Mám podobný problém, jako paní, která už sem psala a přes její téma jsem se sem taky dostala. Diskusi jsem pečlivě pročetla, ale nenašla jsem to, co jsem potřebovala. Máme syna a dceru. Syn se někdy okolo těch třinácti let začal zajímat o náboženství, chodit do kostela na katechismus atd. Mě to nikdy nevadilo, s dcerou jsme sice nevěřící, ale podporovali jsme ho, manžel se mu vysmíval, pravidelně jsem se s ním kvůli tomu hádala. O Velikonocích nám ho pokřtili, byli jsme u toho, já, dcera a babička, pak jsme šli na slavnostní oběd. Manžel už tehdy odmítl jít, nešel ani na křest, ani na oslavu. Syn se od té doby otci vyhýbal. Po gymplu se rozhodl, že se stane knězem. Já jsem to možná i svým způsobem čekala, přesto to byl nejhorší den v mém životě, ale snažila jsem se držet. Manžel se synem zacloumal, řekl mu, že už ho nechce vidět a vyhodil ho z domu. Syn se tiše sebral, prohlásil, že ho k životu nepotřebuje a odšel. Měsíce jsem byla na práškách, s manželem jsem vůbec nemohla promluvit. Syn studuje v současnosti teologii v Itálii (je to moc chytrý kluk a vždycky byl) a domů nejezdí. Loňské prázdniny strávil u rodiny amerického spolužáka, letošní tráví u rodiny jiného spolužáka v Polsku. Jsme spolu v kontaktu přes Facebook, koukám na jeho krásné fotky, hodně si voláme. Za ta léta jsem se s tím prostě smířila, i ta bolest vymizela, natož nějaký pocit zášti, chci mu být na blízku na cestě, kterou si zvolil. Je mi trapně, že se o moje dítě musí starat naprosto cizí lidé. Za to manžel se mi úplně zhnusil. Tím, že nemiluje našeho syna tak, jako já. Už nejsme schopní ani normálně komunikovat. Syn mě pozval na pár dní k sobě, otce vidět nechce, mě ano. Hrozně se na něj těším, ale zároveň mě tak trápí, že nic nebude jako dřív. Vůbec si neumím představit, jak budu žít s manželem po tom, co syna uvidím. Nevím, co dělat, aby se ti dva usmířili, manžel se mu odmítá omluvit, vidět ho, cokoliv... vyčítá mi, že držím se synem. Jistě, protože on mu nic neprovedl. Teď nemluví ani s dcerou, protože dcera mi vyčetla, jak se k bratrovi zachoval. Mám pocit, že nám to úplně zničí manželství, nebo že se už stalo. prostě nevím jak dál.