Viola |
|
(13.7.2014 20:38:49) Neviděla bych to tak jednoznačně, že chyboval výhradně manžel. Manžel samozřejmě zareagoval blbě, protože se zachoval moc prudce, ale svůj díl pravdy má (jen ho prosazoval blbým způsobem). Chlapec má samozřejmě právo vybrat si svou profesi, ale tady nejde jen o práci, tohle je komplet způsob celého života. A nemusí jít jenom o otcovo ego, je v tom víc věcí, jde o širší problém než jen případnou uraženou ješitnost otce. Jsou lidé, kteří církev považují za hrubě pokryteckou, protože má na kontě (krom dobrých) i velmi nepěkné věci a přitom si osobuje právo určovat věřícím jak mají žít. Pokud má otec k církvi zásadní výhrady (a může mít pádné důvody), tak může právem cítit velké zklamání, že syn zahazuje svůj život způsobem, který otci připadá beznadějný. Třeba podobně, jako kdyby si syn nechal vymýt hlavu nějakou sektou.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(13.7.2014 23:08:17) a jaký je prosím tě ten "díl pravdy", který má?
|
|
xx | •
|
(13.7.2014 23:18:17) Dost lidí církev jako sektu bere. Pokud otec církev nenávidí, jako že zvl. katolickou církev nesnáší opravdu hodně lidí u nás, tak jeho reakce tomu odpovídá.
U syna bych ale čekal reakci jinou, něco jako odpuštění, smíření. I když ho otec odmítá, tak že přerušil s otec veškerý kontakt, nesnaží se o něj, to mi přijde jak podobná reakce.
|
zoufalka68 |
|
(13.7.2014 23:50:31) Já si myslím, že syn to teď paradoxně nese hůř, protože právě nežije v tom českém prostředí. Jsou okolo něj kluci z celého světa a mě bylo strašně, že když mi psal, že kluci, kteří se nemají kam na prázdniny vrátit, se mají hlásit, že rodiny některých seminaristů si je vezmou k sobě přes léto. Nějací Afričani a náš syn. A tohle mu prostě neodpustím. A plně chápu syna, že s ním mluvit prostě nechce, že se mu nebude vtírat. On mu nic neprovedl.
|
Líza |
|
(14.7.2014 7:36:17) Zoufalko, a ty doma nemáš žádné slovo? Otec s ním nemluví, ale jak to, že se syn nemá kam vrátit na prázdniny? Jak to, že ty si nedupneš a neřekneš, tohle je můj syn a má právo tu strávit léto? Jak to, že jsi dopustila, aby ho tvůj manžel vyhodil z domu? Možná je opravdu čas začít přemýšlet nad tím, jak se stát aktivní hybatelkou a ne člověkem, kterej nechá věci, aby se děly samy, a pak je z nich nešťastnej (a ne sám).
|
Kudla2 |
|
(14.7.2014 8:58:13) To mi taky bylo divné.
Jak to, ze MATKA pripusti, ze se syn nema kam vrátit, jak to, ze nema doma zádné slovo?
|
|
zoufalka68 |
|
(14.7.2014 9:23:06) Syna jsem zvala několikrát, ať nezapomíná, že je tu pořád doma. Manželovi jsem řekla, že pokud se mu to nelíbí, může jít on. (Máme tichou domácnost.) Ale syna se mi nepovedlo přesvědčit. Naposledy jsme se viděli teď na Velehradě. Nedokázala jsem ho přesvědčit. Jen mávnul rukou, že je přece jedno, kde budeme spolu.
|
Viola |
|
(14.7.2014 10:02:12) V tom případě bych synovi řekla, že s rozhodnutím manžela nesouhlasím a že jsem mu to několikrát jasně a výrazně řekla (manželovi). Dále bych synovi důrazně řekla, že k cestě, kterou si vybral, snad taky jasně patří odpuštění, láska k bližmu a podobně, a že mi DOST záleží na tom, aby se udobřili. Že já jsem nic zlého neudělala ani jednomu z nich, takže by mě dost zajímalo, proč oba trestají MĚ rozpadem rodiny. Jediné rodiny, kterou mám! Škemrat a prosit oba dva, obávám se, nikam nevede. Důrazně bych oběma řekla, že se chovaj jako sobci, protože oba svou uminutostí ÚPLNĚ STEJNĚ rozbíjí rodinu. Ať si laskavě oba uvědomí, že jejich konflikt a uražená hrdost u nich obou má výrazný dopad na další lidi, že se ten jejich spor netýká jen jich dvou. Že se už tři roky den co den trápím - což je cena za tu jejich uraženou pýchu, TAK AŤ LASKAVĚ PŘESTANOU MYSLET KAŽDEJ JEN SÁM NA SEBE A SVOJI KŘIVDU a dusit tím mě a dceru. Tři roky jsem jim dávala prostor a podporu, aby to nějak zpracovali a vyřešili, ale už je toho DOST a důrazně oba žádám, aby se udobřili. Pro manžela - snad už pochopil, že to od syna nebyl chvilkový rozmar, tak ať se laskavě začne chovat jako otec a ne jako vrchní soudce. Pro syna - pokud myslí vážně, že chce dělat kněze, dávat rozhřešení a předávat odpuštění lidem, tak ať začne tím, že v sobě najde odpuštění a smíření pro vlastního otce. Že samozřejmě chápu, že to pro něj vůbec není snadný, ale pro otce taky ne a pro mě tahle situace taky není snadná (ačkoli jsem k ní přišla bez svojí viny). Tak ať v sobě najde kus chlapa a přestane se vyhýbat problému.
