slečna Tilly |
|
(3.9.2014 16:58:36) Mám tím tedy na mysli pochopitelně jejich vlastní děti. Co s nimi v takové situaci dělají? Utěšují, ignorují, rovnou dají na zadek? A jak na tyhle situace reagujete vy? Manžel nikdy nezvládal vztekací záchvaty našich dětí, a to si jich u mladšího (aktuálně tříletého) užíváme dosytosti. Nejdřív se snaží uklidňovat, nicméně pokud to (nejlépe hned) nezabere, přejde ke sprostým nadávkám, od nich ke shazování a ironii ("jsi trapný", "brečíš hezky, ale dlouho", "ségra tě ještě neslyšela, tak běž otravovat na chvíli taky ji") a nakonec hodí ignore a vztekloun pro něj přestane existovat. S dětmi má vztah jinak moc pěkný, ale tohle mě neskutečně vytáčí a hlavně mrzí. Diskuze nezabírá, na vysvětlování, že takhle s dětmi ne, mi kašle. Jsou chvíle, kdy ho za tohle chování nenávidím. Co vaši manželé, má některá z vás něco podobného jako my?
|
Monty |
|
(3.9.2014 17:01:35) Syn se nikdy moc nevztekal, nicméně - vztek nesnáším a se vzteklými lidmi se nebavím, takže ignoruju.
|
slečna Tilly |
|
(3.9.2014 17:06:12) No dobře, to bych pochopila u starších, ale u tříletého batolete? Dcera se taky nikdy nevztekala, je jí 6 a pamatuju jen jednu jedinou vzteklou scénu, nicméně syn je fakt malý cholerik a bohužel nevím jak mu to "rozmluvit".
|
Monty |
|
(3.9.2014 17:08:44) Tříleťák už pro mne není batole, to je školkáč. Do těch dvou let se to dá přežít, ale ani tak bych na to nereagovala, prostě bych nechala dítě vyřvat o samotě.
|
Jarmilka. |
|
(3.9.2014 17:18:10) Mony, můj se nedá poslat na samotku, tak ho nechám vyřvat u mě, klidně v náručí, ale taky dětský řev nesnesu, vysiluje mne jako útok mozkomora
|
Monty |
|
(3.9.2014 17:19:27) Jarmilko, nejen dětskej. Znáš to, jsem plachá... vychovaly mne srny.
|
|
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(3.9.2014 21:11:29) a pokud bys měla dítě s adhd, s velkou poruchou spánku, tak bych tě chtěla teda vidět.. mě prostřední doslova se proječela do věku čtyř let.. nic nepomáhalo..
|
. | •
|
(3.9.2014 22:11:09) A nebo s auti rysy třeba... Bys ho párkrát nechala vyřvat o samotě a skončil by buď na psychiatrii nebo na jednotce intenzivní péče.
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(4.9.2014 8:10:03) naše právě má ADHD a Hraniční obraz pas - tedy přesně jak píšeš auti rysi.. psychologie a psychiatr nás i tak podkávají častěji než je mi milo
|
. | •
|
(4.9.2014 15:54:56) Bruško, a u jak starýho dítka to máte? U nás 3,5roku, tak hledám zkušenosti. Stavy který dost komplikují normální fungování rodiny - výlety, změny, nezvládne nástup do školky, cizí lidi, úzkosti atd. - má cca od roka a půl. Zlepšilo se to u vás časem?
|
|
|
|
|
|
|
|
nebeska |
|
(3.9.2014 17:07:10) Přiznávám, že i mě bezdůvodný řev a vztek vytáčí do vrtule a nedokážu se plně ovládat...naštěstí to není často :))
|
|
Jarmilka. |
|
(3.9.2014 17:16:20) Já spíš ignoruju nebo se snažím pochopit, co potřebuje, asertivně se ptám, někdy odpoví, někdy ne, ale manžel taky dost nevrle, protože se cítí bezradný v takových situacích, i zvýší hlas, ale zmíněné hlášky mi přidají trochu přes míru.
|
|
Škopková |
|
(3.9.2014 17:18:06) Manžel se dítě snaží vždycky uklidnit a utěšit (bez výsledku). Já taky, ale když vím, že je to fakt jen hysterák kvůli ničemu, tak nereaguju.
|
|
neznámá |
|
(3.9.2014 17:19:15) Nesnáší je, stejně jako já. Já navíc nesnáším hlasitý zvuk, tak startuji rychlejc on vydrží víc. Reaguje asi stejně jako tvůj muž, někdy si děláme srandu, většinou ignorujeme a pokud je možno, odcházíme z místa činu.
|
|
Lady V. |
|
(3.9.2014 17:53:33) Muj manzel reaguje obvykle pobavene. Hlavne kdyz se vzteka dcera, tak se jako snazi ji uklidnit, ale cukaji mu koutky a vetsinou se neudrzi a vyprskne smichy. Ja bohuzel tento nadhled nemam, detsky rev me vytaci. Ale deti uz jsou vetsi a naucila jsem se obejmout je a nezlobit se, kdyz se vztekaji a rvou.
|
Jutta+L08/08+K04/10 |
|
(4.9.2014 8:29:43) Taky už máme větší děti a přesně jak píšeš, daleko líp u nás pomáhá obejmutí a "snaha problém vyřešit nebo vysvětlit".
Manžel teda trpělivost nemá, zařve a děti se uklidní, ale je to spíš proto, že se ho bojí.
Jak psala, myslím, Beruška, mladší syn tátu odmítá, rozoumkem už teda ví, že musí opatrně, aby se ho "nedotkl", ale prostě chce maminku a dokáže i říct, že k tatínkovi nechce, že nechce ležet vedle táty apod. Myslím ale, že ho to přejde. Manžel si ho nechce nechat přerůst přes hlavu, halt je to jeho volba, že chce být ten přísný
|
|
|
ronniev |
|
(3.9.2014 18:19:01) Já jsem se nejdřív snažila řešit, pak "zahánět zvířátko" (vymysleli jsme, že když se dítě vzteká, tak ho kouslo vzteklé zvířátko a je potřeba ho zahnat - někdy to pomohlo, dítě mělo pocit, že nad tím má nějakou kontrolu). Když nezabralo ani to, ignorovala jsem, odváděla nebo odcházela. Až se vyřvali, přišli a pak jsem se chovala, jako by se nic nestalo. Zásadně jsem nevyčítala, ale ani přehnaně nechlácholila, hysterii nesnáším. Párkrát mi, pravda, taky ruply nervy, to zas ne že ne.
|
ronniev |
|
(3.9.2014 18:20:12) Jo, a manžel v zásadě řešil podobně, akorát že on má o něco větší trpělivost. Když ale záchvat vzteku komplikoval chod rodiny, zasahoval "akčně" - např. dítě odmítající pokračovat v chůzi uchopil pod paží a odnesl.
|
|
|
|