Úmrtí, kondolence

Ahoj...,
peru se tu sama se sebou a nemám si to jak v hlavě přebrat..

Dnes je výročí úmrtí mého tatínka ( už 26 let a bolí to stejně pořád ). Jenže k tomu všemu se mi před týdnem ozvala kamarádka, se kterou jsme se už pár let neviděly ( osobní důvody, nebylo to pro ni pravděpodobně lehké se mi ozvat ), že jí umřel taťka a právě dnes má pohřeb. Zeptala jsem se, zdali by chtěla, abych přišla na kremaci.., nevadilo jí to.. Ovšem se svou psychikou jsem fakt na tom bídně a nedávám to + to výročí....napsala jsem jí, že se omlouvám z tohoto důvodu. Asi pochopila ( dle toho, co mi napsala ).., ale proč mám výčitky , že tam nebudu ? Znala jsem ho od mala, bydleli jsme všici v jednom vchodě, byly jsme spolužačky po celou školní docházku, jako maminky jsme se pak navštěvovaly, pak se "něco" událo a konec...( rozepisovat se víc nebudu )...a tak si myslím, že bych měla uctít jeho památku, ale prostě to vím, že to nedám....nejde to....nemám na to....
Je vhodné pak nějak jí dát ještě najevo, že mě to mrzí ? Poslat třebas...já nevím....za půl hodiny jim to začíná, já tam nejsem...musí jim být strašně....