No a pokud syn přijede domů a otec začne prudit, tak bych ho sepsula jak psa, pustila z řetězu svou nashromážděnou zlost a vynadala mu, že se synem nemusí souhlasit, ale ať ho laskavě respektuje - A UŠETŘÍ SI SVOJE ÚTOČENÍ NEBO DRAMATICKÉ ODCHÁZENÍ Z DOMU!! Totéž syn - jak se začne cukat, že je na něj táta hnusnej, tak seřvat i syna, že utekl z domu už jednou, to už snad stačilo a ať otcův nesouhlas laskavě ustojí, že rozbité rodiny mám už dost, tak ať se laskavě oba zklidní, neútočí na sebe ani neutíkaj, protože oboje je reakce blbá a nikam nevedoucí. Ať si oba uvědomí, že jsem 3 roky respektovala já je a jejich boj a už toho dusna mám dost, takže je důrazně žádám, aby začali pro změnu teď taky respektovat ostatní členy rodiny oni dva - tedy jeden druhýho, ale taky nás s dcerou, které nechceme dál žít v tak rozeštvané atmosféře! Prostě ve chvíli, kdy zas vybublá jejich mužská ješitnost, tak oba setnout a zastavit, aby jim došlo, že nejsou pupkem světa a musí oba trochu ustoupit. Nestavět se výhradně na stranu jednoho, v podstatě seřvat oba za rozbití rodiny a žádat napravení. A tvrdě jim říct, že utéct od sporu (což budou jistě chtít oba) není důstojné řešení. Prostě je zarazit a zastavit v tom, aby se babrali každej ve svým bebíčku na úkor žen v rodině, které to pak nepřímo vyžerou.
|
vokounek |
|
(14.7.2014 10:15:40) Violo, napsala jsi to moc hezky. Ano, to je správný postup. Jen musí mít v sobě ten drajf to ukočírovat.Zoufalce přeji hodně síly, aby to zvládla.
|
Darka 4+1 | •
|
(14.7.2014 21:45:20) Jenomže tomu, co tu popsala Viola, se právě chce syn vyhnout. Bylo by to bolestné pro něj a hlavně pro Zoufalku. Bude opravdu lepší,když se setkají jinde, čas je milosrdný, možná se otec nakonec chytne za nos.
|
|
|
Kubula K. |
|
(14.7.2014 20:42:30) Violo ty to podavas tak jako ze zoufalka ma nejakej narok na to aby jeji rodina drzela pohromade... ale tak to bohuzel neni.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(14.7.2014 21:58:42) no jasně, všechny seřvat je nejlepší řešení...
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(14.7.2014 21:55:32) zoufalko, neprovedl, to je jasné. zároveň bych ho povzbudila, aby odpustil a měl k otci respekt - přece jen tu je přikázání o úctě k rodičům.
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(14.7.2014 21:54:25) ale to není "díl pravdy", ale jeho subjektivní přesvědčení
tady jde o to, jestli má syn právo na vlastní životní rozhodnutí a cestu - a tuto svobodu mu otec odpírá
|
|
|
Malea |
|
(14.7.2014 8:51:51) Líp bych to nenapsala. Nic totiž není černobílé a za vším nemusí být jen uražené ego. Kdyby tohle udělal můj syn, v PRVNÍ chvíli bych určitě reagovala stejně. Nejde totiž (aspoň u mě) jen o to, že dítě udělalo něco, s čím nesouhlasím, nejde totiž o tetování, peircing, vegetariánství atd., atd. Zkuste si představit, že své dítě nějak vychováváte a od mala mu vštěpujete, že s něčím souhlasíte, že sice respektujete, že někdo to může mít jinak, ale pro Vás je to špatné a NAPROSTO nemyslitelné. A v tomto duchu celý život dítě vychováváte. A to dítě si pak ze všech cest, které mu život nabízí, vybere tu jednu jedinou, se kterou se nemůžete smířit. Je to prostě těžké. Myslím ale, že 3 roky je dlouhá doba na to, aby se Tvůj muž takhle choval, já osobně bych to v této době už dávno překousla. Přecejenom je to vlastní dítě.
