| Mamča + 4 ♥ | 
 |
(10.2.2015 10:41:07)
Ahoj...,
peru se tu sama se sebou a nemám si to jak v hlavě přebrat..
Dnes je výročí úmrtí mého tatínka  ( už 26 let  a bolí to stejně pořád ). Jenže k tomu všemu se mi před týdnem ozvala kamarádka, se kterou jsme se už pár let neviděly ( osobní důvody, nebylo to pro ni pravděpodobně lehké se mi ozvat ), že jí umřel taťka a právě dnes má pohřeb. Zeptala jsem se, zdali by chtěla, abych přišla na kremaci.., nevadilo jí to.. Ovšem se svou psychikou jsem fakt na tom bídně a nedávám to + to výročí....napsala jsem jí, že se omlouvám z tohoto důvodu. Asi pochopila ( dle toho, co mi napsala ).., ale proč mám výčitky , že tam nebudu ? Znala jsem ho od mala, bydleli jsme všici v jednom vchodě, byly jsme spolužačky po celou školní docházku, jako maminky jsme se pak navštěvovaly, pak se "něco" událo a konec...( rozepisovat se víc nebudu )...a tak si myslím, že bych měla uctít jeho památku, ale prostě to vím, že to nedám....nejde to....nemám na to....
Je vhodné pak nějak jí dát ještě najevo, že mě to mrzí ? Poslat třebas...já nevím....za půl hodiny jim to začíná, já tam nejsem...musí jim být strašně....
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(10.2.2015 11:03:10)
máš to daleko?
jestli jsi schopná to stihnout, aspoň jdi tam, přijdeš pozdě, třeba se ani nepotkáte, ale pomůže to i tobě vyřešit si to sama v sobě
a pak kamarádce můžeš říct, žes nakonec jela, ale pozdě, máš s kým o tom všeem mluvit a třeba to pomůže vám oběma
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 11:12:28)
No, daleko...
jsem v práci v jiném okr.městě...zaměstnavatel + přítel v jednom mě nehctěl pustit z toho důvodu, jak mi je....psala jsem i o radu svého psychologa ( někdy v týdnu ), zdali by to bylo vhodné při mém stavu - žel neodpověděl..., zřejmě je mimo region...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:19:34)
vybrečet se na "cizím" je někdy jednodušší než doma, tobě by to neuškodilo, stejně v sobě něco dusíš
přítel, partner nebo jak to máš by ti měl být oporou, udělat ti TAXI a počkat
nepomůže ti předstírat, jak jsi silná tím, že se nesetkáš s problémem, navíc člověk nemusí být vždycky silný
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 11:25:18)
Tak nějak po celý týden jsme to spolu probírali.., myslí si, že to zrovna není pro mě vhodné, když chodím se svou psychikou k psychologovi. Mohlo by mi to ještě víc uškodit - kor, když je to v den úmrtí mého taťky...čekal na vyjádření psychologa, jelikož se neozval, nepustil mě. On mi oporou je - teď si za ten týden fakt zkusil ode mě, vrchol byl včerejšek...  ....
chce mě šetřit..já ho chápu, on chápě mě, ale nepustí....
|
| adelaide k. | 
|
(10.2.2015 11:32:16)
Mamča, nepustil??? Není tady něco špatně?
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 11:37:17)
adelaide..,
proč myslíš ? ....
Jsem v práci v jiném okr.městě, kde vedu prodejnu.., zavřít si nemůžem dovolit, pokud není za mě nějaká náhrada ( jakože na poslední chvíli žel není ) a chápu ho.., on tohle za 1. neuznává, lae za 2. mě chce šetřit, no... 
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:41:35)
člověče vzbuď se - on neuznává tvoje emoce? no tak to ať si trhne
on tě chce šetřit? houby, on nechce vidět tebe ubrečenou nebo jinak rozhozenou, protože si s tím pak sám neví rady, to nešetří tebe, ale sebe a tobě tím škodí
chápu, že teď odejít nemůžeš, ale hned jak to půjde tak to udělej a pokus se udělat cokoliv, abys byla sama bez něho, on neuznává... to bych teda nerozdýchala
|
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 11:44:08)
Z provozních důvodů nejde - to samozřejmě chápu, pokud to není spíš "nejde". Nicméně je hezký, že tě chce chránit, ale v takovém rozhodnutí má partner max poradní hlas.
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 11:45:32)
A když mu na tobě tak záleží, že tě chce chránit, tak proč neudělá maximum, aby to mohlo být podle tvého přání a řídí se hlavně tím co on ne-uznává.
|
|
|
| *Aida* | 
|
(10.2.2015 11:47:11)
Mne se tedy spousti alarm! Nepusti, neuznava? O Tvem zivote rozhoduje pritel a psycholog??
