Grainne |
|
(26.6.2014 8:56:18) ...mně to přijde správné - na okraj podotýkám, že jsem potenciální dědic, aby někdo nerejpal, že se mi to mluví, když nezdědím ani kadibudku -, ale pokud je to člověk milovaný a milující, přeju mu hodně dlouhý život a na jeho majetek se rozhodně netřesu a na druhou stranu, vyčkávání na to, co mi spadne do klína, aniž bych si to zasloužila, třeba péčí o toho člověka, mi přijde nefér. Těžko někdo v českých reáliích odkáže majetek někomu cizímu, když ho může přenechat svým - právě těm hodným a pečujícím, na to jsou Češi příliš konzervativní. Pokud ovšem někdo drží majetek druhým před nosem, jako psovi kost - taky znám, tuhle hru nehraju, žádný majetek nestojí za to, aby se mnou někdo "voral brázdy".
|
Lexi. |
|
(26.6.2014 10:09:48) Problém je v tom, že mnozí starší lidé nejsou soudní. Měli jsme obdobný případ v rodině. Starší příbuzná po mrtvici zůstala ochrnutá. Měla dva syny. Ten mladší si ji k sobě vzal do bytu 3+1. Babičce přenechali ložnici, s manželkou spal na rozkládacím gauči v obýváku. Opravdu vzorně se o ni 10 let starali. Starší syn ji občas přijel navštívit. To bylo vše. Babička byla majitelkou domku. A asi po 9-ti letech pobytu u mladšího syna se rozhodla, že domek daruje staršímu synovi (který se o ni nestaral), protože chudák nemá žádný majetek. Ten mladší (který se o ni stará) má přece chatu. Tehdy jí ten mladší řekl, že v tom případě už by u nich nemohla být. Babička si to na základě toho rozmyslela.
|
Kudla2 |
|
(26.6.2014 10:44:31) Lexi,
já chápu a vidím, že je to nespravedlivé, přesto mi při čtení této věty:
"Tehdy jí ten mladší řekl, že v tom případě už by u nich nemohla být. Babička si to na základě toho rozmyslela."
dost zatrnulo.
|
Lexi. |
|
(26.6.2014 12:45:33) Chtěla bych jenom předeslat, že tento případ se stal v širší rodině, nás se netýkal (myslím majetkově), ale intenzivně jsme se s nimi stýkali. Opravdu to tam bylo hozeno takto černobíle, jeden se opravdu hezky staral, druhý jen občas přijel na návštěvu, ani penězi nepřispíval. A představ si, že 9 let pečuješ o ležáka, chodíš na plný úvazek do práce, spíš na rozkládacím gauči v obýváku a jediný majetek opečovávaná osoba dá někomu, kdo se na ní přijede jednou za čas podívat. Nenaštvalo by tě to? A silně pochybuji že to dělali ze zištných důvodů. A také nevíme, jestli to nebyla planá výhrůžka, třeba by ji ani po darování nevystěhovali. Ale vztahy mezi bratry po poznamenalo velmi.
|
|
|
Kudla2 |
|
(26.6.2014 10:51:52) když se nad tím zamyslím, tak o ten domek se těch 9 let někdo musel aspoň trošku starat, byl to tentýž syn, který se staral i o babičku a 9 let spal s manželkou na rozkládacím gauči?
Mně ve fungující rodině připadá zvláštní už to, že někdo se zdravou myslí (byť ne tělem) nechá druhého, aby se kvůli němu takto dlouho takto omezoval, a nepomyslí na to, že by třeba dům mohl prodat a koupit něco většího, kde by mohli společně žít, aniž by se pečující museli takto omezovat.
A na místě těch pečujících (a myslím, že to snad můžu říct, protože něco takového máme taky za sebou) bych to vnímala tak, že o toho člověka na jedné straně nepečuji kvůli majetku, který bych od něho mohla získat (tj. pečovala bych o něj i tehdy, pokud by byl úplně nemajetný), na druhé straně vnímám jako ne úplně fér, pokud on mě nechá nést všechny "vícenáklady" s ním spojené, ač by měl na to aspoň zčásti si je hradit sám.
Snad je to aspoň trochu srozumitelné.
|
Lexi. |
|
(26.6.2014 12:54:44) "když se nad tím zamyslím, tak o ten domek se těch 9 let někdo musel aspoň trošku starat, byl to tentýž syn, který se staral i o babičku a 9 let spal s manželkou na rozkládacím gauči?" - domek stojí v jiném městě, než ve kterém bydlel jeden nebo druhý syn. Nepečoval o něj nikdo, byl prostě prázdný, odpojené energie. Myslím, že tam ani nikdo nezajížděl.
"Mně ve fungující rodině připadá zvláštní už to, že někdo se zdravou myslí (byť ne tělem) nechá druhého, aby se kvůli němu takto dlouho takto omezoval, a nepomyslí na to, že by třeba dům mohl prodat a koupit něco většího, kde by mohli společně žít, aniž by se pečující museli takto omezovat." - Babičku to asi nenapadlo. A pečujícího syna asi také ne, nebo ho to možná napadlo, ale nechtěl vypadat jako někdo, komu jde o majetek.
"A na místě těch pečujících bych to vnímala tak, že o toho člověka na jedné straně nepečuji kvůli majetku, který bych od něho mohla získat (tj. pečovala bych o něj i tehdy, pokud by byl úplně nemajetný" - ano, v tom s tebou naprosto souhlasím. Jim nešlo o majetek, jim jenom přišlo nespravedlivé, že by všechen majetek získal nepečující syn a pečující by nedostal nic. Kdyby byla babička nemajetná, nikdo by toto neřešil a samozřejmě by se o ni starali
"na druhé straně vnímám jako ne úplně fér, pokud on mě nechá nést všechny "vícenáklady" s ním spojené, ač by měl na to aspoň zčásti si je hradit sám" - nevím přesně, jak měli toto pořešené, ale babička dostávala důchod, ten jim asi dávala - asi, nevím to jistě, bylo by mi trapné se na to ptát
"Snad je to aspoň trochu srozumitelné" - srozumitelné je to velmi dobře
|
Kudla2 |
|
(26.6.2014 17:24:06) Já si nemůžu pomoct, ale jakkoli je to od té babičky nespravedliv (že by chtěla dát domek tomu synovi, který se nestaral), tak říct jí "ale to bys už u nás nemohla být" mi přijde teda HODNĚ silné kafe.
|
Lexi. |
|
(27.6.2014 11:56:16) Každý to má jinak, mě zase přijde hodně silné kafe starat se a nedostat nic, zatímco nepečující sourozenec dostane vše. Pro mě by to bylo plivnutí do tváře. A nespravedlnost opravdu veliká.
|
jentak | •
|
(27.6.2014 11:59:10) No jo - ale co s tím naděláš?
|
|
|
|
|
|
Ostia |
|
(28.8.2014 18:39:13) Toto neni az takova vyjimka. Znam neco podobneho....dokonce ve dvou pripadech. Lidi nejsou uplne pricetni a co se jim honi hlavou....nekdo pecuje o rodce a druhy kasiruje...
|
|
|
|