Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 20:38:34) otázka je, co považuješ za opuštění, třeba příští víkend jedeme s naším malým za jeho maminkou na opačný konec republiky, aby se aspoň jednou za rok viděli.
strašně moc ho chtěla, ale neměla jak se o něho postarat, náš sociální systém selhal na celé čáře, v porodnici z ní udělali narkomanku, přinutili jí podepsat, že se ho vzdává - ještě před porodem, porod byl značně komplikovaný, poporodní stav u ní přesvědčil všechny, že má absťák - chovala se prý histericky (to bych já byla asi v její siutaci ještě i agresivní)
až jí došlo, co udělala, zrušila to, šla i s malým do kojeňáku, prootže jí nikdo nebyl schopný pomoct najít azylák pro matku s děckem, jenže musela mít nějaký příjem, "přítel" jí ublížil už před porodem, pak jí ukradl všechny peníze, včetně porodnýho, nadělal spoustu dluhů, ona vydělává dodneška na to, aby splatila jeho dluhy z té doby, ale nedokázala se postarat o děcko. Takže ho opustila - nechala ho v kojeňáku, aby mhla aspoň ona žít aspoň v ubytovně a ne s malým pod mostem.
je to hodná ženská, s drogama nemá a neměla nic společnýho, jen se na ni všichni vykašlali a nikdo jí nepomohl. Vypadá, že svýho syna opustila, ale ono jí nic jinýho nezbylo.
a předpkládám, že náš malý není jediný případ, že takových "opuštění" je spousta
takže my s tou "příšernou" ženskou máme vztah snad jak s mladší sestrou, malý ví, jak to bylo a my jsem rádi, že má teĎ chlapa, který jí pomáhá postarat se o jejich společný druhý dítě a splácet dluhy za toho ***, který ani nebyl otcem dítěte - je to ještě složitější, než to na první pohled vypadá
|
Martas-simon |
|
(2.11.2014 20:43:18) To je taky smutný příběh..
|
Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 20:49:50) ten smutný příběh má naštěstí docela dobrý pokračování, protože se povedlo přesvědčit úřdníky, že opačný konec republiky je ještě pořád v republice a tudíž nemusí děcko zůstat do 18 v ústavu, ale může do rodiny, nutno ovšem říct, že to stálo spoustu času a sil a děcko rok života v ústavu navíc, ale to už je jiná pohádka
jen jsme tím chtěla říct, že ne vždycky je potřeba tu matku odsoudit, nevíš, co přesně se stalo, ne třeba teĎ právě, ale třeba před rokem, dvěma, proč právě teď přišla ta poslední kapka, kterou už nezvládla a proč radši utekla/odešla/nechala děcko jinde nebo někomu jinýmu
Je spoust matek, tkrý nechají svý dítě prorodičům, odejdou zaz prací tisíce kilometrů daleko, tam dělají podřadnou práci a žijou v bídě, ale každou ušetřenou trrochu posílají děcku, aby aspoň ono mělo aspoň něco
nikdy nevíš, proč se co děje, proto je ptořeba neodsuzovat, ale spíš se zeptat, jak se dá pomoct, jestli to ještě jde - a ono to jde, jen je potřeba to zkusit
|
Martas-simon |
|
(2.11.2014 20:58:50) Já ji neodsuzuju, jen se snažím to trošku pochopit a zatím se mi to moc nedaří. Pomáhám dlouhodobě, všichni jsme pomáhali. Jasně, ne vždy je v rodině všechno jako med, ale to jsou takové běžné taškařice. A nedá se očekávat, že všichni celá rodina budeme chápaví a nebudeme mít žádné emoce k celé situaci.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 21:01:37) emoce k tomu patří, patří k tomu i to, že je to dlouhodobý, tyto potížš určitě nevzniknou ze dne na den, aby odešla, určitě je v tom něco, co sama nedokáže vyřešit, a jestli je změna nějaká náhlá, jak oz měna k horšímu, tak bych si dala pozor na její psychický zdraví
a ona něco neřekla? když jí pomááš dlouho, tak se určitě setkáte a povídáte si, v tom příapdě aspoň určitě tušíš, jaký je důvod
|
Martas-simon |
|
(2.11.2014 21:13:27) Povídaly jsme si poslední dobou většinou o běžných věcech, bývalo to proložené jejími stesky, jak se jí nic nedaří, jak má život na prd, ale postupem času jsme tyhle její problémy probíraly čím dál méně, protože mně po pravdě to stěžování po těch letech už nebavilo a strašně to ze mě vysávalo energii. Sama jsem samoživitelka a starostí mám taky plno a prostě jsem to už nedávala. Takže když to zabíhalo k tomu, že začneme řešit její pocity, jak se chce na všechno vykašlat, tak už jsem to záměrně stáčela k tomu, že se vlastně mají dobře a že jsem k dispozici, když bude potřeba. Jednu dobu jsem jí byla k ruce jako vrba v plném rozsahu a intenzivně jsem se snažila jí pomoct nějak to vyřešit, ale nevedlo to nikam, vedla si dál svou, nic nezměnila, k psychiatrovi nešla a já už jsem to prostě nedávala. Přestala jsem mít chuť tam chodit a tak jsem si řekla, že než se od nich úplně odstřihnout, budu k ruce radši v praktických záležitostech. Takže co se jí honilo hlavou v poslední době nevím.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 21:17:09) a víš aspoň, kdy a kam odešla?
