| Inka ..|-.|-.-|.- | 
 |
(18.4.2016 15:14:16)
Typ 1, pořád okrajově sleduju čas. I když nic nemusím a třeba se válím.
|
| Rodinová | 
|
(18.4.2016 15:19:37)
Neomezuje, lehce stresuje, ovšem zaroven mi to dela dobre
|
|
| . . |
|
(18.4.2016 15:20:05)
jentakj, mě to nestresuje, spíš uklidňuje, cítím se jaksi orientována v časoprostoru = vím, kde jsem + kolik je hodin. Ovšem já ty hodiny nesleduji stále tak, že bych se co chvíli dívala, kolik je hodin. Sleduji je i tak nějak "vnitřně" - jsem ten typ, co se poměrně spolehlivě vzbudí bez budíku na čas, který si večer řekne, a i v těch horách, jak jsem psala...
Naopak, když se mi shodou okolností stane, že opravdu nevím ani přibližně, kolik je hodin, cítím se asi jako jiní lidé, když se ztratí místně (v cizím městě, v lese...).
|
| . . |
|
(18.4.2016 15:26:28)
Navíc nesnáším pocit, že někomu "dělám potíže". V rozměru času to znamená třeba tyto situace:
- přijít pozdě (ale i dřív, chodím na čas)
- působit strach, co je se mnou, že ještě nejsem doma (pokud to vychází, že přijdu výrazně později, než obvykle, píšu sms)
- přetahovat plánovaný čas jednání (s ohledem na časové plány druhé strany ten čas hlídám)
|
| Rodinová |
|
(18.4.2016 15:27:57)
Jojo, Slupko, my bychom si rozuměly ...
|
|
| . . |
|
(18.4.2016 15:36:47)
jentakj, ale já nechci, aby se někdo dostal kvůli mě do toho nepříjemného pocitu "co je s ní, mám jí zavolat, nebo budu rušit při jednání, při zábavě?".
Jo a taky i když přijíždím z delšího pobytu o pár hodin (půl dne) dříve, taky píšu. Nehodlám doma kohokoli překvapit.
|
| . . |
|
(18.4.2016 15:47:42)
jentakj, tak pokud nehrozí, že ti volají na jednání, do tělocvičny, do ticha lesního běhu atd..., tak je to samozřejmě v pohodě.
Ono je taky velký rozdíl v tom, že tě okolí zná, a ví tedy, jak (ne)pracuješ s časem. Takže jednak nemají hned strach, když nejdeš (je to normální), jednak se nežinýrují ti volat, protože vědí, že jsi mimo a jsi si toho vědoma. U mě každý ví, že s časem pracuji, takže když dvě hodiny "nejsem", je jasný, že je někde chyba.
|
|
| Rodinová |
|
(18.4.2016 15:58:53)
Slupko, to neni jen o nastaveni jednoho člověka, to je o nastaveni cely rodiny, pripadne užšího kruhu pratel. My jsme hlidaci.
Asi je to způsob života, dany i prostredim a profesi.
Zit, pripadne se kamarádit s clovekem, co se se mnou ma sejit ve dve a do ctyr by me nechal cekat bez dalsiho, ja fakt nemuzu ... co do ctyr ...
|
| . . |
|
(18.4.2016 16:05:12)
Rodinová, máš pravdu, ale... lze i respektovat a nenechat se "štvát" tím, že to má někdo úplně jinak.
Moje jediná přítelkyně (jinak mám přátele chlapy a ženy jen kamarádky) dokázala zamlada přijít o hodiny později. Jako dospělá je učitelka a má 4 děti, takže k trochu zpřesnila, ale na "nedůležité" schůzky stále ne na moji úroveň. Zvykla jsem si, akceptuji to. Mám u sebe pro ty případy knihu a zdroj tepla 
|
| Rodinová |
|
(18.4.2016 16:12:13)
To je tezky ... dokazu cekat na člověka, co za mnou jede tri hodiny po dalnici, protože vim, ze tam je odhad tezkej.
Ale člověka, co si nedokaze naplánovat cas a cestu MHD po Praze tak, aby na schůzku se mnou neprisel plus minus na cas, bych asi nevydýchala.
Ja to chápu jak nedostatek respektu k memu casu a tudíž me osobe.
Asi jsem vztahovacna, pripadne nemam takovou osobu, na kterou by mi stalo za to cekat hodiny. Ti duleziti chodi včas nebo se omlouvaj
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(18.4.2016 21:03:21)
Taky to tak mam.A nemam rada lidi bez úcty k času druhých - je to neslusne.
