1kulička |
|
(1.9.2015 13:10:28) Já zase nechápu, proč má někdo potřebu se hádat? Se neumíte domluvit normálně? Jakože když konečně někdo zařve, tak jeho názor je vítězný? Nehádám se s rodiči ani sourozenci, tedy co jsem dospělá, jsem nezažila situaci, kdybychom se měli hádat. Všichni jsou dost tolerantní a inteligentní na to, aby se hádali, vždy se domluvíme normálně. Manžel je cholerik a když ho to "chytne" tak bych ho nejraději vypla a zlobím se na něj moc. Je zlý, snaží se o převahu v řevu, nadává....uráží. Opravdu tomu nerozumím, jak vypadá hádka bez nadávání. A opravdu nechápu, jak si někdo může myslet, to jsem si pěkně zanadával, vyčistil se vzduch, jedeme dál :) Tchyně je pododbná, ale hádá se jen se svým synem, s nikým jiným. Nevím proč mají potřebu se urážet....a ona je přesně to, co je popisováno na začátku. Vyčte první poslední, prohlásí, jak jsme strašní, uráží a za týden přijede s úsměvem, jakože nic. tak jako s jejím synem jí to jakž tak vychází, když už si něco dovolí ke mě (neže by se hádala, ale urazí mne), tak ví, že bez omluvy to se mnou nepujde.Ale u ní je to prostředek k manipulaci, nic míň.
|
1kulička |
|
(1.9.2015 17:41:03) Jasně že mám emoce, při hádce se ale ventilují ty negativní emoce, což třeba já dost nesnáším. Já si to neumím prostě představit...teda samozřejmě jsem hádek viděla a zažila dost a byl to pro mě velmi odstrašující případ. Považuju hádavé lidi za nezralé. Ale pokud vám to v rodině vyhovuje a hádáte se bez negativních následků tak nikomu do toho nic není. Jinak mi připadáš z diskuzí celkem rozumná, takže asi se nebudeš hádat tím odstrašujícím způsobem...ono každý má trochu jiné zkušenosti. Že se někdo nerad hádá automaticky neznamená, že raději uraženě mlčí. Ne, prostě umí přijmout realitu, že existují i jiné názory, než ten jeho, případně se vyjadřuje tak, že okolí ho chápe, pak není třeba hádek. Ale aby to nevyznělo jednostranně, s manželem si občas taky ostřeji ten názor vyměním, když jde třeba o něco, co mi chce neprávem vyčítat (nebo i právem) tak i já zvednu hlas a vysvětlím, že tento typ hovoru nepřipouštím a proč...ono je to pro děti dost poučné, že lidé se mohou neshodnout. Zároveň ale taky že nějaké vyčítání a nesmyslné obviňování v rámci rodiny je nedůstojné....
|
Monty |
|
(1.9.2015 17:46:05) Kuličko, souhlasím s tebou. Navíc si moc neumím představit, co by musel dotyčný říct, abych reagovala "emotivně" a proč by to říkal? Pokud tedy jde o partnera? Moje matka se pořád hádala s babičkou (svou matkou), kvůli úplným kravinám. "Mami, ty jsi snědla párky z lednice." "Nesnědla." "Snědla a lžeš!" "Nesnědla, jak můžeš něco takovýho říct?" "Máš sklerózu a ani nevíš, co jíš!" "Ty jsi nevděčná dcera..." a pak následovaly z obou stran výčitky 40 let dozadu, no hrůza. Fakt bych tohle doma nechtěla, nevím, jaké bonusy by musel mít hádavý člověk, abych s ním byla ochotná koexistovat.
|
1kulička |
|
(1.9.2015 18:09:37) Ano, naprostý pitomosti kolikrát.... Ale třeba mám kamarádku, ta hned startuje na děti a děsně na ně řve....přitom jako kamarádka je strašně fajn, ale jak jí někdo irituje z rodiny, začne strašně řvát (např. synek neuposlechnul příkaz a snažil se něco namítnout). Je mi těch dětí strašně líto. Ona je má ráda, pomazlí se s nimi atd, ale je moc znát, že reaguje podle momentální nálady a to je špatně. To vidím i u manžela (ten teda neřve tak moc), ale že se nechá ovládat právě těma emocema - co jednou přejde v pohodě, podruhé ho rozhodí. To máme do jisté míry všichni, ale pokud je to moc, vztah to rozloží a z dětí jsou buď neurotici nebo si rodiče přestanou vážit.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(2.9.2015 19:57:52) Prostě v dlouholetým vztahu jsou věci, na kterých se nedá shodnout, vždycky jeden ustoupí a čas od času to přeteče a ustoupivšímu rupnou nervy a vyčte druhému všechny křivdy 30 let staré, včetně jeho matky. Většinou jsem to já. Protože rodiny ze kterých pochází jsou každá jiná a v životě by se spolu nemohli bavit, kdyby je "mladí" nedali dohromady. Na některý zvyklosti koukají jako kdyby ti druzí byli Marťani. Aspoň teda u nás. A mladí se snaží oprostit od všeho a jet si po svým, ale někdy to prostě vyplave.
Navíc MM je na přelomu Štíra a dokáže rejt a reje a reje kvůli naprostý kravině, chvíli vydržím a pak ho seřvu tak, že si to pamatuje půl roku, poprvé si myslel, že se s ním rozcházím. Navíc vůbec neví, že reje, jen říká pravdu
|
|
|
|
Žžena |
|
(1.9.2015 18:38:11) My s mužem taky máme emoce, ale neřveme je na toho druhýho. Poznáme je na sobě i bez hlasité ventilace, a když už "upouštíme přetlak", tak ne druhýmu do obličeje. Ostatně to, že se druhýmu něco nelíbí, že ho něco štve, poznáme i úplně beze slov. Když máme sporné téma, řeknem k tomu oba vklidu svoje, nebo si dovysvětlíme, a když nedojdem ke konsensu, prostě to uzavřem tím, že "na tomhle se zkrátka neshodnem" a neeskalujeme to do další zbytečné konfrontace.
|
|
|
|