jedna příbuzná měla podobný průběh, skončila v PL, prostě toho bylo moc, byla tam asi 3 měsíce, měla v té době 3 děti, nejstaršímu bylo 7-8, dvojčatům asi rok a půl a ona byla nespolehlivá, věčně někde, domluvila hlídání na hodinu, přišla za půl dne, tulala se, protože když neviděla svůj byt ani děti, měla asi pocit, že problém není, , nakonec to přeteklo
ale dostala se z toho, pořád je teda v péči psychologa nebo psychiatra, ale stará e a nehroutí se
|
Martas-simon |
|
(2.11.2014 21:19:25) Ano, to víme. Manžel a maminka už u ní oba byli, skončilo to fiaskem.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 21:21:43) jdi za ní, přines něco, třeba čokoládu, ať máte u čeho posedět, zkus to z ní dostat, jestli nechce mluvit, začni ty o svých problémech, ona se možná rozpovídá o těch svých, když zjistí, že si ty stěžuješ, postěžuje si taky
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(2.11.2014 21:25:18) předpokládám, že za ní byla její maminka a její manžel, to jsou lidi, kteří nedokážou svý emoce skráýt a kteří nemůžou mluvit o jiných problémech než o probémech s ní spojených, navíc nepochybně s nějakou výtkou v hlase, ty asi nejsi tak blízká příbuzná, závislá na ní nebo ona na tobě, takže si můžeš dovolit ty emoce trochu zakázat
|
|
úča | •
|
(2.11.2014 21:35:54) To nemohlo skončit jinak, když před nimi utekla. Asi byste měli dobré najít nějakou pomoc i pro sebe, jak se zkonsolidovat, co a jak říct dětem, co je možné očekávat a co ne. Neradím ti bez toho předem za ní jezdit. Z toho, co píšeš, mi připadá, že to otec dětem řekl dobře. Nejlepší je vždycky pravda. Pokud je matka nemocná a začne se léčit, tak je i šance na návrat, ale může to trvat dlouho.
|
Kudla2 |
|
(2.11.2014 21:38:44) I já si myslím, že řekl to nejlepší, co mohl, aby si děti snad nemyslely, že za to můžou ony.
|
|
|
úča | •
|
(3.11.2014 8:43:39) Taky bych si na to tipla, ale je pravda, že je to jen hádání a může to být jakkoliv. Ještě postřeh, že pokud "uprchlice" netají místo pobytu a dokonce se s rodinou schází, tak za prvé to znamená, že se od rodiny neodstřihla, za druhé nejspíš na děti nerezignovala, jen na ně nestačí nebo je přesvědčená, že situace doma je taková, že jim je líp bez ní (což snadno může být přesvědčení dost mylné) a za třetí bych já tohle četla jako druh volání o pomoc. Pokud do ní bližní hodně dělají, nakonec i zakladatelka píše, jak je plná emocí, přičemž ty emoce jsou zjevně negativní, co má dělat, než se před tím někam uklidit? Oni nespokojení příbuzní umí pěkně deptat a nejlépe se to dělá přes nevděk a podrývání mateřských kompetencí, popř. ženské identity vůbec, to je celkem stará vesta.
|
|
|
|
Kapradina |
|
(3.11.2014 9:28:36) Valkýro, pokud by to byl útěk před manželem, tak soudná matka si připraví postup útěku a vezme děti s sebou, rozhodně děti nenechá s agresorem a manipulátorem. Ale máš pravdu, že nevíme, jak to je, třeba si tam na druhém konci republiky chystá zázemí a pro děti se vrátí, ale moc tomu dle popisu zakladatelky nevěřím.
|
|
Juldafulda |
|
(3.11.2014 9:41:39) Valkýro jsou, ale i případy, kdy matka třeba od tří dětí jde a spáchá sebevraždu. Co je horší matka, která uteče anebo ta, která spáchá sebevraždu? Podle mě to první, protože to dítě má pořád naději, že jí ještě uvidí...
|
. . |
|
(3.11.2014 10:01:54) Naděje je horší než jistota, že neuvidí?
|
|
úča | •
|
(3.11.2014 10:36:49) Zasebevražděná matka určitě není lepší než nepřítomná. V žádném směru. Tohle platí jen ve vztazích mezi muži a ženami, že lépe jde vydýchat mrtvý partner, než ten, co nás opustil.
|
Juldafulda |
|
(3.11.2014 17:14:44) Lízo já vím, já jsem to popletla ). Samozřejmě matka co spáchá sebevraždu je horší než matka co odejde. Bohužel se nám narodil noční trapič ) takže únavou sotva koukám .
|
|
|
Líza |
|
(3.11.2014 10:37:33) Matka, která spáchá sebevraždu, je úplně nejhorší varianta.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(3.11.2014 10:49:13) Valkýro, otázka je, jestli tu existenci někde vybudovala nebo jestli je u někoho, u kamarádky, babičky, na chalupě, v azyláku, pod mostem...
pokud nezvládá svou rodinu - domácnost, finance, cokoliv, tak nevybuduje ani jinde a pokud je problém v rodině, že by byla třeba obětí DN, asi by neutekla tak, aby se vědělo, kde je
je to dost zamotaný
|
úča | •
|
(3.11.2014 11:08:12) Problém v rodině nemusí být rovnou domácí násilí, aby z toho jednomu o čase začalo kapat na karbid. Na to stačí manželský nesoulad, kreténská tchýně, různé vměšování....X věcí, na které se nevztahuje trestní právo a stejně to nemusí jeden ve zdraví vydržet.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(3.11.2014 11:43:24) jistě, v tom případě bych ale já odešla a netroubila kam jdu, chtěla bych se jich zbavit, ne být jinde, ale ve stejné společnosti
|
|
Kapradina |
|
(3.11.2014 16:48:32) A řešení je odejít bez dětí?
|
|
|
|
Líza |
|
(3.11.2014 12:04:02) Val, promiň, já jsem nečetla diskusi, jen jsem reagovala na ten jeden příspěvek, tak se neumím vyjádřit k tomu zbytku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|