Ses matka ctyr deti, dospela osoba. Tohle je na Tobe, nikdo jiny to za Tebe nevyresi. Mozna Ti vyhovuje predat zodpovednost druhym (i kdyz asi ne tak uplne, jinak bys to neresila).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(10.2.2015 11:58:28)
To by měla zavřít obchod, aby šla na pohřeb cizímu člověku. To chápu, že nepustí.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:59:51)
týden je dost dlouhá dob, aby se někdo našel, ale to by se museli domlouvat jinak
ale jinak ano, žádný právní nárok není, ale ten by sna v rodině nemusel být ptoeba
|
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 11:59:54)
Inko, kdyby to bylo jen proto tak je to samozřejmě ok.
|
|
| Kaipa |
|
(10.2.2015 12:30:30)
Pokud by byl zaměstnavatel cizí člověk, pak ano, nepustí, tečka. Ale tenhle zaměstnavatel by měl být pro Mamču ten nejbližší, tak bych čekala, že udělá všechno, aby Mamča mohla situaci vyřešit co nejlépe. Aspoň my s manželem to tak máme. A zcela jistě nejsme jediní.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.2.2015 12:39:39)
Připadá mi, že on si myslí, že pro ní bude lepší, když tam nepůjde.
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 12:46:44)
Ano, tak nějak to je...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.2.2015 12:51:59)
Řekla bych, že je rozumný.
|
|
|
| Kaipa |
|
(10.2.2015 12:59:31)
On si myslí....myslet si jistě může, ale konečné rozhodnutí by mělo být na Mamče, ale ...on ji nepustil... Ovšem tohle asi nemá být předmětem diskuze, Mamčo, drž se. A jak psaly holky přede mnou, tu událost s tatínkem nemáš zpracovanou a to může být příčina mnohého. Prober to s psychologem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.2.2015 13:04:24)
Někdy je lepší, když to rozhodnutí udělá někdo citově nezaangažovaný.
|
| Kaipa |
|
(10.2.2015 13:08:22)
Podle příspěvků Mamči tak rozhodl proto, že a) nemá kdo jít do krámu a b) on pohřby a podobné věci neuznává. Z toho opravdu ochranu Mamči necítím.
|
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 13:42:21)
Jsou takové extrémní situace, ale je jich málo a tohle mezi ně fakt nepatří.
Já netrvám na tom aby se mnou partner vždycky souhlasil, ale rozhodovat za mě, to fakt ne.
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 13:42:53)
Hlavně argument "já tohle neuznávám" je mi proti srsti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:39:47)
nemůže ti vždycky všechno schvalovat psycholog ani chlap, musíš dělat podle toho, co cítíš ty jako to správný, někdy je to chyba, ale i to se stává, a tebe to evidentně trápí a ráda bys tam byla
tak aspoň zapal svíčku doma, zavři se do pokoje sama, vybreč se, vzpomínej, nebo jen tak zírej do plamínku svíčky
a s kamarádkou zajděte někam, kde vás nikdo neuvidí, to pro případ, že bys potřebovala to ze sebe dostat
potlačovaný emoce jsou to nejhorší, co může udělat pro svou psychiku
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 11:45:12)
Yuki..,
tak svíčky mi tu hoří, v práci. Nejsem ani schopna pracovat...kamarádce se když tak s tímhloe nápadem ozvu, i když jem jí psala, že kdyby chtěla "pokec", ať dá vědět, že tu i přes to zlé budu. Vím, jaké to je..., měli spolu vztah téměř totožný jako já se svým milovaným...a vím, že kdysi mi říkala, že ztráty taťky bude pro ni hodně těžký, ještě víc maminky....proto ji chápu a cítím s ní....vím, jaké to je....
pro ni jako útěchu je jediné - měla ho tu v dobu, kdy ho nejvíc potřebovala ( to je puberta, první zamilování paod..), já tu šanci nedostala....je to blbý takhle napsat..., ale to nejdůležitější ve svémn životě dostala....poznal svá vnoučata a oni poznali dědu...u mě to tak není....
omlouvánm se.....
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 11:47:11)
Omlouvat se nemusíš, není za co. Buď na sebe hodnější než na druhé, ne naopak 
|
| Albar |
|
(10.2.2015 11:56:40)
...Buď na sebe hodnější než na druhé, ne naopak...