|
Líza |
|
(14.7.2014 8:54:06) Ale o tom to přece je. Že dítě si může zvolit cestu, která by pro mě byla naprosto nepřijatelná. A pokud to není cesta kriminální, je moje úloha jako rodiče to skousnout.
|
Viola |
|
(14.7.2014 9:19:28) Jistě, být knězem není životní cesta kriminální, ale pro někoho to úplně klidně může být cesta nemorální. Ne úplně málo lidí církev považuje za instituci pokryteckou, která má máslo na hlavě a pod slupkou "lásky k bližnímu" se jen snaží urvat majetek, získat moc, ovládat věřící... Pokud tady někdo zmiňoval, že by měl být otec rád, že je ze syna slušný člověk... no tak otec úplně klidně může zastávat názor, že zařadit se mezi kněze a tím (i nepřímo třeba) podporovat výše uvedené, rozhodně není v souladu s jeho představou o slušném životě.
|
Grainne |
|
(14.7.2014 9:29:45) Na tehle uvaze mne udivuje jedno, totiz to, ze vidim cirkev a nevidim vlastni dite. Nechtela bych ztratit vliv,, prave proto, abych vedela, ze se touto cestou dal opravdu v dobre vire a pujde slusne a poctive.
To mam k cirkvim zasadni vyhrady, ale pocit naplneni meho ditete je dulezitejsi, nez moje predstavy o jeho zivote.
|
Viola |
|
(14.7.2014 10:06:31) Jenomže Ty máš střízlivé vidění a nejsi cholerickej ješitnej chlap. Samozřejmě, že Tvůj přístup je rozumnější než výše popsané, ale to je zakladatelce houby platné, ona má doma dva tvrdohlavý berany zabejčený v opačných názorech. Respektive doma nemá - a to je problém.
|
|
|
|
|
Líza |
|
(14.7.2014 8:54:48) Jo a tohle "že sice respektujete, že někdo to může mít jinak, ale pro Vás je to špatné a NAPROSTO nemyslitelné" je přesně ono, respektuješ-li, že to někdo má jinak, jak to, že nerespektuješ, že to jinak má tvoje dítě?
|
Malea |
|
(14.7.2014 8:56:37) Psala jsem snad jasně, že pak už bych to skousla. Prvotní reakce na takový šok je snad pochopitelná.
|
Líza |
|
(14.7.2014 8:58:36) Prvotní reakcí myslíš zesměšňování? Nebo vyhazov z domu? Na ničem z toho nevidím nic pochopitelného.
|
Malea |
|
(14.7.2014 9:01:00) Ne, prvotní reakcí myslím rozlícení a vyčítání. Rozhodně ne zesměšňování, ponižování, atd. Tohle se těžko vysvětluje, určité věci jsou nepřenosné.
|
|
|
|
Ananta |
|
(14.7.2014 10:11:54) Já tohle taky nechápu, jako by dítě bylo nějaký náš výtvor, majetek, naprogramujeme ho a ono se má chovat tak jak my chceme, pokud možno celý život, já bych teda kromě kriminálu a drog nechala prostor pro vlastní životní zkušenost, rodič musí dítě "pustit do světa" jinak mu hodně ublíží.
|
Viola |
|
(14.7.2014 10:29:31) Jenže tohle spousta lidí nechápe, pochopí pozdě nebo vůbec. Starší generace obecně má jiný pohled na věc. Řekla bych, že dost se to změnilo teprve, když došlo k rozšíření a masové dostupnosti antikoncepce a taky k odklonu společnosti od církve. Do té doby rodiče neměli moc svobodnou volbu v plození dětí, narození dítěte se nebralo tolik jako volba rodičů, ale spíš jako rozhodnutí boží. Rodiče byli mnohem víc uctíváni, byli větší autoritou a tím pádem se i cítili oprávněni rozhodovat za svoje děti a určovat jim život, celospolečensky to tak bylo nastavené.
|
|
|
|
Len |
|
(14.7.2014 10:24:47) Neumim si predstavit, e bych takhle dite vychovavala. Dite neni muj majetek a moje kopie, ma sve vlastni nazory, zivotni postoje a priority uz odmalicka. Nevim, proc bych mu mela cpat sve videni sveta a vyzadovat, aby me kopirovalo.
|
Malea |
|
(14.7.2014 10:42:30) Tak to se asi musíš podivovat nad všemi, co vychovávají své dítě ve víře, chodí s ním do kostela, atd.
|
Ananta |
|
(14.7.2014 11:13:28) Děti to dělají s rodiči, protože to dělají rodiče, na to aby věřily a chápaly víru jsou malé, kdyby chodily do kostela uctívat kašpárka, s radostí by to dělaly, spíš přijmou nějaké principy než skutečnou víru. Když ale dospívají a dospějí, mají je rodiče nechat hledat si vlastní cestu. Já bych třeba náboženství nevnucovala, spíš udělám nějakou nabídku a vysvětlím jak to mám já.
|
|
|
|
|
|