Re: Věřící chlapec (budoucí kněz) v nevěřící rodině

Asi ne moc dobře, brečela jsem. Pak jsem běžela za synem a plácala nesmysly, co mi přišly na jazyk, aby nechodil pryč a že to otec nemyslí vážně (nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo). Syn se pobalil a řekl, že má kam jít a že zavolá. Tři roky, ten první rok byl v Česku.
Nemluvím s ním tajně, za to mi muž nestojí. On tedy odchází. Udělala jsem si fotky z jeho fotek na Facebooku a mám je v ložnici. Z té odešel.
Se sestrou dobré, byla za ním i v Římě.