Přesně tak, oni na tebe budou nakonec hodnější i ti ostatní, když uvidí, že si umíš vážit sama sebe  
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:49:48)
nemáš se za co omlouvat a nemáš se proč podřizovat, jednej za sebe!
máš toho za sebou strašně moc, tak už si konečně dupni, že něco bude po tvým, ale pak na tom trvej
a prosím tě, nedupej si dnes v tom, že bude k večeři chleba a ne rohlíky, ale v tom, že uděláš něco zásadního, třeba "neposlechneš" přítele a pojedeš přes půl republiky na hrob tatínkovi položit kytičku
nebo se sejdeš s kamarádkou a budeš s ní do noci vzpomínat, nebo cokoliv, ale ať je to důležitá věc, která ukáže, že jednáš sama za sebe
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:59:01)
mimochodem ví ten tvůj psycholog, že nemáš dobře zpracovanou smrt svýho tatínka? truchlení je nutnou součástí a nedá se přeskočit, nejde to neuznávat, jako se o to snaží tvůj přítel, možná má taky nějaký podobný zážitek a proto to radši neuznává, jen aby sám nemusel taky ukázat svoje emoce, to se přece nedělá, je to chlap...
promluv o tom s svým psychologem
|
|
|
| Albar |
|
(10.2.2015 11:53:23)
Souhlasím s Yuki.
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(10.2.2015 13:48:50)
Já teda nevím, ale stejně to týden řešíš. Kdybys řekla ne a hodila to za hlavu, tak to má cenu. Takto se v tom stejně patláš a trápíš. To by mi přišlo lepší na pohřeb jít a nemít výčitky. Ono poplakat si není občas špatné. Lepší než se užírat.
A přítel, který by me nepustil na pohřeb, to bych tedy nepovažovala za rovnoprávných vztah 
|
|
| Uarda | 
|
(10.2.2015 17:20:54)
Jestli je ti oporou a jestli tě chápe, měl by tě podpořit i v účasti. Být oporou jen tak, že tě někam nepustí, tady mi něco nesedí. Pro něj je taková "opora" jednoduchá, ale tys nedostala jinou volbu.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2015 11:05:56)
Myslím si totéž, nemá cenu před tím utíkat.
Kamarádka tvou nepřítomnost myslím přežije, nejbližší většinou moc neřeší kdo přišel a kdo ne, mají co dělat sami se sebou.
|
|
| Uarda |
|
(10.2.2015 11:14:40)
Psychicky to dáš, neboj se toho. Zvažuj pouze praktické okolnosti.
|
|
| Albar |
|
(10.2.2015 11:32:45)
A co zajít později s kytkou na hřbitov, zapálit tam svíčku a rozloučit se s ním takhle sama. Taky jsem nemohla jít na jeden pohřeb, nebyl to žádný příbuzný, ale dědův soused, měla jsem ho ráda, tak to udělám takhle.
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 11:38:40)
Albar..,
jo, to by možná šlo...já se ani vlastně pořádně nerouzloučila se svým taťkou ( babička - jeho maminka - ho hned po kremaci odvezla k sobě do vzdáleného města ).
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:45:57)
chjo, to se pak nediv, že máš nedořešený problém, ty ses nerozloučila, tak to udělej teď,
člověče, ty máš spoustu potíží, ale podle mě je máš i proto, že je takto odsouváš a necháváš ostatní, aby je odsouvali a ty jsi jen loutka, která tam stojí a někdo hýbe kulisama a ty stojíš a díváš se bezmocně na to, co se děje kolem tebe,
jsi dospělá, svéprávná, tak se seber a jednej podle sebe, na to nepotřebuješ psychologa, na to potřebuješ odvahu
a uvidíš, že se ti zlepší i vztahy s dětma, oni chtějí silnou maminku a ne loutku, která je nešťastná a nic nedělá, nezakročí
psycholog by ti měl pomoct naučit se být sama sebou, ne ti radit, jestli máš nebo nemáš jít na pohřeb
|
|
|
|
| Monika |
|
(10.2.2015 11:48:27)
Podle mě na sebe hrneš moc odpovědnosti a pak špatně neseš, že nejsi schopná splnit všechny nároky, které na sebe sama kladeš. Psala jsi, že kamarádce "nevadilo", že chceš jít na kremaci ne že tě prosí o účast, že by to bez tebe nezvládla. Upřímně řečeno, nějak si neumím představit, že by moje pocity ze smrti a pohřbu otce závisely na účasti byť nejlepší kamarádky na jeho kremaci. Leda bych neměla nikoho jiného (zejména rodinu) nebo potřebovala od ní nějakou praktickou pomoc, o čemž se nezmiňuješ. Podle mě si děláš výčitky zbytečně.