|
|
| TaJ | 
|
(18.4.2016 21:56:52)
Mandelinko, přesně, taky nesnáším, když musím na někoho čekat...jako chápu, že se výjimečně může něco stát a člověk nestíhá, ale štvou mě třeba lidi, kteří to dělají opakovaně...pár mých kamarádek to takhle prostě má - domluvíme si sraz v 15h a zatímco já tam jsem o pět minut dřív, tak jim přijde normální, že dorazí o 15-20 minut později... Jinak přehled o čase mám taky vlastně pořád, už třeba jenom proto, že doma máme nástěnné hodiny v každé místnosti, takže je obvykle nejde nevidět. Ale nevadí mi to, máme rádi nějaký rytmus a řád a syn třeba i o víkendu chodí spát ve stejnou dobu, jako přes týden, je to prostě hodina, která mu vyhovuje nejlíp, takže není důvod na tom něco měnit...výjimečně když třeba bylo něco v televizi, co chtěl vidět, tak jsme ho nechali, ale stejně obvykle odpadá ve svojí obvyklou dobu
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(18.4.2016 22:07:07)
Přesně.Moc si volného času vazim a kamarádka,co by me opakovane nechala někde cumakovat,by mi fakt vadila a asi bych se s ni dále moc nestykala.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(18.4.2016 23:00:56)
Čekání mi nevadí, já se zabavím, nesnáším spěch, někam běžet na poslední chvíli, to je hroznej stres.
|
|
|
|
| . . |
|
(19.4.2016 10:07:04)
Rodinová, "Ale člověka, co si nedokaze naplánovat cas a cestu MHD po Praze tak, aby na schůzku se mnou neprisel plus minus na cas, bych asi nevydýchala.
Ja to chápu jak nedostatek respektu k memu casu a tudíž me osobe."
Já díky té přítelkyni již ne. Neberu si to osobně. Vysvětlila mi to. Podobně, jako třeba pro jentakj i jiné zde je pro ni hlídání času stres. Velký stres. To znamená, že když se snaží dorazit na sraz po Praze na 18:30, tak třeba 4 hodiny předem pořád sleduje hodiny a nervuje se. V rámci mojí snahy "nedělat nikomu potíže" je v naší dvojici schůdnější, když já ji nechám v klidu, dáme si sraz někde uvnitř (abych nemrzla a nestála), počítám s tím, že dorazí včas nebo za hodinu, a čtu si. Nebo píšu, luštím, cokoli... nevnímám to pak jako ztracený čas.
Stejně jako lidi v mém okolí (co čas sledují) nechci nervovat tím, kde jsem když bych měla být již zde, nechci ani přítelkyni nervovat tím, že budu naštvaná, když přijde pozdě. Zařídím si to tak, abych byla v klidu já i ona.
Tihle lidé, co žijí v bezčasí, jsou samozřejmě schopni přijít včas k lékaři nebo na letiště, ale je to pro ně taková míra stresu, že požadovat ji po nich u přátelských setkání je dle mého nepřátelské
|
| susu. |
|
(19.4.2016 10:18:11)
Slupko, já ti nevím, když jsem se jednou takovou kamarádkou domluvila při pěkném prázdninovém dni na tenis v jednu odpoledne a pak jsem do půl páté seděla doma, aby ona došla bez rakety, že ji zapomněla a že se půjdeme aspoň projít, tak jsem naštvaná byla, nebavilo mě sedět většinu odpoledne sama doma a čekat, až se milostivě uráčí dorazit a ještě přijít o tenis. V podstatě jsem rychle přišla na to, že je pro mě lepší zábava se na ni vykašlat jít na tenis sama nebo s někým jiným.
|
| susu. |
|
(19.4.2016 10:41:18)
My to měly dál a mohly bychom se minout.
|
|
|
| . . |
|
(19.4.2016 10:34:44)
Susu, to chápu, naštěstí s tou přítelkyní, o které píšu, nechodím na tenis, ale na dvojku (až několik) červeného.
Pokud se domluvíme s kamarády, že na výlet na běžkách jdeme z chalupy v deset, tak se v deset nula pět odchází i bez těch, co ještě nejsou nachystaní. Protože čekat na někoho uvnitř v plné polní je vedro, čekat venku zima nebo prostě opruz a ztráta času, protože nic jiného než čekat se v podstatě už dělat nedá... jen kecat, což ovšem můžeme i po cestě, že
|
|
|
| Rodinová |
|
(19.4.2016 10:18:56)
Slupko, asi kdybych mela blizkou osobu podobného razeni, tak se podle toho taky zaridim. Nemam, zarizovat se nemusim a vyzaduju po ostatních to, co delam ja jim - chodim vcas
|
|
|
|
| TaJ |
|
(19.4.2016 10:39:39)
Rodinova - přesně, po Praze se doma vždycky kouknu na spojení na netu a hned vím, v kolik hodin mám odkud vyrazit, abych dorazila plus mínus akorát... Jinak s kamarádkami si většinou píšeme SMSku i když máme zdržení třeba jen 10 minut, přijde mi to normální, že napíšu, aby ta druhá věděla, že jsem už na cestě, ale něco nečekaného mě zdrželo...a naopak...když mi kamarádka napíše, že se chvíli zdrží, tak já si třeba zatím dojdu něco koupit do obchodu, nebo se jdu někam podívat apod. podle toho, co je zrovna potřeba a nemusím někde neužitečně čekat
|
|
|
|
|
když je to dobrá kamarádka, tak ji přece ráda uvidím klidně i jen na rychlé kafe mezi akcemi...a nebo některé se klidně za mnou staví i na chvilku v práci, když to nemají úplně z ruky a fakt se chceme vidět...prostě si nějakou skulinku najdeme...kdybychom čekaly, až obě budeme mít čas večer, nebo volné celé odpoledne, tak to bychom se možná ani nedočkaly
V její náručí
Čím potěšit každou ženu
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)