
|
(14.1.2014 7:59:24) obrečím každý film, každé vystoupení dětí, mám to od mala, pokud je krizová situace, tak nebrečím - naopak, myslím, že pokud nebereš antidepresiva a nepožíváš alkohol ve větším množství tak je to normální reakce a je to dokonce milé, nesnáším "studené čumáky"
|
Monty |
|
(14.1.2014 8:15:48) Tak to jsem asi nějak defektní, malý děti nebo sportovci mne nedojímají vůbec a u filmu jsem měla slzy v očích dvakrát, jednou mi bylo asi osm a podruhý šestnáct.
|
|
Pavla | •
|
(14.1.2014 8:28:04) Ne ani natidepresiva ani alkohol. Ale moje babička, ta vlastně plakala pořád, říkali jí plačka, neměla lehký život. Vyrůstala jako sirotek rodiče jí zemřeli na černý kašel. Takže já si jí pamatuji jako hrozně milou a hodnou, ale plačící. Vždycky jsem to jako dítě nechápala a najednou když si člověk uvědomuje, že je smrtelnej a jak je všechno křehké a zítra to může vše jinak. Tak asi díky tomu je člověk naměkko. A jak tady někdo psal, když na vánoce jdu na trhy a hraje se tam a vánoční atmosféra, tak již slzím....
|
|
|
|