Jestli by účast zhoršila nebo jinak ovlivnila tvůj psychický stav, to nedokážu říct, "zákaz" manžela raději nekomentuji, ale tedy v případě, že máš být někde v obchodě, tak tyto "praktické důvody" mají také svou váhu, ze zaměstnání by tě taky na pohřeb otce kamarádky pustit nemuseli.
|
|
| pipka pipka | 
|
(10.2.2015 11:56:00)
nechápu co řešíš. Neviděly jste se nekolik let. Nikdo si nevšimne,že tam nejsi právě ty, zbytečně to nepřeceňuj. Má svoji rodinu, své přátele, Pošli kondolenci bez zbytečného vysvětlování.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 11:57:19)
o to ale nejde, Mamča má nedořešený vlastní problém
|
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 12:14:10)
Musela jsem vybrečet.., pardon..
JInak....
ano, mám nedořešený problém, i po tolika letech jsem se s tím nějak nesrovnala.., lae dá se s tím žít. Jen teď je to víc emotivnější, no...
S psychologem jsem o tatínkovi ještě nepromluvila, mluví se mi o tom hodně špatně, tak jako o svém dětství s matkou....
Přítel má taky zkušenost, trošku "čerstvější" než já.., před necelými 5ti lety se mu zabil taky tatínek ( autonehoda ) ( mně se tatínek oběsil ) a jen z povinnosti mu šel na pohřeb. A ano, je to i důvod, proč to neuznává..., proč mě nechce trápit, nechce, abych brečela.....nezapaluje za něj svíčku, nechodí mu na hřbitov...ne prot, že je chlap a chalpi nebrečí, lae protože mu to nic něříká, je to pro něj takové - jak bych to řekla a formulovala - nevidí v tom smysl....jen ten pláč a trápení těch, co tam jdou....
Týden na to, aby někdo za mě zastoupil - by musel někdo být...( ještě tu nejsou prázdniny, aby zastoupil jeho syn ) a druhý "kolega" má práci úplně mimo tato 2 města....
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(10.2.2015 12:16:56)
Jinak děkuji za rady...., koupím kytku a v co nejbližší době ji položím....už i kvůli sobě..
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 14:06:09)
nejsem psycholog a přesto jsem z jednání tvýho přítele poznala, že on má nezpracovaný podobný problém
on opravdu chrání sebe, aby on sám přes tebe neprošel tím traumatem znovu, mohli mít špatný vztah, mohli cokoliv, stejně to na něho mělo vliv, který si třeba nechce přiznat, proto se zatvrdil
znám rodinu, kde si rodiče zakázali brečet po úmrtí miminka, kde se o miminku nikdy nesmělo mluvit před ostatníma, slzy jsou přece slabost a oni jsou silní
jejich mladší děti netuší, že někdo byl ještě před nima, přitom už jedno z nich chodí do školy a oni nemají odvahu o tom mluvit, mají to v sobě nezpracovaný a k těm mladším dětem se chovají tak, že jim ubližují psychicky právě proto, že slabost je zakázaná
pštrosí politika nikomu nepomůže
psychologovi to popiš přesně jak ti tu někdo radil, začni tím pohřbem kamarádky a stejně jako tady se dostaň k tomu, jak ty sama ses nemohla rozloučit se svým tatínkem a nezapomeň na to, že tvůj přítel neuznává pohřby a truchlení a nepustil tě tam
to musí psycholog vědět, jinak ti nepomůže, tato událost tě totiž bude zase dlouho ovlivňovat, klidně i za měsíc, za dva nebo za půl roku, pokud ji nevyřešíš
|
|
|
| Monika |
|
(10.2.2015 12:23:12)
Že bys na pohřbu brečela, to by snad nemuselo tvému příteli vadit, když tam nebude. Brečet na pohřbu je normální a to podle mě i kdyby ses "nachomýtla" k obřadu cizího člověka, je to prostě taková atmosféra. Ale pokud by ses tam měla snad zhroutit, tak to by určitě nikomu nepomohlo, rozhodně ne tvojí kamarádce a její rodině. Podle mě vůči kamarádce si nemusíš dělat výčitky žádné, pokud máš snad pocit, že bys tam měla jít kvůli sobě, tak to je samostatná otázka, ale nějak si neumím představit, že by ti to mohlo pomoct. Vyrovnat se s minulostí je určitě důležité, ale tohle mi nepřijde jako ideální cesta (spíš tedy skoro naopak). Pokud chodíš k psychologovi, co mu odvyprávět celý tenhle příběh, jak ses trápila kvůli pohřbu tatínka kamarádky, čím se dostanete i tatínkovi tvému a mohlo by to celé vést k nějakému kladnému posunu v tvé psychice ...
|
|
| Kaipa |
|
(10.2.2015 12:33:56)
Nutit někoho, aby se choval a věci prožíval jako já, je nesmysl. To by si měl přítel a nakonec i ty uvědomit.
|
|
| Carollyn | 
|
(10.2.2015 13:48:56)
Mamčo, to že jsi na pohřeb nešla, určitě kamarádce vadit nebude. Napsala jsi jí, že na to psychicky nemáš, že by tě to ještě srazilo a myslím, že to pochopila. V den pohřbu mají rodiny trochu jiné starosti, než počítat, kdo přišel a kdo ne... Navíc ses omluvila, pokud by Ti to připadalo málo, tak bys ještě mohla napsat kamarádce nějaký krátký mail nebo dopis, kde to ještě trochu rozvineš. Za tatínkem kamarádky bych zašla na hřbitov, s kytkou a zapálit svíčku, je to také důstojné rozloučení. Není přece důležité co vidí okolí, ale co uděláš a co považuješ za správné Ty!
Podle mě je ale problém v tom, že jsi dosud ani po letech nezpracovala smrt vlastního tatínka! Zemřel v tvém mladém věku, navíc za dramatických okolností. Sebevražda se vždycky těžce chápe a pro okolí to bývá velice tíživé. Pokud někdo zemře na rakovinu, nebo ho přejede auto, tak je to smutné, strašné, tíživé, ale takové jakési pochopitelné, zato sebevražda vždycky vyvolává otázky a pochybnosti, proč k tomu došlo a jestli něco nešlo jinak... Asi bys měla se svým psychologem probrat i toto téma, je to možná velký zdroj problémů. Zatím zapal za tatínka svíčku, pomodli se (nemusí to být nic složitého)!
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 14:06:52)
pokud si byly blízké, tak je upřímnost na místě
a dá se na to navázat klidně později
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 14:22:53)
ono vždycky záleží na konkrétních vztazích lidí, co je lepší si říct a kdy je lepší třeba použít výmluvu, o ničem se nedá říct, že je to obecně špatně
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 14:32:00)
já bych teĎ nepsala nic, já bych počkala, až sama budu mít sílu, stačí pár dní a pak bych jí napsala nebo zavolala a sešly bysme se a pěkně si popovídaly, pobrečely, zapily to čokoládou někde v teple
a když vyšla tak stejná věc na tak podobný datum, tak bych s s tou kamarádkou domluvila, že si vzájemně budeme oporou, zajdeme spolu tatínkům dát kytičku spolu, pokud by to šlo, nebo na ně spolu aspoň zavzpomínat
|
| Carollyn |
|
(10.2.2015 14:48:18)
tak nějak to bylo myšleno...
|
|
|
|
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(10.2.2015 15:28:57)
Zefýr. To mě taky napadlo. Záleží jak moc ta kamarádka Mamču potřebovala, asi hodně, když ji sama od sebe dala vědět. Pak jí může urazit, že Mamča nedorazí, protože už 26 let v tento den oplakává svého otce. Nechci se do mamči strefovat, ale mě by tento přístup zamrzel. Je to totiž docela sebestředné...
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 15:37:15)
jestli Mamču zná, tak třeba ví, že s tím má opravdu problém
ale hlavně by se Mamča měla vybodnout na dobrý rady přítele a začít žít po svým, podle svých potřeb
|
| ...j.a.s... |
|
(10.2.2015 15:56:34)
Yuki, jo, mamča toho má na sobě naloženo hodně a má x dalších psychických trablů. Proto nechápu, že v sobě takhle intenzivně živí smutek po otci, který je mrtev 25 let. Ale někdo se drásat chce a potřebuje. Já pouze píšu, že každý má těžkosti, jen ne každý se v nich tak pitvá. Ale to je její boj.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.2.2015 16:01:35)
ona ten smutek neživí, ona se s ním neumí vyrovnat, potřebuje si to odžít, každý trauma si člověk musí odžít a když k tomu nemá příležitost, tak z toho vzniknou psychický potíže, zjednodušeně řečeno
on nechce ten smutek, ale on se jí drží a dokud to nezpracuje, tak to lepší nebude
dítě z ústavu taky nechce živit svou bezmoc, ale ona je jeho součástí a dá to ohromnou práci se toho zbavit, je to práce na celý život
ten smutek u MAmči je zvladatelný, ale sama sis tím zdá se neporadí, to už by dávno zvládla
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)